Blogy

Martin Myšička, dlouholetá herecká opora Dejvického divadla, a nově také umělecký šéf, se rozhodl po osmi letech znovu sáhnout po režisérské taktovce, a opět tak stál u vzniku inscenace, která diváka nutí přemýšlet. V komorním dramatu máme možnost sledovat setkání bývalého válečného novináře, který však je nucen opustit své pracovní téma a coby záskok má za úkol připravit interview s mladou hereckou hvězdou, či možná spíše celebritou. Blížící se střet a možný konflikt je zřejmý již od začátku, kdy se Jaroslav Plesl coby žurnalista vymezuje vůči zadání nevybíravým telefonickým hovorem se svý...

Za pár dní tomu bude rok, co jsem v Komorní scéně Aréna zhlédl Budovatele říše. A za pár týdnů je čeká derniéra. Osobně mi to přijde dost líto, ne náhodou se tato inscenace objevila v mých nominacích ve výroční anketě jako jedna z pěti nejlepších, které loni vznikly (a já měl to štěstí je vidět). Čím mě tato inscenace fascinuje? Stručně řečeno svou komplexností a univerzálností, jen s trochou nadsázky můžu napsat, že sděluje něco, co od této chvíle již není třeba dále vyjevovat, protože lépe už to stejně nikdo nedokáže. Tedy tak tomu je v mém vesmíru a na následujících řádcích se pokusím vysv...

Inscenace kladenského Divadla Lampion Uhlíř, princ a drak je pojatá jako divadlo na divadle. Děj pohádky o hledání „živé vody" pro zamrzlou zem je zasazen do kladenského uhelného dolu, do řetízkové šatny. Ovšem variace na slavné inscenace divadla DRAK, kde se pohádky odehrávaly buď v dílně (Jak si hrají tatínkové), nebo v kuchyni (Zlatovláska), se v Kladně příliš nevyvedla. Herci se pohybují alternativně po jevišti, na sobě kostým loutky, ale hlava loutky je předmět (havířská svítilna), a tak vlastně vzniká tvor o čtyřech končetinách a dvou hlavách. V silnějších chvílích inscenace se v dole s...

Faust sice patří k archetypálním postavám a Goethova hra k divadelní klasice, vidět ji ovšem na jevšti je spíše vzácnost. Respektive občas se v divadlech objevuje, ale ve výrazně krácené verzi. Nelze se divit, dílo je to rozsáhlé a to se ještě většinou hraje jen první díl, ve kterém je středem pozornosti Faustova milá Markétka. Druhý díl se pak neuvádí takřka vůbec. Liberecký Faust si proto zaslouží pozornost, jelikož je to rozsáhlá divadelní freska trvající téměř tři a půl hodiny. Kromě prvního dílu Fausta si režisér Ivan Rajmont v závěru vypomohl i drobnou výpůjčkou z dílu druhého. Inscenac...

Hradecká inscenace mi opět potvrdila, že s inscenacemi Havlových her mám trochu potíž. Nejde ani tak o problém s textem - Havlovy dramata jsou pečlivě vystavěná, obsahují příjemně absurdní humor i mrazivě kafkovské motivy. Je to problém s jejich k autorovi až příliš pietními inscenacemi. Je to možná tím, že Havla-dramatika na česká jeviště často uvádějí lidé, kteří dobře znali Havla-člověka. Chtějí tedy být jeho vidění světa, co nejblíže, a chtějí vyplnit exprezidentovo přání, jakým způsobem by se měly jeho hry inscenovat. Přijde mi to však velmi kontraproduktivní. Nemyslím, že by režiséři mu...

Inscenace Interview, kterou v Dejvickém divadle připravil herec Martin Myšička, vyvolala mezi kritiky debatu o dalším směřování DD. Je to poněkud překvapivé, člověk by očekával, že takovou debatu zažehne spíš nějaká nesnadno přijatelná inscenace. Interview je přitom celkem tuctová hra, kterou ovšem mezi kvalitní řemeslo vytahují herecké výkony. V Dejvicích asi nic překvapivého. Hra nizozemského novináře Theodora Holmana je velkou hereckou příležitostí pro dva členy dejvického ansámblu, kteří možná nedostávají tolik prostoru jako hlavní hvězdy, ale v Interview ukazují, že jsou platnými členy t...

Jakub Čermák a jeho depresivní děti se tentokráte podívali pod pokličku virtuálním seznamkám, a sice postupům, kterak získat konkrétní ženu s jediným úmyslem aneb koitus je cílovou metou. Celkové pojetí je i přes délku představení svižné a především vtipné, čemuž nahrává samotné téma, jež je zpracováno s naléhavou aktuálností. Pětice mužů oděných do různých zvířecích převleků si na internetové seznamce vyhlédla jednu ženu a po vzájemné domluvě ji oslovila. Každý zvlášť a postupně. Začíná tak vydatný lov samců a vy jako diváci můžete sledovat, kdo se dostane dál, co zabírá, co komu ona žena pr...

