Blogy

| Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu |
Vedení blogu - tematická náplň příspěvků je zcela libovolná, držte se jen intencí zaměření webu. Může se týkat např. nejen osobních (neformálních) pohledů na inscenace, ale i na divácký servis divadel, ceny vstupenek, rozdělte se s ostatními o zajímavé či neobvyklé zážitky z divadel, komentujte otázky kulturní politiky, zamýšlejte se nad trendy v oblasti divadla, rozebrte dramatické dílo nebo rovnou celého autora :) Polemiky ano, vzájemné útoky, velice prosíme, ne.

NOVÝ ČLÁNEK
Všechny blogy | Uživatelské blogy | Redakční blogy
Hra jako smysl života
Když divadelní hra přečká na repertoáru aspoň dvě sezony, dá se mluvit o úspěchu. A s každou další sezonou taková hra zraje jako víno. A hraje-li se nějaká inscenace už devátou sezonu, musí to mít nějaký důvod. Na Hráče od Gogola v podání Městských divadel pražských mě přilákalo kromě faktu, že se hrají už téměř 9 let i to, že letos v červnu budou mít svou derniéru, a svou roli sehrála i účast Michala Dlouhého v hlavní roli, kterého jsem loni viděl v inscenaci "Kdo je tady ředitel?", a udělal na mě touto rolí nesmazatelný dojem. Ale na rovinu, nebýt toho, že se jedná o klasický text od léty pr...
zapsáno: 9.4.2017 | viděno: 9.4.2017 | JirkaS | počet článků na blogu: 6
Když se manželství začíná měnit v past, z níž není úniku...
Manželské sváry obklopují nejen prostor divadla Rokoko, ale i divákovu mysl tak tíživě, že by nejraději odešel a nechal ústřední manželské duo, aby si své konflikty vyřešili sami. A přesně v tom je krása nejen celého textu, ale i inscenace samotné, která nedovolí hercům ani divákům vydechnout a najde-li se zde přece jen nějaká humornější odbočka, je posléze velmi rychle nahrazena další konfrontací. Už od prvních okamžiků, kdy Aleš Procházka s Veronikou Gajerovou vstoupí na jeviště, musí být divákovi jasné, že tenhle manželský pár není ideální. Když pak vstupuje na scénu mladý manželský pár v p...
zapsáno: 9.4.2017 | viděno: 9.4.2017 | JirkaS | počet článků na blogu: 6
Neopětovaná láska Taťánina a zmar v srdci Oněgina
Nenaplně láska je cosi, co potká zřejmě aspoň jednou za život každého z nás. Možná i proto je Evžen Oněgin tak lákavým soustem, které jsem zatoužil okusit. Vlastně se přiznám, že má očekávání směrem k této inscenaci byla nemalá. Mělo se jednat o mé první setkání s tímto textem, ale samozřejmě z hodin literatury z mých školních dob jsem věděl, o čem tento román pojednává. Má zvědavost a natěšení tak byly vlastně asi ve výsledku větší, než samotný dojem z celé inscenace. Evžen Oněgin v nazkoušení Městských divadel pražských není nikterak špatný. Už úvodní scéna perfektně pracuje se světlem a od...
zapsáno: 2.4.2017 | viděno: 2.4.2017 | JirkaS | počet článků na blogu: 6
Mrazivý smích z Dublinu
Za dvě sezóny její existence už jsme si zvykli, že Malá scéna Nového divadla nabízí mimořádně kvalitní inscenace – a novinka plzeňské činohry není v tomto ohledu výjimkou. Silné divadelní monology už diváci okusili ve hře Rolanda Schimmelpfenniga Push Up (Cesta vzhůru), kterou režírovala Zuzana Burianová. Kdo jim přišel na chuť, rozhodně nebude hrou Howie a Rookie Lee zklamán. Marek Němec režíroval poprvé hru Dubliňana Marka O'Rowea v roce 2013 – byl to Terminus a byl to velký úspěch. Přesvědčit se o tom můžete sami - inscenaci stále uvádí Divadelní spolek Kašpar. Tentokrát ovšem není autorko...
