Blogy

Režisér Marián Amsler se s pozicí uměleckého šéfa brněnského HaDivadla loučil dramatizací románu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch. A loučení to bylo nadmíru úspěšné. Inscenace bude asi nejvíce rezonovat na domácí půdě, jelikož se dotýká bolestných míst z historie Brna. Neřeší se zde ovšem nějaké komunální problémy a Amslerova inscenace rozhodně jen neomílá staré křivdy. Téma poválečného odsunu Němců sice už není tak kontroverzní jako krátce po sametové revoluci, přesto jde o součást českých dějin, kterou by část národa nejraději vymazala z učebnic. Vyhnání Gerty Schnirch sleduje tuto ...

Angažované divadlo aneb Kterak se vyrovnat s realitouDruhý festivalový den nabídl především polské představení Holzweg varšavského divadla TR. Představení bylo dosti nesrozumitelné, avšak následující diskuze pro české publikum leccos rozklíčovala. Přesto, že jsou Poláci naši sousedé, bratři Slovani a i historie je podobná, leckterá podobenství polského divadla obecně nám stále uniká. Na jevišti se pohybovaly čtyři osoby, které vedly dost nezáživné monology. Bylo jasné, že nějaký pán má problémy sám se sebou, a tím i s většinovou společností, ale způsob obhajoby jeho konání byl dost nečitelný. ...

Slavnostní, 25. ročník, Mezinárodního festivalu DIVADLO byl zahájen maďarskou inscenací Zločin a trest v režii Michala Dočekala. Převratné podívané jsme se však nedočkali. Inscenaci v divadle Víg nastudoval s maďarským souborem vesměs český tým. Jako pěkné, ale na prestižní festival, za který se „Velká Plzeň" považuje, je to trochu málo.O to větší překvapení připravily české inscenace Gazdina roba plzeňského divadla Alfa a Olga (Horrory z Hrádečku) divadla Letí.Gazdina roba v představách a provedení tvůrčího tandemu Jakub Vašíček a Tomáš Jarchovský dobře vystihuje nadčasovost celého konfliktu ...

Krysař v divadle Kalich neožívá, Krysař žije a to je dobře. Bála jsem se, že to bude kopie, odvar, béčko a není. Přichází s novou sílou, duší a výpovědí. Možná se teď dopustím zločinu, ale to, že Přemysl Pálek je jiný, než Daniel Landa, je velké plus. Je mnohem klidnější, jeho boj se odehrává víc v nitru než na venek. Ten klid, je to, co mrazí, přikovává a drží diváka ve střehu. On a choreografie Lindy Rančákové dodávají celému příběhu křehkost. Něco, co bylo dost surové, je najednou smrtelně křehké. Ta krev a bolest, která jindy člověka nechává spíš ve smutku a temnotě je zjemněna tancem. Táh...

Umělecká skupina OLDstars vstupuje do své patnácté sezóny a první vlaštovkou oslav je inscenace Po Fredrikovi s Matyášem Řezníčkem v režii Tomáše Staňka. Je to takový milý návrat ke kořenům, právě z OLDstars Řezníček vzešel, aby pokračoval přes DAMU rovnou do Národního divadla. Vzpomínkou na minulé časy je pak i to, že je inscenace uváděna v prostoru HarOLD, někdejším působišti OLDstars, který dnes funguje jako zkušebna. Pokud v H2O coby současné scéně OLDstars zažíváte klaustrofobické pocity, potom snad do HarOLDu radši ani nechoďte, mírně řečeno by se vám tam fakt nelíbilo. To je ale jedna z...

Životní příběh Lucie Brychtové se stal námětem pro jednu z nejzajímavějších inscenací, kterou bylo možno v uplynulých měsících vidět. V Praze v Divadle Na Prádle se sál naplnil také díky skvělému promu Lucie v 13. komnatě a v Show Jana Krause, takže po představení show pokračovala formou hovorů s nadšenými diváky. Musím seznat, že od tvorby slovenského Red Cat Cabaretu jsem mnoho nečekala, sleduji různé trans příběhy českých youtuberkyň, ale výsledný tvar mne mile překvapil. Lucie je výborná herečka obklopená nadaným týmem. Skvěle se vypořádává s klasickými klišé, barvitě líčí omyly i klady...

Zatímco Epsteinův příběh z legií Veterán byl již stažen z repertoáru Rokoka, jeho další hra Mléčné sklo se dočkala jen scénického čtení. Ale jakého!  Nikdy bych neřekla, že se budu bavit u další generické krimi podle Epsteina. Ale život, který postavám daly klasické tváře MDP, ze čtení udělali příjemnou záležitost. Umím si to představit jako zdařilou inscenaci.  V Mléčném skle je rozehrán klasický příběh dvou detektivů, jedné femme fatale (jako vždy dech beroucí Henrieta Hornáčková) a jednoho legračního gaye (ten sice patří v umění už letům minulým, ale konečně minulosti náleží i celý tento ...

