Jirkan

20.10. 2013 - Nová scéna: Základní myšlenka dobrá, ale buď už autor nebo inscenační tým ji nedotáhl do konce. Přes velké množství textu jsem nebyl přesvědčen o tom, že herci ví, co hrají, až na I. Orozoviče a P. Lorencovou - jejich společné výstupy jsou to nejsilnější z celé inscenace, ale to nestačí. Zmínit musím také P. Kafkovou. Nepochopený pro mne je pasivní vztah otce k celé situaci kolem jeho syna a i k němu samotnému, ale to byl asi trochu účel. P. Gábor umí více. Moc tomu ani nepomohla scéna D. Baziky - viděl jsem od něj nápaditější práce. Snad se příští hostování vydaří více.

15.10. 2013: Jako problém vidím samotný text. Inscenace by obstála na postavách Maura a Augusta a na větším prohloubení jejich vztahu. To další kolem je už jen takový obal, který děj navíc zjednodušuje. Luboš Veselý je, dle mého, na roli moc mladý. Jinak herecky se mi to líbilo. Je milé vidět M. Holého a Z. Vejvodovou (je to ale malá role) v jiné inscenaci, než je fraška nebo hudební komedie. J. Plouhar celému textu docela dost pomohl. Chválím práci N. Deákové. Inscenace jako taková je zdařilá, výborná práce je zde se světlem a především se zvukem (vedle vedení herců) = proto lepší hodnocení.

13.10. 2013: (skoro 100%) Divadelnost Pavla Kheka mne, jako diváka, velmi oslovuje, baví a vyhovuje mi. Je to setkání s několikátou jeho inscenací a opět mám stejné pocity nadšení. Už teď se těším na další kousky. / Manon = Vydařené herecké obsazení. Jednoduché výtvarné pojetí založené (především) na herecké akci doplněné (choreografickým) pohybem a převedení do současnosti dává inscenaci kouzelný punc divadelního vidění. Vše je dovoleno, pokud je to smysluplné (a to zde funguje).

10.10. 2013: Tady je pěkné, jak inscenační tým boří mýtus prostoru Stavovského divadla a činoherního souboru ND. Byl jsem překvapený, jak živě publikum reaguje, to jsem nečekal. S radostí jsem sledoval práci všech herců, nikdo nevyčnívá. Je to opravdu vyvedený kousek, bavil jsem se. Jistě, Havlův text a Pařízkova režie nezaručují fraškovitou řachandu pro zájezdy diváků, ale o to si vážím inscenace více. V rámci průřezu práce činohry ND doporučuji, Dočekalova snaha pozvat zajímavé tvůrčí osobnosti se v tomto případě vydařila.

4.10.2013: Za omyl celé produkce považuji obsazení protagonistů Háma, Párová, Soukup, Vojtko = kde je herectví? Dále některá místa libreta a režie s doslovnou popisností (místy až kýč), občasné laciné vtípky a nevydařený závěr. Hudebně to ušlo, ale proč si půjčovat melodie? Za velké plus považuji vyrovnání se tvůrčího týmu s malým prostorem. Hodně zdařilá taneční čísla (tango, dražba, švadlenky...)! Škoda, že propagace nestojí i na třetí protagonistce M. H. - M. Horké. Ta zvyšuje mé hodnocení, udělala na mne velký dojem (jak po herecké tak i hlasové stránce).

25.9. 2013: (75%) Líbí se mi práce M. Čičváka, vše umocňuje výprava, která je hodně symbolická a funkční, vznikla tak řada pěkných divadelních obrazů, to mne bavilo. Herecky to nejlépe zvládla I. Uhlířová, tak bych si představoval práci celého souboru. Někteří hrají trochu víc, než by bylo třeba. Další otázkou je samotný text, jeho obsah a k tomu i možné škrty. Za sebe: viděl jsem konečně z repertoáru "nových" Vinohrad inscenaci, která se snaží něco říct (a o tom by mělo být divadlo). (Překvapila mne prázdnost divadla, prvně se mi stalo, že balkony DNV byly zavřené a sedělo se jen v přízemí.)

