Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 24.10.2022)
Komedie o vztazích, o pomstě, ale i o druhých šancích, jejímž středobodem je vztah mezi bývalými manželi Veronikou Freimanovou a Petrem Nárožným. Kdo hledá jednoduchou, možná i předvídatelnou komedii na pohodu a odreagování, tak zde se mu jí dostane. Potěší i příjemná délka (necelé dvě hodinky včetně přestávky), takže se nic nenatahuje a inscenace ani nezačne nudit. Samozřejmě tím hlavním důvodem, proč toto vidět, je zřejmě účast pana Nárožného, který i po osmdesátce srší vitalitou, vtipem a nepopiratelným charismatem. Paní Freimanová mu je rovnocennou partnerkou, stejně jako Vasil Fridrich či Robert Hájek. /20.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.11.2022)
Jednoduchý nápad o předražené koupi bílého malířského plátna, jež je považováno za moderní umění, se zdá být vděčným námětem pro komedii. Pro autorku je to však jen výchozí můstek pro odhalení lidských charakterů, jež dřímají schované uvnitř a potřebují tu správnou stimulaci, aby vystoupaly na povrch. A tak se komedie postupně mění v konfrontaci třech dlouholetých přátel, jež může vést až k rozkladu jejich kamarádství. Zajímavě napsáno, bravurně zahráno. Dokonalá souhra je z jeviště patrná a inscenace zavdává důvod k zamyšlení. Jen mi to přišlo chvílemi trochu jednotvárné, ale to je nejspíš můj problém. /7.11.2022 v Táboře/
(zadáno: 17.12.2022)
Moje třetí verze Zkrocení zlé ženy, kterou jsem viděl naživo v divadle, patří rozhodně k těm bizarnějším divadelním zážitkům, což je dáno obsazením ženských rolí mužskými herci. Místy to bylo laciné, místy okouzlující a ve výsledku vlastně asi nezapomenutelné. Zároveň to bylo svižné a závěrečná pointa s telefonátem leccos vysvětlila. Pro mě je důležité, že to nebyla jen variace na Shakespeara, ale že to v mezích možností byl skutečně Shakespeare a Zkrocení tak, jak jej znám. Herecky obstojné, zároveň jsem se i pobavil, takže za mě vlastně spokojenost, byť příště budu zase rád za nějakého normálnějšího Shakespeara. /9.12.2022 v Táboře/
(zadáno: 15.1.2023)
Čechova mám rád pro tu pomíjivost okamžiku, kterou dokáže tak věrohodně zachytit ve svých dramatech. To nechybělo ani zde, ovšem chvílemi jsem měl pocit, že je to vše sterilní či nepřesvědčivé. Chyběla mi tam motivace postav, chyběl mi tam vztah k višňovému sadu. Nicméně nadchly mě skvělé nápady, jako je po celou dobu přítomná vodní hladina coby němý svědek minulého, současného i budoucího, či umělý travnatý koberec, který na konci představení symbolicky mizí. Herecky excelovala G. Míčová či P. Gajdošíková, jejíž závěrečná scéna s A. Vaculou byla krásně symbolická a smutná. Za mě spokojenost, byť ne úplná! /10.1.2023 - derniéra/
(zadáno: 6.2.2023)
Já si zasloužím víc! Věrný tomuto přesvědčení, jde si hlavní hrdina neúnavně za svým cílem a prostřednictvím svého šarmu a sváděním těch správných žen se mu to daří. To vše v tříhodinové inscenaci, která ač dokáže zaujmout, umí být především ve své první půli i trochu zdlouhavá. Po přestávce už to však nabralo to správné tempo. Některé režijní postupy mě rušily, především mimický sbor mi tam chvílemi velmi vadil a rušil. Herecké výkony byly skvělé, zaujali především O. Kraus a V. Javořík. Škoda, že jsem neměl možnost vidět mou oblíbenou J. Kotrbatou. Ač má inscenace své mouchy, ve výsledku jsem spokojen. /4.2.2023/
(zadáno: 25.2.2023)
Milá a vtipná komedie z divadelního prostředí, jež díky své přívětivé délce nemá šanci začít nudit diváka, který od začátku přistoupí na situaci, jíž autor předestře a rozvíjí. Výhodu má inscenace především v obsazení, kdy oba pánové herci jsou zkušení, sehraní a jednoduše skvělí. Například dramatické předčítání Hynka Čermáka různých textů za úplatu je geniální. Stejně tak scény z Romea a Julie. A tak bych mohl pokračovat. Závěrečná (pro mě překvapivá) pointa pak ukazuje, proč to všechno divák absolvoval. Já si to opravdu užíval, mnohdy s úsměvem a tak nějak přirozeným nadšením. Což za mě značí, že tohle byl fajn zážitek. /21.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 22.4.2023)
