Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (285)
Pavla Haflantová: 14 % (82)
Helena Grégrová: 15 % (346)
Iva Bryndová: 15 % (77)
Lukáš Dubský: 15 % (221)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.1.2016)
Znamenitá dramatizace, která dokázala udržet temnou atmosféru knihy. V dobrém smyslu typicky provázkovská inscenace. Výsledek je však přeci jen poměrně "studený", představení jsem sledoval víc rozumem než citem. (Archa, Praha, 21.1.2016)
(zadáno: 5.4.2016)
Ano - ptákovina, úžasná jízda, happening...
Mezi přízemním humorem čas od času vykoukne přesně načasovaná aktuální hláška.
Improvizaci tahle parta umí dokonale.
Za mne palec nahoru!
(zadáno: 6.9.2016)
V centru všeho je ústřední dvojice (trojice). Verše a sentiment se z našeho světa začínají vytrácet - zde je jich pořádná dávka a publikum se jich nemůže nabažit (dnes Štorková, Polívka a samozřejmě Mácha - všichni tři výborní).
V druhém plánu provokace v mezích zákona. Přesně na hranici, kolik toho Zlatá kaplička vydrží. Špinar mě baví a baví mě, že vymetá z Národního pavučiny. Na jeho Opus magnum si ale ještě musíme počkat.
Za zvláštní zmínku stojí funkční a citlivé zkrácení textu a znamenité kostýmy.
(zadáno: 19.10.2016)
Shakespeare bez velkých dramaturgických zásahů, ale přesto moderně inscenovaný a excelentně zahraný. Režie udržuje herce i diváky v určitém odstupu. tento přístup se překvapivě ukazuje jako vcelku šťastný a pomáhá překonat nelogičnost a archaičnost textu. Správný počin v roce autorova výročí.
(zadáno: 3.11.2016)
Úžasné divadlo, které má vše, co je na divadle přitažlivé. I přes několik (zanedbatelně málo) méně vydařených momentů je to jedno z nejlépe připravených představení (režie, masky, scéna), jaké lze v současnosti v Praze vidět.
Vyznění textu se mnou nesouznělo (ale s kým souzní?). Proto se mé nadšení s ubíhajícím časem trochu snižovalo. Představení pro mne znamená pokračování poetiky Slečny Jairové, a budu rád, pokud tato minisérie bude pokračovat.
(zadáno: 23.1.2017)
Vyrovnané, moderně pojaté, ale přesto tradicionalistické představení, ve kterém jsou všechny složky dokonale sladěny. Skoro dokonalé, ale k mimořádnému zážitku něco chybí (možná zajímavější a aktuálnější téma; není mi jasné, proč tento kus dnes inscenovat). Osobně mě potěšilo obsazení (a výkon) Marie Štípkové; škoda, že po rozprášení kladenského souboru nenachází větší příležitost.
(zadáno: 31.3.2017)
Po rozpačitém začátku, kde inscenace jakoby neví, zda její humor má být laciný nebo inteligentní, se v druhé části přikloní na tu inteligentní stranu. Skládá tím bratrům Nedvědům nenucený a neokázalý hold. Znamenitá hudební složka. (Praha, Divadlo v Dlouhé, 31.3.2017)
(zadáno: 4.4.2017)
Představení dovedené téměř k dokonalosti, a přitom za použití poměrně primitivních prostředků. Špičková režie i herecké kreace. Škoda určité ztráty tempa v poslední třetině.
(zadáno: 24.5.2017)
Jako zájezdové představení vysoce nadprůměrné. Baví nenáročné publikum, a přitom by slušelo i ledaskterému serióznímu divadlu. Školní prostředí nezklame; všichni jsme chodili do školy, a tak všichni pedagogice báječně rozumíme a umíme poradit! Toto představení nastavuje zrcadlo jak rodičům, tak pedagogům.
(zadáno: 8.6.2017)
Velké díky za uvedení tématu. Tak má vypadat angažované divadlo. Škoda nereálného konce - hra by bez něj neztratila na síle. (Pozn. Jedná se o hru slovenských autorů pro bratislavské divadlo. Neubránil jsem se úvaze, že na Slovensku byly a jsou některé vztahy a vazby oproti Praze posunuté, což je mimochodem také zajímavé poselství.)
(zadáno: 5.10.2017)
Je ostuda, že jsem představení neviděl dřív. I po sedmi letech od premiéry není omšelé. K řadě pochvalných komentářů za dlouhou dobu existence inscenace už není co dodat. Bravo oběma herečkám!
