Blogy

Hudební divadlo Karlín už půl roku láká na větší než malé množství lásky. Jak to tedy je? Zamilujete se, zblázníte nebo vás to převálcuje?  Monumentální Karlínské divadlo svým rozměrem volá po velké show a muzikál Lucie je opravdu mega show. Tanečně je laťka nahozena vysoko.  Nové postupy, moderní tanec, působivý body druming, akrobatické kousky, dokonce pool dance.  Choreografie Pavla Strouhala udrží oči diváka na jevišti a mistrně dolaďuje ponurou náladu příběhu. Tančí se nejen na muziku, ale i na text. Scénu a kostýmy vytvořila Michaela Hořejší,  kdo by ji snad neznal, jistě si vzpomene na ...

Tak toto je predstavenie pocas ktoreho sa vam mozu dostavit emocie pri ktorych ste sa uz davno nepristihli. Dokonaly herecky vykon majstra Narozneho ma presvedcil tak, ze po odchode z predstavenia som este niekolko minut fungoval na kyslikovy dlh. Odporucam uplne vsetkym bez ohladu na vek, pohlavie, nabozenske vyznanie ci politicke smerovanie. Takyto nesmierne ludsky a citlivy pribeh moze jedneho dna konfrontovat v nejakej suvislosti mozno kazdy z nas. Stal som, tlieskal takmer nad hlavou a krical “BRAVO” ! Predstavenie je herecky pomerne vyvazene po vsetkych strankach s vynimkou pana Vetche...

Soubor Spitfire Company uvedl na závěr pražské části festivalu …příští vlna/next wave… svůj remake Havlovy Audience s názvem Antiwords, a to na syrovém jevišti prostoru v NoD. Performerky Jindřiška Křivánková a Miřenka Čechová vytvořily spolu s Petrem Boháčem pohybovou etudu na téma Havlovy Audience. Představení zahájil Petr Boháč, s tím, že se jedná o jedenáctou předpremiéru a vzhledem k tomu, že obě protagonistky popíjejí na jevišti pivo, po jedenácté se těší, jak to všechno dopadne. Neboť závěr inscenace se liší představení od představení, podle momentální dispozice a indispozice hereček. ...

V krásném, úžasně vybydleném paláci U Stýblů jsem zhlédla úžasně vybydlené představení inscenace Missing pěti žen nezávislé scény (Lustigová, Voráčková, Kvitová, Třešňáková a Thors), které si říkají Secondhand Women. Již jejich předchozí hraniční projekty (Už muž, Mezzo, Money Tranformance) vzbuzovaly více otázek než odpovědí, ale pořád v nich něco bylo, o čem se dalo diskutovat. Už třeba o tom, zda je to ještě divadlo, nebo co. Secondhand Women nedělají líbivé divadlo, ale Missing je myslím otevřená provokace. V syrovém prostoru druhého patra paláce u Stýblů se pohybují bezdomovkyně zcela as...

V úterý 8.10. 2013 jsem s DKGD(Divadelní klub při Gymnáziu Děčín) mohl zhlédnout představení Kdyby tisíc klarinetů v podání herců z Divadla pod Palmovkou. Předlohou této divadelní hry je dnes již legendární stejnojmenný filmový muzikál, ve kterém hráli a zpívali například Karel Gott či Eva Pillarová. Příběh je postaven na groteskní možnosti přeměny vojenských zbraní v hudební nástroje.Hudební nástroje nemohou nikoho zabít, nikomu ublížit. A vojáci, jak se zdá, v těchto “zbraních“ nacházejí daleko větší zalíbení než v čemkoli jiném. Tento zázrak nakonec zamotá hlavu jak obyčejným pěšákům, tak...

Ve Studiu Hrdinů pokračoval v neděli 6. 10. 2013 dvacátý ročník festivalu …příští vlna/next wave… Po dlouhé době opět vystoupilo Bílé divadlo z Ostravy, tentokrát se svojí verzí příběhu o Sidonii Nádherné. Diváci seděli na jevišti, a Bílé divadlo obsadilo všechny elevační stupně, kde většinou sedí diváci. Herci přijdou na jeviště s březovými košťaty a oranžovými metařskými vestami, a začnou nosit různé harampádí k popelnicím. Tam sedí bezdomovec, který vše komentuje. V popelnici najde krabicové víno, které pak během představení popíjí. Na představení v Praze ještě spolu s bezdomovcem vystupova...

Do hlediště divadelních sálů přicházejí různí lidé. O dvě řady před sebou vidíte diváky distingované, kteří si přišli užít posvátnosti chvíle divadelního představení, za vámi dvě starší dámy rozebírají dnešní obsazení a jestli ta a ta je ta z toho seriálu, pokud ano, zážitek budou mít o to větší. Zamilované páry nebo kamarádi samý smích jistě také patří k milému koloritu okamžiků, než se setmí. Jen, jistě výjimečně, nikde nevidím zástupce kritické obce, kteří by zaujatě rozebírali viděné z večera včerejšího. V té mozaice ještě někdo chybí..., vlastně nechybí, přichází! Slečna znuděného obličej...

