Vladimír10

Další inscenace Divadla na Vinohradech, která diváka zaručeně pohladí po duši. Kostýmy byly klasické a k typu hry se více než hodily. Zajímavá scéna, vytvořená z posuvných bloků, napomáhala změnám mezi jednotlivými dějišti. Není proto divu, že se inscenace hraje již pět let. Nejlepší výkony podali Jan Šťastný a Jiří Dvořák. Dále vynikají J. Kepka, ale též Z. Adamovská a H. Maciuchová. Komická dvojice vznešených paní v podání Lucie Polišenské a Petry Hobzové též nebyla špatná. Přesto mě mrzí, že jsem neviděl v této roli Evu Režnarovou. P. Hobzová totiž jako obvykle příliš přehrávala.

Rytmus replik, které křičí svojí nadčasovostí, byl v Dlouhé patřičně rozpohybován, přestože se tvůrčí tým neuchyloval k trapným aktualizacím. Vhodně vybraný hráčský song z Polské krve se stal trefným motivem inscenace. Bujarý ruský temperament utužuje i přítomná vodka a matrjošky. Výjimečným komediálním umem se mohou herci pyšnit. Nosnými pilíři hry se staly výkony P. Tesaře, T. Turka a M. Táborského. Proměna Zamuchryškina ve figuru opačného pohlaví vnesla na jeviště ženský element, který byl však zcela postradatelný. Spolupráce s hledištěm zas napomohla odhalit Icharevovo karetní umění.

Před osmi lety udělalo tehdejší dramaturgické vedení s touto inscenací tah na bránu. Již s prvními reprízami bylo jasné, že představení z repertoáru jen tak nezmizí. Inscenátoři měli totiž k dispozici nepřekonatelný satirický seriál, ze kterého se pokusili vytáhnout to nejpoutavější. A to se jim povedlo. Nekončící ovace patřily přednostně V. Preissovi a F. Němcovi. I když mě mrzí, že při mé druhé návštěvě neúčinkoval O. Brousek, zklamaný jsem rozhodně neodcházel. Zastupování Jaromírem Medunou dalo totiž textu opět něco nového a svoje repliky po dvou odehraných reprízách dokonale ovládal.

Až po druhém zhlédnutí této inscenace jsem dokázal ocenit její neutuchající kvalitu. Všechny metaforické prvky razantní úpravy J. Mikuláška v tomto skotském Shakespearově hlavolamu do sebe zázrakem najednou nádherně zapadaly. Herci předváděli takové výkony, ze kterých až běhal mráz po zádech a občas se do očí vháněly slzy. Duch alžbětinské Anglie na moderní scéně dokázali udržet výjimečným herectvím hlavně J. Vondráček, K. Sedláčková, M. Hanuš a T. Turek. To vše bylo zahaleno téměř omamujícím hudebním podkladem. Cigarety na jevišti mi však v klasickém dramatu stále vadily.

Inscenace sama o sobě je velice pěkná. Jedinou chybou je prostor, kde se uvádí. Je jím vstup na 1. balkon, kde je po téměř celou dobu představení vydýchaný vzduch a tvrdé židle, které jsou na sebe příliš namačkané, za účelem co největší tržby. Dále mohu však jen chválit. V kabaretu můžeme vidět báječné herecké, pěvecké i hudební výkony. Z herců bych vyzdvihl J. Vondráčka, který perfektně hraje na housle, a P. Tesaře. Chválím též výborný začátek s J. Vondráčkem, který si vymýšlí na každou reprízu zcela nový improvizovaný úvod a vždy dá jednomu divákovi program k inscenaci zdarma.

Děti, ač se to může zdát, nejsou převažující diváckou skupinou této inscenace. V zákoutích Pratchettova textu nalézají svá mladá léta především jejich rodiče. Proč by se jinak dětsky rozverná Ježčí píseň stávala v jejich uších sondou do zcela jiné oblasti života? Udržet představení v pevném tvaru po více jak jedno desetiletí je úkol hodný režijního mistra. Všichni aktéři své role přesto stále kvalitně naplňují. Všudypřítomnou komickou magii upevňují výkony T. Turka, J. Pokorné i M. Táborského. V nejobtížnější poloze se ocitá však M. Hanuš, který se nedobrovolně stává roztomilým liliputem.

