PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (136)
Helena Grégrová: 17 % (147)
Iva Bryndová: 17 % (103)
Lukáš Dubský: 18 % (129)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 7.11.2019)
Forma vítězí nad obsahem. Kolikrát už jsem tohle u režie SKUTRu konstatoval? Recitace v pořádku, herecké výkony až na výjimky (I. Janžurová, L. Polišenská) skvělé, folklorní motivy dokonalé. Ale ve chvíli, kdy se režie utrhla ze řetězu, jsem místo Erbena sledoval jen velké prázdné nic. Ploché, bez emocí, dokonce jsem zíval nudou a bojoval se spánkem. Viděl jsem solidní představení s hluchými místy, jež mě nechalo po celou dobu chladným a nedokázalo mě vtáhnout. Ale musím pochválit vynikajícího F. Němce, R. Máchu, J. Preissovou a T. Medveckou. Díky nim to nebyla ztráta času! /29.10.2019/
(zadáno: 4.12.2019)
V první polovině mnoho postav, mluví a odehrává se páté přes deváté, dominuje velká zmatečnost. Chytat jsem se začal až zhruba v půlce, kdy se děj smrskne jen na několik hlavních postav a začíná se rozehrávat ona avizovaná cesta hlavního hrdiny na politické výsluní. Je evidentní, že Jihočeské divadlo inscenaci nastudovalo jako paralelu k současné politické situaci (proč si nekopnout do Babiše?), ale mě zajímá jen kvalita samotné inscenace, a ta je díky druhé půlce ucházející. Chválím rapperské vsuvky, chválím herecké výkony. Ale výsledek je pro mě bohužel rozpačitý. /3.12.2019/
(zadáno: 15.12.2019)
Po dvou nulách, které ode mne pan Frič dostal (Misantrop, Faust) jsem mu dal poslední šanci. A tentokrát to bylo snesitelné, byť opět zůstává pachuť nepochopeného. Text samotný kupodivu nezaniká, divák ví, o čem se hraje, je zde snaha o herecké výkony, které jsou výborné (J. Preissová v mužské roli je skvělá), řada silných momentů též inscenaci pomáhá (pasáž hraná ve tmě, závěrečný obraz), takže jen škoda travesti scény či třeba forenzních vsuvek nebo vysvětlujících komentářů. Též úlohu M. Preissové jako nápovědky jsem vůbec nepochopil. Za mě slabší průměr, a díky Bohu za to! /14.12.2019/
(zadáno: 29.1.2020)
S vědomím, že nevím, co mám očekávat a po mých předchozích zkušenostech s duem SKUTR jsem byl připraven v podstatě na cokoliv. Vizuálně velmi zajímavá inscenace, sonety použité jako výchozí bod pro polorozpadlý hotel a svět, který nás obklopuje v celé své šíři, a do toho mumraj postav, v nichž jsem se občas ztrácel, stejně jako v některých myšlenkových pochodech režisérů. Síla sonetů na mě chvílemi působila až neskutečně silně, ale jindy bohužel fádně a nudně. A takto nevyrovnaná je celá inscenace. Vlastně ani po týdnu nevím, co si o tom myslet. Možná škoda nevyužitého potenciálu. /21.1.2020/
(zadáno: 24.10.2022)
Jednoduchá komedie o tom, kterak se na jednu lež nabalují další a divák jen čeká, až se to vše rozmotá. Což o to, místy to i bylo vtipné a na to, že se jedná o zájezdovou produkci společnosti Háta, se zde ani moc nepřehrávalo. Ale ta délka inscenace je prostě neúměrně dlouhá. Tohle se mělo seškrtat a zkrátit, aby to odsýpalo. Bohužel téměř tři hodiny (vč. přestávky) jsou na jednoduchou komedii fakt hodně a unavovalo mě to. Ale musím uznat, že než jsem u toho začal usínat, bylo to obstojně milé. Jen to po čase začalo být monotónní. Viděno v alternaci Vaculík, Želenská, Stanková, Jiráček, Štolpa, Andrlová. /10.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.11.2022)
Jednoduchá komedie s prvky dramatu, která nepřináší nic nového, nic moc zajímavého, a která se mi zřejmě brzy vytratí z paměti. Nic moc jsem neočekával, a tak jsem vlastně ani nebyl zklamán, naopak zhruba první hodina byla docela ucházející, ale pak už mi to přišlo jednotvárné a nudné. Diváci spíše než na inscenaci jdou na Karla Rodena, a takoví diváci zřejmě odcházejí uspokojeni. Souhra manželského páru Krausová / Roden fungovala, Kristýna Nováková jim byla rovnocennou spoluhráčkou, a tak vlastně mohu konstatovat, že už jsem viděl horší inscenace. Chválím scénu, jež skvěle vytvořila iluzi rybníka a přírody. /10.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.3.2023)
