Farářův konec

I činohru lze v Národním divadle udělat dobře!

Hodně dobré (po všech stránkách).

Moderně pojatá a velmi dobře uchopená hra s humorem, nadsázkou, ale i s hlubokou myšlenkou.

Během 5 dnů jsem shlédl na dvou velkých scénách dvě adaptace známých českých literárních děl, které byly později i zfilmované. Zatímco Petrolejové lampy s minimem dramaturgie a invence převedly jednotlivé kapitoly do divadelních obrazů, na dramatizaci Farářova konce je vidět jasná koncepce, a to počínaje posunem textu do současnosti, a konče propracovanou scénou a vedením herců. Vznikl tak ucelený obraz jedné vesnice plné obyčejných lidských projevů, které nerozsoudí ani Bůh, ani farář bez ohledu na svou pravost.
Mám rád, když na jevišti vše ladí a vše se spojí v autentický zážitek.

Inscenace nabízí několik výrazných vizuálních nápadů: svádění faráře s nafukovacím kruhem, srdce ze slámy či efektní zrnění televizoru. Působivá je také scéna Dragana Stojčevskiho, který vytvořil na velkém jevišti prostor pro nadčasový příběh - zejména trojice Martina Preissová, Šimon Krupa a Igor Orozovič jsou skvělí jak herecky, tak hlasově. Co mi však vadilo, byla horší srozumitelnost natočených rozhovorů (méně by bylo více) a  sborového slova (např. při uvádění kapitol). Místy jsem se musel výrazně soustředit, abych rozuměl, případně jsem sledoval anglické titulky. Vstupující hudba a ruchy bohužel narušovaly jinak SILNÝ DIVADELNÍ ZÁŽITEK.

témátkem spíš tak poprášeno, víc než příběhem faráře okouzlilo zachycením koloritu české vesnice. perfektní vizuál hudby zvuky, perfektní ansámblové herectví, extrémně smooth a efektní režie. na konci už trochu trvalo, než se (ne)příběh dovyprávěl.

Nápaditá režie, výteční herci.

Jan Mikulášek ukazuje velmi vtipně, chytře a ostře současnou českou vesnici, potažmo celou naši společnost. Film je inscenátorům jen pevným odrazovým můstkem.
Dění na jevišti kralují Š. Krupa a J. Tesařová. Mimořádný je příběh s osudem bojující Majky M. Poulové, na dvě facky je naprosto přesný venkovský playboy Zdeňka Piškuly, s gustem, energií, ale i empatií tvoří vesnické drbny P. Štorková a G. Mikulková. Poezii a hloubku v sobě mají chvíle, kdy se postavy na jevišti promění v siluety.
Mikulášek maluje na scéně D. Stojčevskiho jeden silný obraz za druhým, film nic takového nenabízí, divadelní inscenace má mnohem větší sílu. I poselství.

Opravdu není, co vytknout. Skvělá předloha (konečně si na ni někdo vzpomněl), výborná režie (Mikulášek ve své staré skvělé formě), lehce nadprůměrná výprava a kostýmy, výborná funkční hudba. Velice dobré obsazení, kde není slabšího místa. Šimon Krupa je skvělá volba, dále mě nadchli Orozovič, Poulová, Tesařová, Štorková, ale asi jen proto, že měli více hereckého prostoru. Vše podtrhují zajímavé filmové dotáčky. Konečně skutečně reprezentativní inscenace Národního divadla!

Především skvělá Mikuláškova režie. Jen první polovina byla trochu zdlouhavá.
Herecky se mi líbili I.Orozovič, J.Tesařová a M.Preissová. Naopak mě příliš nezaujal představitel hl.role Š.Krupa.

Skvělý text, výborní herci, ale zpracování mi úplně nesedlo. Zejména obří promítací billboard, který narušoval vyznění některých scén, silné momenty a vynikající herecké výkony jako kdyby tím prošuměly do ztracena. 70%

Film jsem viděl kdysi dávno a ještě vlastně ne celý, takže nemusím srovnávat. Šimon Krupa byl na roli falešného faráře skvělá volba a i já bych se k němu šel hned vyzpovídat. Taky oceňuji, že postava učitele (I.Orozovič) není vlastně apriori negativní. Ostatní místní postavy jsou pochopitelně trochu zjednodušené, ale třeba babička nebo Anka s Toníkem jsou vyseknuté perfektně. Bohužel první část představení se trochu vleče a nezachránil to ani fotbálek na jevišti. Naštěstí druhá část to vylepšila a scéna svatby nebo závěr hry jsou vrcholy inscenace.

