Uživatelské blogy

Generálka 22.11. Kdo zná Větrnou Hůrku, tomu musí být jasné, že to bude pekelné! A taky tedy bylo. I když chápu dvojici divaček vedle mne, že to vzdaly v půli představení. Sedět v první řadě je někdy těžká konfrontace s realitou. V tomto případě na Vás třeba prská voda z hadice. Ale nejdřív pochválím pan scénografa Cpina. Scénu s " krabičkou" už jsem viděla, třeba v Národním. Ale aby s hercem hrál i kdejaký kus kamene, větve jako keře, do kterých se hlavní hrdinka zaplétá, nebo jen obyčejná našikmo nakloněná prkna, to jsem tak často neviděla. Pak ještě pochválím pohybovou spolupráci Radima V...

  Nový umělecký šéf DPB Jan Holec se divákům poprvé představil inscenací FRANKENSTEIN vycházející z proslulého románu Mary Shelleyové. K jeho převedení do scénické podoby však zvolil volnou adaptaci či spíše hru na dané téma. Víc než z textu složitě komponovaného díla vycházel ze svých představ obrazů a scén, které zaplnil a do dialogů a dramatické formy převedl úzkou spoluprací s herci, sám vybral hudbu, výpravu navrhla Pavla Kamanová. Výsledek tvůrčího usilování představil divákům na premiéře 15.listopadu. Připomeňme, že FRANKENSTEIN je fenomén vzniklý za šťastných okolností. Když v létě 1...

In the Middle of The Town Tenhle příběh se odehrál. Milionkrát. Uprostřed Čech, Evropy nebo amerického středozápadu. Kdekoli pod hvězdnou oblohou, odkud se na nás dívají nejen špionážní družice, ale i oči astronautů. Jeden z nich vyrostl ve městečku Middletown, kde je nejslavnějším rodákem a právě v tuhle chvíli létá vesmírem a diví se, jaká je ta planeta krásná a podivuhodná. Tam někde dole, kde mají knihovnu, nemocnici a hlavní ulici, která se jmenuje Hlavní, se mezitím odehrává během jednoho roku příběh o hledání smyslu života, nadějích a očekáváních a taky lásce a smrti. Pořádek tam udržu...

58% Au, au au. Tady se řezalo trochu víc, než je zdrávo...   Chápu očesávací snahy mnohých režisérů, hlavně co se týká "starých" kusů. Některým to prospěje, jiné to bohužel poškodí. A to je i tento případ.   Pokud Sen noci svatojánské neznáte důvěrněji, trochu vás může zaskočit promenující se pár, který několikrát informuje, že se za čtyři dny budou brát, a to je z jejich strany vše (Theseus/Ondřej Pavelka a Hyppolyta/Alena Štréblová). Taky zmizeli řemeslníci a to, co zbylo, připomíná křížence Cvičme v rytme a firemního teambuildingu. Zato přibyla černá víla. Ok, pokud by do struktury logicky...

Divadlo Líšeň vloni oslavilo dvacet let od svého založení, a stále tvrdohlavě inscenuje technicky i divácky náročné inscenace. Inscenace Spoutaný trávou svým technickým provedením silně odkazuje na inscenaci Sávitrí, s kterou divadlo Líšeň vešlo ve známost divácké i odborné veřejnosti. Opět se zde pracuje s tmou, světlem a krásnými obrazy. Nyní se už však protagonisté tolik nenadřou, neboť technicky už mají vše vychytané. Na jevišti se objevuje několik rovin, vidíme statické loutky, které jsou zajímavé svým výtvarným zpracováním. Jsou zpracované z plechu, pletiva, plastu, jedna je dřevo, a výz...

První inscenace sezóny KS Aréna trefně odpovídá sloganu Rok rozmarných her. Antický román ZLATÝ OSEL Lucia Apuleia totiž vypráví o dobrodružstvích mladíka, který byl následkem svého nerozvážného rozmaru proměněn v osla a teprve po mnoha trápeních získal zpět lidskou podobu. Dramatizace Tomáše Vůjtka a Jiřího Pokorného adaptuje dějový rámec věrně, zdůrazňuje přitom analogii dekadentního ducha doby pozdního Říma se současností. Premiéra inscenace režírované Pavlem Gejgušem se uskutečnila 26. října. Historka o proměně rozmařilého mladíka v osla nebyla tehdy ojedinělá. Z 2.stol.n.l. se dochovalo ...

Generálka. Tentokrát jsem se těšila na tento známý kus, protože jsou pod tím podepsáni dva autoři. Brecht je původní autor. Pokud si tedy odmyslíme, že motiv někde odcizil od starších autorů. Ale tato verze je plná odkazů na dramatika Václava Havla. I například v tom, že se tam najednou objeví nějaká postava a vykřikne " ať žije svoboda tisku!". A celkově tam postavy mají široce rozvětvené dialogy o morálce, o různých "organizacích". Také o svobodě a svobodném podnikání. A to prosím spolu hovoří Bill Lockit, úplatný velitel policie, a Wiliam Peachum, takto šéf skupiny kriminálních živlů, dona...