zapsáno: 2.4.2017 | viděno: 2.4.2017 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Iluze plzeňské
Ve svém vítězném tažení světem doputoval Ivan Alexandrovič Vyrypajev konečně i do Plzně. Tento dvaačtyřicetiletý ruský dramatik, dramaturg, herec, scénárista a producent má na svém kontě už skoro dvě desítky her, do češtiny je přeložena asi čtvrtina – zejména díky Tereze Krčálové, jejíž překlad Iluzí zní i v Plzni.Mladí inscenátoři Kristýna Kosová a Adam Svozil za sebou nemají mnoho zkušeností, a přece nás s bravurou provádějí všemi úskalími a nástrahami textu. Chytře škrtají, zhutňují vypravování. Rozdělují text jiným postavám, zpřehledňují jej.Autor předepisuje, aby dvě postavy byly třicetil...
zapsáno: 2.4.2017 | viděno: 2.4.2017 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Pojďme přidat pár vizuálních čísel a trochu humoru do každé rodiny.
To se vezme docela chytrá a svižná intelektuální hříčka kombinující několik dějových rovin a parodující brakovou (nejen) literaturu, zasviní se bulvárním humorem Heleny Štáchové a postaví se do zatěžkané monstrosní scénografie plné krásných vizuálních triků, stínoher, mnoha netradičních loutek, černého divadla, javajek, animovaných projekcí a tak. A ono to vlastně hodně ztěžkne. A moc to nedrží pohromadě. A veliká muzikálová čísla této věci příliš nesluší, byť některé obrazy jsou velice působivé. Tak to asi dopadá, když má (bůhvíproč) dotované divadlo příliš veliký rozpočet, který nemá, na čem...
zapsáno: 22.3.2017 | viděno: 22.3.2017 | Hojojicek | počet článků na blogu: 3
Brněnská bláznivá retro féerie za rytmů Beatles
Neslavnější hudební skupina všech dob – Beatles se stala inspirací pro tvůrčí tým Městského divadla Brno, které v březnu tohoto roku uvedlo světovou premiéru muzikálu Bítls na Hudební scéně. Muzikál pochází z dílny brněnské tvůrčí trojice Slovák-Štěpán-Šotkovský, která na místní scéně prorazila s několika oblíbenými a úspěšnými inscenacemi (Baron Trenck, Mendel aneb Vzpoura hrášků, Sněhurka a sedm trpaslíků a Měsíční kámen). Dějová linka diváky zavádí do roku 1967 do malé jihomoravské vesnice, která si žije svým nerušeným životem. I když... Zdánlivě poklidné vody ve vsi rozčeří příjezd podiv...
zapsáno: 20.3.2017 | viděno: 14.3.2017 | Kateřina Šebelová | počet článků na blogu: 91
Velmi stupidní inscenace
Prosím redakci nemazat negativní příspěvky, tak, jak to proběhlo v diskusi. I ty mohou být poučné. Po návštěvě inscenace Spolu/sami už chápu,proč mezi epizodami není přestávka. Protože by po ní asi nikdo v hledišti nezůstal. Pro takové herce,jako je David MATÁSEK, musí být ponižující velmi slabý nebo lépe řečeno téměř žádný aplaus publika. První scéna byla nejlepší a výkony herců na úrovni. Dokáží i vtáhnout do děje a vcítit se do duší postav. Ale to, co přijde potom, je hnus. Další scény s neustále se opakující výrazy "čůrák a jebat" a ukázka sodo-maso soulože a urážky Ukrajinského národa r...
zapsáno: 9.3.2017 | viděno: 9.3.2017 | Petr Novák | počet článků na blogu: 1
Ubu králem – Svoboda! – groteskní fraška o ztrátě svobody, ze které mrazí...
Ubu králem – Svoboda! – groteskní fraška o ztrátě svobody, ze které mrazí... Kateřina Šebelová (pro Epoch Times -české vydání) Režie: Vladimír Morávek Překlad: Prokop Voskovec Hudba: Tereza Marečková Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Dramaturgie: Lucie Němečková Hrají: Miroslav Donutil, Ivana Hloužková, Martin Donutil, Dominik Teleky, Tomáš Milostný, Adam Mašura, Milan Holenda, Ondřej Kokorský, Simona Zmrzlá a další. Když byla před 120 lety premiérově uvedena hra Alfreda Jarryho Král Ubu, byl to skandál. Diváci pískali, dupali a houfně odcházeli ze sálu. Dnes, o více než století později, ...
zapsáno: 6.3.2017 | viděno: 6.3.2017 | Kateřina Šebelová | počet článků na blogu: 91
Poutník nebo sprinter?