"Nejsme věřící, ale co by kdyby." Věta, která shrnuje jak hlavní téma inscenace, tak typický rys české společnosti, o kterém mluví. Chytré podtrhávání důležitých témat pomocí (pro mě) nerušivých anket s důchodci a dětmi. Dobrá scénografie, ve které konečně Mikulášek opouští pokojíčky a malé prostory a rozšiřuje se na celou plochu jeviště ND. Velmi svěží a funkční tvar, který na Národním divadle smysl a místo má, který navíc mluví o exttrémně zajímavém a důležitém tématu ateismu a nábožentsví v Čechách.

Za mě povedené představení. Ale myslím, že mikrofony na scéně bychom už mohli odložit. Už to není inovativní. Je to stará hloupá věc, která nikdy nedávala smysl. Vyzdvihnout musím zejména herecké výkony.

Skvělé. Bez dotáček ankety s důchodci a dětmi bych klidně dal o 10 více.

Viděno na předpremiéře.
Nejlepší počin v ND od nástupu Skutru. Jednoduché a přitom plné emocí. Největším minusem inscenace je Šimon Krupa, který je bohužel i v této roli poněkud štajf. Mile překvapil Orozovič, Johanna Tesařová byla skvělá jako vždy. A ač šlo z mého pohledu o trochu dramaturgicky troufalejší kus, bylo vidět, že předlohu zvládli uchopit tak, že v publiku zarezonovala (jeden divák dokonce při emočně vypjatější scéně musel opustit hlediště). Bez Krupy by měla inscenace ode mě o 10 procent víc.

Podnětný Škvoreckého text je zpracován typizovaným rukopisem J. Mikuláška (podobnost s jeho Maryšou je zjevná-kombinace historických a soudobých předmětů na téměř holé scéně+popisy do mikrofonu). Inscenace především trpí v první půli rozkolísaností a neschopností soustředit se na klíčová témata, je retardována dělením na kapitoly a padá do banální roztříštěnosti, vizuálně (scéna) je bohužel velmi nehezká. V druhé půli naštěstí zaostří a dokáže silou příběhu zaujmout až k uspokojivému zdařilému konci. Iritujíci je ale zbytečná doslovnost (nadbytečné projekce, parohy), oslabující efekt. Herecké výkony jsou velmi solidní (především Š. Krupa).

Podle mne zdařilé představení, viděl jsem na předpremiéře. Trochu jsem se bál, jestli ten 60 let starý příběh v hlavní roli s farářem bude znovu působivý, ale byl. Smích i mrazení se střídalo. Dotáčky mi nevadily. Herci zajímaví a ve formě všichni. Je dobře, že tvůrci nekopírovali typově obsazení ze Schormova filmu. Z něj jsem si zapamatoval dialogy "faráře" s učitelem, tentokrát mi víc utkví v paměti hromadné scény zpovědi, svatby, zpěvu atd. Zvláštní je, že nyní z činohry ND mám zdařilejší zážitky z látek, které nebyly psané jako divadlo. Farářův konec. Hordubal. Netrpělivost srdce. Předtím Pýcha a předsudek a hra podle J.Traxlera.

Tuto hru jsem viděl na předpremiéře.

Téma je zajímavé. To jak každý (skoro) touží o pochopení a odpuštění za svoje hříchy je hezké téma. Stejně tak změna v povaze hlavní postavy.

Nicméně zpracování se mi úplně nelíbilo. První půlka táhla až nudná, takže jsem se ani nedivil mírnému úbytku obecenstva do druhé poloviny. Ta byla už lepší.

Scéna velmi jednoduchá. Ocenil bych víc příběhové vyprávění bez toho, aby mi postavy říkaly, co se bude na jevišti dít a rozdělovaly to na kapitoly. Stejně tak bych se obešel bez klipů dětí a důchodců s jejich názory na víru.

velkolepé, přesto civilní

Herecky výborně obsazené a dokonale sehrané, režijně skvělé. Symbiotické spojení textu a jevištního dění. Hudební složka decentní, a přesto nepřehlédnutelná. Scénicky čisté a čitelné.

