Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Blogy

Změny nálad. Euforie střídající stagnaci a lhostejnost. Nadšení z přítomnosti lidí střídající nechuť kohokoliv vidět. Kolik emocí se vejde do jednoho lidského života? Do jednoho dne? Do jednoho večera? Do jedné chvíle? A kdy máme pocit, že koukáme na příběh někoho jiného, a najednou zjistíme, že se před námi zrcadlí něco nám velmi důvěrně povědomého? Co když to, nad čím s...
2.12.2018
Klasické hry mají tu nevýhodu, že jejich děj je známý, a tak spíše než na děj samotný se diváci znalí klasiky soustřeďují spíše na herecké výkony a celkové provedení textu. Já jsem zamířil na Vinohrady především se zvědavostí, jak se s hlavní rolí popasuje Šárka Vaculíková, a jak si režisér s touto inscenací poradil. Hned od začátku mě Šárka Vaculíková nenechala na pochy...
23.4.2017
To jsem si takhle řekl, že jsem už dost starý a viděl jsem už relativně dostatečné množství divadelních představení na to, abych dozrál ke zhlédnutí té nejznámější a nejklasičtější tragédie, která se objevuje na divadelních jevištích po celém světě. Do této doby jsem se s touto hrou setkal jen ve dvou verzích. Tou první byl film z roku 1996 s Leonardem DiCapriem a Claire Danes v h...
22.4.2017
Manželské sváry obklopují nejen prostor divadla Rokoko, ale i divákovu mysl tak tíživě, že by nejraději odešel a nechal ústřední manželské duo, aby si své konflikty vyřešili sami. A přesně v tom je krása nejen celého textu, ale i inscenace samotné, která nedovolí hercům ani divákům vydechnout a najde-li se zde přece jen nějaká humornější odbočka, je posléze velmi rychle nahrazena...
9.4.2017
Když divadelní hra přečká na repertoáru aspoň dvě sezony, dá se mluvit o úspěchu. A s každou další sezonou taková hra zraje jako víno. A hraje-li se nějaká inscenace už devátou sezonu, musí to mít nějaký důvod. Na Hráče od Gogola v podání Městských divadel pražských mě přilákalo kromě faktu, že se hrají už téměř 9 let i to, že letos v červnu budou mít svou derniéru, a sv...
9.4.2017
Nenaplně láska je cosi, co potká zřejmě aspoň jednou za život každého z nás. Možná i proto je Evžen Oněgin tak lákavým soustem, které jsem zatoužil okusit. Vlastně se přiznám, že má očekávání směrem k této inscenaci byla nemalá. Mělo se jednat o mé první setkání s tímto textem, ale samozřejmě z hodin literatury z mých školních dob jsem věděl, o čem tento román pojednáv...
2.4.2017