Profil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 38 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (166)
Helena Grégrová: 17 % (197)
Iva Bryndová: 18 % (148)
Jiří Landa: 18 % (158)
Lukáš Dubský: 18 % (158)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.3.2024)
Zdánlivě nesouvisející sled scének a obrazů z hereckého života, který v sobě skrývá mnoho emocí a pocitů. Jednou vtipnější, jindy závažnější scény kladou na účinkující nelehké nároky, ale vše je zvládnuto perfektně a je to celé takové milé, hravé, a rychle to uteče, aniž bych se nudil. Asi ani není v divákových silách vždy vše plně pochopit či rozklíčovat, ale to vůbec nevadí. Šestice Plodková, König, Vondráček, Vašák, Vyorálek, Žáček je sehraná a bezchybná a pěkně se na to dívalo. Nečekal jsem nic a dostalo se mi něčeho, co jsem si užil. /19.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 25.2.2024)
Cesta za vzájemným pochopením, pokus o nápravu zpřetrhaných vazeb či jen prachobyčejná touha po tom mít ve svém osamělém životě někoho blízkého. Ať už vedlo otce cokoliv k tomu, aby vzal svou dlouho neviděnou nevlastní dceru na neplánovaný výlet, diváka to ani nemusí zajímat, protože důležité je to, co se děje teď. J. Langmajer ve své roli určitě podává skvělý výkon a A. Šťastná za ním příliš nezaostává, jen škoda toho místy zdlouhavého a občas nudného textu. Má to silnější i slabší momenty a vlastně mě asi opravdu dostal až ten konec, který je přesně takový, jak se k této inscenaci hodí. Takový lepší průměr. /13.2.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.2.2024)
Velká kumulace postav a především specifické italské nátury na malém prostoru je nečekaně zábavnou sondou do života lidí, kteří nemají na práci nic jiného než řešit své domněnky a drby o jiných lidech. Inscenaci dominuje vydařená scéna včetně terasy, skvěle zvolené kostýmy a především jednotliví herci, kteří jsou jako kolektiv prostě perfektní. Samozřejmě z povahy své role dominuje K. Melíšková, jejíž záměrná afektovanost je dokonalá, ale nezaostávají ani ostatní. Mile překvapila A. Formanová, jíž jsem viděl na divadle poprvé. Pan režisér Vajdička našel skvělý inscenační klíč založený na záměrném přehrávání, který mi sedl! /5.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Dědictví jako loterie, do níž každý může dostat svůj los. Snaha o stejné šance na majetek pro všechny. Téma inscenace nesmírně zajímavé a ještě zajímavější je zamyslet se nad vnímáním textu. Jsem-li z těch co nemají příliš co zdědit, budu fandit této vizi? Inscenace ve mně vyvolala řadu otázek, a o to asi především šlo. A byť se jedná o satiru či spíše komediální žánr, já se příliš smát nepřinutil, protože mi to přišlo do budoucna možná až příliš reálné a znepokojivé. Zajímavá inscenace, skvělé karikování úředního aparátu. U každé z postav jsem chápal její pohnutky. Jen inscenace byla místy až příliš zdlouhavá a doslovná. /24.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Spisovatel Jaroslav Hašek jako bolševik a ochlasta, který si před nikým nebere servítky, s ničím se nepáře a žije si, jak chce. A na pozadí toho všeho vzniká Švejk. Nevím už, jestli nám ve škole vyprávěli o této fázi života slavného literáta, ale byl to pro mě určitě zajímavý divadelní zážitek. Klobouk dolů před J. Kalužou, který Haška ztvárnil naprosto dokonale uvěřitelně a celou inscenaci si tak krade pro sebe. Inscenace mě bavila a umím si představit, že takhle nějak to tehdy klidně mohlo být. Naprosto skvělá práce všech zúčastněných a děkuji za tento exkurz a rozšíření obzorů. /23.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Zvláštní inscenace, která je vlastně zajímavá jen tím, že pro mě objevuje absolutně neznámé jméno generála Jana Šejny. Činí tak ovšem značně nezáživným vyprávěcím způsobem na bázi dokumentárního divadla, kdy hlavního hrdinu hrají dva herci, kteří jsou celou dobu vedle sebe na jevišti, což mi přišlo docela zmatečné. Celá inscenace je bohužel velmi statická bez nějaké větší energie a z mého pohledu ani nepomohlo, že pokud si divák přečte před představením tištěný program, tak z inscenace se nic nového nedozví. Myslím, že herci dělali co mohli, ale být to pojaté více divadelně, třeba by to pro mě byl větší zážitek. /22.