Silné herecké výkony jsou jednoznačnou devizou této téměř komorní tragédie o spalující posedlosti mateřstvím. V. Dvořák i N. Horáková jednoznačně dominují a jejich herectví, tak přesné, tak živé, tak naléhavé se vpíjí pod kůži a vede diváka bez váhání celou tou zpočátku bezstarostnou cestou až přímo do bažin, ze kterých se jen velmi těžko škrábe ven. Bohužel mám ale problém s textem samotným. Já prostě nevěřím, že zde naznačený vývoj je reálný. Navíc mi vadí i to, že inscenace se odvolává na Lorcu, ale on to Lorca téměř není. Ale naštěstí se vzájemně nevylučuje můj problém s textem a nadšení z hereckých výkonů. /19.4.2023 v Táboře/
(zadáno: 21.5.2023)
Na základech Shakespearovy klasiky Ypsilonka vystavěla představení, které je kombinací původního textu, odkazů na současnost, improvizovaného chaosu, který je ale skvěle nacvičený, a nakonec to vše vypadá jen jako zábavná divadelní zkouška jen tak pro radost. Nejsem si jist, jestli jsem vše dokázal rozklíčovat a pochopit, ale o to ani tak nejde. Protože to bylo milé, vtipné, a pokud divák už Sen noci svatojánské někdy viděl, ocení, že je to v mnohém nové a originální. Skvělá kolektivní práce a ve výsledku příjemně strávený večer. /16.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2023)
Strohá scéna, mnoho kufrů, velké množství žen a jen jediný muž. Z této výchozí pozice se povedlo vykřesat zajímavé drama, které je silné ve své výpovědi o osudech vybraných německých žen odsunutých po 2. světové válce z Brna. Problém jsem tak měl snad jen s tím, že text je příliš jednostranně zaměřen na nevinu českých Němek. Což jsem ale v rámci nezaujatosti při hodnocení inscenace zcela odstínil, protože můj pohled na sdělované téma není důležitý jako výsledná inscenace, od níž jsem dostal velkou porci dramatičnosti, nový pohled na nedávnou historii odsunů a především skvostné herecké výkony. Silný zážitek! /31.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 23.12.2023)
Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě dokázalo nalákat a zaujmout svým velmi výrazným vybočením z toho, co je běžně na české muzikálové scéně k vidění. Už jen kombinace J. Svěrák a T. Klus je sama o sobě zajímavá. Když se k tomu ještě přidá poetický skoro až filozofický děj, který zavádí hlavního hrdinu do prostředí bezdomovců a jenž nastoluje myšlenku majetek versus chudoba, je to pro mě dostatečně zajímavé na to, abych byl s výsledkem spokojený. Písničky jsou typicky klusovské, což mi nevadilo, herecky a pěvecky to bylo zvládnuté, zaujal mě především D. Kollár jako profesor. Za mě překvapivě zajímavý zážitek. /13.12.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Jednoduchý děj, situace dovedené až do absurdna a vytěžené na maximum, expresivní skoro až přehrávané herectví obou zúčastněných, hrátky s diváky, kdy lze těžko odhadovat, co je improvizace a co je nazkoušeno, že se jakoby nepovedlo / rozbilo / vypadl z hlavy text. Ale je tu jeden podstatný detail. Věděl jsem, na co jdu. Bylo mi jasné, že se mi dostane jednoduché komedie, která mě neobohatí, ale u níž, budu-li mít štěstí, se královsky pobavím. A já se skutečně bavil, možná proto, že vím, co mohu v divadle od M. Dlouhého čekat. Jeho herecký projev mi vždy sedí a nejinak tomu bylo i zde. Mile strávený večer. /19.12.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.1.2024)
Závažné téma odlehčené komediálními dialogy a výstupy, nebo komedie zatížená vážnějším podtónem? Ono je to asi vcelku jedno, protože téma nutnosti transplantace ledviny se zde nabízí v podobě komedie o vztazích, obětech a lásce. Zároveň to ale není jedna z řady šablonovitých komedií, která po čase vyšumí z paměti. Což je nejen zásluha hereckých aktérů, kdy M. Dlouhý si hraje svým typickým tempem (byť mám pocit, že zde se oproti jiným inscenacím ještě docela krotil) a ostatní mu jsou dokonalými jevištními partnery. Ale svou zásluhu na tom má i režie P. Svojtky, který servíruje vyváženou inscenaci bez podbízivých tónů. /16.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 20.7.2016)
