PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 9.3.2019)
Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno! Nevěděl jsem, do čeho jdu, a odcházel jsem naplněný. Na první dobrou by se mohlo zdát, že z humoru se přejde do dramatu. Ale ono se filozofuje téměř celou dobu, divák se dostává hned od začátku pod palbu znepokojivých otázek, na které snad ani nechce znát odpověď, aby to vše dospělo ke strhující rekonstrukci otravy pana Litviněnka. Ani vteřina nudy! Vše zde má svůj smysl. Skvělí herci, skvělé výkony, dokonalý pan Myšička! Tohle je návrat ke kořenům divadla! Tohle je čirá radost! Zde hledejme odpověď na otázku, proč a jaký má divadlo smysl! /8.3.2019/
(zadáno: 17.3.2018)
Číslo jedna až milion na mém seznamu báječných věcí: Jít do divadla na Všechny báječné věci! Ne jednou, ne dvakrát, ale milionkrát! Protože tohle za to stojí. Napodruhé to bylo snad ještě lepší než napoprvé. Dan Krejčík je kvalitní, talentovaný a autentický herec, kterému věříte každé nadechnutí, každé slovo, každé gesto. On ten text povyšuje na opravdový divadelní zážitek a já jsem mu věřil, že dokáže milovat zmrzlinu stejně jako to, když mu odroste melír ve vlasech. Dokonalé, skvělé, autentické! Zážitek do konce života! Tohle je život každého z nás! /viděno 16.3.2018 (premiéra) a 12.5.2018/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2018)
Sprška energie, kterou Pavel Richta v tomto představení vysílá směrem k divákům, je obdivuhodná. Je ho plný prostor, v podstatě se nezastaví a relativně intimní text, který by měl být jakousi osobní výpovědí jednoho mladého muže, povyšuje spíše na show. Což mi trochu vadilo u těch vážnějších scén, kdy mi chybělo přenesení oné naléhavosti sdělení směrem k publiku. V odlehčených scénách a v práci s publikem však exceloval a publikum spolupracovalo nad očekávání skvěle. Divák si ale spíše než zamyšlení nad vážností tématu odnese pocit pohody a pobavení. /4.10.2018 v Divadle v Celetné v Praze/
(zadáno: 7.6.2023)
Strohá scéna, mnoho kufrů, velké množství žen a jen jediný muž. Z této výchozí pozice se povedlo vykřesat zajímavé drama, které je silné ve své výpovědi o osudech vybraných německých žen odsunutých po 2. světové válce z Brna. Problém jsem tak měl snad jen s tím, že text je příliš jednostranně zaměřen na nevinu českých Němek. Což jsem ale v rámci nezaujatosti při hodnocení inscenace zcela odstínil, protože můj pohled na sdělované téma není důležitý jako výsledná inscenace, od níž jsem dostal velkou porci dramatičnosti, nový pohled na nedávnou historii odsunů a především skvostné herecké výkony. Silný zážitek! /31.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 11.5.2023)
Klasika s moderními prvky ctící původní předlohu a založená především na hereckých výkonech a textu. To je Vzpoura lásky v podání vinohradských a režiséra Pavla Kheka, který mě dokázal pro svou vizi nadchnout natolik, že jsem odcházel z divadla nadšený ze silného a mrazivého zážitku. Bylo to depresivní, bylo to chvílemi i šokující, bylo to hlasité, bylo to krvavé. Ale taková byla i doba, v níž se inscenace odehrává. Vynikající scénografie i hudba, skvělé výkony všech, především M. Děrgelové a A. Procházky, a příjemné odlehčení v podání J. Maryška. Procenta strhávám za jen roli soudce, kdy jsem měl problém rozumět lámané češtině. /4.5.2023/
(zadáno: 22.4.2023)
Silné herecké výkony jsou jednoznačnou devizou této téměř komorní tragédie o spalující posedlosti mateřstvím. V. Dvořák i N. Horáková jednoznačně dominují a jejich herectví, tak přesné, tak živé, tak naléhavé se vpíjí pod kůži a vede diváka bez váhání celou tou zpočátku bezstarostnou cestou až přímo do bažin, ze kterých se jen velmi těžko škrábe ven. Bohužel mám ale problém s textem samotným. Já prostě nevěřím, že zde naznačený vývoj je reálný. Navíc mi vadí i to, že inscenace se odvolává na Lorcu, ale on to Lorca téměř není. Ale naštěstí se vzájemně nevylučuje můj problém s textem a nadšení z hereckých výkonů. /19.4.2023 v Táboře/
(zadáno: 13.6.2019)