  Zajímavá hra. Tato historie mi není moc známá, takže mi bylo doporučeno nastudovat si pana autora. Podle dostupných informací pan Medek nebyl moc úspěšný autor a jediná  slušná jeho hra byla tato. Pak už prý jenom seděl na židli v kanceláři památníku na Vítkově a věnoval se  tréninku uklízeček... Proto asi hra ve druhé části cituje kritiky, které jsou dost protichůdné.Podle celého textu v programu se tomu moc nedivím. To se nedá ani číst. Ale jinak moje první pocity jsou velmi vřelé. Ten formát hry je opravdu zajímavý. Co chodím na Novou scénu, tak jsem nic podobného neviděla. Hru vlastně...

Zajímavá budova divadla na Fidlovačce, zřemě zcela pro zpívání a tancování. Na Šakalí  léta jsem se moc těšila, mám ráda Ivana Hlase. Ale čekala jsem opravdu  originál muzikál. Trochu mne rozladila přímá citace filmové verze. Jen některé detaily byly jiné, například klanění před  nabalzmovanou mrtvolou Klementa Gottwalda , to bylo docela působivé. Jinak poměrně uspokojivé výkony. My jsme ted viděli Lukáše Adama jako Bejbyho. Líbil se mi, je takový barevný a umí zpívat. Mezi děvčaty samozřejmě vynikla Anetka Krejčíková. Ona je tedy kus ženské. Umí se pohybovat i zpívat.... no je to celkově šťab...

Do nové sezóny se Divadlo Petra Bezruče ohlásilo s klasickou francouzskou komedií, v níž si Molière tropí posměch z vypočítavého a hypochondrického měšťáka. Pozměněný název s lomítkem ZDRAVÝ NE/MOCNÝ dal vzniknou různým dohadům a ukázalo se, že nejde jen o slovní hříčku. Hostující režisér Vladimír Morávek text přepracoval a vytvořil svéráznou kompozici hry ve hře, kde se prolíná představa původní inscenace Zdravého nemocného s okolnostmi jejího uvedení a skutečným Molièrovým osudem. Premiéra se uskutečnila 20. září. Moderní dramaturgie se Molièrově komedii dlouho vyhýbala, naposledy byla uved...

Moje první setkání s MDp a již tak hustokrutopřísné! Král Otakar a Rudýnek Habsburk jak vyšití, tedy  Martin Pechlát démonicky máchající motorovou pilou. A Ivan Lupták, velebně  kynoucí rukama svému lidu. Jsemť v rozpacích, čeho jsem byla svědkem. Chvíli to hřmělo jak od Shakespeara, chvíli muzikál. Ale rozhodně to mělo koule. Také živí hudebníci hráli na plné koule, testosteron a adrenalin se v chuchvalcích valil na prostý lid pod forbínou.  Všude samé dřevo, piliny a mulč. Takový  drajv jsem doposud nezažila, i když  historické reálie jaksi moc nezapadaly do děje. Zatímco soudobé narážky tam...

Byl jednou jeden domeček a v tom domečku stoleček... V ratejně sálu vinohradského paláce Casa Gelmi stál velký vojenský stan Divadla Líšeň a ve stanu pár židliček a variabilní „vychytaný“ stůl s šuplíky. Těšil jsem na dýchatelný prostor, zatáhli nás do stanu... Logika spojení velký sál a v něm stan mi unikla, jsem však na festivalovém představení Příští vlny, kde cokoliv podivného je tak samozřejmé jako Hynaisova opona v Národním. Stan, jak se později ukázalo, má pro inscenaci nejen zásadní emoční funkci (stísněnost prostoru), ale sám je scénografickým prostředkem. Inscenace Putin lyžuje od za...

V sobotu a v neděli už na festivalové návštěvníky začala padat únava. Množství představení, mnoho scén, přesuny sem a tam. Naštěstí k DEPO2015 i zpět se dá jít po nábřeží, kde jsem mohla přijít na jiné myšlenky. Mnohé festivalové inscenace se snažily najít nové inscenační postupy, ale vítězi nakonec byl varšavský statický melodram Zápisky z vyhnanství a klasická činohra založená na interpretaci silného textu, a to Před západem slunce Slovenského národního divadla a Maryša ostravského Divadla Petra Bezruče. Velcí slovenští herci se v inscenaci Před západem slunce tentokrát museli směstnat na ...

