Vladimír10

Autor servíruje divákovi svoji přesně vystavěnou představu o tom, jak by asi politika vypadala, kdyby se dokázali státníci dohodnout. Každá z postav hry zastupuje jiný temperament. Mezi všemi však stojí na výši flegmatický císař A. Procházky, který skvěle využívá celý svůj činoherní rejstřík, aby dokázal vystihnout nejenom nerozhodnost, ale též dětinskou naivitu své figury. Stále solidní herecký um předvádějí rovněž Z. Dolanský a J. Vlasák. Inscenační tým v čele s O. Zajícem se naštěstí nedopustil téměř žádných přehmatů a hra byla nazkoušena v klasickém duchu, tj. přesně tak, jak byla napsána.

Milé posezení se dvěma rozvernými herečkami, jakými J. Boušková a B. Hrzánová bezpochyby jsou, je již samo o sobě zárukou kvality. Když je navíc k dispozici vynalézavý inscenátor, který dokáže sestavit program z mnoha romských povídek a písniček tak, aby se publikum ani na okamžik nenudilo, je patrně zaručen i úspěch. Pokud je ovšem hudba ke všem skladbám hrána živě M. Bihárym, který ji i přes svůj zrakový handicap dokáže interpretovat bez jediné chyby, tak si představení zaslouží, alespoň ode mě, vřelý divácký obdiv. Tím spíše mě udivilo, jak málo bylo hlediště Violy na mé repríze zaplněné.

Celkové scénické pojetí i režijní koncepce zcela vybočuje ze stylu, na nějž jsem byl po léta u H. Burešové zvyklý. Snaží se snad více experimentovat? Ne vždy to však přináší své ovoce. Jelikož má titul spíše komorní charakter, tak je zde opětovné rozšíření hracího prostoru na úkor hlediště zcela neopodstatněné. Stejně tak výklad postavy M. Němce jako prapodivně nalíčeného ducha zabaleného do igelitu asi nenapomůže divákovi, aby se s jeho myšlením ztotožnil. Zcela jinak však vyznívají bravurní výkony J. Vondráčka a V. Lazorčákové, ale také odvážné kostýmy, kvůli kterým musí mít titul dvě pauzy.

Ačkoliv přistupuje J. Mikulášek k textu jako obvykle velmi nekompromisně, tak výsledek není zdaleka tak rozpačitý jako u inscenací v jeho domovském Divadle Na zábradlí. Zcela bílá dekorace v kombinaci s křiklavě barevnými kostýmy vytváří totiž pomyslný rámec, do něhož může být zakomponován téměř nereálný příběh. S pomocí mnoha současných symbolů a narážek je ze surrealistické hry vytvořen nelítostný "preudokabaret", v němž děti bez skrupulí likvidují své rodiče. U J. Meduny a V. Lazorčákové navíc jejich ztvárnění dětské nevinnosti i zlotřilosti bezchybně dotváří změny hlasových poloh.

Psychologická dramata potřebují v první řadě silné obsazení. Proto nechápu, z jakého důvodu M. Hein pokrytecky tvrdí, že objevil ideální představitele pro všechny role v této hře. Dokázal bych si zde představit i zvučnější jména. Nutno však podotknout, že jak M. Hofmann, tak J. Čvančarová předvedli výkony, které značně převyšují jejich umělecký standard. Problém jsem měl pouze s herectvím O. Nováka, jež mi svojí kvalitou nesouznělo s tím, co předvedli výše jmenovaní. K režii výhrady nemám, přestože jsem měl pod širým nebem kvůli ruchům často pocit, že prší, ačkoliv nespadla ani kapka.

Předvídatelný dějový oblouk a originalitu postrádající zápletka je u této hry nejpalčivějším problémem, se kterým si každý tvůrce musí poradit po svém. Zde si s úskalími textu poradili spíše než režisér někteří bravurní herci v čele se S. Stašovou, B. Polívkou a J. Dulavou. Mezi dalšími figurami, které mají šanci publikum zaujmout, jsou francouzský doktor a velšský pastor, u nichž jsou zádrhelem jejich nedostatky v našem jazyce. Zatímco C. Götz napodobuje přízvuk Francouzů více než přesvědčivě, tak příkladná česká artikulace zabraňuje J. Satoranskému, aby se jeho role stala komickou.

Vytvořit představení složené z osobních výpovědí a historek nejstarších hereček činoherního souboru považuji za trefu do černého. Vhodně vybrané texty dokázaly navíc všechny dámy velmi dobře vypointovat, čímž vznikla inscenace, která je v současné Činohře ND ojedinělá právě díky tomu, že umožňuje "pouhé" zpříjemnění večera a je navíc okořeněna o rozdávání podepsaných fotografií. Celkovou atmosféru však nemístně naboural poslední výstup D. Prachaře. Jeho postupné oblékání do ženského kostýmku spojené s interpretací zdlouhavého monologu nebylo nikterak přínosné a osobně bych jej ze hry vypustil.