Guildenstern

Zdá se, že se zrodil nový divadelní hit (nejen) pro pražskou gay komunitu, k čemuž tvůrcům upřímně gratuluji a jsem rád, že jejich snažení bylo na první repríze korunováno bouřlivým aplausem. Za sebe musím říci, že hru shledávám spíše problematickou, než výjimečnou. Závažné téma a ždímání emocí ve velkém ještě neznamená, že se jedná o kvalitní kus. Myslím si, že aby dění na jevišti bylo uvěřitelné a drsný závěr diváka opravdu zasáhl, bylo by třeba nekompromisního dramaturga, kvalitního režiséra a sehraný herecký soubor. 3Dcompany patří dík za odvahu, ale já jsem tomu bohužel nedokázal uvěřit a představení jsem spíše protrpěl.

Přijde mi, že shakespearovský fastfood se v Chebu úplně nepotkal s prostorem (v komornějším sále by to vyznělo daleko lépe) ani s režií (inscenovat první půlku jako taškařici a druhou navážno opravdu není dobrý nápad), řešení scény mi také nepřišlo nejšťastnější. Naopak výprava a kostýmy myslím dobře ladí s duchem předlohy. Celé představení navíc táhle sympatická trojice průvodců, z nichž nejvíce vychází komické situace P. Némethovi. Celkově se pánové zvládli za dobu hraní dobře sladit a je vidět, že na sebe slyší. Pokud ale měli být typově více odlišeni, pak se s jejich charakteristikou nepracovalo důsledně. Příjemný nenáročný večer.

Slušná inscenace, ale tato dramatizace prvního dílu Prašiny není bohužel příliš zdařilá. Co unese papír, jeví se na jevišti dosti překotně a zmateně, takže zejména druhá polovina sklouzává v samoúčelné objevování se postav na náhodných místech, spousta scén vyznívá nějak do ztracena a dialogy jsou mnohdy banální. Pochválit musím režijní nápady, scénu, hudbu, choreografii a hutnou, temnou atmosféru. (Nejsem prudérní, ale zajímalo by mě, jak to vnímaly ty desetileté holčičky vedle mě, osobně bych doporučil dětem 14+, na jevišti se kouří a explicitně násilných scén není málo).

Spousta krásných obrazů, divadelních nápadů i působivých scénických řešení. Bohužel inscenace jako by si nedokázala vybrat, zda chce být plnohodnotným alternativním divadlem nebo naučnou přednáškou z fyziky pro školy, která by se hodila možná spíše do Techmanie než do Komedie. Tento rozpor mi nedovolil si představení plně užít. Navíc bohužel přes veškerý potenciál a autorský vklad - při přesouvání rekvizit tomu notně padá řemen a představení se pocitově zdá být mnohem delší, než je. Chování žáků na dopolední repríze 16/1 šílené. Bylo mi herců opravdu líto...

Jsem si jistý, že J. Slánský po režijní a R. Říčař po hudební stránce vytáhli z této předlohy opravdu maximum, povedená je i vkusná scéna a krásné kostýmy, nicméně, omlouvám se, opravdu nemohu dát víc. Kvůli libretu, které ostentativně rezignuje na jakýkoli dramatický potenciál legendy a stává se bezbřehým tlacháním a přetahováním nebe a pekla, zbojníků a pandurů o Jánošíka a o způsob jeho narození a umírání, jsem po chvíli propadl bezbřehé nudě a apatii. Herecky a pěvecky slušné, vyniká zejména R. Říčař a J. Zenáhlíková. Jen zvukař a osvětlovač by mohli být opravdu pohotovější.

Rozhodně nejsem cílová skupina tohoto představení a jsem si toho vědom, lístky jsem koupil k vánocům babičce a ta se bavila, splnilo to svůj účel. Že bude A. Rusevová výborná komediální herečka bylo vidět už tehdy v Disku, pořád mě její naturel baví. Naopak rejstřík Z. Adamovské mi nikdy nepřišel příliš široký a poloha, kterou jí předepisuje tato předloha, je spíše na jeho okraji... U I. Svobodové nevím, zda se dá o rejstříku vůbec mluvit. Každopádně jako nenáročná retro komedie spíše pro dámské publikum zralejšího věku to myslím funguje slušně.