Velice jednoduché komediální drama o biologické matce, jež v utajení přichází jako hospodyně do domácnosti svého syna a jeho manželky, mi nepřipadalo jako natolik zajímavé a nosné, aby byl důvod k jeho uvedení na českém jevišti. Bylo to tak obyčejné a nikterak objevné bez zjevné gradace, že mi zůstal utajen důvod, proč Ungelt sáhl zrovna po tomto textu. Čímž nesnižuji výkon J. Smutné, která ve své roli byla okouzlující, byť i její popletenost začne po chvíli být trochu otravná. O. Novák a T. Nekudová pak zdatně sekundují, herecky nemám co vytknout. Ale co s komedií, u níž se ani jednou nezasměju? Poděkovat a zapomenout. /15.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 9.10.2023)
Velice zvláštní inscenace, v níž jsem se orientoval jen částečně. V první půli se aspoň něco děje a místy to mělo silné momenty, ale po přestávce už mě to vůbec nezaujalo a spíše se má pozornost vytrácela kamkoliv jinam, jen ne k jevišti. Celkově jsem měl problém s pojetím inscenace, kdy bylo užito příliš mnoho scénických postupů a nápadů na úkor jednoduššího vyprávění. Z. Začalová v hlavní roli byla skvělá, ale mé celkové dojmy jsou rozpačité. /2.10.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro mě bohužel neatraktivní inscenace, což může být dáno řadou faktorů. Asi se prostě jednalo o příliš obyčejný text plný řady nesympatických postav, kdy snad žádná z nich se nechová úplně normálně. Proč se dívat cca 90 minut na nesympatické lidi, kteří jsou napřesdržku? Snažil jsem se naladit na notu tvůrců, ale bohužel se mi to nepodařilo. Inscenace mi ze všeho nejvíc připomínala telenovelu, akorát těch cca 100 dílů bylo stlačeno do jednoho večera. Pochválit lze tedy především chytře a originálně řešenou scénografii a herecké výkony, kdy obzvláště J. Burýšek či dvojice Žáčková-Hájek vynikali. To je ale zoufale málo. /7.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 16.11.2023)
I přes mou maximální snahu proniknout do dění na jevišti jsou mé dojmy z představení rozporuplné. Složitost či spíše absurdnost děje mě totiž nutí ptát se, o čem se vlastně hraje. Částečně mi napovědělo přečtení tištěného programu po představení, ale během představení jsem tápal. Což je škoda, protože herecké výkony jsou kvalitní a skvělé. Určité výtky mám ke scénografii, kdy jednak nebylo v jednotlivých dějstvích dostatečně odlišeno místo, v němž se děj odehrává, a potom mám dojem, že to jaksi neodpovídalo 10. létům 20. století, kdy se děj odehrává. Za mě bohužel slabší průměr. Dlouhá to prostě umí lépe! /11.11.2023 - premiéra/
(zadáno: 27.1.2024)
Zvláštní inscenace, která je vlastně zajímavá jen tím, že pro mě objevuje absolutně neznámé jméno generála Jana Šejny. Činí tak ovšem značně nezáživným vyprávěcím způsobem na bázi dokumentárního divadla, kdy hlavního hrdinu hrají dva herci, kteří jsou celou dobu vedle sebe na jevišti, což mi přišlo docela zmatečné. Celá inscenace je bohužel velmi statická bez nějaké větší energie a z mého pohledu ani nepomohlo, že pokud si divák přečte před představením tištěný program, tak z inscenace se nic nového nedozví. Myslím, že herci dělali co mohli, ale být to pojaté více divadelně, třeba by to pro mě byl větší zážitek. /22.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 3.6.2017)
Bohužel zde vítězí vizuální hrátky na úkor smysluplnosti příběhu. Kdybych před rokem neviděl Racka v podání Dejvického divadla, asi bych nevěděl, o čem to bylo. Představování si herců z Dejvic mi pomohlo překlenout zmatečnější pasáže. Režiséři zřejmě počítají s tím, že divák text zná, a to je špatně. A zajímalo by mě, proč je na plakátě k inscenaci napsáno "komedie o čtyřech dějstvích", když veškeré komediálno se v této inscenaci kamsi vytratilo. Jinak jsou zde k vidění zajímavé nápady, kvalitní herecké výkony a občas i silné momenty. Bohužel ale převládá zmatečnost. /viděno 2. června 2017/
(zadáno: 22.7.2017)