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Tahle detektivní parodie je pro mě zjevením. Asi jsem dosud netušil, jak hektické může divadlo být, ale když během jednoho večera dva herci a jedna herečka střídají role jak na běžícím pásu, když ten čtvrtý a zároveň hlavní herec nesleze z jeviště a nezastaví se, když v podstatě vše včetně převlékání či zákulisí inscenace probíhá před divákovýma očima, když se děj odehrává i mezi diváky, tak je to svým způsobem zjevení. A přidá-li se k tomu zajímavý děj, je zážitek dokonán. Dokonalý M. Vykus v hlavní roli, skvělé herecké výkony všech zúčastněných a zážitek, na který hned tak nezapomenu. Ztřeštěné, ale skvělé! /17.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Závažné téma odlehčené komediálními dialogy a výstupy, nebo komedie zatížená vážnějším podtónem? Ono je to asi vcelku jedno, protože téma nutnosti transplantace ledviny se zde nabízí v podobě komedie o vztazích, obětech a lásce. Zároveň to ale není jedna z řady šablonovitých komedií, která po čase vyšumí z paměti. Což je nejen zásluha hereckých aktérů, kdy M. Dlouhý si hraje svým typickým tempem (byť mám pocit, že zde se oproti jiným inscenacím ještě docela krotil) a ostatní mu jsou dokonalými jevištními partnery. Ale svou zásluhu na tom má i režie P. Svojtky, který servíruje vyváženou inscenaci bez podbízivých tónů. /16.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 23.12.2023)
Jednoduchý děj, situace dovedené až do absurdna a vytěžené na maximum, expresivní skoro až přehrávané herectví obou zúčastněných, hrátky s diváky, kdy lze těžko odhadovat, co je improvizace a co je nazkoušeno, že se jakoby nepovedlo / rozbilo / vypadl z hlavy text. Ale je tu jeden podstatný detail. Věděl jsem, na co jdu. Bylo mi jasné, že se mi dostane jednoduché komedie, která mě neobohatí, ale u níž, budu-li mít štěstí, se královsky pobavím. A já se skutečně bavil, možná proto, že vím, co mohu v divadle od M. Dlouhého čekat. Jeho herecký projev mi vždy sedí a nejinak tomu bylo i zde. Mile strávený večer. /19.12.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Absurdnost situací, do nichž se vlastní vinou dostává hlavní hrdina, je dostatečně nosným a zajímavým motivem celé inscenace a vede k řadě vtipných situací. Inscenace nabízí zajímavý a neokoukaný děj, perfektní scénografii, kdy se divák skutečně vrátí do doby socialismu, a především kvalitní herecké výkony, jak už to tak u ND Brno bývá. Vždy skvělá T. Groszmannová mě zde hodně bavila, T. David si hlavního hrdinu dával skvěle, a i ostatní herci v ničem nezaostali. Jediný problém jsem tak měl s přeházeným pořadím scén. Ale to je asi prostě Havel jako autor. Tohle jsem si užil a nečekal jsem, že mě to bude takhle bavit. /18.12.2023 v Táboře/
(zadáno: 23.12.2023)
Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě dokázalo nalákat a zaujmout svým velmi výrazným vybočením z toho, co je běžně na české muzikálové scéně k vidění. Už jen kombinace J. Svěrák a T. Klus je sama o sobě zajímavá. Když se k tomu ještě přidá poetický skoro až filozofický děj, který zavádí hlavního hrdinu do prostředí bezdomovců a jenž nastoluje myšlenku majetek versus chudoba, je to pro mě dostatečně zajímavé na to, abych byl s výsledkem spokojený. Písničky jsou typicky klusovské, což mi nevadilo, herecky a pěvecky to bylo zvládnuté, zaujal mě především D. Kollár jako profesor. Za mě překvapivě zajímavý zážitek. /13.12.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Jsem rád v divadle překvapován těžce odhadnutelným děním na jevišti. A rád se setkávám se zajímavou kombinací žánrů. Inscenace v sobě krásně kombinuje mrazivost thrilleru a absurdnost komedie. Já si tuhle promyšlenou hru dokázal až nečekaně užít. L. Rybová byla skvělou volbou, dokázala perfektně vystihnout všechny potřebné výrazy a emoce, aniž by přehrávala či byla nesnesitelná. J. Janěková ji skvěle doplňovala a D. Matásek se pak postaral o řadu velice vtipných momentů. Speciální pochvala pro I. Chmelu, který na poslední chvíli zaskočil za J. Holíka a svou roli i se scénářem v ruce odehrál bravurně. Perfektní zážitek! /12.12.2023 v Táboře/
(zadáno: 4.12.2023)
