Vladimír Rogalewicz

85%. Povedená dramatizace další objevné knihy K. Tučkové. I bez znalosti knihy se divák v představení dobře orientuje a jednotlivé epizody jsou dostatečně barvitě rozehrány, je jim vždy věnována dostatečná plocha. Líbila se mi scéna, hudba a v neposlední řadě i režie. Herecky se jedná především o kolektivní představení na vysoké úrovni. Problém jsem měl se závěrem příběhu; ztratil tempo a snaha o uzavření všech naznačených motivů vedla k jeho rozdrobení v řadě nevěrohodných vykonstruovaných informací. Pokud by příběh skončil trochu nedořečeně, byl by určitě ještě mnohem silnější. Tato kritika jde ale za K. Tučkovou, nikoli za inscenátory.

Viz hodnocení Heleny Grégrové.
Bravo! Doporučuji!

Skvěle napsaná hra v dobré režii a v excelentním podání pánů Šťastného a Bora. V současné mezinárodní situaci se člověk neubrání, aby si do jednotlivých postav nepromítal žijící osoby; to vede k různým asociacím, které rámec hry výrazně překračují a nejsou zrovna příjemné. Inscenátoři nemohli v roce 2019 vědět, jak aktuální a apelativní text uvedli na jeviště stísněného prostoru Violy. Díky jim za to! A rozhodně doporučuji!

Poněkud nostalgické reminiscence Rozálie Havelkové na její roční působení v cirkuse. Rozáliiny autorské písně jsou doplněny milými klaunskými mikrovýstupy. Vzhledem ke krátké stopáži nestačí začít nudit a rozhodně vám vykouzlí úsměv na tváři. Podtrhuji poslední větu hodnocení Kristiny Kurcové.

Jsem značně rozpolcený. Představení je jednoznačně herecky kvalitní, má nápaditou decentní režii. Přesto mě nudilo. Asi je to v předloze; co šokovalo v Německu na konci 70. let a v Československu na konci 80. let, je dnes obecně známé. Navíc jsme se s touto problematikou po Sametové revoluci setkali i v reálu. To téma zřejmě už na představení nestačí. Řada hodnotících zdůrazňuje, že se jedná o představení pro mládež. Opravdu? Může jim to zprostředkovat něco nového? Nedokážu to úplně posoudit. Dnes byla v publiku většina středoškoláků. Potlesk byl vřelý pro herce, ale rychle opadl a rozhodně nesvědčil o tom, že by představení velmi rezonovalo.

65% - Na základě zdejších hodnocení jsem čekal mnohem víc.Velice klipovité,děj je místy posouván pouze jednovětými,často sarkastickými komentáři.Působí to jako (nadměrně dlouhá) upoutávka na celý soubor knih.Přestože to trvá skoro pět hodin,kromě druhé poloviny třetí části má hra spád a dává zapomenout na čas.Nicméně vše důležité ze ságy se do inscenace nevešlo,a tak nám hra neřekla nic nového:že dvě dívky měly nerovné celoživotní přátelství,obyvatelé Neapole žili extrémně chudě a těžce,vládla tam mafie,a pak několik stereotypů o Itálii: fotbal,hádky,rvačky mladíků,machističtí muži.Skvělé Nina Horáková a Renáta Matějíčková neslezou z jeviště.

Jiří Š. Hájek pojal inscenaci v Kladenském divadle hlavně jako grotesku, které je podřízeno úplně všechno. Ale linie citující mnohá britská a skotská klišé nezůstává zkrátka, i když oproti úspěšné inscenaci Dejvického divadla je přeci jen upozaděna. Naopak skvělé je rozehrání kusu v celém prostoru podkrovní malé scény, a to včetně bezešvých přechodů do "zákulisních" pokynů, převlékání a komentářů. Žánr grotesky znamenitě zvládají všichni čtyři herci, za mne zejména L. Zbranková a L. Vykus, možná však jen proto, že mají o něco větší prostor.