Měl jsem problém s velmi zvláštním dějem a nelogickým chováním postav, stejně jako s hlavní zápletkou a poněkud zvláštním koncem. A bohužel tato komedie nevynikala ani svou komediálností. Upřímně řečeno, vlastně jsem byl rád, že jsem neusnul, protože chvílemi jsem k tomu neměl daleko. Ale nechci být přehnaně přísný, Rudolf Hrušínský tuto komedii trochu pozvedl a kvalita jeho herectví stačí k tomu, abych úplně nelitoval toho, že jsem představení viděl. A jen doplňující informace, představení trvalo zhruba 85 minut a bylo bez přestávky. /viděno 19. července 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.9.2017)
Bohužel se zde povedlo vyprodukovat inscenaci, jejíž výpovědní i umělecká hodnota se takřka rovná nule. Cílem zřejmě měla být taková inscenace, u které se pobaví úplně každý. Diváky, kteří nečekají žádné velké umění a jdou se podívat na známé obličeje inscenace zřejmě uspokojí. Já jsem téměř celou dobu v tom horším případě zíval, kroutil hlavou a obracel oči v sloup, v tom lepším případě jsem se mírně usmíval. A celou dobu jsem si říkal, co to sakra je. Ale abych tvůrcům nekřivdil, byla to docela lehce stravitelná jednohubka, u které jsem se zas tolik nenudil. /21.9.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.11.2017)
Bohužel pokud se mi chce v divadle spát, tak ta inscenace prostě není dobrá. A to je přesně případ této inscenace. Začátek dobrý, scéna s natankováním benzínu úžasná, jelikož V. Dyk dostal takový výtlem z toho, jak T. Vilhelmová hraje drsnýho chlápka od pumpy, že se asi dvě minuty nedokázal přestat smát. Ale pak to šlo z kopce. Filmovou předlohu neznám, forma představení mi nesedla, a tak jsem většinu času bojoval se spánkem. Ta procenta tak uděluji především za začátek a konec. To mezi tím jsem příliš nevnímal. Což je škoda, oba aktéři jsou jinak skvostní! /12.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Háta pokračuje v nižší laťce nenáročných ulítaných komedií plných záměn a zmatků. Nechápu, proč pořád dávám této společnosti šanci, když (až na Světáky) jsem vždy zklamán. Někomu asi stačí ke štěstí, že L. Vaculík běhá po jevišti v kostýmu nějakého geparda s umělým penisem a má sexuální narážky, že A. Gondíková pobíhá v uniformě hospodyně a vrtí zadkem, že F. Tomsa střídá svůj mužský vzhled se ženským převlekem a ve výsledku je to jednoduchá anekdota natažená do zhruba dvou hodin (plus přestávka). Nechápu ty záchvaty smíchu z publika. Asi jsem příliš náročný. /2.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.3.2018)
Text, který není z mého pohledu nikterak objevný, nijak zajímavý a je snadno zaměnitelný za celou řadu dalších textů, bohužel nezachrání ani tak skvěle sehraná dvojice, jakou Bára Hrzánová a Radek Holub jsou. Velice zdatně jim sekundují Zdeněk Velen a Klára Cibulková, ale bohužel mám pocit, že kdybych tuhle inscenaci neviděl, o nic bych nepřišel. Z mého pohledu je to snadno zapomenutelná hra, která mi splyne s řadou jiných tuctovek, a u které jsem dokonce před přestávkou usínal. Závěr na vážnější notu byl však zajímavý a silný. I tak ale převládá spíše zklamání. /19.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.8.2018)
Bohužel jedno z těch horších představení na Slavnostech. Pitvoření, obscénnosti, skřeky. Nejsem proti modernizacím, například moderní verze této hry v Národním divadle od Dana Špinara mi připadá téměř geniální. Ale SKUTR to vzali za špatný konec a nabídli cosi velmi podbízivého, pokleslého, a ve výsledku mi to připadalo skoro trapné. V těch bdělých chvilkách, kdy jsem neusínal, jsem se nestačil divit. Pokud v divadle usínám (a to dokonce ve venkovním prostoru na čerstvém vzduchu), je to pro mě signál, že inscenace je nezajímavá. Na jedno kouknutí to ušlo, ale převládá zklamání. /10.8.2018/
(zadáno: 25.12.2018)
Věřím, že ten text sám o sobě je určitě velmi zajímavou částečně odlehčenou psychologickou studií toho, jak snadné je se zbláznit, když člověk prožívá jednu pohromu za druhou. O to více mrzí, jakou estrádu z toho paní Stašová dělá. Méně je někdy více a její postava by potřebovala méně expresivního herectví a více přirozenosti. Kamil Halbich byl věrohodnější, ale vedle paní Stašové spíše upozaděný. A ostatní herci byli jen do počtu. Nejlepší herectví v této inscenaci předvádí Vasil Fridrich, který dal své postavě přesnou dávku přirozenosti a věrohodnosti! /20.12.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2019)