Mé úplně první setkání s Cimrmany, nikdy předtím jsem neviděl neviděl žádnou jejich hru ani ze záznamu, ani naživo. Přednášky docela vtipné, obzvláště loutkové minipředstavení pobavilo. Hra samotná byla docela zajímavá, vtipná, originální, ale i když zklamání z neúčasti Zdeňka Svěráka brzy vyprchalo, stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že tohle stačí vidět jednou a je to jen taková hodně roztahaná anekdota. Nicméně dobrá a vtipná anekdota. Nelituji času, který jsem na tomto představení strávil. /Viděno 28. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 23.4.2017)
Marek Lambora jako Romeo byl dokonalý, zatímco Sabině Rojkové jako Julii chybělo charisma. Inscenace nepostrádala světlé body, jako šermířské souboje, balkonovou scénu a vyběhnutí Romea do hlediště, či scénografické řešení. S výhradami jsem přijal exhibování chůvy, či mluvící hlavu Tomáše Töpfera. Celkově pro mě inscenace vyznívá do mírného nadprůměru především kvůli perfektně zahranému Romeovi, kterému jsem věřil každé slovo, každé gesto, každý pohyb i jeho zamilovanost. Rozhodně ale věřím, že tuto klasiku lze inscenovat i lépe. Více můj blog. /viděno 8. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.5.2017)
Mé první setkání s tímto textem i s herci Filipem Blažkem a Martinem Hofmannem nedopadlo nikterak zle. Hra samotná je pouze průřezem do života dvou mužů, nesplňujících definici normálnosti. Inscenaci chybí jakákoliv pointa, což je nezvyklé, ale nemusí to zase tolik vadit, jelikož po herecké stránce se jedná, obzvláště v případě M. Hofmanna, o kvalitní výkony. A s povděkem kvituji, že se herci za celé představení odbourali jen jednou. Rovněž chválím scénografické řešení. Představení velmi příjemně uteklo, ale hlubší dojem nezanechalo. /viděno 10. dubna 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.7.2017)
Velká očekávání tentokrát nebyla úplně naplněna. Nevadily mi ruchy ze silnice, prolétající dron (skvělá reakce herců), ani nazvučení zespodu. Vadil mi ale nevyužitý potenciál. Odbýt šílenství Ofélie jednou scénou a nechat ji zemřít mimo jeviště, to je plýtvání potenciálem. I v té jediné scéně šílenství ale V. Kubařová excelovala. Nechápu ani konec, kdy mi přišlo, že se vraždí jen proto, že to divák čeká, ale postavy jednají bez zjevných příčin. Jinak jsou zde k vidění kvalitní herecké výkony a déšť při závěrečné scéně krásně podtrhl smutný konec příběhu. Jsem vcelku spokojen. /viděno 5.7.2017/
(zadáno: 25.9.2017)
Komedie s typicky jednoduchým dějem, která nenabízí vlastně žádný zajímavý děj. Ale to podstatné je, že v hlavní roli účinkuje paní Jiřina Bohdalová, která jednoduchou komedii pozdvihuje tam, kam se jen pozdvihnout dá. Hraje jednoduše, leč efektivně, nepodbízí se, ale umí vystihnout ten správný moment pro nějaké vtipné gesto, a v jejím podání to herectví vlastně vypadá velmi lehce. Přitom svou energií dokáže ovládnout celý prostor. Nebýt paní Bohdalové, hodnotil bych někde kolem 20%, ale díky ní se tato inscenace pohybuje v lehkém nadprůměru. /viděno 20.9.2017/
(zadáno: 13.10.2017)
I přes svou relativně krátkou délku mi tato inscenace přišla chvílemi až neúnosně dlouhá. Pár zajímavých myšlenek se zde našlo, jsou zde krásně popsané rozdílné světy mužského a ženského pohlaví, a vlastně si umím představit, že takový příběh by se mohl odehrát i v současnosti. Ale můj problém s inscenací je ten, že příběh je vlastně zcela obyčejný a inscenace samotná nepřináší hlubší zážitek, který by mi měl utkvět v hlavě. Ale toto představení má nespornou výhodu v podobě pánů Nárožného a Vetchého, kteří z ní i přes její menší atraktivnost dělají mírně nadprůměrný zážitek. /10.10.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Tahle inscenace má v mém případě tu smůlu, že jsem půl roku před ní viděl hru Les v podání Slovenského komorného divadla Martin, která byla dokonalá, a při které se u nás v Budějcích tleskalo ve stoje. Iva Janžurová v této roli nedosahuje kvalit Jany Oľhové, která ve své roli byla správně odpudivě chamtivá. A velmi mi vadí, že se inscenace odchýlila od svého původního vážnějšího vyznění. Vadilo mi předčítání úryvků ze scénáře, automat na nápoje, mikrofony na jevišti i narážky na prezidenty Havla a Zemana. Možná kdybych neviděl dokonalou slovenskou verzi, byl bych spokojenější. /17.11.2017/