18.9. 2013: Jak je možné, že dva režiséři v téměř stejné době vezmou Ibsena a jeden se z toho pokusí udělat "klasiku" (a to se nepovedlo) a druhý jde na to z jiné strany a podaří se mu tak současná, aktuální věc? Jak je možné, že Nebeský vezme do rukou klasiku, jako Král Lear, a rozloží ji do základu a vezme klasiku, jako Eyolfek, a vytvoří inscenaci, která hýří humorem, napětím a akcí? Je pravda, že v tomto případě se velmi zdařilo obsazení. Inscenace pro mne neměla hluché místo a sledoval jsem ji se zaujetím. Vydařený večer.

17.9. 2013: Líbí se mi, že představení jde od začátku do konce úrovní výše. Jen jsem mírně nepobral její úplný závěr. Jinak je tam mnoho zajímavých nápadů, myšlenek a pravd. Něco mi tam ale trochu chybělo (nebo tam bylo něčeho moc?). Možná se mi to rozleží v hlavě a přijdu na to.

13.9. 2013 - Divadlo Komedie: Forma představení, především výtvarná a pohybová stránka, je velmi zdařilá. Ovšem obsahově by to chtělo nějaký přesnější cíl. Myslím, že si soubor vzal poměrně velké sousto. Období, které mapuje, je příliš dlouhé. Trochu je to také nevyvážené v popisnosti a abstrakci. Jsem ale rád, že si fyzické divadlo nachází své publikum, mne baví.

11.9. 2013: Nemohu srovnávat s literární předlohou a ani bych nechtěl. To co jsem viděl bylo silné. Karel Dobrý se během večera hodně mění. Chvilku Vás baví, pak z něho mrazí a bojíte se. Navíc má dar, že dokáže s publikem navazovat (až pichlavý) oční kontakt, takže máte pocit, že opravdu mluví s Vámi (a vy se na něj ale nechcete dívat). Prostředí to vše navíc podtrhuje a to, co prožijete v několika momentech v hledišti... No, opravdu totální divadlo.

10.9. 2013: V první řadě je třeba si říct, že se celá inscenace opírá o velmi výrazné a schopné divadelní osobnosti, které se mohou opřít o velmi zdařilou hudební stránku a všechny ty "šílené" nápady si užívají a to dokážou přenést do publika. Toto je představení, které Vás chvilku baví, chvilku Vás mrazí a chvilku Vám (záměrně) servíruje trapnost... Tak jsem si tak po představení říkal, že tou ústřední figurou může být kdokoliv, takový koloběh života plný radosti, trapnosti a starostí.

5.9. 2013: Místy jsou velmi příjemné divadelní nápady, nad kterými se může divák jen radovat, to ale právě "vyvažují" místa, která nejsou tak vybroušená, to trochu sráží na hodnocení, není to úplně vyvážené. Velmi hezky se zde pracuje s pohybem a hlasem. Musím pochválit herecké výkony, myslím že si soubor zaslouží více divácké pozornosti a doufám, že o některých členech ještě uslyšíme.

17.7. 2013: Toto bylo moje první setkání s LSS. Nechal jsem se utáhnout na D. Špinara a jeho neotřelý pohled na klasiku a vyplatilo se. Bavil jsem se a humor v této inscenaci je tak akorát. Velké "+" za vykreslení vztahu Kateřiny a Petruchia. Chování Kateřiny zde má svůj důvod a její zkrocení jsem bral jako pochopení se s Petruchiem. To je (dle mého) problém textu a D. Špinar si s tím s herci poradil velmi pěkně, jako se závěrečným monologem Kateřiny. "+" J. Stryková, L. Štěpánková, R. Zach, M. Ruml, výprava a hudební výběr. "-" ozvučení ano, ale asi by to chtělo řešit trochu jinak.