Další skvělá inscenace Divadla v Dlouhé v zajímavém pojetí scény, při které diváci sedí na jevišti. Scénické řešení zahalené do tajuplné magie světel bylo velice zajímavé, v pozadí průhledná stěna, za níž se zjevovaly představy Faidry a Hippolyta. Tradiční starověké kostýmy byly velice pěkné. Z herců bych vyzdvihl paní Dvořákovou a pana Táborského, kteří v této inscenaci předvedli celý svůj herecký rejstřík. Naopak výkon Miloslava Koeniga v roli Hippolyta byl až příliš nevýrazný a ničím mě nezaujal. Zpracování choru pod vedením pana Hanuše bylo zajímavé, zvláště konec s otáčejícím se hábitem.

Další výjimečná inscenace DvD v režii Hany Burešové. Překrásná scéna, při které diváci sedí na jevišti a v první půlce se koukají na moře s vlnami z korábu, jenž jede do Číny. V druhé polovině se koráb promění v hřbitov a hlediště v hroby se svíčkami. Toto vše je zahaleno do magické koláže světel, která jsou propracována do sebemenšího detailu. Hudba je magická a tklivá a k této formě zpracování se velice hodí. Z herců dostala největší prostor H. Dvořáková v roli Ysé, která svou roli zvládla do nejmenšího detailu. Ale i výkony ostatních herců byly naprosto báječné.

Absolutně nechápu zdejší přehnaně nízká hodnocení, která si inscenace vůbec nezaslouží. K tomuto vysokému hodnocení sahám, protože se jedná o jednu z nejlepších inscenací DnV v této sezoně. Scéna byla na to, že se jedná o zpracování filmu, velice dobrá a kostýmy odpovídající. Z herců byl zcela jednoznačně nejlepší pan Preiss. Z další herců zaujmou pan Brousek, Meduna, Plachý a Rímský. Někteří herci mají pro své výkony moc malý prostor (Vlach, Žák, Vašák). Hudební složka byla poskládána z mnoha skladeb různých autorů. Jen se mi nelíbil ten dokument Pojdme za ptáky, ten skutečně trapný byl.

Další naprosto skvělá inscenace Divadla v Dlouhé, při níž diváci úzce spolupracují s herci při oslavách 1. máje. Činoherní složka je velice dobře prolnuta s hudebními čísly, které charakterizují styl muziky za socialismu. Scéna je nápaditá. Skládá se ze dvou otáčejících kol, která usnadňují změnu dějiště mezi scénami. Z herců u mě zcela jednoznačně zvítězili představitelé učitelského sboru (Hanuš, Wohanka, Turková, Sedláčková a Svobodová). Naopak představitelky hlavních rolí, paní Veliká a Lokajová, se do svých rolí vůbec nehodí, jelikož je neumí rozehrát tak, aby dostaly svůj pravý smysl.

Inscenace, která dokládá, že i opravdu skvělí herci dokáží rozehrát týmové představení. Inscenace postupně přecházela od vtipného kolotoče k velice vážným, až drastickým situacím ve 2. polovině. Scéna byla skvěle vymyšlena spolu s jejím závěrečným zdevastováním. Kostýmy byly současné. Využití hudebních nahrávek a jejich následné spojení s hereckými výkony bylo dobře vyladěno. Z herců byl nejlepší pan Viktor Preiss, který roli Dirigenta zvládl jak po komické, tak tragické stránce. Z dalších účinkujících zaujmou pánové Brousek, Kostka, Skopal, Čapka a Rímský, též paní Adamovská.

Matka, která nedobrovolně přijde o své dítě, prožívá jistě stejné pocity, jako hlavní postava této psychologické hry. Martina Preissová má k úlohám tohoto typu značné předpoklady. Její výkon výrazně vybočoval ze zaběhnutého standartu. Ve skvostném podání interpretuje text i J. Hartl. Prostředí zapadlé benzínové pumpy bylo znázorněno pouze nedokončenými tvary, které však navzájem působily monumentálně. Pochvalu si jistě zaslouží též P. Skoumal, jenž dokázal pro scénickou hudbu najít tu správnou tóninu. Jan Kačer dokázal vytvořit nádhernou inscenaci, ve které je vyhrazeno místo pro pláč i smích.