Na podzim proběhl ve Strašnickém divadle Festival maďarského divadla Naostro!, jehož součástí byl i večer dvou scénických čtení představujících soudobou maďarskou dramatiku. Tedy aspoň takový byl záměr, který se povedl tak napůl. Bez otce Jako první byla uvedena hra Bez otce, za niž její autor Csaba Mikó před čtyřmi lety získal cenu kritiků za nejlepší maďarské drama. Místní herci pod vedením Ewy Zembok předvedli to, co bychom od scénického čtení čekali, bylo to čtení, bylo to lehce inscenované, prim hrál text, byť pro účely večera zkrácený. Ač jsem poté pokuřuje venku zaslechl z vedle post...

Po své barové prvotině Soul(ó)ženy představil kolektiv Maso krůtí v Experimentálním prostoru NoD Cirkusvobody, svůj pokus o plnohodnotnou inscenaci. Abych vysvětlil titulek tohoto blogu, tak cirkus je forma, svoboda téma, nejistota pocit, který výsledkem prostupuje na několika úrovních. A teď podrobněji. Cirkus jako forma je funkční nápad, poskytuje totiž zastřešení pro sled ne nutně navazujících scének, jež díky němu přesto i při povrchním pohledu "tak nějak drží pohromadě". Ale nejde jen o alibistickou stylizaci, cirkus též znamená zábavu a jasně tak vymezuje očekávané základní nastavení pu...

Když jsem i přes výzvu jedné z účinkujících k diskusi po představení utekl do mrazivého večera, měl jsem jasno v jediné věci, totiž že o této inscenaci chci něco napsat. Jak jsem se tak snažil přebrat viděné, abych následujícím řádkům dal jednotný styl, napadaly mě různé stylizace, mohl bych to pojmout jako zapálený feminista, jako echt šovinistické prase, případně se z této roviny vykroutit uchýlením se k čistě divadelnímu pohledu. Ale k čertu s tím, pravdou je, že to, co chci říct, je, že sice soubor Maso krůtí (či MASO KRŮTÍ, ale mě tyhle manýry s velikostí písmen nebaví) nejspíš neznáte, a...

Ve svých blozím často zhlédnutou inscenaci používám coby odrazový můstek k mudrování o nesmrtelnosti chrousta, nípu se v interpretacích, hledám hlubší smysl, snažím se viděné zasadit do širšího rámce... V tomto případě na to kašlu. Girls jsou inscenací, jež se netváří být ničím víc, než čím se zdá být na první pohled. A tato průzračnost je tak absolutní, až je mi to sympatické. Hodně sympatické. Výchozí situace - silvestrovská noc, jeden byt, tři holky, jež na sebe zbyly, dva protikladné charaktery a jedna prostřednice snažící se proplout mezi Scyllou a Charybdou, zdánlivě klidná hladina a po...

S Mayenburgovým Mučedníkem jsem se setkal třikrát. Poprvé formou scénického čtení v rámci cyklu Bůh X ve strašnickém Divadle X10, kde jsem se do něj zamiloval a pocítil touhu ho vidět jako inscenaci. Následně v Disku, kde se sice herci snažili, ale s koncepcí Mikoláše Tyce jsem se nepotkal, přistoupit k tomuto textu vážně podle mě musí nechtěně vyznít jako (sebe)parodie. No a do třetice nyní v OLDstars a stručně řečeno můžu říct, že se mi splnilo mé strašnické přání. Odpustím si své obvyklé členění na hru a inscenaci a svou interpretaci promíchám s komentáři k jednotlivým hereckým výkonům. Pře...

Rok 2015 byl pro pražské Rokoko rokem bilančním. Celá řada ohlednutí zpět pak vyvrcholila speciálním benefičním večerem. A křtem příjemné publikace 100 let divadla Rokoko. Ohlédnutí za první stovkou divadélka Rokoko nabídlo setkání s hosty, s moderátorem a se scénkami inspirovanými těmi nejslavnějšími momenty z historie. Na počátku tu byl Hašler, Futurista, Jára Kohout, Vlasta Burian, Spoutaní V+W, ale i Trnka a jeho loutky. Koncem 50. let udal tón Darek Vostřel, v 60. letech se tu sešli Golden Kids... Současná podoba jedné dramaturgie na dvou scénách běží od roku 2006. Z hostů jsem si sedla...