Skvělá souhra rychle a bez mezer hovořících hereček. Příliš písmenek na malé ploše hrnou před sebou, jako by chtěly stihnout představení za poloviční dobu. Musíte se soustředit, aby vám neunikl žádný text, který si ani nevychutnáte, natož abyste se nad ním nějak v klidu hlouběji zamysleli. Místy jsem se ztrácel a nevěděl, co tím chtěly říct, jindy viděl více významů (nevím, zda správně). :-/ Trošku mi vadily nalakované nehty AK (důchodce s červenými nehty?), pussyrayotská kytara měla být mnohem víc nahlas, stejně tak i víc zboostrovaná. Málo uvěřitelné je, že by dementní důchodci těsně před s...
zapsáno: 2.3.2017 | viděno: 2.3.2017 | Zdeněk Malinský | počet článků na blogu: 2
Počátek mého představení roku
Premiéry (28. 2. 2017) se účastnila i autorka hry, která je o stáří, umírání, smrti a hlavně o šmírování. Diváci podél zdí, uprostřed pódium z praktikáblů ohraničené policejními zátarasy, na něm postel a dvě molitanové kostky jako stůl, židle nebo křesla. Pak už jen u zdi zavěšená proutěná kukaň, ale hraje se prakticky po celé ploše sálu. Nebezpečí není tolik přiznané (jako ve filmech), ale možná to tušené je více děsivé. Nejdřív jsem si říkal, že se dlouho nic neděje, až se to skoro vleče, a pak to najednou nabere rychlost vodopádu, ale vlastně.... copak to v reálných případech bývá jinak? ...
zapsáno: 2.3.2017 | viděno: 2.3.2017 | Zdeněk Malinský | počet článků na blogu: 2
O myších a lidech – příběh o naději a přátelství v komorním drama z Brna
O myších a lidech – příběh o naději a přátelství v komorním drama z BrnaKateřina Šebelová | 20. 2. 2017 (pro Epoch Times - české vydání) Žánr: drama Autor knižní předlohy: John Steinbeck Překlad a úpravy: Petr Gazdík a Jiří Záviš Režie: Petr Gazdík Scéna: Emil Konečný Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková Hrají: Ondřej Studénka, Jakub Uličník, Karel Mišurec, Jan Brožek, Kateřina Marie Fialová, Viktor Skála, Martin Havelka, Alan Novotný, Igor Ondříček a Ladislav Kolář Slavný román a oblíbený film – tak je nám všem dobře známý text Johna Steinbecka O myších a lidech, který knižně vyšel v r...
zapsáno: 20.2.2017 | viděno: 20.2.2017 | Kateřina Šebelová | počet článků na blogu: 91
K smrti unavené sestry
Do Plzně se po mnoha letech vrátily Tři sestry. V novém překladu Jaroslava Vostrého, který se pokusil úzkostlivě držet originálu a díky němuž přestávají být Veršinin a Tuzenbach jen mluvky. Vrátily se ve výrazném režijním pojetí Michala Vajdičky, který měl odvahu opustit inscenační tradici posledních let, a značně zestárly – o nějakých dvacet let, o celou generaci. Díky tomu všemu jsou plzeňské Tři sestry Antona Pavloviče Čechova mimořádné. Tříhodinová inscenace se obešla bez výraznějšího krácení, jen závěr chybí. Téměř celá strana textu je pryč. A překvapivě to nevadí. Dokonce jsem měl pocit...
zapsáno: 17.2.2017 | viděno: 17.2.2017 | J.anek | počet článků na blogu: 24
6.2.2017
Rozhovor s hercem a režisérem Miroslavem Táborským
Povídání s nepřehlédnutelnou tváří divadelní a televizní scény, hercem, dabérem a aktuálně i režisérem divadelní hry Odvolání uváděné v Divadle v Řeznické, sympatickým a charismatickým divadelním bardem Miroslavem Táborským Představte prosím čtenářům hru Odvolání a seznamte nás s osobou, které jste zde propůjčil svoji tvář. Hru napsal američan Bill C. Davis a jmenuje se Odvolání. Je to hra asi 25 let stará a byl podle ní natočen i film, který se jmenuje Učitel a žák. Ředitelka (pozn. Yvetta Srbová) tuto hru našla a nabídla mi ji asi před rokem s tím, že bych to mohl i režírovat, čehož jsem s...
