Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 34 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Blogy

Milion důvodů, proč být šťastný aneb Večer plný emocí
Změny nálad. Euforie střídající stagnaci a lhostejnost. Nadšení z přítomnosti lidí střídající nechuť kohokoliv vidět. Kolik emocí se vejde do jednoho lidského života? Do jednoho dne? Do jednoho večera? Do jedné chvíle? A kdy máme pocit, že koukáme na příběh někoho jiného, a najednou zjistíme, že se před námi zrcadlí něco nám velmi důvěrně povědomého? Co když to, nad čím s...
Lekce slušného chování na Vinohradech mají smysl
Klasické hry mají tu nevýhodu, že jejich děj je známý, a tak spíše než na děj samotný se diváci znalí klasiky soustřeďují spíše na herecké výkony a celkové provedení textu. Já jsem zamířil na Vinohrady především se zvědavostí, jak se s hlavní rolí popasuje Šárka Vaculíková, a jak si režisér s touto inscenací poradil. Hned od začátku mě Šárka Vaculíková nenechala na pochy...
Tragická láska Romea a Julie z Vinohrad
To jsem si takhle řekl, že jsem už dost starý a viděl jsem už relativně dostatečné množství divadelních představení na to, abych dozrál ke zhlédnutí té nejznámější a nejklasičtější tragédie, která se objevuje na divadelních jevištích po celém světě. Do této doby jsem se s touto hrou setkal jen ve dvou verzích. Tou první byl film z roku 1996 s Leonardem DiCapriem a Claire Danes v h...
Když se manželství začíná měnit v past, z níž není úniku...
Manželské sváry obklopují nejen prostor divadla Rokoko, ale i divákovu mysl tak tíživě, že by nejraději odešel a nechal ústřední manželské duo, aby si své konflikty vyřešili sami. A přesně v tom je krása nejen celého textu, ale i inscenace samotné, která nedovolí hercům ani divákům vydechnout a najde-li se zde přece jen nějaká humornější odbočka, je posléze velmi rychle nahrazena...
Hra jako smysl života
Když divadelní hra přečká na repertoáru aspoň dvě sezony, dá se mluvit o úspěchu. A s každou další sezonou taková hra zraje jako víno. A hraje-li se nějaká inscenace už devátou sezonu, musí to mít nějaký důvod. Na Hráče od Gogola v podání Městských divadel pražských mě přilákalo kromě faktu, že se hrají už téměř 9 let i to, že letos v červnu budou mít svou derniéru, a sv...
Neopětovaná láska Taťánina a zmar v srdci Oněgina
Nenaplně láska je cosi, co potká zřejmě aspoň jednou za život každého z nás. Možná i proto je Evžen Oněgin tak lákavým soustem, které jsem zatoužil okusit. Vlastně se přiznám, že má očekávání směrem k této inscenaci byla nemalá. Mělo se jednat o mé první setkání s tímto textem, ale samozřejmě z hodin literatury z mých školních dob jsem věděl, o čem tento román pojednáv...