24.5. 2013: Trochu chladnější rozjezd, Fidlovačka umí muzikály přeci lépe. Pak nastal obrat, když "praskla" část podmínky dědictví a potom nastane komická mela, které vévodí Martina Šťastná a především Denny Ratajský. Zaujala mne i Marta Sovová, ale její role nemá takový prostor, rozhodně ukázala, že má komediální talent (další Funny?). Na pár místech trochu texty drhnou. Hudebně pěkná práce. Místy jsou narážky na současnost nebo na jiné muzikály, autory, lidové písně, operu. Myslím, že vznikla příjemná inscenace pro pobavení, jak se to od muzikálu čeká, ne moc muzikálů má vážnější potenciál.

22.5. 2013, 14.6. 2017: Pro mne Cirk La Putyka profesně jen roste. Je to zatím nejdelší projekt. Dá se říct dva samostatné kusy, takže se to "neokouká". Myslím, že z nového cirkusu je zde toho nejvíc. Pochválit musím i hudbu. Vedle veškeré zábavy, kterou inscenace přináší, Vás to nutí přemýšlet, smát se nebo dojímat se. Zajímalo by mne, kam až chce jednou Rosťa Novák zajít. F A N D Í M !

15.5. 2013 - Divadlo v Celetné: Já jsem si tu inscenaci docela užil, věděl jsem do čeho jdu. Věděl jsem, jaký si dal soubor cíl a myslím, že po této stránce se to povedlo. Opravdu jako sen! Ano, pár technických chybek by se našlo, ale myslím si, že za to může ten prostor pro hostování. Opět musím vychválit hudbu Jakuba Kudláče. Jen mne je trochu líto konce, přišlo mi to nedotažené, jsem trochu na rozpacích. Celá inscenace si pohrává s iluzí a kouzlí a konec poměrně nejasný a bez "fantazie", to je škoda. Jinak soubor má můj obdiv, tato inscenace opravdu vyžaduje naprostou přesnost.

24.4. 2013 - Švandovo divadlo: Co do formy, tak nemohu inscenaci nic vytknout. Výtvarně zdařílé, samé výborné nápady, které fungují a jsou propracované. Některé obrazy si ještě "promítám". Určitě jedna z nejpovedenějších prací J. Mikuláška. Co do obsahu, tak pro mne je to o něco slabší. Příběh kohokoliv v jakékoliv době. Nejprve životní nadšení, vystřízlivění, pád a sebedestrukce. Takové trochu klišé, jako věta "inscenace nic nového nepřináší".

23.4. 2013 - Divadlo Archa: Pitínský inscenaci vystavěl na dvou samostatných částech. Ta první odvypráví příběh Hordubala celkem popisně a nenásilně s řadou nápaditých situací (jako koně, krávy, bouřka...) ve vydařené prostorné výpravě. Druhá část už je více Pitínský, více obraznosti, více "šílenosti". Soud, kde je publikum pojaté jako porota. Podle mého celé inscenaci vévodí Martina Krátká a Andrea Buršová. Husa je můj oblíbený soubor a myslím si, že předvedla už mnohem zajímavější kousky.

20.4. 2013, 5.3. 2016 (Divadlo Archa): Vl. Morávek není režisér pro každého. Vždy na jeho inscenacích v publiku potkám diváky, co se baví a i takové, co jsou "otrávení". Zde patřím ke skupeně "baví se". Divák je středem a pořád se kolem něj něco děje, nikdy nevíte, kde kdo vyleze. Hraje se i na balkóně, na chodbě... Archa plná Hmyzu! To vše doplňuje perfektní hudba. Kostýmy S. Z. Hanákové jsou nápadité. Herecky je to soustředěné a obdivuhodné, každý dostane prostor pro "předvedení se", proto konkrétně jmenovat nechci. Oh, Jaká podívaná!... a ani nevadí to krácení o mravence...