Mám pocit, že z Big fish se velká ryba brněnské muzikálové scény nestane, tady si soubor vybral trochu slabší chvilku. Aleš Slanina opět táhne celé představení a jeho závěrečné číslo je opravdu emotivní, T. Navrátilová zaujme hlavně po výrazové stránce, zpěv je krapet nadoraz. Ve vedlejších a dětských rolích jsme z Brna zvyklí na lépe vedené herce a kvalitnější výkony. Myslím, že by to celkově chtělo zdařilejší překlad do češtiny a dramaturga, který by z toho smetl ty nánosy sladkobolného "amerického" sentimentálního balastu. Bohužel toto je za mě na hraně kýče a hlavně zoufale bez atmosféry.

No, zajímavý způsob, jak úspěch alba ještě jednou zúročit a zajistit mu druhý život. Děj, charaktery postav a vztahy postav jsou hrubě naznačené, spíše se jedná o inscenovaný koncert. Já nejsem fanouškem Green Day, přestavení jsem navštívil spíše pro zkompletování repertoáru plzeňského muzikálu a musím konstatovat, že i přes nasazení účinkujících a dobrou režijní práci a využití prostoru kolem mě spíše tak "proběhlo" a nechalo mě úplně chladným. Nicméně jako přehlídka talentu mladší generace zdejšího muzikálového ansámblu (nejen ve spodním prádle) to může lecjaké divácké oko potěšit.

Trochu podezřívám redaktory, že si dali před představením něco ostřejšího na posilněnou nebo že se nechali uchlácholit použitým product placementem :-)) Tak dobře - poslední dějství je opravdu hodně vtipné. Ovšem dokážu si představit diváka, kterého předchozí dění uondá tak, že si ho už neužije. Režijní nápady jsou sice fajn, ale nepracuje se s nimi důsledně (narážka na instragram se objeví dvakrát a pak zmizí), škoda například, že se herci nenazývají svými vlastními jmény, lépe by se orientovalo v tom, kdo s kým spí a kdo na koho žárlí. P. Štěpánek se opravdu do této role nehodí. Celkově na mě inscenace působila trochu uspěchaným dojmem.

100% by kluci zasloužili za to, že to dohráli až do konce v divadelně velmi nepřívětivém prostředí OC Cíl na Zahradním městě. Aktéři spíše než svůj divadelní um předvádí fyzickou zdatnost, vypracovaná těla (a jocksy). Přiznám se, že žádný velký divadelní přínos jsem v takto zkráceném, obsazeném a zrežírovaném Hamletovi nenašel, ale možná jsem jen málo hledal nebo mě příliš rušilo okolí. Zaujal mě výkon Matouše Košaře.

I přes nesporné hudební, interpretační a scénické kvality je to vlastně taková druhá plzeňská "Kozí válka", jen to tentokrát režíruje Pilař a moderuje Olšovský. Písničky, tanečky, světýlka.

Abych byl spravedlivý, s touto předlouhou je velmi těžké se se ctí popasovat. Vzhledem k tomu, že stojí na pomezí opery a muzikálu, je myslím dobře, že její třetí české uvedení zajistilo plzeňské divadlo na Nové scéně. I tak bych ale doporučil spíše poučenému publiku, které ví, na co jde a zná kontexty vzniku díla (výborně připravený program!). Pak si může představení užít.

Co se v Ostravě opravdu povedlo, je nádherná scéna. L. Olšovský se snaží ji zaplnit pohybem nezvykle velkého množství účinkujících a tvoří složité hromadné scény, kterých tento muzikálový "dědeček" obsahuje opravdu mnoho. Občas to přerůstá v takové povšechné hemžení, divák pak neví, na co se soustředit dříve a útočí na něj příliš mnoho vjemů. Co se opravdu nepovedlo je casting titulní role - J. Pražák na ni zkrátka nestačí a mně osobně byl jeho osud naprosto lhostejný, celkově navíc muzikál působí dosti rozvlekle. Říkám si, do jaké míry jde o rodinný titul, pro děti v hledišti (i na jevišti) je to tedy poměrně drsná (a dlouhá) podívaná.

Prosím, vysvětlete někdo O. Brzobohatému, co je to temporytmus! Obzvláště ve druhé půlce je množství a délka muzikálových čísel opravdu neúměrná. Autor je podle mě zručnější textař než skladatel, s podivem je velké množství citací a nepůvodní hudby. Mnohem lepší je představení s Petronelem O. Rychlým, který má skvělou intuici a dokáže jakž takž dozehrát i utahané libreto. Uriášové jsou stejně dobří oba. Zaujme i A. Fialová, R. Coufalová a K.M. Fialová. Celku hodně pomohla dynamická režie M. Čičváka.