I činohru lze v Národním divadle udělat dobře!

Hodně dobré (po všech stránkách).

Moderně pojatá a velmi dobře uchopená hra s humorem, nadsázkou, ale i s hlubokou myšlenkou.

Během 5 dnů jsem shlédl na dvou velkých scénách dvě adaptace známých českých literárních děl, které byly později i zfilmované. Zatímco Petrolejové lampy s minimem dramaturgie a invence převedly jednotlivé kapitoly do divadelních obrazů, na dramatizaci Farářova konce je vidět jasná koncepce, a to počínaje posunem textu do současnosti, a konče propracovanou scénou a vedením herců. Vznikl tak ucelený obraz jedné vesnice plné obyčejných lidských projevů, které nerozsoudí ani Bůh, ani farář bez ohledu na svou pravost.
Mám rád, když na jevišti vše ladí a vše se spojí v autentický zážitek.

Inscenace nabízí několik výrazných vizuálních nápadů: svádění faráře s nafukovacím kruhem, srdce ze slámy či efektní zrnění televizoru. Působivá je také scéna Dragana Stojčevskiho, který vytvořil na velkém jevišti prostor pro nadčasový příběh - zejména trojice Martina Preissová, Šimon Krupa a Igor Orozovič jsou skvělí jak herecky, tak hlasově. Co mi však vadilo, byla horší srozumitelnost natočených rozhovorů (méně by bylo více) a  sborového slova (např. při uvádění kapitol). Místy jsem se musel výrazně soustředit, abych rozuměl, případně jsem sledoval anglické titulky. Vstupující hudba a ruchy bohužel narušovaly jinak SILNÝ DIVADELNÍ ZÁŽITEK.

témátkem spíš tak poprášeno, víc než příběhem faráře okouzlilo zachycením koloritu české vesnice. perfektní vizuál hudby zvuky, perfektní ansámblové herectví, extrémně smooth a efektní režie. na konci už trochu trvalo, než se (ne)příběh dovyprávěl.

Nápaditá režie, výteční herci.

Jan Mikulášek ukazuje velmi vtipně, chytře a ostře současnou českou vesnici, potažmo celou naši společnost. Film je inscenátorům jen pevným odrazovým můstkem.
Dění na jevišti kralují Š. Krupa a J. Tesařová. Mimořádný je příběh s osudem bojující Majky M. Poulové, na dvě facky je naprosto přesný venkovský playboy Zdeňka Piškuly, s gustem, energií, ale i empatií tvoří vesnické drbny P. Štorková a G. Mikulková. Poezii a hloubku v sobě mají chvíle, kdy se postavy na jevišti promění v siluety.
Mikulášek maluje na scéně D. Stojčevskiho jeden silný obraz za druhým, film nic takového nenabízí, divadelní inscenace má mnohem větší sílu. I poselství.

Opravdu není, co vytknout. Skvělá předloha (konečně si na ni někdo vzpomněl), výborná režie (Mikulášek ve své staré skvělé formě), lehce nadprůměrná výprava a kostýmy, výborná funkční hudba. Velice dobré obsazení, kde není slabšího místa. Šimon Krupa je skvělá volba, dále mě nadchli Orozovič, Poulová, Tesařová, Štorková, ale asi jen proto, že měli více hereckého prostoru. Vše podtrhují zajímavé filmové dotáčky. Konečně skutečně reprezentativní inscenace Národního divadla!

Především skvělá Mikuláškova režie. Jen první polovina byla trochu zdlouhavá.
Herecky se mi líbili I.Orozovič, J.Tesařová a M.Preissová. Naopak mě příliš nezaujal představitel hl.role Š.Krupa.

Skvělý text, výborní herci, ale zpracování mi úplně nesedlo. Zejména obří promítací billboard, který narušoval vyznění některých scén, silné momenty a vynikající herecké výkony jako kdyby tím prošuměly do ztracena. 70%

Film jsem viděl kdysi dávno a ještě vlastně ne celý, takže nemusím srovnávat. Šimon Krupa byl na roli falešného faráře skvělá volba a i já bych se k němu šel hned vyzpovídat. Taky oceňuji, že postava učitele (I.Orozovič) není vlastně apriori negativní. Ostatní místní postavy jsou pochopitelně trochu zjednodušené, ale třeba babička nebo Anka s Toníkem jsou vyseknuté perfektně. Bohužel první část představení se trochu vleče a nezachránil to ani fotbálek na jevišti. Naštěstí druhá část to vylepšila a scéna svatby nebo závěr hry jsou vrcholy inscenace.

