PRAHA
...další...Uživatelská hodnocení
Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).
Další stránky: < 1 2 3 4 5 6 > >>
záznam
Bůh ohol královnu, bůh ohol královnu jejím holicím krémem...
Byť pravděpodobně tento kousek nebude patřit k veledílkům režiséra Špinara, jde o vinohradskou "lepší" inscenaci. Herecky i dramaturgicky. A že si, ó hrůzo, režisér dovolil použít právě rammsteinovské Du hast, no, pak stačí si jen text celé písně přeložit.
Skvělá scéna oddělení obou královen, Marie/D. Havlová-Veškrnová a Alžběty/L. Juřičková, od jejich doprovodu dveřmi uzavřenými alarmem, takže se octnou na stejné straně scény.
Ale pro pravověrné Vinohraďany to vážně moc není...
záznam
Mi to nesedlo, asi...
46%
Absurdní, ano. Přihoďte ještě kostru Plejtváka myšoka, burleskní umělkyni s pery tam i onde, přistávající Boeing 737 a lízátko plné vos, a bude to kompletní. Ačkoli jde asi o herecky vděčný kus, zábavy trochu málo.
Ačkoliv se může zdát, že inscenace Panoptikum přímo ukazuje na film Freaks (1932), není to zcela pravda. Ani odkazy na známé panoptikální "celebrity" nejsou jediná a přímá cesta, dokonce ani představa, že takto snad vypadá nový cirkus. Přesto byly všechny (a ještě pár dalších) použity, mluví specifickým jazykem tance a vytvářejí zvláštní příběh o boji o právo být lidmi, ne věcmi. O lásce, nenávisti, závisti, soudržnosti, nestálosti a křehkosti lidského života vůbec. A taky o kvokání a pštrosím péru na zadku.
Spousta symbolů, tak třetina mi asi nestihla dojít. Domeček-úleček jedna radost, na konci plynoucí voda, ach.
Herecky vyniká K. Vojtková/Eva a T. Šulaj/Ambrož (bez textu, prostě jen tak...).
záznam
Román Simona Mawera by mě normálně nezajímal. Jako románová fikce, odehrávající se v sice exkluzivním prostoru, avšak evidentně jako čistě vztahové drama by u mne zastání asi nenašlo. Jako divadelní adaptace však přitahuje pozornost tvarováním prostoru pouze světlem, využívání výjimečnosti místa zdůrazněním nábytkovými solitéry (ty zelené Barcelony jsou prostě krásné) a samozřejmě i herecké výkony P. Vitázkové, P. Štěpána, I. Vaňkové a M. Isteníka.
Tak jen doufám, že Tugendhat uvidím alespoň letos, snad.
záznam
Velmi punkové provedení s bez rozpaků přiznanými sexuálními narážkami, nevyškrtané a hrané vážně od začátku až do konce. Hilského překlad, herecké výkony a myšlenkové posuny v textu jsou (i když jde o inscenaci starší) velmi zajímavým protivníkem stejných inscenací novějších (dobrým příkladem může být porovnání s ND). Velmi slušná hudba, civilní kostýmy.
65%
K Valentýnu dobrý. Ne příliš sladké, ne příliš hořké lehčí pitíčko, od kterého nechcete hlubokomyslnost a freudovskou psychologii. Vrtulníková matka, holka, co tak dlouho mluví o svobodě, až by si na krku vlastníma rukama utáhla obojek a kluk, co sice nic pořádně neumí (krom kytary) a nic pořádně nevidí, ale i s tím nic chce dělat svou dírku do světa. Herecky slušné, trochu dlouhé, ale dá se...
Těžký je život štěněte, se třemi páníky, na Vinohradech, ach jo. Pořád vážit, venčit, hlídat, pohádky povídat a taky fotit a hledat, když se foxteriéří slečna učí norovat. A zpívat, to především!
Vypilovaná a funkční kulisa renesančního benátského městského paláce, vtipně vyřešený krabí batyskaf a princezna urputně vrzající na housle. Naučí se hrát a zpívat a vysvobodí prince? Tak určitě...
