Uživatelské blogy

Národní divadlo, 2.4. 2019     Erbenova Kytice se od roku 1984 podruhé vrátila na jeviště Národního divadla, tentokrát jako činohra, v režii dua Skutr. V principu jde o pásmo sedmi volně propojených inscenovaných básní a vůbec se jako hra netváří zle a školometsky, koneckonců česká populace je Kyticí téměř promořená, takže nějakou odolnost máme.  Všichni oddrndáme pár veršíků z Polednice, Vodníka nebo jiné básně podle osobní preference.      Hlavní problém však zní: Jak vlastně Kytici zobrazovat? Jako roztomile hrůzné horůrky? Jako opulentní tragédie s až operní výpravou a efekty? Nebo jako ...

6. 4. 2019 Světla v tunelu, ProDivadlo, Kulturní sál železniční stanice Praha, hlavní nádraží. režie: Lenka Šebek Loubalová 1. a 2. premiéra: 26. a 28. 10. 2018     ProDivadlo je...zvláštní, divné a evidentně skotačivé. Nejsou to jen amatéři, nejsou to jen profesionálové. Je to slepenec, se všemi ctnostmi a nectnostmi, jaké může takové spojení poskytovat. Má proto dost zvláštní kouzlo pro toho, kdo nikdy nic takového neviděl. A mimochodem...ani tenhle text by nikdy nebyl napsán, nebýt pár utroušených poznámek a veliké divadelní zvědavosti.      Světla v tunelu, divadelní útvar zvaný hudeb...

Dramaturgie Divadla Petra Bezruče cílí (nejen) na mladé diváky, uvádí současné hry a ty klasické přibližuje dnešním problémům, vnímání a myšlení. Tak byla pojata Maryša, ještě radikálnější je úprava dramatu Henrika Ibsena Heda Gablerová. Jde o parafrázi hry, Anna Saavedra s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou a dramaturgyní Kateřinou Menclerovou zápletku přejímají a zeštíhlují (např. významný motiv ztráty rukopisu vypouštějí), děj přesazují do současnosti a dialogy upravují se záměrem, který naznačuje rozšířený název: HEDA GABLEROVÁ: TEORIE DOSPĚLOSTI. Premiéra inscenace se uskutečnila 15. ...

Opět použita forma divadla na divadle, a opět bych se nebála říci, že filmu na divadle, jako ve Zlatovláskách. „Úvod do problematiky" je vlastně celkem zdařilá filmová groteska, kdy číšníkovi do kavárny vejde mladá žena, a začne si číst. Avšak drží knížku O malé mořské víle obráceně. Číšník ji elegantně otočí. Kavárna je u pravého portálu, a je to svět lidí. Následně číšník přenese slečnu do pohádky, jejíž jeviště se nachází u levého portálu. Dostáváme se do mořského světa víl, moudrého otce a zlé čarodějnice. Řezbované loutky Barbory Jakůbkové jsou velmi půvabné, až na děsivou čarodějnici rop...

Včera jsem se byla podívat na dětském představení. Já, dlouho dospělá s další dospělou, bez dětí. Byla jsem zvědavá na nové představení Radima Vizváryho. Ve Švandově divadle jsem viděla oba předchozí projekty a byla jsem nadšená. Ale nedovedla jsem si představit, co tam s těmi dětmi bude dělat. Bude se to dětem líbit?   Ale dost obav. Stálo to za to. Nedá se vylíčit,co se dá dělat s rolí papíru. Naprosto bezbřehá imaginace. Je to vtipné,je to akční. Je vidět, že má akrobatický trénink. Předstvení je lehce rozčleněné. Začíná jako znuděný puberťák. V příběhu se vyčleňují rúzné objekty, vzlét...

Je mi líto, po první části jsem si ještě říkal..je to kýč, je to blbina, ale celkem se bavím. I ta travesti část je celkem fajn. Druhá polovina s halucinačním pitvořením Tofiho, Novotného a Přeučila v kanceláři Lukeše(bezkonkurenčně nejtrapnější scéna) a stále horším zpěvem téměř celého osazenstva, který má maskovat téměř v každé scéně trio Dreamgirls, či zpívající uklizečka, ale atakuje muzikálové dno. Místo tance se koná vlnění, místo vtipu pitvoření.Dort pejska a kočičky spojil neobratně a bez vkusu dohromady crazy komedii, špatnou kriminálku i pokus o drama.Diváci přesto vstávají nadšením...

Nálepka rozhoduje. Jestliže vedení (nebo marketing?) divadla (v tomto případě Národního divadla v Praze) označí něco jako "operu", dostane to punc nepochopitelného umění nestravitelného pro běžné publikum, a to se takovému představení obloukem vyhne. Opera Národního divadla pod vedením uměleckého šéfa Petra Kofroně známého z Agon Orchestra již několik let systematicky uvádí na Nové scéně sérii představení, které by si zasloužily pozornost mnohem širšího obecenstva (naopak, pro tradiční návštěvníky opery se jedná o často nestravitelné kousky). Po Šostakovičově Antiformalistickém jarmarku (refl...

