Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (136)
Helena Grégrová: 17 % (147)
Iva Bryndová: 17 % (103)
Lukáš Dubský: 18 % (129)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.4.2018)
Je mi líto, ale tohle prostě nebyl Čechov. Před přestávkou jsem u toho usínal, postavy mi splývaly, nepřenesly se na mě žádné emoce, chyběla mi ta emocionálnost, tíseň, smutek, melancholie a tragikomično, na které jsem u Čechova zvyklý. Nevím, jestli je to jen špatně napsaná hra, nebo špatně zvolený inscenační klíč. Ale nebyl jsem v tom sám, o přestávce řada diváků odešla a sedadla v přízemí prořídla. Druhá polovina pak byla lepší, závěr už mi přišel typicky čechovovský. Z herců zaujali především I. Orozovič a V. Postránecký. Ve výsledku je to zklamání. /14.4.2018/
(zadáno: 7.6.2023)
Co napsat k inscenaci, u níž od začátku nechápu, o co tam jde, neorientuji se příliš v postavách a dění na jevišti a po 20 minutách začnu usínat, přičemž mi to vydrží až do konce? Možná to bylo na motivy Čechova, ale tohle nebyl Čechov! Což by až tak nevadilo, ale ono to z mého pohledu nebylo ani zajímavé. Těžko říct, kde se u mě stala chyba, věděl jsem předem, do čeho jdu, ale přesto jsem se nesešel na stejné vlně s režijním záměrem ani s herci na jevišti. Ani po týdnu neumím přijít na jediný světlý bod inscenace, na něco, co by mě zaujalo. A tak je mi to líto, ale za mě je to prostě čistá nula. /30.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 27.10.2023)
Příjemné překvapení vzhledem k tomu, že má očekávání byla na minimu. Jednoduchá komedie si dokázala udržet mou pozornost, byť první půlkou jsem tak trochu prozíval, a především v druhé půli místy i pobavit. Co pro mě bylo únavné byl projev paní Stašové, která některá slova, věty či celé repliky neúměrně protahuje, aby na ně dala důraz, navíc s neustálými změnami modulace hlasu. Naopak perfektně pracuje s mimikou v obličeji. Je evidentní, že ostatní herci jsou jen křoví pro hereckou exhibici paní Stašové. Ale vlastně to celé bylo tak příjemně milé a vánoční, že to hodnotím jako jednu z těch lepších zájezdovek. /23.10.2023 v Táboře/
(zadáno: 8.12.2019)
Sžíravá kritika společnosti, nebo jen absurdní komedie? Jak snadné je zmanipulovat lidi, kteří nedokáží rozpoznat manipulaci a udělat si vlastní názor? Nebezpečí číhá všude a lidé jsou manipulovatelní, stejně jako důchodce, který se ze strachu před uprchlíky stane teroristou. B. Hančilová napsala zajímavou sondu do života lidí, kteří jsou snadným cílem dezinformačních webů, a rozehrála příběh, který ve své naléhavosti dráždí divákovu mysl a nutí ho přemýšlet. Skvěle napsáno, dobře zrealizováno a zahráno. Asi to pro mě nebylo úplně tak silné, ale zážitek to rozhodně byl! /6.12.2019/
(zadáno: 11.5.2017)
Má očekávání asi byla příliš velká. Nevadila mi sprostá slova. Nevadilo mi ani pojetí inscenace. Jen mi vadilo, že zde nebyla ani jedna postava, u níž bych chápal její chování, její pohnutky, či která by mi dokonce byla sympatická. To byl pro mě ten hlavní problém. Nepopírám, že to byl zajímavý divadelní zážitek. Navíc se zajímavými hereckými výkony s dominancí Ivana Trojana. Ale teprve v druhé polovině při zvážnění inscenace jsem měl pocit, že ze mě proudí nějaké emoce. A přiznávám, že to velmi rychle uteklo, což je v divadle vždy dobré znamení. /viděno 9. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.6.2017)
U černých komedií oceňuji originalitu, ujetost, vážné scény, kvalitní herecké výkony a dobrou režii. Zde je přítomno vše výše zmíněné. Text už snad nemohl být ujetější, až do konce jsem neuměl odhadnout, jak vše dopadne, a herecké výkony byly skvělé. Na začátku představení způsobily dva přeřeky Marka Taclíka odbourání herců (místo baseballová rukavice řekl baseballová ruka, místo střelil jsem mu u hlavy řekl střelil jsem ho do hlavy), ale nijak to nerušilo. Všechny výkony byly vyrovnané, nezapomenutelným zůstává monolog Martina Fingera o opicích a maska Ondřeje Sokola. /viděno 14. června 2017/
(zadáno: 4.6.2018)
