Blogy

Martin Myšička, dlouholetá herecká opora Dejvického divadla, a nově také umělecký šéf, se rozhodl po osmi letech znovu sáhnout po režisérské taktovce, a opět tak stál u vzniku inscenace, která diváka nutí přemýšlet. V komorním dramatu máme možnost sledovat setkání bývalého válečného novináře, který však je nucen opustit své pracovní téma a coby záskok má za úkol připravit interview s mladou hereckou hvězdou, či možná spíše celebritou. Blížící se střet a možný konflikt je zřejmý již od začátku, kdy se Jaroslav Plesl coby žurnalista vymezuje vůči zadání nevybíravým telefonickým hovorem se svý...

Může být Bůh zrzavý kocour a dokáže kocour vůbec mluvit? Co se děje v pětadvacáté hodině a existuje vůbec? Enquistovo psychologické drama napoví. Dne 12. dubna uvedl spolek SpoluHra v divadle La Fabrika premiéru divadelní hry, jejíž autor je Per Olov Enquist a nese název V hodině rysa. Vyprodanému hledišti ukázali své herecké umění Zuzana Bydžovská, Petra Horváthová a Daniel Krejčík. Lisbeth, která vede projekt, kterým je pokus zjistit, zda lidé, kteří jsou hospitalizovaní v psychiatrickém zařízení a trpí těžkou duševní poruchou, jsou schopni postarat se o zvíře a vybudovat si k němu citový ...

Co se odehrává v pětadvacáte hodině a existuje ta hodina vůbec? To vše se dozvíte již 12. dubna, avšak malý náznak toho, co se bude dít, zazněl již 6. dubna na tiskové konferenci v divadle La Fabrika. Farářka, Lisbeth a mladý vrah. A v neposlední řadě kocour. Tedy pokud je to JEN kocour – tyto postavy se snaží zjistit, co se odehrává v pětadvacáte hodině dne. A existuje ta hodina vůbec? Pro hlavního hrdinu určitě ano. Enquistovo psychologické drama vypráví příběh duševně narušeného chlapce, který je pro bezdůvodnou dvojnásobnou vraždu a několik pokusů o sebevraždu umístěn do ústavu, kde v r...

Když divadelní hra přečká na repertoáru aspoň dvě sezony, dá se mluvit o úspěchu. A s každou další sezonou taková hra zraje jako víno. A hraje-li se nějaká inscenace už devátou sezonu, musí to mít nějaký důvod. Na Hráče od Gogola v podání Městských divadel pražských mě přilákalo kromě faktu, že se hrají už téměř 9 let i to, že letos v červnu budou mít svou derniéru, a svou roli sehrála i účast Michala Dlouhého v hlavní roli, kterého jsem loni viděl v inscenaci "Kdo je tady ředitel?", a udělal na mě touto rolí nesmazatelný dojem. Ale na rovinu, nebýt toho, že se jedná o klasický text od léty pr...

Manželské sváry obklopují nejen prostor divadla Rokoko, ale i divákovu mysl tak tíživě, že by nejraději odešel a nechal ústřední manželské duo, aby si své konflikty vyřešili sami. A přesně v tom je krása nejen celého textu, ale i inscenace samotné, která nedovolí hercům ani divákům vydechnout a najde-li se zde přece jen nějaká humornější odbočka, je posléze velmi rychle nahrazena další konfrontací. Už od prvních okamžiků, kdy Aleš Procházka s Veronikou Gajerovou vstoupí na jeviště, musí být divákovi jasné, že tenhle manželský pár není ideální. Když pak vstupuje na scénu mladý manželský pár v p...

Za pár dní tomu bude rok, co jsem v Komorní scéně Aréna zhlédl Budovatele říše. A za pár týdnů je čeká derniéra. Osobně mi to přijde dost líto, ne náhodou se tato inscenace objevila v mých nominacích ve výroční anketě jako jedna z pěti nejlepších, které loni vznikly (a já měl to štěstí je vidět). Čím mě tato inscenace fascinuje? Stručně řečeno svou komplexností a univerzálností, jen s trochou nadsázky můžu napsat, že sděluje něco, co od této chvíle již není třeba dále vyjevovat, protože lépe už to stejně nikdo nedokáže. Tedy tak tomu je v mém vesmíru a na následujících řádcích se pokusím vysv...

Nenaplně láska je cosi, co potká zřejmě aspoň jednou za život každého z nás. Možná i proto je Evžen Oněgin tak lákavým soustem, které jsem zatoužil okusit. Vlastně se přiznám, že má očekávání směrem k této inscenaci byla nemalá. Mělo se jednat o mé první setkání s tímto textem, ale samozřejmě z hodin literatury z mých školních dob jsem věděl, o čem tento román pojednává. Má zvědavost a natěšení tak byly vlastně asi ve výsledku větší, než samotný dojem z celé inscenace. Evžen Oněgin v nazkoušení Městských divadel pražských není nikterak špatný. Už úvodní scéna perfektně pracuje se světlem a od...