Hrobníkova dcera, Viliam Klimáček, 10.1. 2019, premiéra 6. 12. 2018, Divadlo Na Vinohradech, Studiová scéna  Hra pro čtyři , určená do prostoru Studiové scény. Otec - hrobník (Otakar Brousek ml.), Matka- bývalá ruštinářka (Antonie Talacková), Dcera - epileptická mystička (Tereza Terberová ) a Laco (Ondřej Kraus) - velitel domobraneckých Karpatských vlků, Slovensko v době nárazu pseudokapitalismu v 90. letech.   Laco je borec. Je velitelem Karpatských vlků, ó , to se má.  Má maskáče a holku. Ta je sice mírně mešuge, ale určitě rasově čistá.  Chudák Dcera. Ta zas má Laca, epilepsii, taky vid...

Mám dojem, že víc než čímkoli jiným je nová inscenace plzeňské činohry další zkouškou zdejšího publika. Před třemi lety neobstálo, když štítivě nepřijalo Büchnerova Vojcka v invenční inscenaci režijní dvojice SKUTR, teď stojí před novým dilematem. Šéfka činohry Natália Deáková se rozhodla uvést Modrovouse belgického expresionisty Michela de Ghelderode, který se vymyká tradičnímu divadlu a na českých jevištích nemá právě na růžích ustláno. Na mimořádné inscenaci se podíleli skvělí profesionálové – dramaturgyně Marie Špalová, scénograf Lukáš Kuchinka, hudbu složil a s kolegy ji na klavír, cimbál...

KOUŘ se natáčel v Ostravě a sem se také po čtvrtstoletí vrací. Už ne jako film, ale scénická verze s navazujícím dějem. Adaptaci pro Divadlo Petra Bezruče zpracovali a režie se ujali dva mladí úspěšní tvůrci Adam Svozil a Kristýna Kosová a hře dali podtitul RYTMIKÁL POST-TOTALITNÍHO VĚKU. Jejich groteskní obraz současných poměrů a mravů se nápadně podobá těm, jaké ve filmu zachytili Lumír Tuček a Tomáš Vorel, a působí tak naléhavě, až z toho mrazí. Inscenace měla premiéru 23. listopadu. Film měl pohnutý osud, scénář vznikal za normalizace a narážel na překážky, až nástup nového režimu umožnil...

Změny nálad. Euforie střídající stagnaci a lhostejnost. Nadšení z přítomnosti lidí střídající nechuť kohokoliv vidět. Kolik emocí se vejde do jednoho lidského života? Do jednoho dne? Do jednoho večera? Do jedné chvíle? A kdy máme pocit, že koukáme na příběh někoho jiného, a najednou zjistíme, že se před námi zrcadlí něco nám velmi důvěrně povědomého? Co když to, nad čím se smějeme, co nás dojímá, co nás baví a co nás děsí, co když tohle jsme my? Každý z nás? Co když tohle jsem já? Klade-li přede mne někdo nebo něco takové otázky, znamená to, že jsem zaujatý tím něčím, co ve mně tyto pocity vyv...

16.11.2018                                                                 Český Těšín     Jízdní hlídka     Milá Libuško,mystryně svého řemesla,bez které by herečští mistři nebyli mistry. Dlouho mi bude v uších znít Váš perlivý smích,Vaše neokázalá,ale vydatná láska k divadlu,mě budou usvědčovat v dlouholetém přesvědčení,že tento druh umění je nenahraditelný,neboť plodí takové charaktery,jako jste Vy. Spolupráce s Vámi byla radostná,neboť jsem tajně ukrádal něco z Vašeho náhledu na život - a vůbec. Přeji vše nejlepší,ať se Vám daří vše,co si přejete,aby se dařilo.                   ...

První premiérou sezóny KS Aréna charakterizované sloganem "Rok rozkvetlých mandragor" je černá a absurdní komedie Viliama Klimáčka KOMIKS těžící z prvků popkultury. Text původně vycházel roku 2003 jako komiks na pokračování a je podkladem pro hru tvořenou šesti mikrokomediemi různých žánrů, je tu absurdní mikrodrama, erotická konverzačka, psychiatrická přednáška, dialog náctiletých, parodie opery a psychiatrická groteska. Setkáváme se v ní s postavami vyšinutými z bezbřehé svobody a rozvratu hodnot v konzumní době. Premiéra inscenace režírované Tomášem Dianiškou, jejíž ráz naznačuje podtitul "...

Dne 5. listopadu proběhla v Divadle v Řeznické tisková konference k nové inscenaci Relativita, jejíž premiéra je naplánována na 9. listopadu. Povídání o nové hře se zúčastnili ředitelka Divadla v Řeznické Yvetta Srbová, herci Miroslav Táborský, Kateřina Táborská a Lucie Štěpánková. Co prozradili o přípravě Relativity a na co se mohou diváci těšit? Yvetta Srbová, ředitelka a dramaturgyně Divadla v Řeznické ...o nové divadelní inscenaci... „Dne 9. listopadu proběhne v Divadle v Řeznické nová česká premiéra divadelní hry s názvem Relativita, jejímž autorem je Mark St. Germain. Dalo by se říci...