Hold patří především Miroslavu Krobotovi. Jeho dramatizace je mimořádně životná a nestárnoucí (již třetí inscenace v Praze, každá jiná a všechny skvělé). V Celetné se jedná o úchvatnou kolektivní hereckou inscenaci, kterou skvělá (i když minimalistická, jak zde někdo uvedl) scéna i zdařilé kostýmy posouvají do současnosti. Opravdu mimořádné představení.

Skvělé představení. Zapomeňte na filozofii, je to mimořádně zábavné zrcadlo současného stavu světa. Mikuláškova imaginace při inscenování takového nedivadelního textu je prostě nevyčerpatelná. A abych nezapomněl, skvělí jsou oba představitelé. Znamenitě to popsal Jan Pařízek, ale lajk mu nemohu dát kvůli podle mne nízkému bodovému hodnocení. Neváhejte! Doporučuji!

Brilantní hodinová etuda (nikoli plnohodnotné představení) v podání studentů druhého ročníku DAMU. Skvělá Dočekalova režie a zejména přesná a dokonale synchronizovaná herecká akce. Velmi povedené.

Totální splácanina, autor při psaní asi potřeboval notnou psychedelickou podporu. Zde by možná méně bylo více. Humor byl místy až příliš podbízivý. Nicméně nakonec jsem si uvědomil, že jsem se docela dobře bavil. Velice oceňuji pečlivě vystavené důsledné geografické a faktografické ukotvení v Podkrkonoší (autor svůj rodný kraj zná velice dobře).

Viz výstižný komentář Pavla Širmera.
Poznámka navrch: překlad obsahuje výrazně víc vulgarizmů, než bylo kvůli ději třeba. Některé z textu vyloženě trčí, to by nemělo být.

Tento typ her obvykle nevyhledávám. Nicméně na Silvestra to bylo příjemné rozptýlení a v rámci žánru si v Praze tato inscenace nestojí herecky špatně, i když je mnoho replik dořečeno mnohem explicitněji, než by bylo vhodné.

Viz hodnocení Jana Pařízka, je naprosto výstižné.

Monodrama proměnlivých kvalit v podání skvělého Ivana Řezáče.

Svěží úlet. Cesta Praha hl. n. - Ústí nad Labem hl.n. postupně ubíhá za okny jídelního vozu, v němž se střídají nejrůznější skvěle odpozorované postavičky a divák přitom může obdivovat i ubíhající krajinu. Scénář zahrnuje velikou škálu nápadů od notoricky známých vtípků až po poměrně závažné komentáře. To vše je dokonale provedené. Ta inscenace nemá slabé místo, vše je téměř dokonalé: režie, herci a herečky, scéna, tempo; 85minutová cesta do Ústí uběhne velice rychle. Sen každého šotouše! (MDP-Divadlo Komedie, Praha, 2.12.2023)

Po Anně Karenině v Kladně druhé setkání s úpravou ruské klasiky z pera Armina Petrase a opět téměř totožné dojmy. Inscenace je naprosto neruská, zbavená veškerých emocí, citů, chladně vykalkulovaná. První polovina se nejvíce blíží Sexmisi, druhá je už bližší Tolstému, ale body to nespasí. Upřímný nadšený aplaus mladé generace. Zajímalo by mě, nakolik si to tito diváci dokáží zařadit do historických souvislostí a nakolik se případně jedná o oslavu M. Königa. Tentokrát byly překvapivě nejhorší složkou představení Cpinovy kostýmy a výprava, zcela mimo téma a předlohu.

Jako vždy od Cabaretu Calembour příjemná inteligentní zábava, potěší, ale nepřináší nic nového. Nicméně mezi zatím pěti pořady patří tento k těm nejzdařilejším.

Představení pro staromilce. Páclovy postavy jsou nereálně, všechny jsou spíš mlhavé, snové - a ano, pohádkové, ale já bych tam raději viděl současné postavy z masa a kostí. K jejich neuchopitelnosti přispívají nepovedené kostýmy, které jakoby patřily do nějakého slovenského amatérského lidoveckého souboru. Myslím, že by to má vnoučata nezaujalo. Naopak představení silně posiluje využití Sukovy scénické hudby, prvky melodramatu a bezchybný výkon orchestru opery DJKT pod vedením pana Petrdlíka. Tak spíše 65 %.