zapsáno: 6.2.2017 | viděno: 6.2.2017 | Hermuch | počet článků na blogu: 13
3.2.2017
Romantický víkend - nudu by měl zažít každý
Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou. Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou. Sleduji, jak Beth listuje stránkami časopisů vršícími se jí u nohou a Alana sedícího v županu na židli, který každou chvílí usíná. „Chceš kafe?" „Ne." Konečně sálem zazní alespoň nějaký zvuk, za kterým následuje opět dlouhé nic. I k...
zapsáno: 3.2.2017 | viděno: 1.6.2016 | Hermuch | počet článků na blogu: 13
3.2.2017
Herci jsou unaveni
Jednou řekla herečka Květa Fialová svým kolegům, že agentura je vlastně jejich pasákem....co tedy může z takové spolupráce vzniknout? Většina herců byla z celoročního hraní unavena, a tak si užívala zasloužené prázdniny, které nyní pomalu končí a divadla opět otevírají své brány. Tedy rozumějte, prázdné foeyer a staženou oponu bylo možné v letních měsících nalézt především ve stálých divadelních scénách, nikoliv u zájezdových představení. Herce, které vám dnes představím, ve skutečnosti proto netrápí únava pouze pozemská, ale doslova i ta herecká. Jednoho pěkného večera, v jednom menším městě...
zapsáno: 3.2.2017 | viděno: 10.10.2016 | Hermuch | počet článků na blogu: 13
Chaplin šlape na plyn
Publikováno primárně (i s fotkami) na blogu: http://klarat.blog.idnes.cz/ Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou. Někdy tam do mě hustí, že stačí chtít a rázem vše je možné. Jindy zase že smích je štěstí s kostí a masa a že když na rtech máš úsměv, tak v srdci je líp. Divadlo dokáže namotivovat, zahnat chmury, depku i úzkost. Ale také se v kulturním stánku dobře prokrastinuje. Pokud si vyrazíte do Městského divadla, máte jistotu, že vás brněnský muzikál buď namotivuje, nebo se...
zapsáno: 25.1.2017 | viděno: 25.1.2017 | Klára Tesařová | počet článků na blogu: 18
Don Juan jako celebrita
Don Juan je slavný bezbožník, sukničkář, požitkář, ale také člověk, který marně hledá hranice, bez kterých se nežije dobře. V roce 1665 se tahle kacířská hra dočkala 15 repríz a potom ji Ludvík XIV. zakázal. Znovu se na jeviště vrátila až v 19. století. Nic z toho, co tenkrát vadilo církvi, už dnes šokující není. Proč tedy hrát Dona Juana v roce 2016? Důvodů je překvapivě víc než dost. Úprava Martina Čičváka, kterému stál jako dramaturg po boku Vladimír Čepek, je razantní. Z textu zbylo jen torzo, hodně bylo dopsáno, nebo významně změněno. Pietní tenhle přístup asi není, ale je rozhodně smysl...
zapsáno: 3.1.2017 | viděno: 31.12.2016 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Vojckův mrazivě krásný svět
V sobotu 17. října 2015 mohli mít diváci Nového divadla pocit, že mezinárodní festival Divadlo v Plzni ještě neskončil. Tak mimořádná je inscenace Büchnerova Vojcka v režii Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, tedy dua SKUTR. Text, který Georg Büchner už nestihl dokončit (zemřel v roce 1837 ve 23 letech), se poprvé ocitl na jevišti až v roce 1913, stalo se tak v Berlíně. Od té doby nepřestává inscenátory přitahovat – snad právě pro svou nedokončenost. Každý režisér musí přijít se svým vlastním originálním výkladem. Například Daniel Špinar to ve Vinohradském divadle před šesti lety (premiéra...
zapsáno: 1.1.2017 | viděno: 31.12.2016 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Plzeňský Mefisto
Klaus Mann napsal svého fenomenálního Mefista jako dokument, jako zprávu o době, kterou prožíval. Většina románových postav má své konkrétní předobrazy. Ostatně herec Gustaf Gründgens, představitel Mefista, autora žaloval pro urážku na cti, a tak román napsaný roku 1936 mohl v Německu vyjít až o dvacet let později – a nikoliv na konci války, jak bylo plánováno. Poprvé byl vydán v Nizozemí v roce 1936, v Československu o rok později. Ačkoliv existuje několik divadelních úprav, rozhodli se plzeňští inscenátoři pro svou vlastní dramatizaci. Její autorkou je Johana Součková. Díky ní není plzeňský...
zapsáno: 31.12.2016 | viděno: 31.12.2016 | J.anek | počet článků na blogu: 24