Příliš postav, minimum kulis, zpočátku problematická orientace v ději i postavách. Postupem času se však vše stává přehlednějším. Tohle je taková blbinka s velmi obyčejným až bych řekl crazy dějem, kterou když neuvidíte, tak o nic moc nepřijdete. Ale na mě to přesto nějak zvláštně fungovalo, takže jsem si to i docela užíval. Možná to bylo tím tématem, kdy přece jen trampský muzikál a téma trampingu zase v divadle tak často nebývá, možná se mi jen líbilo, jak si to herci užívají. Písničky bohužel v paměti nezůstanou, žádný hit se nekoná, ale zůstává pocit pohody a pozitivní nálady. /28.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 4.12.2023)
Tři senioři zabíjející čas v domově seniory tím, že se sejdou jednou denně na terase a probírají vše možné. Jednoduše vystavěný námět, děj bez nějakých nosnějších momentů, kdy v podstatě až úplně poslední scéna ve mně vyvolala nějaké emoce a zamyšlení. A tak jediným důvodem, proč inscenaci vidět, jsou herecké výkony všech zúčastněných, kdy obzvláště Petr Kostka dokazuje, že hrát lze všemi prostředky. Gesta, mimiku, jevištní dikci, to vše dávkuje tak obdivuhodně přesně, že obyčejný text povyšuje na zážitek. Pánové Vladyka a Satoranský jsou mu skvělými partnery a výsledek tak nakonec není tak špatný. /27.11. v Č. Budějovicích/
(zadáno: 4.12.2023)
Jednoduchost děje, jenž je rámován známými událostmi ze života Freddieho a existence skupiny Queen, je snadno odpustitelná, zní-li tato nesmrtelná muzika z úst renomovaných interpretů, což se v tomto případě i stalo. Měl jsem sice pocit, že občas se děj posouvá až příliš násilně jen aby došlo na tu konkrétní píseň, kterou je potřeba odzpívat, ale já a evidentně i budějcké publikum jme si to užili. Pánové Tomeš, Kříž, Čekan či Burian vše zvládli s přehledem. Žádné velké umění pro náročného diváka, ale je to jednoduše strhující. A o to v tomto případě jde. /15.11.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.11.2023)
Nic jsem nečekal a dostalo se mi překvapivě příjemného zážitku, kdy jsem se ani na chvilku nenudil a jen si užíval, kam a jakým způsobem se děj posouvá. A. Mihulová i J. Smutná své postavy uchopily s porozuměním a můj výsledný dojem byl, že si to užívají a že je to baví. Text sám o sobě asi není úplně geniální, ale v tomto případě velmi pomohlo právě obsazení. A bavilo mě střídání humoru s dramatickými momenty, stejně jako to, že jsem nedokázal odhadovat vývoj děje. Tohle komediální drama o tom, že začít žít lze i po padesátce, se mi zkrátka trefilo do mého rozpoložení. /13.11.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.11.2023)
I přes mou maximální snahu proniknout do dění na jevišti jsou mé dojmy z představení rozporuplné. Složitost či spíše absurdnost děje mě totiž nutí ptát se, o čem se vlastně hraje. Částečně mi napovědělo přečtení tištěného programu po představení, ale během představení jsem tápal. Což je škoda, protože herecké výkony jsou kvalitní a skvělé. Určité výtky mám ke scénografii, kdy jednak nebylo v jednotlivých dějstvích dostatečně odlišeno místo, v němž se děj odehrává, a potom mám dojem, že to jaksi neodpovídalo 10. létům 20. století, kdy se děj odehrává. Za mě bohužel slabší průměr. Dlouhá to prostě umí lépe! /11.11.2023 - premiéra/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro někoho jako jsem já, kdo za většinou divadelních zážitků jezdí vlakem a po skončení představení jím odjíždí, je tohle představení svým způsobem splněný sen. Byť nejsem z Ústí, ale z Č. Budějovic, dokázal jsem si to užít a pobavit se. Pozitivně hodnotím originální nápad, projekci krajiny, ale i snahu obsáhnout řadu nejrůznějších charakterů, s nimiž se lze při cestách vlakem potkat. Některé scénky mi přišly méně zajímavé, jiné mě naopak dokázaly nadchnout, a tomu všemu vévodí výkon J. Plouhara a hlas V. Knopa, který vhodně doplňoval děj. Tuhle jízdu jsem si užil a je to jeden z mých nejzajímavějších divadelních zážitků. /8.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro mě bohužel neatraktivní inscenace, což může být dáno řadou faktorů. Asi se prostě jednalo o příliš obyčejný text plný řady nesympatických postav, kdy snad žádná z nich se nechová úplně normálně. Proč se dívat cca 90 minut na nesympatické lidi, kteří jsou napřesdržku? Snažil jsem se naladit na notu tvůrců, ale bohužel se mi to nepodařilo. Inscenace mi ze všeho nejvíc připomínala telenovelu, akorát těch cca 100 dílů bylo stlačeno do jednoho večera. Pochválit lze tedy především chytře a originálně řešenou scénografii a herecké výkony, kdy obzvláště J. Burýšek či dvojice Žáčková-Hájek vynikali. To je ale zoufale málo. /7.