Hra založená na krutosti a násilí na dětech, které se zde explicitně předvádí. Autor v této hře podle mne překročil etické hranice a její uvádění považuji z morálního hlediska za sporné (alespoň v našem kulturním kontextu). Nicméně ve srovnání s Vajdičkovou inscenací,se kterou v Praze hostovalo Slovenské národní divadlo v roce 2005,působí pojetí MDP přeci jen méně drsně (inscenaci Činoherního klubu jsem neviděl,byl jsem z představení SND natolik otřesen,že jsem nechtěl zážitek opakovat). Po inscenační stránce se provedení v MDP příliš nepovedlo, působí značně amatérsky (režie, herecké výkony), místy je zdlouhavé, asi by pomohlo i více hudby.

Zvláštní hra, která doznívá dlouho po skončení představení. Jednak vyvolává úvahy na prvoplánová témata viny a odpuštění, která jsou však ve hře podána v hodně nejasných konturách a záměrně znejišťována. To "rozmazání" tématu je tak zásadní, že vnímavý divák přemýšlí, o čem se to vlastně hraje a dokonce jak dalece je text dílem Daniela Majlinga. Skvěle zahrané, skvělá scéna, skvělá hudební složka,... A vůbec, není to ze strany DD na nás diváky jen bouda?

Výborně vybraný a vysoce přitažlivý projekt (a jsem si jist, že v přípravě představení byl dokonale zmapován). Vedle toho skvělí tanečníci. Podrobné poučení diváků před představením (v tisku i v rozdávaném programu). Výsledek ale nepřesvědčí. Není to můj šálek kávy, resp. představení se zcela míjí s mým vesmírem. Možná proto, že jsem nikdy nehrál žádnou počítačovou (bojovou) hru? Nevím. Ale podle vlažného potlesku se zdálo, že to nepromluvilo ani k výrazně mladší generaci. Ani rozpravy dětí mě nešokovaly, v pre-pubertě jsme vedli podobné... Nicméně za vidění to rozhodně stojí, už jen pro možnost důkladného seznámení s touto problematikou.

Redakce (H.G.,J.L.,J.P.) zde má velice trefná hodnocení, jen body jsou nespravedlivě nižší. Tomu představení totiž vůbec nic neschází. Jedná se o laskavou etudu ze života manželů po 60 letech soužití. V seniorském věku se člověk začne výrazně zpomalovat a tento trend se bohužel stupňuje. Pro lidi 80+ je život velice náročný. A k tomu jim jejich fyzický stav stěží umožňuje udělat všechny potřebné všední denní činnosti. Manželé se navzájem potřebují. Autoři inscenace se na tento věk dívají s chápavým nadhledem. Skvělé herecké kreace doplňuje výstižná, skoro realistická scéna i výběr hudby. Doporučuji, pohlédnete do vlastní budoucnosti. Bravo!

Po 20 letech od chvíle,kdy jsem v Celetné viděl předchozí inscenaci,na mne působila nová inscenace v klubovně ve Štěpánské stejně silně.Intimní prostor umožnil mnohem úspornější až minimální jevištní akci, o to je text inscenace apelativnější.Přestože herci 2 a půl hodiny diskutují o principech kvantové fyziky,jádrem představení jsou etické otázky spolupráce vědce se zjevně zločinným systémem (ale i obecněji jakákoli spolupráce vedoucí k zabíjení lidí).Je hrozné,jak představení získalo kvůli aktuálním událostem až strašidelnou aktuálnost.Můj obdiv (absolventa matfyzu) patří oběma hercům za zvládnutí obrovského množství velice obtížného textu.

30 % herečkám za zvládnutí náročných rolí dle režisérčiných představ. Nicméně jestliže se mi Strniskovo nastudování v Činoherním klubu v 90. letech velmi líbilo a vrylo do paměti, s nastudováním Diany Šoltýsové jsem se naprosto rozešel. Prostě to tentokrát nefunguje.