Chce se mi zvolat: Dobrá práce! Tahle inscenace má řadu silných momentů a zajímavých nápadů. Například nechat Luisu celou dobu na jevišti, mnohdy v přítmí jako tichou pozorovatelku toho, jak se její láska Ferdinand brání úkladům svého otce. Tabule s křídou, loutkové divadlo, to jsou také skvělé nápady. A v jednu chvíli rozehrávat na pódiu více dějových linií tak, že jsem fascinovaně těkal očima po celém jevišti, to pro mě bylo nevídaným vzrušením. Dokonce se u mě objevilo zase jednou v divadle mrazení v zádech. Herecky skvělé, režijně nápadité! Rozhodně stálo za to inscenaci vidět! /2.6.2018/
(zadáno: 21.5.2018)
Zajímavé téma podpořené kvalitními herci, a přesto mám pocit promarněného potenciálu. Za celou dobu mi inscenace neumožnila proniknout pod povrch postav, sžít se s nimi, chápat je. Měl jsem pocit, jako bych koukal na několik sezón TV seriálu zhuštěných do jednoho speciálního 90minutového dílu shrnujícího vše podstatné. Kde jsou emoce? Kde je život? Tady je jen prázdnota. Ale i přesto nelituji, že jsem hru viděl, rád jsem své oblíbené herce poznal i takto zblízka. A abych jen nekritizoval, tak ono to docela příjemně a rychle uteklo. Ale jen jsem asi prostě čekal víc. /19.5.2018/
(zadáno: 21.2.2019)
Pro mě těžko hodnotitelná záležitost. Je to tak trochu geniální, a tak trochu obsahově prázdná inscenace odehrávající se ve zrychleném tempu, plná symbolů a extravagance. Na jednu stranu z postav přímo tryská touha po životě, ta jejich rozpolcenost a chtíč jsou všudypřítomné a tak intenzivní, což je zajisté zásluhou skvělých hereckých výkonů všech zúčastněných i skvělé režie. V tomto směru velmi inspirativní představení je však z mého pohledu pojato až příliš vyzývavě, zkratkovitě a experimentálně. Což však nic nemění na tom, že se jedná o zážitek, jehož konzumace stojí za to. /8.2.2019/
(zadáno: 18.4.2019)
Touha, láska, cit, odmítání, utrpení, smrt. Moderní pojetí klasického románu této inscenaci svědčí ve všech směrech. Werther jako moderní mladý muž, který je zároveň romantický a touží po své vysněné dámě je zde přesně vyobrazeným hrdinou, ztělesňujícím romantiku a lásku v její nejryzejší podobě, čemuž samozřejmě vydatně pomáhá jeho představitel. Ve své podstatě jednoduchý příběh v tomto prostoru a v této interpretaci vyniká, k čemuž přispívají i zajímavé režijní nápady a celková koncepce. Tvůrci si s převedením románu do divadelní podoby poradili nad očekávání skvěle! /15.4.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Nadšení-spokojenost-zamilování-zklamání-naděje-soužení-opětování-beznaděj-smrt. Vše má svůj vývoj. I příběh páně Werthera jej má a je to vývoj intenzivní a strhující. Netuším, jak a co se to událo, ale tenhle Werther mě bavil, tenhle Werther mě přiměl pocítit radost z milostného vzplanutí, stejně jako trpět pro nedostupnou lásku. Režisér Jakub Čermák zřejmě plně pochopil knižní předlohu a s citem ji převedl do současné moderní doby. Jeho nápady a postupy jsou zde logické a nápadité. A herecké výkony dokonalé. Já neviděl herce, já viděl skutečného Werthera a Lottu. Děkuji a respekt! /9.10.2019/
(zadáno: 16.11.2023)
I přes mou maximální snahu proniknout do dění na jevišti jsou mé dojmy z představení rozporuplné. Složitost či spíše absurdnost děje mě totiž nutí ptát se, o čem se vlastně hraje. Částečně mi napovědělo přečtení tištěného programu po představení, ale během představení jsem tápal. Což je škoda, protože herecké výkony jsou kvalitní a skvělé. Určité výtky mám ke scénografii, kdy jednak nebylo v jednotlivých dějstvích dostatečně odlišeno místo, v němž se děj odehrává, a potom mám dojem, že to jaksi neodpovídalo 10. létům 20. století, kdy se děj odehrává. Za mě bohužel slabší průměr. Dlouhá to prostě umí lépe! /11.11.2023 - premiéra/
(zadáno: 17.5.2017)