"Nejsme věřící, ale co by kdyby." Věta, která shrnuje jak hlavní téma inscenace, tak typický rys české společnosti, o kterém mluví. Chytré podtrhávání důležitých témat pomocí (pro mě) nerušivých anket s důchodci a dětmi. Dobrá scénografie, ve které konečně Mikulášek opouští pokojíčky a malé prostory a rozšiřuje se na celou plochu jeviště ND. Velmi svěží a funkční tvar, který na Národním divadle smysl a místo má, který navíc mluví o exttrémně zajímavém a důležitém tématu ateismu a nábožentsví v Čechách.

Za mě povedené představení. Ale myslím, že mikrofony na scéně bychom už mohli odložit. Už to není inovativní. Je to stará hloupá věc, která nikdy nedávala smysl. Vyzdvihnout musím zejména herecké výkony.

Skvělé. Bez dotáček ankety s důchodci a dětmi bych klidně dal o 10 více.

Viděno na předpremiéře.
Nejlepší počin v ND od nástupu Skutru. Jednoduché a přitom plné emocí. Největším minusem inscenace je Šimon Krupa, který je bohužel i v této roli poněkud štajf. Mile překvapil Orozovič, Johanna Tesařová byla skvělá jako vždy. A ač šlo z mého pohledu o trochu dramaturgicky troufalejší kus, bylo vidět, že předlohu zvládli uchopit tak, že v publiku zarezonovala (jeden divák dokonce při emočně vypjatější scéně musel opustit hlediště). Bez Krupy by měla inscenace ode mě o 10 procent víc.

Podnětný Škvoreckého text je zpracován typizovaným rukopisem J. Mikuláška (podobnost s jeho Maryšou je zjevná-kombinace historických a soudobých předmětů na téměř holé scéně+popisy do mikrofonu). Inscenace především trpí v první půli rozkolísaností a neschopností soustředit se na klíčová témata, je retardována dělením na kapitoly a padá do banální roztříštěnosti, vizuálně (scéna) je bohužel velmi nehezká. V druhé půli naštěstí zaostří a dokáže silou příběhu zaujmout až k uspokojivému zdařilému konci. Iritujíci je ale zbytečná doslovnost (nadbytečné projekce, parohy), oslabující efekt. Herecké výkony jsou velmi solidní (především Š. Krupa).

Podle mne zdařilé představení, viděl jsem na předpremiéře. Trochu jsem se bál, jestli ten 60 let starý příběh v hlavní roli s farářem bude znovu působivý, ale byl. Smích i mrazení se střídalo. Dotáčky mi nevadily. Herci zajímaví a ve formě všichni. Je dobře, že tvůrci nekopírovali typově obsazení ze Schormova filmu. Z něj jsem si zapamatoval dialogy "faráře" s učitelem, tentokrát mi víc utkví v paměti hromadné scény zpovědi, svatby, zpěvu atd. Zvláštní je, že nyní z činohry ND mám zdařilejší zážitky z látek, které nebyly psané jako divadlo. Farářův konec. Hordubal. Netrpělivost srdce. Předtím Pýcha a předsudek a hra podle J.Traxlera.

Tuto hru jsem viděl na předpremiéře.

Téma je zajímavé. To jak každý (skoro) touží o pochopení a odpuštění za svoje hříchy je hezké téma. Stejně tak změna v povaze hlavní postavy.

Nicméně zpracování se mi úplně nelíbilo. První půlka táhla až nudná, takže jsem se ani nedivil mírnému úbytku obecenstva do druhé poloviny. Ta byla už lepší.

Scéna velmi jednoduchá. Ocenil bych víc příběhové vyprávění bez toho, aby mi postavy říkaly, co se bude na jevišti dít a rozdělovaly to na kapitoly. Stejně tak bych se obešel bez klipů dětí a důchodců s jejich názory na víru.

velkolepé, přesto civilní

Herecky výborně obsazené a dokonale sehrané, režijně skvělé. Symbiotické spojení textu a jevištního dění. Hudební složka decentní, a přesto nepřehlédnutelná. Scénicky čisté a čitelné.