Od dětství jsem milovala Romy Schneider. Její deník Já, Romy ovlivnil snad celé generace. A proto jsem nemohla odolat, když přijela do Činoherního klubu Chris Pichler se svou hrou o životě Romy, která tolik připomínala stránky oblíbeného deníku. Představení bylo nádherné, Chris ve své one woman show dokázala přehrát celý život Romy od dětství pro trpký konec. Její němčina plynula jako lehký vánek, když byla Romy spokojená, byla ostrá, když se Romy zlobila a byla vášnivá, když Romy milovala. Zážitek na celý život. Nádherný dárek Romy ke třicetinám, pořádaný v Rakouském kulturním fóru v Praze....

Mezi mé nejstarší činoherní zážitky patří dvojí návštěva ABC. Tehdy, za uměleckého šéfování Milana Schejbala (1994−2006), tedy v době před sjednocením divadel ABC a Rokoko, bylo radostí navštívit Golema Voskovce a Wericha (premiéra 1999) s famózním Václavem Postráneckým jako Rudolfem II. Nebo představení s nejkouzelnějším Janem Hrušínským - Charleyovu tetu Jevana-Brandona Thomase (premiéra 1996) či nejklasičtější hru Agathy Christie Past na myši (také premiéra 1996).       Co o hře píší na webu Společnosti Agathy Christie? V češtině text divadelní hry nově v říjnu publikoval Knižní klub, ...

Hostování Divadla Idiot v pražském Crossu přineslo příjemný zážitek. Steampunkové prostory zvláštním způsobem doplnily režii Michaely Kubias, mladé autorky, která ve hře také alternovala. Z let, které věnovala tvorbě divadélka ve Slaném, má skutečně nač vzpomínat.  Neb původní text české básnířky Josefíny Leknínové stojí na variacích zrcadlení známého s novým. Konečně, on i ten plakát sdílel stejný koncept se seriálem HBO Až po uši, stejně jako Divadlo Idiot sdílí emoce Dostojevského hrdiny.  "Tragikomedie o těch, kteří stejně jako my trpí komplexem vedlejší postavy." ...

Viděli jste Pana Polštáře v Činoherním klubu? Já ano, tak před osmi lety. A nejsilnější vzpomínka, jež mi z něj uvízla v hlavě, je, jak stojím o přestávce před divadlem a zapaluju jednu cigaretu od druhé, abych se uklidnil. Možná bych to dnes vnímal jinak, ale tenkrát to pro mě byla sonda do krutého světa, v němž bylo zlo všudypřítomné a bylo ho tolik, že mi ve výsledku přišlo metafyzické, existující samo o sobě a v dění na jevišti se jen zhmotňující. Pán polštářů takový není. Naštěstí. McDonaghův text totiž podrobně vykresluje, kde se to které zlo bere, proč je každá z postav taková, jakou j...

Věnováno studánkám, z nichž plaché laně v tichu půlnočním chodí Jamesona pít, a temnému hvozdu nad nimi, jenž poloskryt v mlze cigaretového kouře stráží jejich klid. Mighty Sounds je hudební festival, jehož třináctý ročník proběhne za dva týdny v Táboře. DriveHouse je můj v současnosti bezkonkurenčně nejoblíbenější (nejen) pražský podnik/bar/klub/místo pro občerstvení a potěchu těla i ducha. A i-divadlo je divadelní portál. Co tyto náhodné útržky reality spojuje? Na Mighty Sounds můžete najít (hudebně) divadelní stan Rádia 1, přičemž v DriveHouse se před týdnem odehrála "zahřívačka", tedy och...

Pokud už se něco z dramatického díla Aloise Jiráska objeví na českých jevištích, bývá to většinou Lucerna. Lehce stravitelná hra s pohádkovými motivy diváky stále baví, pro inscenátory ale není jednoduché nechytit se do pasti kýče a sentimentu. Hana Burešová a Štěpán Otčenášek přistoupili k Jiráskovu dílu s pokorou, což jim ale nebrání Lucernu lehce ironizovat a vyhnout se tak patosu, ke kterému by vážné pojetí některých postav mohlo vést. Kdo očekává nějakou zásadní dekonstrukci textu, bude zklamán, ostatní diváci ale jistě ocení čirou divadelní poezii, kterou inscenace Dlouhé přináší. Nová ...

Co všechno se člověku honí hlavou na jednom docela obyčejném rande? Divadelní hříčka Dating v osmi to popisuje s příjemnou nadsázkou, ale zároveň analyticky hodně přesně. On (Jan Meduna) a Ona (Eva Hacurová) jsou úplně normální lidé, kteří se touží seznámit. Mají už za sebou nepovedený vztah, chystají se k rozvodu, vychovávají děti, ale nehází flintu do žita a snaží se najít ten ideální protějšek (i když údajně ke každému člověku dokonale pasuje jen 7 lidí na světě a ten váš dozajista žije v Číně). Bohužel na první rande nepřichází sami, ale každý si ve vlastní hlavě nese několik nezvaných ná...