Za dvě sezóny její existence už jsme si zvykli, že Malá scéna Nového divadla nabízí mimořádně kvalitní inscenace – a novinka plzeňské činohry není v tomto ohledu výjimkou. Silné divadelní monology už diváci okusili ve hře Rolanda Schimmelpfenniga Push Up (Cesta vzhůru), kterou režírovala Zuzana Burianová. Kdo jim přišel na chuť, rozhodně nebude hrou Howie a Rookie Lee zklamán. Marek Němec režíroval poprvé hru Dubliňana Marka O'Rowea v roce 2013 – byl to Terminus a byl to velký úspěch. Přesvědčit se o tom můžete sami - inscenaci stále uvádí Divadelní spolek Kašpar. Tentokrát ovšem není autorko...

Inscenace kladenského Divadla Lampion Uhlíř, princ a drak je pojatá jako divadlo na divadle. Děj pohádky o hledání „živé vody" pro zamrzlou zem je zasazen do kladenského uhelného dolu, do řetízkové šatny. Ovšem variace na slavné inscenace divadla DRAK, kde se pohádky odehrávaly buď v dílně (Jak si hrají tatínkové), nebo v kuchyni (Zlatovláska), se v Kladně příliš nevyvedla. Herci se pohybují alternativně po jevišti, na sobě kostým loutky, ale hlava loutky je předmět (havířská svítilna), a tak vlastně vzniká tvor o čtyřech končetinách a dvou hlavách. V silnějších chvílích inscenace se v dole s...

Ve svém vítězném tažení světem doputoval Ivan Alexandrovič Vyrypajev konečně i do Plzně. Tento dvaačtyřicetiletý ruský dramatik, dramaturg, herec, scénárista a producent má na svém kontě už skoro dvě desítky her, do češtiny je přeložena asi čtvrtina – zejména díky Tereze Krčálové, jejíž překlad Iluzí zní i v Plzni.Mladí inscenátoři Kristýna Kosová a Adam Svozil za sebou nemají mnoho zkušeností, a přece nás s bravurou provádějí všemi úskalími a nástrahami textu. Chytře škrtají, zhutňují vypravování. Rozdělují text jiným postavám, zpřehledňují jej.Autor předepisuje, aby dvě postavy byly třicetil...

Faust sice patří k archetypálním postavám a Goethova hra k divadelní klasice, vidět ji ovšem na jevšti je spíše vzácnost. Respektive občas se v divadlech objevuje, ale ve výrazně krácené verzi. Nelze se divit, dílo je to rozsáhlé a to se ještě většinou hraje jen první díl, ve kterém je středem pozornosti Faustova milá Markétka. Druhý díl se pak neuvádí takřka vůbec. Liberecký Faust si proto zaslouží pozornost, jelikož je to rozsáhlá divadelní freska trvající téměř tři a půl hodiny. Kromě prvního dílu Fausta si režisér Ivan Rajmont v závěru vypomohl i drobnou výpůjčkou z dílu druhého. Inscenac...

Hradecká inscenace mi opět potvrdila, že s inscenacemi Havlových her mám trochu potíž. Nejde ani tak o problém s textem - Havlovy dramata jsou pečlivě vystavěná, obsahují příjemně absurdní humor i mrazivě kafkovské motivy. Je to problém s jejich k autorovi až příliš pietními inscenacemi. Je to možná tím, že Havla-dramatika na česká jeviště často uvádějí lidé, kteří dobře znali Havla-člověka. Chtějí tedy být jeho vidění světa, co nejblíže, a chtějí vyplnit exprezidentovo přání, jakým způsobem by se měly jeho hry inscenovat. Přijde mi to však velmi kontraproduktivní. Nemyslím, že by režiséři mu...

To se vezme docela chytrá a svižná intelektuální hříčka kombinující několik dějových rovin a parodující brakovou (nejen) literaturu, zasviní se bulvárním humorem Heleny Štáchové a postaví se do zatěžkané monstrosní scénografie plné krásných vizuálních triků, stínoher, mnoha netradičních loutek, černého divadla, javajek, animovaných projekcí a tak. A ono to vlastně hodně ztěžkne. A moc to nedrží pohromadě. A veliká muzikálová čísla této věci příliš nesluší, byť některé obrazy jsou velice působivé. Tak to asi dopadá, když má (bůhvíproč) dotované divadlo příliš veliký rozpočet, který nemá, na čem...