18.4. 2013 - Divadlo v Celetné: Myslím, že anotace, která je uvedena v profilu inscenace, je tentokrát více než vystihující. Anna Petrželková napěchovala inscenaci nápady (symboly). S žádným jsem tentokrát neměl problém, všechny byly pro mne čitelné. Byla by škoda tu nějaké prozrazovat, pak další diváci přijdou o to "kouzlo". Opravdu neuvěřitelná fantasmagorie, která mne bavila. Musím pochválit i herecký soubor, ale k nejsilnějším momentům pro mne patří společné výstupy T. Vilišové a S. Krupanské.

17.4. 2013: Každá z Kauz v Rubínu má nějaký inspirační zdroj. Zde je to souboj mezi Prahou a Brnem, to je trochu málo, nedaří se to naplnit tolik, jako třeba v druhém dílu trilogie. Inscenace je navíc dost klipovitá a s "otevřeným" koncem, takže je to tak trochu "nahoru - dolů". Herecké výkony jsou pěkné, nejvíc mne zaujal O. Pavelka a Z. Stavná. Kolečko a Špinar opět mají text plný neuvěřitelných hlášek, škoda, že si je všechny nepamatuji. (Tak ještě musím na Salome, abych měl všechny...)

14.4. 2013 - Divadlo Archa: Věc, která určitě stojí za vidění. Po vizuální stránce velmi zajímavé a poutavé. Zde se uplatňuje rčení "méně někdy znamená více". Líbí se mi pohybové pojetí Václava Kuneše a interpretace účinkujících je na velmi vysoké úrovni. Kdo bude pozorně sledovat, najde v tomto kousku i humor. Jinak mne na těchto inscenacích baví, že si pod tím můžete představovat, co chcete a záleží na Vaší aktuální náledě. Jednou Vám to může přijít jemné, jindy (pokud zajdete znova) třeba drsné :-).

10.4. 2013 - Švandovo divadlo: Štěpán Pácl překvapuje! Líbí se mi, jak k poměrně naivnímu textu přistupuje s kabaretní lehkostí, to v této inscenaci dělá hodně. Herecké výkony vyrovnané a moc pěkné. Pochválit musím i scénu a kostýmy. Třešničkou na moravském zákusku je hudba Jakuba Kudláče v živém provedení. Ano, jsou tam pro mne, jako pro diváka, místa, u kterých (kdyby to bylo možné) bych zmáčkl tlačítko na ovladači a přetočil je, ale jako celek působí inscenace velmi příjemně. Byl to fajn večer a mohu doporučit.

3.4. 2013 - Švandovo divadlo: Ze začátku (zastavárny) jsem byl trochu na rozpacích, ale pak se to celé obrátilo. Vedle perfektních hereckých výkonů obou představitelů musím pochválit výpravu, svícení a pohybovou stránku inscenace, která vytváří krásné divadelní obrazy (a zážitky). Jen jsem se trochu pral s postavou Petry Bučkové, asi mi trochu uniklo její "proč" (to ovšem není chyba představitelky). Budu si muset povídku vzít do rukou a pročíst si ji. Mám rád podobné jednoduché a komorní inscenace.

29.3. 2013: Proč dnešní divák touží po něčem akčím, aby to podle něj mělo spád a byl chopný to sledovat? Přijde mi škoda, že pak u takových textů, jako je tento, nejsou někteří schopni udržet pozornost, protože se tam nic převratného dějově neděje a síla textu je ve slově a vztahu protagonistů. Musím Janu Strykovou a Pavla Baťka pochválit! Ano, jsou tam místa, která možná mluví až moc, ale i tak to bylo příjemné, nenásilné a uvěřitelné. Měl jsem z prvnu strach z výpravy. Scéna je dost popisná a nemusím podobné výklady, ale zde se s tím dobře pracuje.