Blogy

Inscenace hraná pod českým názvem Shakespearovy vraždičky, se kterou do Hradce Králové přijela čtveřice performerů ze skupiny Spymonkey, mi připravila jeden z nejrozporuplnějších divadelních zážitků posledních měsíců. Princip představení je trochu podobný jako u na našich jevištích s oblibou uváděného Souborného díla Williama Shakespeara ve 120 minutách. Spymonkey si ovšem neberou na paškál celé dílo WS, ale jen vraždy, které se uskuteční v jeho divadelních hrách. Je jich celkem 75 a ztvárnit je všechny během zhruba dvou a půl hodin to chce hodně kreativity. A ta této skupině rozhodně nechyb...

První letní den. Moje poslední divadelní představení v sezóně. Trasa Ústí nad Labem - Praha. Vedro. Klimatizace mi fouká do kontaktních čoček. Beru si nové boty. Neměla jsem to dělat. Zouvám se a bosky si kráčím Holešovicemi. Čeká mě prostor, v němž jsem se ještě nikdy nenacházela. Platí se tu bitcoiny a celé je to tady jakože free a happy. Až si připadám stará. Ale ne, vždyť od třicítky se každým rokem cítím mladší a mladší. Dávám si latté. Vyběhnu o dvě patra výše do prostoru se zvláštní atmosférou. Cítím originalitu. Usedám na pohodlnou bílou pohovku. Čekám. Jana Jankovského a Kryštofa Ríms...

Když se setkají tři zajímavé veličiny na jednom místě, musí z toho vzniknout něco kvalitního. Veličina první: Luxusní bratislavský hotel Devín, který už 60 let poskytuje bezvadné služby. Zvláště po rekonstrukci před několika lety se stává svým vybavením i službami chloubou slovenského hotelnictví. Veličina druhá: Kabaret Milana Markoviče, který se pravidelně odehrává v tomto příjemném prostředí. Kabaret včetně pohoštění, včetně kabaretu po kabaretu, protože Milan Markovič zůstává se svými hosty, diskutuje, jde vlastně o pokračování kabaretu v nečekaných souvislostech. A že je o čem diskutova...

Na hradeckém festivalu Divadlo evropských regionů se divákům poprvé představil polsko-český projekt s názvem Poslední zhasne. Je to jakýsi pohrobek skupiny Company.cz, která byla nedávno "vyhnána" z Divadla Komedie. Autorem scénáře je Vojtěch Štěpánek, který na tvorbě inscenace spolupracoval s polským režisérem Norbertem Rakowskim. Rovněž herecké složení je česko-polské a hraje se v češtině, polštině a znakové řeči. Inscenace nemá pevný tvar, prolínají se v ní tři příběhy, které od mixážního pultu sleduje trojice herců, jež vede zásadní spor - mají do děje zasáhnout, když vidí, že postavy jso...

Volný jako pták! Volný jako racek! Jen tak si létat nad mořem. Vyváznout ze sevření starých forem. Stát se volnějším. Zvednout křídla a letět. Snažit se hledat nové formy stejně jako režijní duo SKUTR ve své inscenaci Racek. Samozřejmě je možné hrát tuto hru i jiným způsobem, který například předvedlo Dejvické divadlo, ale mě se líbilo, jak to zrežírovali. Popravdě jsem na tuto inscenaci šel zejména kvůli nim. Ze začátku to vypadalo, že to bude to nejlepší, co jsem jsem od nich viděl, ale nakonec se tak nestalo a na špici zůstává Pěna dní, které konkuruje Evžen Oněgin. To co bych u tohoto před...

V Lokti řádí Lazebník Unikátní magický přírodní amfiteátr v Lokti se 1. 7. 2017 od 21.00 hodin změní ve sluncem sálající španělskou Sevillu, kde bude své rozverné intriky s velkou rozkoší a humorem spřádat Figaro, proslulý Lazebník sevillský.Tento Lazebník je sice Španěl, ale zároveň i Ital a Hanák. Nejznámější Rossiniho operu totiž do Lokte přiváží Moravské divadlo Olomouc, "národní" divadlo hanácké metropole. Jiskřivá a imaginativní inscenace režisérky Kristiany Belcredi v precizním a velkorysém nastudování šéfa opery Moravského divadla, Milo Oswalda má vskutku hvězdné obsazení. Zamilovanéh...

Mezinárodní festival studentského divadla PidiFEST má za sebou šestý ročník, měl by si tedy hodit na záda aktovku a vyrazit do školy. Letošní ročník ukázal, že by mohl přeskočit základní i střední školu a zkusit rovnou maturitu. Zatímco přívlastek mezinárodní v uplynulých letech naplňovali studenti ze slovenské Nitry (takže pro nás Čechoslováky šlo o festival domácí, lokální), tentokrát přijeli účastníci též z Polska a Maďarska a dorazili dokonce i velmi speciální hosté z Arménie. Toto rozšíření záběru s sebou přineslo změnu atmosféry a nové výzvy. Československý festival má jednu nespornou vý...