Operní zápletky jsou stejně absurdní jako celá Ionescova hra. Asi proto režisér postavil před herce nápovědku s taktovkou, která svými ráznými pohyby udávala tempo veškerým pohybům i replikám. Titul vystavěný především na kvalitním herectví D. Prachaře může mnohým divákům připomínat spíše pomatenou komedii. Tento klam však okamžitě mizí, když se před jejich zraky začnou naturalisticky proměňovat I. Bareš, R. Mácha či V. Postránecký v obávané tlustokožce. Jejich neokázalá gesta zračí pomíjivost lidstva, které ve třetím tisíciletí pobíhající po ulicích vskutku připomíná stádo lichokopytníků.

Asi takto bych si představoval správně pojatý novodobý britský dramatický text. Scénické řešení pro mě bylo překvapením, protože všude po jevišti se povaloval starý odpad a byl rozházený nábytek. Herecké výkony obou aktérů byly vynikající. Zvláště pak J. Štěpnička, který roli zhrouceného Raymonda zahrál více než přesvědčivě. Cenu Thálie si za ztvárnění této figury plně zaslouží. Jana Pidrmannová na můj vkus v některých chvílích příliš hysterčila, ale svoji roli pojala poměrně zdařile. Hudební složka nebyla nijak výrazná, ani zajímavá, ale kostýmy přesně vystihovaly povahy postav.

Inscenace, u které se každý divák zaručeně pobaví, ale občas i popláče. Z herců mě nejvíce zaujala svým výkonem Eliška Balzerová, která roli Julie dotáhla do velice zdařilého konce. Zdárně jí sekundovali i pánové Tőpfer, Maryška a Rous. Naopak jako herecký propadák této inscenace považuji výkon M. Randové, která roli mladé herečky nepojala příliš zdařile. Kostýmy odpovídaly době, ve které se děj odehrával. Scénické řešení bylo nádherně nostalgické a vystihovalo klasický styl inscenace. Hudební složka představení, která od sebe oddělovala jednotlivá dějství, byla velmi pěkná.

Režisér se snažil vytvořit Divotvorný hrnec přesně takový, jaký jej Jan Werich napsal. Herci Fidlovačky tak opět dokázali, že muzikál se nemusí dělat pouze komerčně. Excelentní byl především Ctirad Götz, který zaskakoval za nemocného P. Rychlého. Z dalších herců bych vyzdvihl V. Svobodu, M. Vávru a Z. Palusgu, též M. Badinkovou. Taneční výstupy v podání mladších herců byly provedeny na profesionální úrovni. Scéna byla přesto statická. O oživení se v tomto ohledu postaral pouze malý projíždějící vláček v pozadí. Kostýmy, jak je na Fidlovačce zvykem, byly opět tradiční a vkusné.

Jasně zpracovaná inscenace moderní Médei, které se vymyká všem standardům. Scéna, i když minimalistická, byla zajímavě řešena i využita. Hudba pana Kofroně byla velmi pěkná. Nejvíce zaujme Veronika Žilková, které vážné role velice sluší. Z dalších hereček bych jmenoval G. Vránovou a malou Veroniku Divišovou, která mě každým svým výstupem přesvědčila v tom, že je bezpochyby jednou z nejtalentovanějších dětských hereček. Dobře hráli též V. Kratina a S. Zindulka. Martin Čičvák touto inscenaci dokázal, že je schopen vytvořit dílo, na které je radost se koukat.

Kabarety v Dlouhé již zcela zdomácněly, a proto není žádným překvapením, že i tento se vyvedl. Inscenace je hrána v jiném uspořádání židlí a jeviště než Kabaret Prévert Bulis, což jí dodává bezprostřední atmosféru. Nejlepší výkon podává Miroslav Hanuš, který svoji roli jakéhosi kabaretiéra dokázal obohatit i mnoha improvizovanými výstupy. Ostatní účinkující odvedli též velmi slušné výkony. Nejvtipnějšími částmi kabaretu byly ukázky ze hry Ubu se vrací, kde se ve 3 rolích vystřídali téměř všichni herci inscenace. Příjemným zpestřením jsou i zajímavě vyřešené loutky J. Milfajta.