V Divadle Disk lze aktuálně vidět inscenaci Téměř TŘI SESTRY, původně klauzury letošních absolventů činohry, což se odráží v soustředění na herecké výkony. Díky tomu jsem po letech konečně naplno procítil Čechovovy postavy, jejich nezměrnou a nenaplněnou touhu po lepším životě a propadání se do močálu banální každodennosti, v závěru i slzička ukápla. A je to tak v pořádku, úkolem herce je vymáchat divákovi čumák v nitru své postavy a letošní činoherci jsou šikovní. Inscenaci jsem viděl dvakrát a doufám, že ne naposled. Naproti tomu můžete zhlédnout ve sklepním prostoru H2O inscenaci Martina S...

Režisér Jan Nebeský si s Ibsenem rozumí, a tak byla Nora pod Palmovkou již jeho osmou inscenací norského klasika. Nebeského inscenace Ibsena mívají groteskní vyznění a akcentují ironickou stránku dramat. Nejinak tomu bylo i u Nory, která patří k nejhranějším, ale zároveň nejobtížněji uchopitelným hrám. Nebeský se tentokrát dost krotí, jeho nezaměnitelný rukopis je v libeňské inscenaci přítomen o poznání méně než v Hedě Gablerové, kterou v Divadle v Dlouhé nazkoušel zhruba o půl roku dříve a kterou pojal vyloženě komiksově. Výrazná nadsázka v charakterizaci postav je ovšem přítomná i v Noře. P...

Včera se na pražské divadelní scéně (znovu)objevilo Divadlo La'My premiérou inscenace Svolení. Nezažil (a vlastně ani nezaznamenal) jsem jejich předchozí působení, přiznávám, že mi je i jedno, proč si dali pauzu, podstatné je, že nyní opět hrají a jejich novinka stojí za vidění, pro mě několikeré. Zhlédl jsem ji včera, uvidím ji znovu v pondělí a rád na ni zajdu třeba za půl roku, až se všichni herci pevně usadí ve svých rolích. Důvody? Text, jeho úprava, režie, scéna, herecké výkony, vezměme to postupně. Askinsovo Svolení Základem je hra dramatika Roberta Askinse. Stručně řečeno je fakt dob...

Z divadelních her Aloise Jiráska se na česká jeviště pravidelně vrací pouze pohádková Lucerna, ostatní hry jsou téměř pozapomenuty. Slovácké divadlo v minulé sezoně uvedlo Jiráskovu dramatickou prvotinu Vojnarka, kterou lze řadit do proudu českého realistického dramatu. Selka Madlena Vojnarová je po smrti svého muže sama na celý statek i výchovu syna. Bratr jejího zesnulého manžela a zároveň poručník jejího syna vládne statku železnou ruku, soused Hruška se jí zase neustále snaží dohazovat nápadníky, které ovšem Vojnarka vytrvale odmítá. Z tohoto zajetého koloběhu ji vytrhne až návrat její dá...

Most před navždy od OLDstars je vskutku podařená inscenace, na níž lze krásně ilustrovat jednotlivé kroky k úspěchu. Most přes navždy - kniha Na počátku bylo slovo. Tedy hodně slov, celá kniha sepsaná Richardem Bachem. Pro někoho kult, pro někoho nesnesitelné ezokecy, pro někoho obojí v závislosti na věku a životní zkušenosti. Pravdou je, že jde o takovou směsici všeho možného, že si v ní téměř každý může něco najít. Bachův stylizovaný autobiografický proud obsahuje touhu po něčem větším, úspěchy i pády, rozpor mezi individuální svobodou a okovy svazku, řešení v podobě ideálního vztahu, spoj...

Jack Clover studuje českou a ruskou literaturu na Oxfordské univerzitě. A též píše divadelní hry. Jeho text Ostrovní lidé vyhrál před rokem univerzitní festival. A shodou okolností se přihodilo, že byl v překladu Richarda Juana Rozkovce inscenován samotným autorem v OLDstars, máte tedy jedinečnou příležitost okusit současnou britskou studentskou dramatiku. Nebo aspoň zjistit, jak vidí Clover určité aspekty dnešní doby. Nebo prostě zajít na inscenaci, která rozhodně má něco do sebe. Clover jako autor Načrtněme si výchozí situaci, na jakémsi odlehlém ostrově se místní dozvěděli, že vláda rozho...