Především skvělá Mikuláškova režie. Jen první polovina byla trochu zdlouhavá.
Herecky se mi líbili I.Orozovič, J.Tesařová a M.Preissová. Naopak mě příliš nezaujal představitel hl.role Š.Krupa.

Opravdu není, co vytknout. Skvělá předloha (konečně si na ni někdo vzpomněl), výborná režie (Mikulášek ve své staré skvělé formě), lehce nadprůměrná výprava a kostýmy, výborná funkční hudba. Velice dobré obsazení, kde není slabšího místa. Šimon Krupa je skvělá volba, dále mě nadchli Orozovič, Poulová, Tesařová, Štorková, ale asi jen proto, že měli více hereckého prostoru. Vše podtrhují zajímavé filmové dotáčky. Konečně skutečně reprezentativní inscenace Národního divadla!

Jan Mikulášek ukazuje velmi vtipně, chytře a ostře současnou českou vesnici, potažmo celou naši společnost. Film je inscenátorům jen pevným odrazovým můstkem.
Dění na jevišti kralují Š. Krupa a J. Tesařová. Mimořádný je příběh s osudem bojující Majky M. Poulové, na dvě facky je naprosto přesný venkovský playboy Zdeňka Piškuly, s gustem, energií, ale i empatií tvoří vesnické drbny P. Štorková a G. Mikulková. Poezii a hloubku v sobě mají chvíle, kdy se postavy na jevišti promění v siluety.
Mikulášek maluje na scéně D. Stojčevskiho jeden silný obraz za druhým, film nic takového nenabízí, divadelní inscenace má mnohem větší sílu. I poselství.

velkolepé, přesto civilní

Film jsem viděl kdysi dávno a ještě vlastně ne celý, takže nemusím srovnávat. Šimon Krupa byl na roli falešného faráře skvělá volba a i já bych se k němu šel hned vyzpovídat. Taky oceňuji, že postava učitele (I.Orozovič) není vlastně apriori negativní. Ostatní místní postavy jsou pochopitelně trochu zjednodušené, ale třeba babička nebo Anka s Toníkem jsou vyseknuté perfektně. Bohužel první část představení se trochu vleče a nezachránil to ani fotbálek na jevišti. Naštěstí druhá část to vylepšila a scéna svatby nebo závěr hry jsou vrcholy inscenace.

Herecky výborně obsazené a dokonale sehrané, režijně skvělé. Symbiotické spojení textu a jevištního dění. Hudební složka decentní, a přesto nepřehlédnutelná. Scénicky čisté a čitelné.

témátkem spíš tak poprášeno, víc než příběhem faráře okouzlilo zachycením koloritu české vesnice. perfektní vizuál hudby zvuky, perfektní ansámblové herectví, extrémně smooth a efektní režie. na konci už trochu trvalo, než se (ne)příběh dovyprávěl.

Za mě povedené představení. Ale myslím, že mikrofony na scéně bychom už mohli odložit. Už to není inovativní. Je to stará hloupá věc, která nikdy nedávala smysl. Vyzdvihnout musím zejména herecké výkony.

Během 5 dnů jsem shlédl na dvou velkých scénách dvě adaptace známých českých literárních děl, které byly později i zfilmované. Zatímco Petrolejové lampy s minimem dramaturgie a invence převedly jednotlivé kapitoly do divadelních obrazů, na dramatizaci Farářova konce je vidět jasná koncepce, a to počínaje posunem textu do současnosti, a konče propracovanou scénou a vedením herců. Vznikl tak ucelený obraz jedné vesnice plné obyčejných lidských projevů, které nerozsoudí ani Bůh, ani farář bez ohledu na svou pravost.
Mám rád, když na jevišti vše ladí a vše se spojí v autentický zážitek.

I činohru lze v Národním divadle udělat dobře!

Nápaditá režie, výteční herci.

Podnětný Škvoreckého text je zpracován typizovaným rukopisem J. Mikuláška (podobnost s jeho Maryšou je zjevná-kombinace historických a soudobých předmětů na téměř holé scéně+popisy do mikrofonu). Inscenace především trpí v první půli rozkolísaností a neschopností soustředit se na klíčová témata, je retardována dělením na kapitoly a padá do banální roztříštěnosti, vizuálně (scéna) je bohužel velmi nehezká. V druhé půli naštěstí zaostří a dokáže silou příběhu zaujmout až k uspokojivému zdařilému konci. Iritujíci je ale zbytečná doslovnost (nadbytečné projekce, parohy), oslabující efekt. Herecké výkony jsou velmi solidní (především Š. Krupa).