Ve všech směrech bezchybná a dokonalá inscenace těží ze silného námětu, který diváka vtáhne a nenechá vydechnout, a byť se zde překrývají dvě časové roviny, nedochází ke zmatkům v pochopení, v jaké době se odehrává ta která scéna. Naopak režie šla tak daleko, že občas se obě dvě roviny odehrávají najednou, a právě tehdy inscenace nabírá na síle. Ale kromě námětu a dokonalé režie inscenace nabízí i zajímavou scénografii se zrcadly a skříněmi, a především silné herecké výkony všech dokonale sehraných aktérů. Mrazení v zádech, dojetí, smutek. Emoce! To vše jsem prožil. Bravo a děkuji! /12.6.2019/
(zadáno: 27.10.2017)
Chtěl jsem vidět moderní drsnější přisprostlou černou komedii, a přesně toho se mi i dostalo. První dějství uteklo hodně rychle, druhé dějství pak chvílemi postrádalo tempo, ale výsledek je z mého pohledu dobrý. D. Punčochář v roli Glendenninga je správně ulítlý a i díky němu to byl zážitek. Taneček M. Dancingerové byla pak pastva pro mé mladé mužské oči a přiznávám, hodně se mi líbil. Celkově je tato inscenace zajímavá, bavila mě a užil jsem si jí. Nicméně inscenace nemá "nic navíc", proto ji hodnotím jen jako mírný nadprůměr. Ale pobavil jsem se opravdu skvěle. /25.10.2017/
(zadáno: 4.12.2019)
V první polovině mnoho postav, mluví a odehrává se páté přes deváté, dominuje velká zmatečnost. Chytat jsem se začal až zhruba v půlce, kdy se děj smrskne jen na několik hlavních postav a začíná se rozehrávat ona avizovaná cesta hlavního hrdiny na politické výsluní. Je evidentní, že Jihočeské divadlo inscenaci nastudovalo jako paralelu k současné politické situaci (proč si nekopnout do Babiše?), ale mě zajímá jen kvalita samotné inscenace, a ta je díky druhé půlce ucházející. Chválím rapperské vsuvky, chválím herecké výkony. Ale výsledek je pro mě bohužel rozpačitý. /3.12.2019/
(zadáno: 21.4.2018)
Tak tohle mi sedlo! Dokonalé ztvárnění od začátku do konce. Skvělá souhra herců, komedie, která není trapná či pokleslá, skvělé řešení scény, pohoda a celkové optimistické vyznění, to vše v dokonalém balení. Bylo cítit, že to všechny zúčastněné herce baví a že hrají s chutí. Kamila Trnková mě po skvělém výkonu v Dotěrnostech dokázala znovu okouzlit a Tomáši Dianiškovi role Shakespeara perfektně seděla. Výhradu mám jen k divákům. Jakmile se začalo valit z jeviště trochu více kouře, diváci kolem mě (seděl jsem ve 2. řadě) se rozkašlali a začali být hluční. Jinak dokonalý zážitek! /20.4.2018/
(zadáno: 21.2.2018)
Háta pokračuje v nižší laťce nenáročných ulítaných komedií plných záměn a zmatků. Nechápu, proč pořád dávám této společnosti šanci, když (až na Světáky) jsem vždy zklamán. Někomu asi stačí ke štěstí, že L. Vaculík běhá po jevišti v kostýmu nějakého geparda s umělým penisem a má sexuální narážky, že A. Gondíková pobíhá v uniformě hospodyně a vrtí zadkem, že F. Tomsa střídá svůj mužský vzhled se ženským převlekem a ve výsledku je to jednoduchá anekdota natažená do zhruba dvou hodin (plus přestávka). Nechápu ty záchvaty smíchu z publika. Asi jsem příliš náročný. /2.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.1.2024)
Zvláštní inscenace, která je vlastně zajímavá jen tím, že pro mě objevuje absolutně neznámé jméno generála Jana Šejny. Činí tak ovšem značně nezáživným vyprávěcím způsobem na bázi dokumentárního divadla, kdy hlavního hrdinu hrají dva herci, kteří jsou celou dobu vedle sebe na jevišti, což mi přišlo docela zmatečné. Celá inscenace je bohužel velmi statická bez nějaké větší energie a z mého pohledu ani nepomohlo, že pokud si divák přečte před představením tištěný program, tak z inscenace se nic nového nedozví. Myslím, že herci dělali co mohli, ale být to pojaté více divadelně, třeba by to pro mě byl větší zážitek. /22.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 22.3.2024)