Pásmo plzeňské Alfy je určeno především pro školy, a tak mnohé věci z dlouhé historie Československa zjednodušuje. U zrodu inscenace stála Petra Kosová, která už s královéhradeckým týmem Vašíček-Jarkovský spolupracovala na Gazdině robě. Petra Kosová též pro divadlo Alfa vytvořila mrazivou inscenaci Alfa farma o násilné kolektivizaci na československém venkově v 50. letech. Historii Československa sleduje očima muže, který se narodil podobně jako republika, tj. v říjnu 1918. Jelikož je nejdříve malé miminko, nejdříve z povijanu vidí jen cukrující tváře dojatých příbuzných. Jeho pohled se z kam...

Včelí úl skrývá jak pilné pracovité včelky, tak trubce, jed a žihadla. Hlavní hrdince Evě (výtečná Pavla Gajdošíková) vypráví archetypální stařena (v roli hrozivé matrony Drahomíra Hofmanová) pověst o prokletí rodu Potockých, kteří neumí žít ve vztahu se ženami. Eva se rozhodne zlomit kletbu a provdat se za Štěpána Potockého (Zdeněk Trčálek). Takže Štěpánovo podezření, že si ho Eva nevzala z lásky k němu, ale z přesvědčení o vlastní výlučnosti, má své opodstatnění. Novomanželé mají svatbu v kostýmech z medových pláství, vyměňují si perníková srdce, a nastěhují se do maringotky se včelími úly....

Třetí den festivalu se mi podařilo vidět jen dva kousky. Inscenaci Fernando Krapp mi napsal dopis  Klicperova divadla a Hymnus na lásku polského souboru Fundacja chor kobiet.  Královéhradecká inscenace má velmi úspornou scénografii i kostýmy. Na scéně je jen deset židlí, dva lustry a strop, dle potřeby padající nebo se naklánějící. Dívka Julie (Sara Venclovská) je charakterizována vkusným oděvem, černou minisukní, černou blůzkou s květy růží, a elegantními černými botkami na podpatcích. Když se stane Krappovou (Jan Sklenář) manželkou, nosí dlouhou modrou sukni s třásněmi, dost nevkusnou. Ač K...

Inscenace Kříž u potoka Slováckého divadla Uherské hradiště předcházela v režii Martina Františáka vynikající pověst. Taková pověst, že jsem měla příliš velká očekávání. Inscenace je dobře provedená, ale přeci jen bych čekala více režijních nápadů. Za původní představitelku Evy Kláru Vojtkovou, která za tuto roli získala nominaci na Thálii, dovedně zaskakuje Pavla Gajdošíková (nominace na Thálii za Maryšu). Nedomnívám se tedy, že by poněkud pomalý temporytmus byl způsoben změnou v hlavní roli. Inscenace má tento měsíc derniéru. Polské divadlo je většinou velmi zajímavé, a proto v Plzni často ...

První inscenací, kterou jsem letos v Plzni zhlédla, byla moskevská Bez věna. Inscenace se správně táhla jako ruská duše krajina širá, z modravé dálky přijížděl parník Vlašťovka, po molu chodili racci a holubi a stále dokola, všude byla pára a mezitím se zmítala dívka, kterou se moc nedařilo provdat, protože na trhu nevěst neměla valnou hodnotu. Dnes, ve čtvrtek, jsme viděli velmi vydařenou ostravskou inscenaci Zabiják Joe, která s černým humorem hraje o tom, jak s penězy a správnou motivací lze dosáhnout téměř všeho. Velmi mě překvapil dojemný závěr, kde uprotřed mrtvol je naděje na nový živo...

Generálka.   45 % Tohoto autora neznám na jevišti a s paní Havlovou jsem také neměla tu čest. Ale zaujal mne koncept té hry. Žena, která bez skrupulí a chladnokrevně zkorumpuje městečko, kde se narodila. Jde o pomstu a tato žena si může dovolit vše a taky si to užívá. Dagmar Havlová si to skutečně užívala, byla v tom pěkně usazená, slušelo jí to a mělo to těžký rajc. Zvlášť ve druhé polovině hry, kdy stojí na balkoně, lenivě sleduje okolí, nechává se opečovávat a jako kudlanka nábožná čeká na svou oběť. Zatímco pan ředitel Töpfer, který hraje jejího bývalého milence a tedy tu oběť, měl jen...

Výjimečný krátkodobý projekt, který je třeba nahlížet v souboru architektury Sovových mlýnů, výstavy Meda, ambasadorka umění a oslav stých narozenin výjimečně nekrátkodobé ženy. Hlavní roli sólistky Medy (Tatiana Dyková) doplňuje company, která kolem ní stále krouží. Pět herců (Arichtěva, Dulava, Jachnická, Příkazký, Šváb) vystřídá role mnoha lidí, kteří prošli Mediným životem. Mediny životní proměny dobře charakterizují kostýmy Terezy Kopecké. Dyková se převléká přímo na scéně, při převlecích je oděna do černého spodního prádla. Asi aby si divák nemrava za ty peníze za vstupné přišel na své. ...