Netuším, do jaké míry je obecně znám umělec, který se skrývá pod pseudonymem Vladimír 518, nebo X-kmen (narozen 1978). Je to český rapper vystupující jak s uskupením Peneři strýčka Homeboye (PSH), tak samostatně, i s dalšími projekty. Věnuje se též tvorbě komiksů, knih, ilustrací a je vůdčí osobností labelu BiggBoss. (Zjednodušil jsem si popis, cituji Wikipedii.) Kniha a televizní dokument Kmeny (v spolupráci s Karlem Veselým) hledají a nacházejí atributy naší současné subkultury. Co to vlastně je, ona subkultura? Pokusme se dát dohromady různé snahy o definici: Pojem byl poprvé použit ve 40....

Britská autorka Caryl Churchill rozhodně nepíše rutinně, experimentuje s formami a dramatickými postupy, což je více než sympatický rys její tvorby. Hra Drunk Enough to Say I Love You? (Dost opilý na to říci miluji tě?) je sledem obrazů, v nichž se probírají drsné a děsivé principy a praktiky (vojenské, politické, společenské apod.), o nichž na světě víme nebo je alespoň tušíme. U těchto typů textů bývají jednotlivé obrazy z hlediska děje na jiných závislé buď málo, nebo dokonce vůbec. V případě tohoto dramatu však mezi jednotlivými obrazy, kromě (samozřejmých) tematických souvislostí, dějová ...

Tato inscenace je mým třetím setkáním s Caryl Curchill. Předchozí dostaveníčka ve mně vzbudila spíše než co jiného rozpaky, nemůžu sice autorce upřít výrazný osobitý styl, jen jsem se s jejím způsobem výstavby textu v kombinaci se zvolenými tématy míjel. Nebo jsem se míjel s pohledem režisérek (Pavla Tejnorová v Lásce a informacích, Viktorie Čermáková v Je to tu)? Buď jak buď, do třetice všeho dobrého, v Drunk Enough to Say I Love You? jsem se konečně spatřil formu korespondující s obsahem. Forma je jasná, zdánlivě chaotické útržkovité výjevy na dané téma, z nichž by (možná) měla postupně vyvs...

Kde jinde uvést světovou premiéru hry Vítězný únor než v bývalém Divadle Vítězného února? Nejnovější počin spisovatele Pavla Kohouta v Hradci Králové nastudoval režisér Břetislav Rychlík.Kohout se rozhodl pojmout svou hru jako velké shakespearovské drama, takže ji napsal blankversem. Ačkoliv se hra dotýká událostí z února 1948 nejedná se o dokumentární drama a režisér Rychlík k němu tak ani nepřistupoval. Inscenace je tedy výrazně stylizovaná a to jak herecky, tak výpravou. Pohled na jednu z nejdůležitějších událostí soudobých českých dějin je groteskně mrazivý a hra má svůj potenciál. Bohuže...

Hra Ryba potmě je pro brněnskou scénu dramaturgicky zajímavou volbou. Do Městského divadla Brno totiž dorazila jen rok a půl po premiéře v New Yorku a odbyla si tak tady svou evropskou premiéru. Larry David má rád černý humor, a tak není divu, že se základní zápletka točí kolem smrti - starý Sidney umírá a těsně před smrtí vysloví přání, aby se jeho dva synové postarali o svoji matku. Jenže komu přesně byla tahle prosba směřována? Matka je tak trochu fůrie a vydržet s ní nebude vůbec jednoduché... Jedna rozvětvená rodina s poněkud pokřivenými vztahy může být nevytěžitelnou studnicí humoru. R...

Na konci předpředminulé sezóny odpremiérovalo Divadlo Puls inscenaci Rozlučka, na počátku této Rozlučku 2. Podobnost názvů není náhodná, dalo by se též hovořit o dámské a pánské verzi Rozlučky. Inscenace jsou si v lecčems podobné, hlavní impuls dodala principálka Pulsu Lucie Radimerská (v první přišla s námětem, ve druhém je společně s Matoušem Danzerem jmenovanou spoluautorkou, přičemž v obou případech jde o díla více či méně kolektivní), u obou se dramaturgie ujala Natálie Preslová, společné je i východisko - jedna z postav se má vdávat/ženit, na rozlučku se svobodou si pozve pár svých kamar...

Svým divákům nadělilo Pidivadlo pod stromeček Sněhovou královnu, variaci na pohádku Hanse Christiana Andersena. Z té vyšla Natálie Preslová a sepsala příběh, který je a není Andersenem, stejně jako je a není pohádkou. A právě tato rozpolcenost ve stylu chytré horákyně je důvodem, proč už mi inscenace měsíc leží v hlavě a pořád nevím, jak se k ní postavit. Ale lepší už to nebude, takže co je v Pidivadle k vidění? Začnu jedinou jistotou, ta inscenace je prostě krásná na pohled. Hluboce smekám před Vojtěchem Hanyšem, autorem scény i loutek, ač ve druhém ročníku scénografie na DAMU, to, co vytvoř...