Hodnocení z předpremiéry 10.9. (Tomeš, Strenáčik, Pleskot, Čiernik, Marek, Vančura, Šoralová, Kaštovský, Doubravová, Kassai, Opava, Křenková, Drábková, Ramba, Štěpánek, Dolinajec) a reprízy 27.9. (Cina, Sklenář, Zonyga, Kříž, Vlas, Vančura, Šoralová, Kaštovský, Cmuntová, Kassai, Opava, Pavlovčinová, Drábková, Ramba, Štěpánek, Dolinajec). Hudba Řekl bych, že se po Johance z Arku jedná asi o nejpovedenější práci O. Soukupa. Zaujala mě především scénická hudba, která výborně vykresluje atmosféru džungle. Za největší hity se dá asi považovat Píseň o strachu a závěrečná Vainganga. Jak je v Kalich...

Po přečtení recenze A. Zemančíkové na inscenaci uskupení „Tygr v tísni“, kterou nazvali Golem, na motivy Meyrinkovy kdysi kultovní novely, jsem se rozhodla jít na Štvanici pěšky z metra od filozofické fakulty. Už procházka noční Prahou turistickou, židovskou, Stínadly, kolem kláštera sv. Anežky, Řásnovkou a kolem „Husákova ticha“ stála sama o sobě za to. Mě se z dění ve vile na Štvanici podařilo vidět sotva polovinu, ale atmosféra ve vile a v blízkém okolí byla tak úžasná, že mi to vůbec nevadí. Lidé různě proudili sem a tam, někdo byl účinkující, někdo divák, a někdy se to nedalo poznat. Ve v...

Třetí festivalový den v Plzni, pátek 13. září, začal pohádkou Princ Bhadra a princezna Vasantaséna domácího Divadla Alfa. Exotickou látku opět připravil Hubert Krejčí, tentokrát ve spolupráci s Pavlem Humlem. Jedná se o volné zpracování staroindické „Povídky o pokryteckém knězi“ (ze Sómadévovy sbírky nejrůznějších staroindických vyprávění s názvem „Oceánu příběhů“). Nečinoherní soubor Divadla Alfa tentokrát režíroval Jan Antonín Pitínský. Moje očekávání tedy byla velká, a bohužel nenaplněná. Alespoň, že to není dlouhé. Jemný příběh o tom, jak chudé děvče ke štěstí přišlo, je zasazen do tělocvi...

Poslední festivalový den v Plzni byl zahájen hned dopoledne, ještě před obědem, popisem jednoho běžného pracovního dne. Inscenace Kamily Polívkové Den opričníka v hlavní roli s Karlem Dobrým je strhující podívaná, ale nikterak příjemná. Opričníci byly represivní složkou cara Ivana Hrozného, zde, podle Sorokinovy předlohy, se jedná o nástin blízké ruské budoucnosti, opričníci se vrátili jako ochránci režimu blíže neurčeného Gosudara. Karel Dobrý je chvíli dobrý tatíček, chvilku publikum baví, pak z něho mrazí. Přestože se jedná v podstatě o one-man-show, v programu je napsána spousta dalších úč...

Předposlední festivalový den v Plzni, sobota 14. září, pro mě začal loutkovým dokumentem Naivního divadla Liberec s názvem Loutky hledají talent. Jedná se o další díl seriálu „Tradiční iluzívní marionetové divadlo v Naivním“, a diváci se dočkají i některých postav z předchozích dílů, například pěveckého sboru 40 loupežníků z dílu Alibaba a 40 loupežníků,  Alíny a jejího milého z dílu Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, souboru labutí lepších než Lady Gaga, několik postav ze Jamese Blonda, Jožky Jabůrka a dalších. Šestice loutkoherců vodí osmnáct postav, a můžeme sledovat i zákulisí populárn...

Ve středu 11. září byl v Plzni zahájen 21. Ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO. První festivalovou inscenací, kterou jsme zhlédli, byla S nadějí i bez ní ostravské Komorní scény Aréna. Komorní drama, na festivalu hráno v divadle Alfa pro 250 diváků, což je 2,5 krát tolik než na domácí scéně Komorní scéna Aréna v Ostravě, si i zde dokázalo získat diváky a vzbudit emoce. Aréna se ve své tvorbě soustředí na herecké výkony, protože ve svém domácím komorním prostoru si moc rozbujelou scénu a jiné vymyšlenosti dovolit nemůže. Text Tomáše Vůjtka, oceněný Cenou Alfréda Radoka, pojednává o osudech...