Herectví Daniela Krejčíka celou inscenaci povyšuje na kvalitní zážitek. Kdyby to tak skvěle nezahrál, nebylo by mi líto jeho postavy během závěrečného monologu Zuzany Bydžovské. Jakmile tento monolog začal, začaly se mi z očí linout slzy jak hrachy ze smutku nad osudem hlavního hrdiny, a nešlo je zastavit. Brečel jsem po celou dobu tohoto monologu a jen jsem se snažil, aby mé vzlykání bylo co nejtišší. Tolik slz jsem v divadle ještě nikdy neuronil. Nechápu a zpracovávám to ještě teď. Bravo pane Krejčíku, bravo paní Bydžovská, bravo paní Horváthová! Tohle za to stálo! /viděno 16. května 2017/
(zadáno: 24.10.2017)
M. Dlouhého jsem viděl již v jeho páté divadelní roli. A musím konstatovat, že ačkoliv jeho herecký výraz je vždy totožný, je to pokaždé jiné, a pokaždé skvělé. A ani Válka Roseových není výjimkou. Originální režijní pojetí (archivní fotky, nemocnice, schodiště) spolu s perfektní úpravou scénáře a vynikajícími hereckými výkony (Roman Štabrňák boduje), kdy Michal Dlouhý je tím hlavním tahákem celé inscenace, zaručuje tu pravou zábavu, která se ale odlišuje od všech laciných komedií právě tím, že něco takového v divadle hned tak neuvidíte. Fakt super úlet! /23.10.2017 v Divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 30.11.2019)
Vánoční koledu mám nakoukanou z mnoha zfilmovaných verzí, ale vidět to naživo bylo jak ocitnout se ve snu. Karel Roden podal jeden z nejlepších hereckých divadelních výkonů, které jsem kdy viděl. Ani na vteřinu jsem v něm neviděl herce, ale pouze pana Scrooge. Zbaven vší civilnosti fascinoval mě celou dobu, jako by to pan Dickens napsal přímo pro něj. V kombinaci s krásnou dobovou výpravou, doplněnou o zajímavé songy a akrobatická vystoupení se jednalo o dechberoucí zážitek, zkažený snad jen ruským přízvukem paní Vyskvorkiny, které jsem při zpěvu skoro nerozuměl. Ale jinak bravo! /29.11.2019/
(zadáno: 23.12.2023)
Jsem rád v divadle překvapován těžce odhadnutelným děním na jevišti. A rád se setkávám se zajímavou kombinací žánrů. Inscenace v sobě krásně kombinuje mrazivost thrilleru a absurdnost komedie. Já si tuhle promyšlenou hru dokázal až nečekaně užít. L. Rybová byla skvělou volbou, dokázala perfektně vystihnout všechny potřebné výrazy a emoce, aniž by přehrávala či byla nesnesitelná. J. Janěková ji skvěle doplňovala a D. Matásek se pak postaral o řadu velice vtipných momentů. Speciální pochvala pro I. Chmelu, který na poslední chvíli zaskočil za J. Holíka a svou roli i se scénářem v ruce odehrál bravurně. Perfektní zážitek! /12.12.2023 v Táboře/
(zadáno: 20.7.2016)
Přenesení hry do současnosti ději prospělo, scéna perfektní, hudba byla moderní a do tohoto představení velmi dobře se hodící. Z herců zaujala obzvláště Marie Doležalová, která je nejen krásná, ale umí i úžasně hrát. Nezaostávala ani Nela Boudová či Milan Šteindler. Bezkonkurenční byl Petr Stach, v roli Festeho byl úžasný a jeho uždibování pokrmů a upíjení nápojů divákům po cestě na pódium bylo zajímavým zpestřením. A boj s deštěm a větrem herci zvládali naprosto bravurně a dokonce zaznělo i pár vtípků na deštivé počasí. Ve všech směrech zajímavé, perfektní, dokonalé. /Viděno 2. července 2016/
(zadáno: 27.1.2024)
Závažné téma odlehčené komediálními dialogy a výstupy, nebo komedie zatížená vážnějším podtónem? Ono je to asi vcelku jedno, protože téma nutnosti transplantace ledviny se zde nabízí v podobě komedie o vztazích, obětech a lásce. Zároveň to ale není jedna z řady šablonovitých komedií, která po čase vyšumí z paměti. Což je nejen zásluha hereckých aktérů, kdy M. Dlouhý si hraje svým typickým tempem (byť mám pocit, že zde se oproti jiným inscenacím ještě docela krotil) a ostatní mu jsou dokonalými jevištními partnery. Ale svou zásluhu na tom má i režie P. Svojtky, který servíruje vyváženou inscenaci bez podbízivých tónů. /16.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 1.8.2022)
Tři přátelé a jedna horská túra jako rozlučka se svobodou a zároveň zkouška jejich přátelství. A protože se jedná o divadlo Ungelt, nepřekvapí, že inscenace stojí a padá s hereckými výkony a klade důraz na dialogy, které jsou v každé scéně přesně vygradované a zároveň není nouze o humorné situace, při nichž se divák baví. Herecké výkony jsou bez výjimky standardně skvělé, a představení příjemně plyne. Jen mám pocit, že zde chybí nějaké vážnější téma či přidaná hodnota, jež by představení učinila nezapomenutelným. V Ungeltu jsem viděl mnohem zajímavější inscenace. /29.7.2022 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 21.5.2018)