Jak přežít samotu a nezbláznit se. I tak by mohl znít podtitul této komedie pro čtyři herečky a publikum. Žádné velké umění to není, ale to jsem tak nějak čekal. Doufal jsem, že se třeba dočkám inteligentní zábavy trefně se strefující do současného problému singl života. Bohužel když si tři herečky ve zralém věku a jedna o něco mladší hrají na puberťačky, vyznívá to spíše trapně. Pár vtípků se sice povedlo, ale tím nejlepším zde je výsostně dokonalý monolog Vandy Hybnerové ke konci inscenace, za který jsou vlastně všechna procenta, která uděluji. /18.2.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.11.2019)
Byť jsem neměl vysoká očekávání, inscenace mě bohužel nenadchla. Kromě toho, že příběh se odehrává v prostředí velmi vzdáleném českému publiku, jako je natáčení filmu v Irsku, zde bohužel velké množství textu interpretují pouze dva aktéři střídající se v mnoha rolích, kdy je opravdu těžké i pro mě jako zkušeného diváka orientovat se v postavách, které se od sebe odlišují pouze tím, že herec z vteřiny na vteřinu změní intonaci hlasu. Ani strohá scéna celkovému vyznění nepomáhá. Kladně hodnotím především výkon herců, kteří odehráli své maximum! /19.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.1.2019)
Tak tohle opravu ne! Snad v životě jsem neviděl tolik hereckého přehrávání na jednom místě. Možná bylo snahou autora i režie udělat z hrdinů karikatury lidských charakterů, ale je to příliš okaté a když je něčeho moc, může se to i znechutit. V určitých pasážích předlouhé a nudné představení, Ondřej Brousek hraje Chlestakova podobně jako Peera Gynta, a zatímco jako Peer byl dokonalý, zde mě dokázal v první půli asi na půl hodiny uspat. Jediný, kdo snese přísnější srovnání, je Aleš Procházka, který byl přesný, ale v takto roztahaném kusu to ani on nezachrání. Velké zklamání. /26.1.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Pokud je inscenace založena na dialozích, měla by nabízet silné téma, které se nějakým způsobem vyvíjí a vede až ke katarzi, která diváka donutí prožít nějaké emoce. Pokud se ale mám 90 minut koukat na to, jak se na jevišti řeší, kdo s kým kdy a jak, aby to vzápětí postavy zase popřely, že si to vymyslely, a pak to zase vzaly zpátky, je to pro mě úmorné, a není divu, že jsem se po 20 minutách dostal do polospánku, v němž jsem setrval téměř až do konce, a i v tomto stavu jsem zvládl vnímat, o co tam jde. Procenta dávám za originální děkovačku a herecké výkony. /1.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.9.2023)
Z mé strany se bohužel žádný velký divadelní zážitek nekonal. Asi jsem měl už od začátku problém přistoupit na to, že samotářský spisovatel nepřijímající návštěvy najednou souhlasí s rozhovorem a shodou okolností ten, koho si domů pustí, je s ním spřízněn více, než se může zdát. Po nějakých 20 minutách se mě zmocnil spánek a i přesto, že jsem pospával až do konce, byl jsem schopen vnímat děj i zvraty. Už to značí, že děj inscenace bohužel není z nejsilnějších ani nejzajímavějších. Za jediný klad inscenace tak považuji výkon M. Stránského, který svou postavu obdařil patřičným charismatem. To je ale zoufale málo! /25.9.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Nikterak objevný, nosný ani zajímavý text, který aby dokázal zaujmout, musela by se sejít herecká dvojice, mezi níž bude patřičná chemie, a muselo by to být bezchybně odehrané. To se však nestalo. O. Volejník s I. Svobodovou hráli vedle sebe, nikoliv spolu. Nevěřil jsem jim, že mají jakoukoliv společnou minulost či přítomnost. A ještě horší byla jejich nesehranost. Na to, že hra není nijak dlouhá, tam byla řada zadrhnutí, kdy po prvních písmenech či slovech oba herci zmlkli a chvilku přemýšleli, zda začali odříkávat správný text. To je v kombinaci s obyčejným textem vražedná kombinace. Hodnotím jako velice slabší průměr. /1.11.2023 v Táboře/