Tohle byla docela jízda, a to řádně ulítlá, ale po čertech zábavná! Svět filmu, jeho tvůrců, fanoušků i kritiků je možná velmi specifický, a autoři dokázali perfektně střílet do vlastních řad a zároveň do toho skvěle zakomponovat i problémy se seznamováním a následně i s mateřstvím. Už ani nevím, kdy naposledy jsem se v divadle tak často hlasitě zasmál, jako právě zde. Autenticky skvělé herecké výkony, výborné režijní nápady, souhra s diváky, ideální délka představení. Tohle mě hodně bavilo možná i díky tomu, že k filmu mám v životě docela blízko. Určitě nezapomenutelná záležitost. /13.3.2024 v Táboře/
(zadáno: 24.10.2019)
Poněkud zvláštní černá komedie o jednom milostném trojúhelníku, nevěře, žárlivosti a pomstě. Zatímco první půle mě nebavila a s výjimkou zajímavého režijního pojetí soulože nenabídla nic jiného než nudu a klišé, druhá půle svižně odsýpala a měla vtip a nápaditost. Navíc závěr byl více než vydařený a napadá mě, že takhle by to klidně mohlo být i v reálném životě. Herecky (napadlo by vás do role milovníka obsadit Otmara Brancuzského?) to bylo dobře zvládnuté a uvěřitelné a celkově jsem i mírně příjemně překvapen. Nenadchne a neurazí, je to takový zájezdový průměr. /20.10.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.6.2017)
Jsem nadšený. Inscenace mě ihned vtáhla do děje, hodně rychle to utíkalo, nedokázal jsem odhadnout konec, a bylo mi líto, když konec přišel. Tato inscenace je skvělou žánrovou míchanicí, která si s divákem krásně pohrává. Kromě toho mi bylo ctí poprvé vidět na jevišti Vladimíra Polívku a naopak již posedmé vidět hrát Veroniku Kubařovou. A konečně jsem viděl, jak to vypadá, když se herci Dejvického divadla odbourávají a bojují se smíchem. Toto bylo osmé představení DD, které jsem viděl, ale první, kde herci neudrželi vážnou tvář po celou dobu. O to víc jsem si to užil. /viděno 25. června 2017/
(zadáno: 7.7.2019)
Za mě jedna z nejlepších inscenací, ne-li nejlepší z těch, které jsem zatím na Slavnostech viděl. Je to dáno docela jednoduchou, ale funkční scénou, krásně vrstvenými dialogy kladoucí na herce ty nejvyšší nároky, ale především samotnými hereckými výkony. Nevím, jak se s tím popral M. Hofmann, ale M. Isteník mě doslova šokoval svým vyzrálým a bezchybným výkonem, kdy jsem mu v první půli naprosto uvěřil propukající žárlivost a v druhé půli pak zlomeného člověka. Částečné modernizace jsou zde spíše ku prospěchu a stejně jako u Macbetha, i zde mě P. Khek přesvědčil, že Shakespeara umí! /2.7.2019/
(zadáno: 10.3.2019)
Jako divák neznalý předlohy jsem zhruba první hodinu s inscenací bojoval. Hodně postav, spousta jmen a událostí, skoky v čase, celé to bylo zmatené a nesrozumitelné. Ale nerezignoval jsem, a ještě před přestávkou (od scény z dětského domova) jsem se dostal do děje. Pak už to bylo neskutečně silné, velmi dramatické a hodně těžké, ale bylo to rozhodně to, pro co jsem si do divadla přišel. Skvělé herecké výkony, obzvlášť od T. Dočkalové, správně budovaná a gradující atmosféra, silný příběh, to vše činí z této inscenace neobvykle silný zážitek. Škoda jen té zmatečnosti na začátku. /9.3.2019/
(zadáno: 10.10.2022)
Poválečná Praha swingující jakožto nosné téma pro jednodušší, ale zajímavou story o plnění snů, znovushledání otce se synem, ale i připravování půdy pro nástup komunistické strany k moci. Inscenace balancuje mezi komedií, dramatem a hudební revue, přičemž nejsilnější je v odlehčených chvílích, byť například matka v podání M. Zbrožka je evidentně podbízivou karikaturou jak z komedií od Trošky. V mnou viděné repríze pobavil i záskok za J. Štrébla, kterého kvůli covidové indispozici nahradil Jan Szymik hrající s tištěným scénářem v rukách. Má výhoda byla, že jsem nic moc nečekal a ve výsledku to byl příjemně strávený večer. /4.10.2022 v Táboře/
(zadáno: 28.10.2018)
Za mě dokonalý večer plný národní hrdosti. Jako správný vlastenec jsem cítil během první části večera, kdy se napůl četl a napůl hrál Havlův text, husí kůži a dojetí. Hromadný zpěv vlasteneckých písní byl zážitkem do konce života. A palec nahoru za to, jak umně si v Dejvicích poradili se střídáním humornějších a vážnějších pasáží, obzvláště Miroslav Krobot a jeho chvíle slávy byl geniální! Druhá část, kdy se besedovalo, pak už jen dotvořila pozitivní výsledný dojem z právě viděného a zažitého. Byl to krásný slavnostní večer v Dejvickém divadle. Bylo to úžasné a nezapomenutelné! /27.10.2018/