Inscenace příliš tlačí na pilu a bohužel v těch humornějších částech diváky ke smíchu doslova nutí. A to je škoda, protože kdyby inscenace nesklouzávala k laciné podbízivosti, ale i kdyby se trochu krátilo v textu, jednalo by se o příjemně nadprůměrné představení. Potenciál to má, a to nejen díky zajímavému a až groteskně dokonale vtipnému závěru, ale i díky hereckým výkonům, kterým vévodí skvělý A. Bílík a dokonale s kamennou tváří hrající E. Holubová. Ale pokud se u komedie pořádně zasměji až v závěru, nemohu ji označit jinak než za průměrnou. /18.5.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.3.2024)
Divadlo na divadle mě většinou baví, ale s touto inscenací mám problém. Nedokázal jsem rozklíčovat, co je realita a co jen zkouška, stejně tak pro mě bylo problematické i téma samotné. Nebavilo mě to, nechápal jsem pohnutky postav a vlastně jsem ani nechápal, proč by mě to mělo zajímat či bavit. Což je škoda, protože herecké výkony byly skvělé a jen díky tomu to bylo snesitelné do nějaké míry. Nejsem asi vhodný konzument pro podobný typ divadelních inscenací. Ale jako určitě rozšíření obzorů to zajisté bylo zajímavé. /23.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.8.2018)
Klasika v klasickém provedení. Děkuji za to, že jsem se taky jednou nedočkal další moderní variace. Pan Menzel zvolil jednoduchou scénu a nechal herce odehrát obstojnou klasiku, která umí zaujmout a nenudí. Ostatně režii této komedie si J. Menzel vyzkoušel už v roce 1999 na Otáčivém hledišti v Č. Krumlově, dokonce dvěma hercům z krumlovské verze (Ctirad Götz a Petra Hobzová) svěřil stejné role i zde, a netřeba dodávat, že excelují, když se svými rolemi tráví tolik roků. A když se k nim přidají B. Polívka se S. Stašovou, je o humor a zábavu postaráno. Já se královsky pobavil! /24.8.2018/
(zadáno: 25.12.2018)
Věřím, že ten text sám o sobě je určitě velmi zajímavou částečně odlehčenou psychologickou studií toho, jak snadné je se zbláznit, když člověk prožívá jednu pohromu za druhou. O to více mrzí, jakou estrádu z toho paní Stašová dělá. Méně je někdy více a její postava by potřebovala méně expresivního herectví a více přirozenosti. Kamil Halbich byl věrohodnější, ale vedle paní Stašové spíše upozaděný. A ostatní herci byli jen do počtu. Nejlepší herectví v této inscenaci předvádí Vasil Fridrich, který dal své postavě přesnou dávku přirozenosti a věrohodnosti! /20.12.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.4.2019)
Komedie, která mě zaujala, překvapila, pobavila a nenudila. Michal Dlouhý hraje naplno, jak jsem od něj zvyklý a jak to u něj mám rád. Simona Stašová nabízí velmi expresivní herecký projev a občas velmi podivnou hlasovou intonaci, ale sem se to skvěle hodí. Když Itálie, tak opravdová! Andrea Daňková a Vasil Fridrich pak už jen skvěle dotváří výsledný dojem, který je, k mému překvapení, velice pozitivní. Dějové má totiž inscenace co nabídnout a nedokázal jsem odhadnout předem vývoj příběhu. A o to více jsem si to užil. Není to sice velké umění, ale pobaví to! /11.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 5.5.2019)
Mé první setkání s Divadlem Disk i s Višňovým sadem dopadlo skvěle! Miluji Čechova a jeho propracovanou psychologii postav a cit pro vývoj děje. A pokud divadelní tvůrci ctí autora, mají u mě napůl vyhráno. Na této inscenaci je vidět, že se tvůrčí tým cele oddal autorovi a nechal se jím vést. A tak to má být! Skláním se před výsledným provedením, tleskám hercům, kteří si s autorem skvěle rozumí a svým postavám vtiskly tu pravou čechovovskou poetiku a děkuji paní režisérce za to, že plně ctila autora. Doplnění mladého souboru zkušeným D. Klapkou pak byl skvělý nápad, který funguje. /30.4.2019/