(zadáno: 30.11.2017)
Tak dlouho jsem se na to představení snažil dostat, až má očekávání nabyla rozměrů, které výsledný dojem prostě nenaplnil. Bylo zde několik geniálních scén a nápadů, obzvláště ve chvílích, kdy dostával prostor J. Prachař se svým Rafíkem, jeho rituály a se svým "aháá, aháá". M. Taclík hrál rovněž skvěle, ale jak autor hry podal samotného Federera, to mi absolutně nesedělo k jeho gentlemanství. A jeho vysvětlení, proč se stal nejlepším tenistou světa, nechápu ještě teď, včetně velmi zvláštního závěru. Ale jinak to byl rozhodně neobvyklý divadelní zážitek. /29.11.2017/
(zadáno: 21.2.2018)
Nejsem muzikálový divák, jsem divák činoherní, ale chtěl jsem jsem se podívat do karlínského divadla. Hledal jsem co možná nejméně komerční titul a vybral jsem tuto inscenaci. A nebyl jsem zklamán, ale ani nadšen. Jednoduchý příběh, velkorysá scéna, pár podařených písniček, dobré výkony nejen ústřední dvojice Markéta Procházková - Martin Písařík, výrazněji zaujali ještě Bohouš Josef, Filip Antonio a Jitka Schneiderová. Naštěstí z tohoto titulu nebyla cítit nějaká komerčnost, ale bohužel je to snadno zapomenutelná inscenace. /2.12.2017/
(zadáno: 21.2.2018)
Moc jsem nevěděl, co od toho čekat. A nakonec jsem se docela solidně pobavil, byť uznávám, že tohle je jen taková oddechová jednohubka, jež se divákovi asi časem postupně vykouří z hlavy. Především pobavila situace, kdy pan Hrušínský odehrál scénu, a když měl pak další repliku, tak zase začal odříkávat tu již odehranou scénu, všichni herci byli zmatení, pár vteřin tam jen tiše stáli a nevěděli jak dál. Tohle jsem v divadle opravdu ještě nezažil. Jinak to byla standardní zábava, kdy jsem se docela nasmál a celkově mě to pozitivně nabilo. /22.1.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.4.2018)
Činohra zde dostává na zadek na úkor pantomimy a oživlých obrazů (což je ale u dua SKUTR zvykem). Nejedná se o špatné uchopení, jen je to jiné a do scény útěku Nevěsty s Leonardem nudné a zdlouhavé. Jen díky dramaturgickému úvodu a tomu, že to nebyla má první Krvavá svatba, jsem se relativně snadno orientoval v dění na jevišti. Z herců u mě vyniká T. Medvecká a S. Rašilov. Tvůrci bohužel škrtali v textu natolik, že pohnutky řady postav jsou nejasné, a tak třeba P. Děrgel, který jinak patří k do mé TOP3 herců, zde zapadá do průměru. I přes určité rozpaky jsem ale relativně spokojen, /5.4.2018/
(zadáno: 18.6.2018)
Ucházející, leč prvoplánově nastudovaná inscenace. Narážím teď na přespříliš afektovaného Jana Dolanského, který sice nepřekonal laťku trapnosti, místy dokázal i pobavit, ale bylo to na hraně a příliš mě to nerozesmívalo. Celkově inscenace nabídla vyrovnané herecké výkony, oproti české filmové verzi úspornější scénář, jelikož se celá inscenace odehrává jen v bytě hlavní hrdinky, což ale není na škodu, a pohodový zážitek. Na jedno zhlédnutí a pro nenáročné pobavení je to ideální. Pokud se vám líbil film, myslím, že zklamaní nebudete. /13.6.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.10.2018)
Tato detektivní komedie mě na jednu stranu příjemně překvapila, ale zároveň také lehce zklamala. Pokud se totiž u komedie zasměji jen párkrát, a to bezhlasně, je něco špatně. Ale pokud jsem zároveň v napětí, jak to celé dopadne a konec mě doslova překvapí, takže si celou dobu inscenace drží mou plnou pozornost, nemůže to být špatné představení. Zatímco po komediální stránce je to slabé (ale nepodbízivé, což velmi oceňuji), po detektivní stránce to nemá chybu. Tenhle zločin chcete zažít a vyřešit! Navíc herecký ansámbl je perfektně sehraný. Za mě mírný nadprůměr. /18.10.2018 v Č. Budějovicích/