Divadelní hru Jenom konec světa napsal Jean-Luc Lagarce v Berlíně v roce 1990 - v době, kdy umíral na AIDS. Do Čech tedy přichází až po 28 letech a všechno už je trochu jinak. Na AIDS už se neumírá, s virem HIV lze žít desítky let. Téma homosexuality už dávno není v českém divadle šokující. Dramaturgyně Kateřina Slezáková a režisér Tomáš Loužný se proto rozhodli pro výraznou úpravu. Hlavní hrdina Louis zůstává spisovatelem, který svou rodinu neviděl 12 let a který umírá, o homosexualitě a nemoci AIDS ale nepadne jediné slovo. Zůstává téma vztahů, které byly z nějakého důvodu přetrženy a které ...

Osmyčky – bláznivá féerie na události českých dějin Kateřina Šebelová | 17. 10. 2018 Žánr: teatrální unféerie z dějin národa českéhoScénář: Petr Štěpán, Jan Šotkovský, Stanislav SlovákHudba: Karel CónRežie: Stanislav SlovákScéna: Jaroslav MilfajtKostýmy: Andrea KučerováHrají: Michal Isteník, Petr Štěpán, Ondřej Halámek, Ladislav Kolář, Radka Coufalová, Jiří Ressler, Jakub Uličník, Dušan Vitázek, Robert Hamala, Martin Tlapák, Michal Nevěčný a Jaroslav Záděra. Letos v říjnu si naše země připomíná sté výročí založení Československé republiky. Tvůrčí tým Městského divadla Brno se rozhodl k tomu...

Amerika – jako ponurá freska deziluze i naděje Kateřina Šebelová | 28. 10. 2018 Autor: Franz KafkaPřeklad: Josef ČermákRežie: Michal DočekalDramatizace: Milan Dočekal a Iva KlestilováScéna: Dragan StojčevskiHudba: Ivan AcherKostýmy: Sylva Zimula HanákováHrají: Martin Donutil, Jan Kolařík, Simona Zmrzlá,Vladimír Hauser, Ivana Hloužková, Dominik Teleky, Adam Mašura, Tomáš Milostný, Milan Holenda, Dalibor Buš, Ondřej Kokorský a další. Slavný román světového autora Franze Kafky Amerika (Nezvěstný) se stal inspirací pro tvůrčí tým brněnského Divadla Husa na provázku, který jej převedl do divadel...

Plzeňská inscenace muzikálu Duch nabízí skvělé hudební nastudování a výborné výkony ústřední čtveřice – Evy Staškovičové, Pavla Režného, Josefa Hruškociho a Dashi (Venuši Dvořákovou jsem neviděl, což mě mrzí). Tím ale výčet pozitiv bohužel končí.Dramaturg Pavel Bár a režisér Lumír Olšovský se rozhodli pro překlad Adama Nováka. Je to překlad rutinní a místy opravdu mizerný. A je to škoda, protože existuje skvělý překlad nedávno zesnulého Jiřího Joska – překlad básnický, hravý, chytrý.Když jde člověk na muzikál Duch, těší se na efekty, na kouzla. A ono kde nic tu nic. Nabízela se celá řada možno...

K zahájení sezóny označené sloganem "každý originál, všichni bezruči" zvolilo DPB hru vycházející z knihy ZAPOMENUTÉ SVĚTLO Jakuba Demla, těžko zařaditelného "originála" české literatury, předchůdce surrealismu a existencialismu. Text je výpovědí a vyznáním básníka, kněze a konfliktního osamělce a působí tak, jakoby vše, co jej tíží, ze sebe najednou vychrlil. Mísí se tu prožitky, vzpomínky, sny, básně, citáty, reakce na příznivce i kritiky, rozbíhavé myšlení těká mezi vysokým a nízkým, proniká sem němčina, latina i franština. Podle vykladačů vzniklo ZAPOMENUTÉ SVĚTLO z Demlovy nepotlačitelné ...

Třetí festivalový den, pátek, začal silácky. Soubor spolupořadatelského divadla Alfa uvedl svou temnou motorkářskou performaci. V režii Tomáše Dvořáka jsme sledovali cestu tří mužů za nevěstami a za vlastní dospělostí. Bavili nás jak vytříbené loutkářské kousky, tak doprovodné písně doprovázené živou kapelou. Vyrozumění ostravské Komorní scény Aréna bylo v neutrálních kulisách, hráno smrtelně vážně vyznívalo velmi groteskně. Neboť co může být vážnějšího, než nový umělý vědecký jazyk ptydepe. Aktuální činoherectví, a bohužel stále aktuální text. Posledním pátečním představením, které jsem zhl...