Neslavnější hudební skupina všech dob – Beatles se stala inspirací pro tvůrčí tým Městského divadla Brno, které v březnu tohoto roku uvedlo světovou premiéru muzikálu Bítls na Hudební scéně. Muzikál pochází z dílny brněnské tvůrčí trojice Slovák-Štěpán-Šotkovský, která na místní scéně prorazila s několika oblíbenými a úspěšnými inscenacemi (Baron Trenck, Mendel aneb Vzpoura hrášků, Sněhurka a sedm trpaslíků a Měsíční kámen). Dějová linka diváky zavádí do roku 1967 do malé jihomoravské vesnice, která si žije svým nerušeným životem. I když... Zdánlivě poklidné vody ve vsi rozčeří příjezd podiv...

Inscenace Interview, kterou v Dejvickém divadle připravil herec Martin Myšička, vyvolala mezi kritiky debatu o dalším směřování DD. Je to poněkud překvapivé, člověk by očekával, že takovou debatu zažehne spíš nějaká nesnadno přijatelná inscenace. Interview je přitom celkem tuctová hra, kterou ovšem mezi kvalitní řemeslo vytahují herecké výkony. V Dejvicích asi nic překvapivého. Hra nizozemského novináře Theodora Holmana je velkou hereckou příležitostí pro dva členy dejvického ansámblu, kteří možná nedostávají tolik prostoru jako hlavní hvězdy, ale v Interview ukazují, že jsou platnými členy t...

Jakub Čermák a jeho depresivní děti se tentokráte podívali pod pokličku virtuálním seznamkám, a sice postupům, kterak získat konkrétní ženu s jediným úmyslem aneb koitus je cílovou metou. Celkové pojetí je i přes délku představení svižné a především vtipné, čemuž nahrává samotné téma, jež je zpracováno s naléhavou aktuálností. Pětice mužů oděných do různých zvířecích převleků si na internetové seznamce vyhlédla jednu ženu a po vzájemné domluvě ji oslovila. Každý zvlášť a postupně. Začíná tak vydatný lov samců a vy jako diváci můžete sledovat, kdo se dostane dál, co zabírá, co komu ona žena pr...

Prosím redakci nemazat negativní příspěvky, tak, jak to proběhlo v diskusi. I ty mohou být poučné. Po návštěvě inscenace Spolu/sami už chápu,proč mezi epizodami není přestávka. Protože by po ní asi nikdo v hledišti nezůstal. Pro takové herce,jako je David MATÁSEK, musí být ponižující velmi slabý nebo lépe řečeno téměř žádný aplaus publika. První scéna byla nejlepší a výkony herců na úrovni. Dokáží i vtáhnout do děje a vcítit se do duší postav. Ale to, co přijde potom, je hnus. Další scény s neustále se opakující výrazy "čůrák a jebat" a ukázka sodo-maso soulože a urážky Ukrajinského národa r...

Ubu králem – Svoboda! – groteskní fraška o ztrátě svobody, ze které mrazí... Kateřina Šebelová (pro Epoch Times -české vydání) Režie: Vladimír Morávek Překlad: Prokop Voskovec Hudba: Tereza Marečková Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Dramaturgie: Lucie Němečková Hrají: Miroslav Donutil, Ivana Hloužková, Martin Donutil, Dominik Teleky, Tomáš Milostný, Adam Mašura, Milan Holenda, Ondřej Kokorský, Simona Zmrzlá a další. Když byla před 120 lety premiérově uvedena hra Alfreda Jarryho Král Ubu, byl to skandál. Diváci pískali, dupali a houfně odcházeli ze sálu. Dnes, o více než století později, ...

V Divadle Disk lze aktuálně vidět inscenaci Téměř TŘI SESTRY, původně klauzury letošních absolventů činohry, což se odráží v soustředění na herecké výkony. Díky tomu jsem po letech konečně naplno procítil Čechovovy postavy, jejich nezměrnou a nenaplněnou touhu po lepším životě a propadání se do močálu banální každodennosti, v závěru i slzička ukápla. A je to tak v pořádku, úkolem herce je vymáchat divákovi čumák v nitru své postavy a letošní činoherci jsou šikovní. Inscenaci jsem viděl dvakrát a doufám, že ne naposled. Naproti tomu můžete zhlédnout ve sklepním prostoru H2O inscenaci Martina S...

Skvělá souhra rychle a bez mezer hovořících hereček. Příliš písmenek na malé ploše hrnou před sebou, jako by chtěly stihnout představení za poloviční dobu. Musíte se soustředit, aby vám neunikl žádný text, který si ani nevychutnáte, natož abyste se nad ním nějak v klidu hlouběji zamysleli. Místy jsem se ztrácel a nevěděl, co tím chtěly říct, jindy viděl více významů (nevím, zda správně). :-/ Trošku mi vadily nalakované nehty AK (důchodce s červenými nehty?), pussyrayotská kytara měla být mnohem víc nahlas, stejně tak i víc zboostrovaná. Málo uvěřitelné je, že by dementní důchodci těsně před s...