Vladimír Rogalewicz

Mimořádně dobře napsaná hra, dosud jedna z nejlepších konfrontujících nás s nedávnou minulostí. Bohužel přílišný respekt před autorem (byť v tomto personálním složení pochopitelný) nedovolil dvojici dramaturgyně-režisér zbavit se zbytečného balastu (ostatně podobně, jako se to stalo Petru Zelenkovi v Ohrožených druzích). Výsledkem je zbytečně upovídaný tvar s neostrými konturami. Jen zpola zaplněné hlediště bylo hrou zjevně dost zaskočené.

Derniéra. Pěvecky, režijně a v některých číslech i choreograficky nadprůměrné představení. Pro nás, kdo si tento muzikál pamatují z počátku 90. let, zajímavé srovnání. Ukazuje se, že to představení nebylo jen okamžitou jednoúčelovou hříčkou, lze ho inscenovat i dnes a funguje. Ztratilo však veškerou kontroverzi (o kolik jsme se za těch 18 let posunuli blíž normální společnosti!), dnes je to jen milé retro. Ve srovnání s Rebely nebo s Oněginem, který byl Rusák, má však přeci jen řidší a méně propracovaný příběh.

Allanovské představení pro toho, kdo se chce po náročném dni odreagovat a pobavit. Jan Hřebejk takové režie umí, herci jsou neodolatelní. Plnému bodovému ohodnocení brání především výprava (Na Jezerce jsou tyto levné výpravy již asi normou) a samozřejmě chybí jakákoli hlubší myšlenka.

Jedno z nejzajímavějších pražských představení. Rozhodně stojí za shlédnutí - vřele doporučuji! Přesto účinek není jednoznačný. Problém je v textu - režie, herci, scéna, hudba, to vše hraje dokonale. Kdyby představení mělo jen první polovinu (možná doplněnou "začepením"), fungovalo by mnohem lépe. V druhé polovině jako by so Dodo Gombár nevěděl rady, jak do představení dostat to, co se v románu stalo po svatbě. Jak napsala Helena Grégrová, očekávaný zásah se nekonal.

Derniéra hry, která na Fidlovačce patřila k tomu lepšímu. Realita dohonila některé dialogy tak, že diváci tají dech. Jedno období Fidlovačky s touto hrou končí.

Ty body patří hercům, mezi nimiž vyčnívala paní Balzerová. Pokud bych měl hodnotit režii, hodnocení by bylo podstatně nižší. Méně je často více, doříct každý naznačený motiv je cesta do pekel. Divadlo by se mělo podívat po modernějším režisérovi, než je Juraj Deák.

Ke komentáři Pavly Haflantové není mnoho co dodat. Těch mých 80 % je za dokonalou reminiscenci doby, kdy mě bylo tolik, kolik je dnes hercům, a Vianova kniha pro nás byla zjevením. Ta nálada se mi dnes vrátila. Je to zamilované, poetické, plné imaginace.

Skvěle realizovaný originální nápad.

V zásadě velice povedené. Skvělá Pavla Tomicová, dobří všichni herci, forma kabaretu zde dobře vyvažuje vážnou podstatu celé hry. Zápory: dramaturgie - všechny scény mohly být minimálně o třetinu kratší, ne každý nápad přebujelé fantazie autora a režiséra musí zůstat ve výsledném tvaru; stylizace redaktora jako senilního staříka - nefunkční, rušivá, místy až urážlivá; vystoupení Petra Kotvalda v závěru - naprosto neopodstatněné, opět nefunkční, shazující celou dobře vystavěnou hru. Ryzí (televizní) kabaret - zde sice funguje, ale podruhé bych ho nesnesl. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2013)

Velice tradiční ztvárnění známé grotesky, ovšem při kvalitách souboru Divadla v Dlouhé se jedná o herecký koncert. Mě to k vysokému hodnocení tentokrát stačí.

Ty fláky od Pepíka Kainara jsou fakt dobrý. Úžasná příležitost, jak strávit příjemný večer.

Milé, nenásilné, nepatetické. Jasný důkaz, že šanson má v Čechách druhý domov.