(zadáno: 8.10.2017)
To není divadlo!! To je skutečný rekvalifikační kurz, tak skutečný, že ani opravdový rekvalifikační kurz nemůže být skutečnější. Skvělý Petr Vaněk. A vnímavý divák ocení obrovskou spoustu drobných vtípků - nejen v textu, ale zejména v předkládaném materiálu -, které zůstávají skromně v pozadí a necpou se mermomocí do prvního plánu.
(zadáno: 30.11.2017)
Skvělá aktualizace. Bytostně současné. Překvapení: politické divadlo žije! Takto vypravené klasiky do škol! Bravo!
(zadáno: 4.2.2018)
Velice povedená vyvážená politická satira. Znamenitá režie, která nikde netlačí na pilu a všechny scény dobře vypointuje. Nemalý díl na úspěchu má O. Kavan - role je to sice vděčná, ale mohla by být snadno karikovatelná. kavanovo civilní pojetí je mimořádně působivé. Inscenace dokáže velikou zkratkou reagovat i na politické dění posledních dnů.
(zadáno: 13.2.2018)
Divadlo malých forem pokračuje - zcela originálním souborem. Velice příjemný večer, i když při znalosti předchozích představení ničím nepřekvapí. Mám je všechny rád!
(zadáno: 1.5.2018)
Představení stojí a padá s úžasnou kreací Jana Vlasáka v hlavní roli. Dobře napsaná hra přibližuje jak stavy nemocného, tak problémy, které musí řešit jeho rodina. Některé reakce publika naznačovaly, že tyto problémy, o nichž se obecně málo píše a o nichž řada z nás nechce příliš mluvit, jsou ve společnosti časté. Díky za příspěvek k diskusi o Alzheimerově nemoci. Režijně je hra zpracovaná standardně a s výjimkou dobré Veroniky Gajerové zůstali představitelé ostatních rolí daleko za průměrem.
(zadáno: 25.5.2018)
Vše už dokonale popsal Jan Pařízek.
(zadáno: 18.9.2018)
Soustředěný výkon obou protagonistů udrží napětí a pozornost, hra nemá hluchá místa. (Pouze nezajímavé hudební předěly s hrou příliš nesouzněly.)
(zadáno: 26.10.2018)
Inscenace je hodně doslovná, ale decentní. Všemu vévodí životní herecký výkon Elišky Balzerové. První polovina překvapí vysokým standardem celé inscenace v tomto jinak podbízivém divadle a znamenitým herectvím všech dalších herců. V druhé polovině se však někteří herci v čele s do té doby bezchybným Davidem Novotným přeci jen začínají pitvořit. Při představení jsem si uvědomil, jak znamenitého a (zatím) nedostižného dramatika jsme měli v osobě Jiřího Hubače.
(zadáno: 8.11.2018)
Pánové (a dáma) nezklamali. Příjemně strávený večer v milé společnosti Buchet a loutek.
(zadáno: 6.2.2019)
Není to divadelní bomba, ale rozhodně se jedná o vysoce nadprůměrné řemeslo ozdobené celou řadou skvělých hereckých kreací. Špinarovy režie mě baví. Zde je začátek trochu nudný ve snaze rychle uvést diváka do děje i za cenu deklamativních vložek, ale následně se ukáže, že celá stylizace je vysoce funkční a představení báječně graduje.
(zadáno: 13.2.2019)
V první polovině autorka drsně zbavuje britskou koloniální minulost veškerých zbytků oslavné nostalgie. Po skvělé první polovině následuje výrazně slabší druhá část zobrazující naprosté uvolnění morálky v současné době. Přesto toto nerovné spojení nese silnou výpověď o dnešní době, kdy absence dříve svazujících konvencí nepřináší automaticky štěstí a spokojenost. Režie využívá značnou stylizaci, která při dokonalé vzájemné souhře všech herců působí mimořádně svěže.
(zadáno: 26.2.2019)
Důstojná inscenace skvělého dramatu. Trefa do černého!
(zadáno: 1.3.2019)
Neskutečný zážitek.Je zřejmé, že celý inscenační tým to představení intenzivně prožívá. Syrové, upřímné, emotivní, pravdivé; dokáže udržet maximální pozornost po celých 100 minut bez přestávky. Tereza Voříšková i Eliška Křenková jsou skvělé. Mne osobně rušilo scénické řešení; v průběhu představení jsem však ani nedýchal.
(zadáno: 8.3.2019)
Z poměrně pubertálního nápadu a omezeného množství sebraného "výzkumného" materiálu se režisérovi i hercům podařilo sestavit mimořádně zábavné představení, které v druhém plánu nastavuje zrcadlo (nevyzrálé a tápající) generaci mileniálů. Účinkující na sebe znamenitě slyší a to se odráží i v přesně uměřené míře milé improvizace. Doporučuju!