Nová inscenace Divadla pod Palmovkou Paní Bovaryová se dočkala celkem kontroverzních reakcí. Viděl jsem první veřejnou generálku, takže bych nechtěl podrobně hodnotit věci, které se ještě mohly do premiéry změnit. Nicméně koncepce a pojetí jednotlivých charakterů nejspíš zůstaly stejné. Román Paní Bovaryová je do dnešní doby celkem lehce převoditelný, jelikož jeho témata takřka nezestárla. Libeňská adaptace překvapí tím, že nejde očekávanou cestou. Na prvním pohled patrným a aktuálním tématem je nudící se člověk obklopený nepřeberným množstvím možností, z nichž si ale nemůže vybrat - nežije, ...

Hra Ondřeje Novotného Kolaps napsaná přímo pro strašnický soubor X10 mi, přiznávám, příliš nesedla. Zpočátku se to tváří jako trochu absurdní, ale vesměs srozumitelná hříčka o jednom pohřebním ústavu, který je těsně před krachem a zachránit ho může nová klientka, které je nabízena řada bizarních pohřebních rituálů. Od okamžiku, kdy na scénu vstoupí postava Jacka (J. Gottwald), ovšem dojde k prudkému střihu a divák sleduje apokalyptickou dystopii z 23. století, která je ale zároveň jakýmsi způsobem provázaná s původním dějem. Myslím, že problém bude v tom, že se s Novotným značně míjím v tom,...

Žítkovské bohyně v Brně jdou až na krev Podle románu Kateřiny Tučkové Žánr: Činohra Režie: Dodo Gombár Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská Hudba: David Rotter Hrají: Svetlana Janotová, Nikol Wetterová, Ivana Vaňková, Vojtěch Blahuta, Radka Coufalová, Erika Kubálková, Zdena Herfortová, Eva Jelínková, Katarína Ptáčková, Alena Antalová a další... Když před třemi lety režisér Dodo Gombár oživil na prknech Městského divadla Zlín bestseller Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně, byl to trhák, který se na tamní scéně hraje doposud. Slavný kus se Dodo Gombár rozhodl uvést i v Brně, ale ve zcela jiném k...

Kam až moje paměť sahá, nikdy jsem nezkoušel psát recenzi na muzikál. Ale několikrát jsem zažil ten pocit, kdy člověk muzikálu prostě propadne – a je ztracený, lapený, už ho mají, není mu pomoci. Poprvé to byl muzikál Bídníci v Divadle na Vinohradech. Byla to snad první velká muzikálová produkce u nás. Hvězdné obsazení, a přece zpočátku poloprázdno – letní produkci lidé nevěřili. Kupoval jsem si levnější vstupenky a potom si sedal na ta nejdražší místa. Viděl jsem je toho léta asi pětkrát. Utratil jsem hodně, ale nelitoval. Podruhé jsem se zamiloval do muzikálu Jesus Christus Superstar na praž...

Je všeobecně známo, že režisér a autor David Drábek holduje přepisům klasických děl. Nejednou setkal se s úspěchem, zaslouženým pochopitelně, ovšem nejednou byly jeho ambice řekněme poněkud smělé. 20. května 2017 odhalil v Klicperově divadle svůj zatím poslední počin, premiéru operety Netopýr, inspirovanou klasikou Johana Strausse, ovšem od originálu silně odkloněnou. A výsledek? Smíchem doprovázené rozpaky. Začalo to jak jinak než hudbou, přesněji delším hudebním přednesem doprovázeným rozverným šermováním dirigentskou hůlkou Matěje Anděla coby dirigenta Františka Belfína. Za ním ve stylizo...

Režisér Dušan D. Pařízek se na česká jeviště vrátil stylově - mezinárodní koprodukcí o výsostně českém fenoménu, jakým je Haškova postava vojáka Švejka. Román Jaroslava Haška je hodně zatížen různými konotacemi, hlavní hrdina je téměř neodmyslitelně spjat s dobráckou tváří Rudolfa Hrušínského. Aby se oprostil od těchto nánosů, zvolil Pařízek jednoduchý trik - i když je celá jeho hra o Švejkovi, samotný Švejk se na jevišti vůbec neobjeví. Je souzen za dezerci ve stylu "o nás bez nás". Pařízek si bere situace z Haškovy knihy, které využívá ke komplexní výpovědi o malém středoevropském prostoru...