(zadáno: 28.5.2023)
Inscenace s velmi dusivou až hororovou atmosférou, při které mi obzvlášť ke konci nebylo úplně příjemně. Od veselí a rozjařenosti se inscenace posouvá do roviny strachu, hysterie a čehosi nejasného, co postavy na jevišti jakoby tušily. Režijně velmi precizně odvedená práce, kdy inscenace využívá motivy jako z němého filmu, dobově velmi dobře ukotvené, herecky bohužel ne vždy bezchybné (občasné zadrhávání či skákání si herců do řeči) a v jednu chvíli poněkud zdlouhavé. Ale ve výsledku velmi silné. Chválím především bezchybného a věrohodného Jana Sklenáře a rovněž Samuela Tomana, který vše odehraje jen svým výrazem. Nezapomenutelné! /22.5.2023/
(zadáno: 7.10.2017)
Umím si představit, že tato verze by klidně zapadala do období, kdy byla napsána. Dobové kostýmy, dobová živá hudba, minimum modernizací, prostě klasika v klasickém hávu. A na mě to fungovalo. Pravda, Filip Blažek mohl být trochu méně uřvaný, některé laciné vtípky, především ty se sexuálními náznaky, mohly být vynechány, druhá polovina mi pak už přišla trochu utahaná, ale můj výsledný dojem z inscenace je pozitivní. A bylo mi ctí herce, jako je O. Vlach, M. Novotný či L. Veselý vidět naživo v divadle vůbec poprvé. Tato inscenace pro mě byla velkým zážitkem. /viděno 6.10.2017 - 65. repríza/
(zadáno: 14.8.2019)
Skvělý zážitek, nádherná, pohodová, milá, vtipná inscenace s některými originálně vypointovanými scénami. Je to barevné, je to veselé, je to hravé, i nějaká ta písnička se tu najde, a byť to má i s přestávkou cca 165 minut nenudil jsem se. Originální je multifunkční využití ústřední kulisy a celkový koncept divadla na divadle, díky kterému to má náboj a určité kouzlo neokoukanosti. A samozřejmě dominují herecké výkony v čele s K. Leichtovou, která zde je opravdu ženská od rány. V Ostravě vznikla jedna z nejlepších inscenací, které jsem dosud v rámci Slavností viděl. /5.8.2019 v Praze/
(zadáno: 17.12.2022)
Moje třetí verze Zkrocení zlé ženy, kterou jsem viděl naživo v divadle, patří rozhodně k těm bizarnějším divadelním zážitkům, což je dáno obsazením ženských rolí mužskými herci. Místy to bylo laciné, místy okouzlující a ve výsledku vlastně asi nezapomenutelné. Zároveň to bylo svižné a závěrečná pointa s telefonátem leccos vysvětlila. Pro mě je důležité, že to nebyla jen variace na Shakespeara, ale že to v mezích možností byl skutečně Shakespeare a Zkrocení tak, jak jej znám. Herecky obstojné, zároveň jsem se i pobavil, takže za mě vlastně spokojenost, byť příště budu zase rád za nějakého normálnějšího Shakespeara. /9.12.2022 v Táboře/
(zadáno: 24.10.2022)
Trojice obyčejných mužů z lidu se schází v sauně a řeší všechno možné, aneb každý si myslí, že všechno ví, všemu rozumí, vše viděl a všude byl dvakrát. Netrvá to dlouho (cca 80 minut v kuse), odsýpá to, a je to mnohdy hodně vtipné. Polonahá trojice Hanuš, Macháček, Bumbálek hraje s tím správným zanícením, občas se odbourávají i navzájem a celé to příjemně plyne. Možná až příliš jednoduchá inscenace se mi perfektně strefila do nálady a odcházel jsem s úsměvem na tváři. A probralo se zde opravdu všechno, od autobazarů, přes kysané zelí či inkluzi ve školách až po pravdoláskaře. My Češi zkrátka rozumíme všemu. /13.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Absurdnost situací, do nichž se vlastní vinou dostává hlavní hrdina, je dostatečně nosným a zajímavým motivem celé inscenace a vede k řadě vtipných situací. Inscenace nabízí zajímavý a neokoukaný děj, perfektní scénografii, kdy se divák skutečně vrátí do doby socialismu, a především kvalitní herecké výkony, jak už to tak u ND Brno bývá. Vždy skvělá T. Groszmannová mě zde hodně bavila, T. David si hlavního hrdinu dával skvěle, a i ostatní herci v ničem nezaostali. Jediný problém jsem tak měl s přeházeným pořadím scén. Ale to je asi prostě Havel jako autor. Tohle jsem si užil a nečekal jsem, že mě to bude takhle bavit. /18.12.2023 v Táboře/