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Předlohu neznám, hodnotím tedy jen tuto inscenaci, která mi sedla. Nejednou mi dokázala vyloudit na tváři nenucený úsměv a celkově mě dokázala naladit na příjemnou vlnu, kdy jsem si to k mému překvapení dokázal užívat. Byl zde krásně vyvážený humor s těmi vážnějšími scénami, a civilní pojetí M. Šteindlera bylo zvoleno naprosto vhodně, díky čemuž jsem měl pocit, že je to vše přirozené a nikoliv, že to hraje. Ostatní herci pak své party zvládli rovněž skvěle, scénografie byla vyřešena asi nejlépe, jak mohla, a celé to příjemně odsýpalo. Jen škoda, že chvílemi mi to už přišlo zdlouhavé. Trochu zkrátit a je to ideální. /6.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Nikterak objevný, nosný ani zajímavý text, který aby dokázal zaujmout, musela by se sejít herecká dvojice, mezi níž bude patřičná chemie, a muselo by to být bezchybně odehrané. To se však nestalo. O. Volejník s I. Svobodovou hráli vedle sebe, nikoliv spolu. Nevěřil jsem jim, že mají jakoukoliv společnou minulost či přítomnost. A ještě horší byla jejich nesehranost. Na to, že hra není nijak dlouhá, tam byla řada zadrhnutí, kdy po prvních písmenech či slovech oba herci zmlkli a chvilku přemýšleli, zda začali odříkávat správný text. To je v kombinaci s obyčejným textem vražedná kombinace. Hodnotím jako velice slabší průměr. /1.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 27.10.2023)
Příjemné překvapení vzhledem k tomu, že má očekávání byla na minimu. Jednoduchá komedie si dokázala udržet mou pozornost, byť první půlkou jsem tak trochu prozíval, a především v druhé půli místy i pobavit. Co pro mě bylo únavné byl projev paní Stašové, která některá slova, věty či celé repliky neúměrně protahuje, aby na ně dala důraz, navíc s neustálými změnami modulace hlasu. Naopak perfektně pracuje s mimikou v obličeji. Je evidentní, že ostatní herci jsou jen křoví pro hereckou exhibici paní Stašové. Ale vlastně to celé bylo tak příjemně milé a vánoční, že to hodnotím jako jednu z těch lepších zájezdovek. /23.10.2023 v Táboře/
(zadáno: 27.10.2023)
Komediální thriller je spojení, které se na našich jevištích asi zase tak často nevidí. O. Sokol se při režii se snaží umně kombinovat oba žánry, ale to je kámen úrazu, když perfektně vybudovanou atmosféru za pomoci dokonalé hry světla a stínů a vhodně zvolené hudby vzápětí shodí komediální výstup a lidi se smějí, místo aby trnuli hrůzou. U Z. Adamovské si nejsem jistý, že je vhodná do této role, spíše než jako psychopatka mi přišla přehnaně afektovaná. P. Štěpánek naopak perfektně zahrál tak, jak měl a co mu jeho postava dovolila. Chválím perfektně vybudovanou scénografii. Celkově mám rozporuplné pocity. /18.10.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.10.2023)
Fredy - Masopust
100 %
100 %
Jedna hodina v životě člověka. Je-li tím člověkem osobnost Alfreda Hirsche a je-li viděna optikou J. Nebeského, může se jednat o vskutku silný zážitek. Někdy stačí slova, jindy písně, a kde to nestačí, hraje se beze slov či se symboly. Ale ať už se mi podařilo pochopit všechny myšlenky či nikoliv, zůstává ve mně silný zážitek a zároveň smutek nad osudem jednoho člověka. Chválím bezchybný výkon M. Königa, který mě doslova uchvátil. S. Pöthe mu pak zdatně sekundoval, byť by to chtělo trochu zlepšit artikulaci, ale výsledek byl za mě dokonalý. Prostředí kostela, kde se hrálo, pak dodalo inscenaci na atmosféře. /13.10.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.10.2023)
Dva herci, jedna dlouhá kariéra a bilancování, které může skončit jakkoliv. Stejně jako jiné inscenace od Komediografu, i tohle je v podstatě jednoduchá kravinka na odreagování a pobavení. Ač hlavním lákadlem je M. Táborský, který podává standardní výkon, představení si pro sebe krade F. Teller oplývající obdivuhodnou energií a tím správným charismatem pro zvládnutí všech rolí, které zde ztvárňuje. Inscenace sama o sobě spadá spíše do průměru a občas jsem měl pocit, že je to vlastně o ničem. Což neznamená, že by to bylo špatné, jen asi až příliš obyčejné. /10.10.2023 v Č. Budějovicích/



PRAHA
aktuální festivaly