Skvělé. Bez dotáček ankety s důchodci a dětmi bych klidně dal o 10 více.

"Nejsme věřící, ale co by kdyby." Věta, která shrnuje jak hlavní téma inscenace, tak typický rys české společnosti, o kterém mluví. Chytré podtrhávání důležitých témat pomocí (pro mě) nerušivých anket s důchodci a dětmi. Dobrá scénografie, ve které konečně Mikulášek opouští pokojíčky a malé prostory a rozšiřuje se na celou plochu jeviště ND. Velmi svěží a funkční tvar, který na Národním divadle smysl a místo má, který navíc mluví o exttrémně zajímavém a důležitém tématu ateismu a nábožentsví v Čechách.

Hodně dobré (po všech stránkách).

Inscenace nabízí několik výrazných vizuálních nápadů: svádění faráře s nafukovacím kruhem, srdce ze slámy či efektní zrnění televizoru. Působivá je také scéna Dragana Stojčevskiho, který vytvořil na velkém jevišti prostor pro nadčasový příběh - zejména trojice Martina Preissová, Šimon Krupa a Igor Orozovič jsou skvělí jak herecky, tak hlasově. Co mi však vadilo, byla horší srozumitelnost natočených rozhovorů (méně by bylo více) a  sborového slova (např. při uvádění kapitol). Místy jsem se musel výrazně soustředit, abych rozuměl, případně jsem sledoval anglické titulky. Vstupující hudba a ruchy bohužel narušovaly jinak SILNÝ DIVADELNÍ ZÁŽITEK.

Podle mne zdařilé představení, viděl jsem na předpremiéře. Trochu jsem se bál, jestli ten 60 let starý příběh v hlavní roli s farářem bude znovu působivý, ale byl. Smích i mrazení se střídalo. Dotáčky mi nevadily. Herci zajímaví a ve formě všichni. Je dobře, že tvůrci nekopírovali typově obsazení ze Schormova filmu. Z něj jsem si zapamatoval dialogy "faráře" s učitelem, tentokrát mi víc utkví v paměti hromadné scény zpovědi, svatby, zpěvu atd. Zvláštní je, že nyní z činohry ND mám zdařilejší zážitky z látek, které nebyly psané jako divadlo. Farářův konec. Hordubal. Netrpělivost srdce. Předtím Pýcha a předsudek a hra podle J.Traxlera.

Skvělý text, výborní herci, ale zpracování mi úplně nesedlo. Zejména obří promítací billboard, který narušoval vyznění některých scén, silné momenty a vynikající herecké výkony jako kdyby tím prošuměly do ztracena. 70%

Moderně pojatá a velmi dobře uchopená hra s humorem, nadsázkou, ale i s hlubokou myšlenkou.

Viděno na předpremiéře.
Nejlepší počin v ND od nástupu Skutru. Jednoduché a přitom plné emocí. Největším minusem inscenace je Šimon Krupa, který je bohužel i v této roli poněkud štajf. Mile překvapil Orozovič, Johanna Tesařová byla skvělá jako vždy. A ač šlo z mého pohledu o trochu dramaturgicky troufalejší kus, bylo vidět, že předlohu zvládli uchopit tak, že v publiku zarezonovala (jeden divák dokonce při emočně vypjatější scéně musel opustit hlediště). Bez Krupy by měla inscenace ode mě o 10 procent víc.

Tuto hru jsem viděl na předpremiéře.

Téma je zajímavé. To jak každý (skoro) touží o pochopení a odpuštění za svoje hříchy je hezké téma. Stejně tak změna v povaze hlavní postavy.

Nicméně zpracování se mi úplně nelíbilo. První půlka táhla až nudná, takže jsem se ani nedivil mírnému úbytku obecenstva do druhé poloviny. Ta byla už lepší.

Scéna velmi jednoduchá. Ocenil bych víc příběhové vyprávění bez toho, aby mi postavy říkaly, co se bude na jevišti dít a rozdělovaly to na kapitoly. Stejně tak bych se obešel bez klipů dětí a důchodců s jejich názory na víru.