Druhý den plzeňského festivalu zahájila inscenace Dášeňka aneb Psí kusy. Haf! brněnského Divadla Husa na Provázku. Tuto inscenaci jsem viděla již na čtvrtém festivalu (na pražském  Dítěti v Dlouhé,  liberecké Mateřince a Loutkářské Chrudimi), a opět jsem se dobře bavila. V publiku byly tentokrát pouze dvě děti,  zbytek byli dospělí, rodiče a prarodiče. Přesto se Jiřímu Jelínkovi a Anežce Kubátové podařilo publikum rozštěkat a přimět i dalším interakcím. Opět jsem se bavila slovními i akčními vtípky, které na sebe plynule a nenásilně navazují. Tentokrát mě příliš nepopichovaly výpady Karla vůči...

Na začátek si uveďme přibližnou definici „site specific divadla“: jedná se o divadelní počin navržený a provedený tak, aby byl předváděn v jedinečném, pro tuto příležitost adaptovaném prostoru či místě, které není standardním divadlem. Toto charakteristcké dějiště může být například budova původně postavena za jiným účelem (obytná budova, továrna, sklep, nádraží), případně jakýkoliv přírodní prostor (např. les) atp. Přestože Česko má celkem slušnou historii site specific divadla (letošní Letní projekt Divadla Continuo byl již sedmnáctým ročníkem), osobně mám dojem, že se drží poměrně na okraj...

Záměrem tohoto blogu je vzdát poctu "neviditelným divadelníkům". Než objasním, koho konkrétně tím myslím, zkusme si vyjmenovat, kdo všechno se na přípravě divadelního představení podílí. V zásadě je možno rozlišit dvě kategorie. První tvoří ti, kteří jsou vidět - účinkující. To jsou "vojáci první linie" a primárně k nim obecenstvo směřuje své ovace či pískot. Obecnější termín jsem použil proto, že nejde jen o herce, nýbrž (dle žánru) též zpěváky, tanečníky, živé muzikanty... Možná doplníte další. Jejich specifikum spočívá v tom, že (část) jejich práce leží v "tady a teď", tvoří "od nuly" každo...

Trocha psychologie nikoho nezabije? Představte si následující situaci. V novinách (na internetu, na nástěnce v práci) najdete inzerát, že se (za odměnu nepříliš vysokou, ale ne nicotnou) můžete zúčastnit studie učení na místní univerzitě. Zaujme vás to a odpovíte, načež jste vybráni. Dostavíte se na katedru psychologie, kde se dozvíte podrobnosti. Studie se zabývá zkoumáním vlivu bolesti na paměť a spočívá v sérii testů, kterých se vždy účastní dva dobrovolníci, jeden jako Učitel, druhý jako Žák. Žák se má naučit dlouhý seznam dvojic slov, načež je upoután do křesla ve vedlejší místnosti odděl...

Na úvod uvedu svůj původní komentář k této inscenaci zamýšlený od začátku jako dočasný: "Toto je skutečný velký třesk (= inscenace) na malé scéně (= D21). Stela Chmelová for president! Nebo aspoň do Národního. Celkově čistá inscenace jdoucí k podstatě bez kompromisů. Ovšem Lukáš Šolc jako Torvald? Ale no tááák..." A nyní trochu obšírněji (a též jinak). Omšelá pointa? Ve svém blogu k Pornografii Divadla Komedie jsem se pozastavoval nad otázkou "cizích vztažných soustav" jako možného zdroje nepochopení "hry odjinud" "naším publikem", přičemž jsem jmenoval několik příkladů, jež dle mého ukazují, ...

Dvojí tvář divadla Dovolte mi tento blog začít opravdu zeširoka, totiž otázkou, jaký je smysl či poslání divadla. Na toto téma bylo jistě sepsáno mnoho knih a existuje nepřeberné množství přístupů, jak je nahlížet, pro svou potřebu si ale vystačím se dvěma kategoriemi, jejichž členění mě nadále nebude zajímat. První z nich je zábava, divák se chce bavit a divadlo mu to umožňuje. Ještě přesnější by snad byla formulace, že divák chce být baven, pasivita obsažená v tomto vyjádření je přitom klíčová. Ve světě, v němž je prakticky vše převoditelné na užitek měřený penězi, by se dalo východisko toho...

Setkání s VOSTO5ětkovou klasikou, která by vedle Péráka mohla vypadat jako chudá příbuzná, kdyby ovšem nebylo dokonalých výkonů Ondřeje Cihláře a Petra Prokopa. Domnívám se, že zvláště tanec obou chlapců s vlaječkami s trikolorou byl důstojným příspěvkem do programu festivalu nového cirkusu. Byť se na Letní Letné jednalo o noční představení od 22.00, představení mělo spád, a diváci byli nadšeni, stejně jako na každém kusu, který letošní festival připravil. Možná i představení po 22. hodině přimělo Petara obohatit představení o padající kalhoty, které měly spíše naznačovat, že sólista Příbramsk...