Herecky výtečně zvládnutá, režijně přesto nepatrně nedotažená fraška z konce 60. let. Nejzábavnější je představovat si, jaké pozdvižení tehdy muselo každé představení vyvolat. Dnes už nás taková hra nešokuje, Orton však dokáže velice přesně mířit na pokrytectví a přetvářku všech vrstev společnosti. Výtečná scéna.

Vtipná hravá inscenace. Přesná nápaditá režie, skvělé herectví. Jaroslav Plesl je angličtější než Anglie. Pouze v druhé půli představení trochu ztrácí tempo, závěr je ale opět zdařilý.

Děkuji!
Slovy Jana Pařízka: Aktuální, trefné a reflektující. Je-li toto názor mladých, nemusíme se obávat o budoucnost této země.
Pamatuji se na Karla Kryla z počátku 90. let, kdy do všeobecného veselí vnášel spoustu skepse. Připadalo nám, že se zbláznil; asi si nevšiml, že proběhl listopad ´89 a pokračuje stále ve stejné notě, jako za Husáka.
Dnes tyto texty dokonale rezonují s českou realitou posledních 24 let.
Intelektuálně mimořádně náročné představení. Jsem přesvědčen, že látku bylo možné zpracovat zajímavější formou, která by lépe připomněla osobu Karla Kryla a ukázala i souvislosti.

Pročítám komentáře a není k nim co dodat. Nejvíc musím souhlasit s Pavlem Širmerem, nicméně pocit něčeho mimořádného přetrvává (možná díky mimořádnému prostoru a těsnému kontaktu s herci).

Velice povedené převedení Páralova textu v kondenzované formě na scénu. Zajímavé, soustředěné představení, herecky i režijně nadprůměrné. Těžko se však hodnotí představení po klinické smrti divadla... (Divadlo v Celetné, Praha, 12.3.2014)

(Divadlo v Celetné, Praha, 13.3.2014)

Inscenace, která bere Havlovi i dalším postavám svatozář, nebere vážně ani sama sebe. Takové laskavé odmytičtění Havla už bylo potřeba. Určitě stojí za vidění. Miloš Orsoň Štědroň zraje, toto představení je z jeho posledních podobných variací určitě nejzdařilejší. Z herců si dovolím vyzvednout Petra Jeništu (to je ale nošení dříví do lesa).

Groteska, která vypadá jako pochybný kýčovitý televizní pořad. Kdyby jenom nebyla každá scéna dokonale vypointovaná a nemrazilo z ní. Zdařilé masky, úctyhodný sportovní výkon "Věry Čáslavské" (dnes Vladimíra Polívky). Oba herci se bravurně pohybují přesně na hraně, přísně se drží režijního záměru a nenechají své postavy sklouznout k samoúčelným exhibicím (což by v tomto případě bylo tak snadné). Gustav Husák jako mimořádně inteligentní technolog moci. Dnes (23.11.2014) bylo představení bohužel mnohem aktuálnější, než jsme si ještě před měsícem uměli představit.

Velká stylizace zpočátku ruší; její přísné dodržení v celém představení je pak nakonec hlavní devizou a má výrazný podíl na tom, že diváci odcházejí spokojení. Už jen tímto představením Daniel Špinar ukázal, že (režisérské) řemeslo umí. Lucie Polišenská září (její role je na druhé straně hodně vděčná).

Totální úlet. Naprostá bomba pro všechny, kteří vyrostli na medvídkovi Pů (a taky na Stounech).

Ta hra vlastně nudí. Je ale formálně tak dokonalá, že se člověk celou dobu těší na další scénu. Skvělé přesně vypointované minimalistické dialogy, spousta režijních nápadů, které přesně zapadají do celé koncepce, nadprůměrná hudba, špičková scéna a kostýmy a navrch znamenití David Novotný a zejména Lenka Krobotová. Můj tip!

Pro mě je to zejména návrat toho Karla Dobrého, kterého si pamatuju ze Zábradlí Léblovy doby. Opravdu strhující výkon! Sama hra je sice vcelku působivá, ale stále přemýšlím, nakolik je to pouhý intelektuální konstrukt.