První inscenace pana Šimáka na Fidlovačce v roli uměleckého šéfa jasně ukázala, kam hodlá toto divadlo v budoucnu směřovat. Scéna, která hýřila čtyřmi barvami všech čtyř povah, byla nádherná. Kostýmy byly se scénou též barevně propojeny. Písničky J. Uhlíře a Z. Svěráka převzaté z legendární inscenace Jiřího Menzela, dodávaly představení ten správný švih. Z herců bych vyzdvihl V. Svobodu, D. Klapku, Z. Maryšku a P. Nečase, ale také M. Doležalovou a B. Mošnovou. Ze všech povah byli nejlépe zpracovaní dle mého názoru sangvinici, v jejichž čele stál svérázný a vždy usměvavý Václav Svoboda.

Zajímavá hra, která popisuje to, co se děje mezi životem a smrtí v průběhu kómatu. Scénické zpracování je svým způsobem futuristické. Dobré je zpracování přechodu do nebe, či zpět na zem, kdy herci probíhají hledištěm k horním dveřím, které slouží jako vstup do výtahu. Pomocí světel pak výtah odjíždí nahoru či dolů. Kostýmy byly většinou pěkné. Nelíbily se mi jenom kostýmy Ivy Pazderkové, které mi k její postavě příliš neseděly. Excelentní výkony předvádějí V. Svoboda, D. Rous a V. Chaloupková. Pohybové kreace Lukáše Pečenky byly vynikající, ale jeho partnerka Nezvalová mu zjevně nestačila.

Konečně se ukázalo, že Národní divadlo dokáže nazkoušet Shakespeara kvalitně, ale zároveň klasicky. Hlavní zásluhu na tom má režisér D. Radok, jehož úprava textu vytvořila z nudné historické hry svižnou moderní inscenaci. Nepatřičně však působila přidaná vulgární oslovení. Na podlaze jeviště se nachází žlutý písek a po stěnách je rozprostřeno blankytné moře. Kostýmy jsou barevně propojeny se scénou a odlišují Řeky od Trójanů. Herecky vynikají F. Němec, I. Bareš a K. Winterová. Jenom mě mrzelo, že se herci sami připravili o děkovačku, když se po zatažení železné opony již nevrátili na jeviště.

Angažování režisérky H. Burešové této scéně jenom prospělo. V jednu chvíli mi dokonce připadalo, že se na jevišti Stavovského divadla ocitl soubor Divadla v Dlouhé. Scéna, která se skládala ze čtyř světelných čtverců, které byly umístěny na otáčivém kole, byla jednoduchá, ale k představení se hodila. Kostýmy K. Štefkové mě zaujaly. Václav Postránecký podává mimořádný výkon, který v jednu chvíli rozesměje a v té druhé přivádí k pláči. Dále podávají dobré výkony O. Pavelka, P. Beretová a J. Pidrmannová. Zpěvy a jejich zpracování vybočovaly z tvaru inscenace a dodávaly jí i moderního ducha.

Vtipná a svižná komedie, u které není žádným překvapením, že je na repertoáru již pět let. Z herců bych vyzdvihl především Petra Štěpánka, který roli nahluchlého vojáka ve výslužbě a příležitostného šachisty zahrál nepřekonatelně. Velmi dobré výkony podali i J. Smutná a J. Vlasák. Za těmito herci poněkud zaostával L. Jurek, který v některých momentech přehrával. Scénické řešení je velmi skromné. Líbilo se mi též, jak se během krátké chvíle stalo z neútulného a špinavého bytu rázem místo k blahodárnému životu. Hudba, ve které se míchá tleskání a mechanické zvuky s nástroji, je příjemná.

Nikdy bych neuvěřil tomu, že se dá takto citlivým způsobem inscenovat novodobé psychologické drama o matematice a mezilidských vztazích. Scéna nebyla nijak bohatá ani zajímavá, ale probleskující výboje světla za skleněnými tabulkami jí dodávaly zvláštní kouzlo. Hudební doprovod na bicí v provedení M. Písaříka se k představení moc nehodil. Kostýmy byly až na výjimky vystihující. Excelentní výkon předvedla zejména Veronika Kubařová a dokázala tak, že je herečkou velkých rolí. V jejím podání jsem Catherine věřil téměř každé slovo. Zdatně jí sekundovali i O. Vízner a M. Písařík.