Na tento počin Daniela Špinara, jsem byla hodně zvědavá. Rozhodně nezklamal, i když mám z Křehkosti, tvé jméno je žena trochu rozpolcené pocity. Hra má pro mě totiž dvě roviny, které se mi ani několik dní po zhlédnutí nedaří sjednotit. Výrazově výrazným pasážím v podání Karla Dobrého, mimochodem skvostně zahraným, a působivých 420PEOPLE by slušelo vlastní představení. Ocenili by ho zejména alternativněji založení diváci. Mě - diváka konzervativnějšího charakteru - neurážely, ale do celkového konceptu hry mi nějak nezapadaly. Chápu režijní nadšení, které i musím ocenit, ale ve spojení s jádre...

Opereta. Žánr, ve kterém se mluví, tančí a zpívá vznikl v 18. století, ze singspielu, jako odnož opery s komickými prvky. Má své předchůdce v zábavném divadle, v kabaretu, voudeillu. Ve střední Evropě se opereta těšila obrovskému zájmu v 19. a 20. století, dokud její místo nezaujal muzikál. V muzikálu (slovy dr. Osolsoběho) se mluví, aby se to muselo dál vyzpívat, tančí se, když už nestačí zpívání a když nestačí ani tanec, musí se zase mluvit. V operetě se mluví, potom se to vyzpívá a v pozadí se na to téma dekorativně tančí.  Muzikál potřebuje interprety vybavené herecky, zpěvně i tanečně. V...

Zdařilého textu polského dramatika Tadeusze Słobodzianka se po české premiéře v pražské Komedii možná trochu překvapivě ujalo brněnské Divadlo Polárka, které uvádí především hry pro děti a mládež. Naše třída je hra, která velmi emocionálním způsobem zachycuje výsek polských dějin a středočkolákům tedy může přinést podrobnější vhled do problematiky masového vraždění za druhé světové války. Naše třída nikdy nemůže v České republice rezonovat tolik jako v Polsku, kde je násilí na Židech páchané Poláky stále v mnohých kruzích tabu. Ovšem ačkoliv Słobodzianek vypráví o specifické dějinné události,...

Čtyřlístek je přesně ten typ představení, které lze nazvat rodinným - přijdou si při něm na své malé děti, ale možná ještě více dospělí, kteří zavzpomínají, jak v těch 70. či 80. letech listovali stránkami oblíbeného (a v té době takřka jediného) komiksu. Hradecká inscenace ukazuje Davida Drábka v té nejlepší formě. Čtyřlístek má jednoduchý příběh, který není komplikován přemírou vedlejších dějových linií, jak tomu bylo třeba v Drábkově Unisexu. To, že je příběh jednoduchý, ale neznamená, že by byl hloupý! Naopak. Povedlo se naprosto nenásilně (a bez zbytečného moralizování) převést na jevišt...

Když brouk v hlavě se vám usadí a sžíravou myšlenku tam nasadí, to se začnou díti věci...my jsme toho byli svědci... Ve dnech 7.- 9. dubna proběhla pod názvem Klicperovy divadelní hry, krajská soutěžní přehlídka amatérských divadelních souborů. Vyhlašovatelem 18. ročníku soutěže byl Svaz českých divadelních ochotníků s Městem Sadská a na vítěze čekal postup na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim. Kdo navštívil některé z představení, odnesl si skvělý kulturní zážitek a navíc podpořil snahu herců předvést co nejlepší výkony, které si pro diváky připravili. I když úroveň všech předsta...

Klasické hry mají tu nevýhodu, že jejich děj je známý, a tak spíše než na děj samotný se diváci znalí klasiky soustřeďují spíše na herecké výkony a celkové provedení textu. Já jsem zamířil na Vinohrady především se zvědavostí, jak se s hlavní rolí popasuje Šárka Vaculíková, a jak si režisér s touto inscenací poradil. Hned od začátku mě Šárka Vaculíková nenechala na pochybách, že tuhle roli má perfektně zvládnutou. Její živelnost, její vyjadřování, její prostota, to všechno jako by snad ani nehrála, jako by to byla přímo ona, přirozená a svá. Jen jsem fascinovaně sledoval, jak je Šárky Vaculíko...

To jsem si takhle řekl, že jsem už dost starý a viděl jsem už relativně dostatečné množství divadelních představení na to, abych dozrál ke zhlédnutí té nejznámější a nejklasičtější tragédie, která se objevuje na divadelních jevištích po celém světě. Do této doby jsem se s touto hrou setkal jen ve dvou verzích. Tou první byl film z roku 1996 s Leonardem DiCapriem a Claire Danes v hlavních rolích, který jsem poprvé a naposledy viděl někdy v roce 2002 ve svých 15 letech. A druhou verzi jsem viděl loni v červenci v kině, přičemž v tomto případě se jednalo o přímý přenos divadelního představení z L...