Jen aby nedošlo vzhledem ke zdejším hodnocením k mýlce a přehnaným očekáváním - pohybujeme se zhruba na úrovni absolventského představení na konzervatoři. Sympatická autorská věc se sympatickými mladými herci, kteří sbírají své první zkušenosti. Text trochu trpí frázovitostí, přibližností a opakováním stejných situací. Písně jsou příjemné a dobře zazpívané, ale trochu z toho trčí. Musím říct, že mě velmi zaujal přesvědčivý projev J. Mauera. Ten kluk má potenciál. Rád bych viděl i M. Matouška a T. Bílkovou v lepších rolích pod pevnější režijní rukou.

Ten samotný text je zkrátka laciná a místy plytká agitka postavená na docela zajímavém nápadu. Proto mě ani nikterak neuráží tato inscenace, která není ve všech složkách profesionální. Musím pochválit hezkou scénu, light design a sympatické výkony J. Svobody a P. Lustigové.

V. Franců i P. Šmíd jsou herečtí chameleoni a oba potí krev, přesto jsem se bohužel na poetiku inscenace nějak nedokázal naladit a nechalo mě to celkově dosti chladným. Ani "přestávková" etuda mi nepřišla nijak zvlášť zajímavá.

Samotná hra se mi jeví jako lehce vykalkulovaná akademická konverzačka s působivým závěrem, který mi ale v této inscenaci přišel trochu moc na efekt. (Proč už se to nedohrálo ve tmě?) Řešení scény v symbolických rovinách vztahů postav super. Výkon O. Rychlého je rozhodně kvalitní, ale přišel mi na tu roli už trochu starý a (herecky) vyspělý, raději bych tam viděl mladého kluka se syrovějším projevem a autentičtějším charismatem nepředvídatelného poděsa. Také P. Kikinčuk vystavěl svou postavu dobře, místy jsem ale měl problém vnímat obsah jeho replik (což je možná věc samotného textu). Nejvíce mě bavila A. Kameníková.

28.9.08 jsem tomu dal 70%. Dnes viděno podruhé a celkem utrpení. Moc nechápu, proč se toto představení hraje už 10 let. Že by to byl takový hit? Hra je opravdu prostinká, kromě nevšedního tématu žádné velké myšlenky nepřináší, vše se mele pořád dokola. Druhá půlka je dost patetická, postava Stevie E. Vašáryové osciluje mezi sarkastickým humorem, kdy věci vidí jakoby s nadhledem a vtipně je glosuje, a záchvaty vzteku, kdy rozbíjí nádobí - nerozumím. Mícháním humoru a patosu vzniká kočkopes, který je pro mě dost těžko stravitelný, dost diváků se ale zřejmě bavilo.

podle titulu, režiséra a obsazení jsem tedy čekal daleko víc! celou hru Morávek zkrátil (prý aby to diváci vydrželi, podle mě to ale byl špatný krok, teď to vyznívá strašně banálně, postavy mají malý prostor a vůbec nic se o nich člověk nedozví).
měla to být komedie! snad ani jednou jsem se nezasmál. herci se děsně, ale děsně pitvoří a přehrávají. také nesmyslně řvou, nebyl jsem s to zkousnout projev I. Uhlířové (už i Petr. lampy - těžko říst, jestli vůbec umí zahrát dobře), Havlová ještě se ctí, ale žádný extra výkon. Stropnický dost nepřesvědčivý, svého Lopachina jen paroduje, dle méhose na něj typově nehodí. Preissovu postavu jsem vůbec nepochopil, neměl prostor jí cokoliv vtisknout. druhá polovina už vyšla o něco lépe než první. musím také pochválit velmi pěknou a "trefnou" scénu a hudbu (až na hlasitost). celkově ale zklamání

chytli jsme asi dost netradiční obsazení (místo Dulavy Sokol a místo Něrgešové Sovová), které bylo až na tu Girleen výborné, ne tolik už hra sama:-/ od McDonagha jsem už viděl leccos, tohle bylo už páté představení v Praze, a co do kvality předlohy asi nejhorší. s geniálním Panem Polštářem se to nedá vůbec srovnat! asi ten jeho humor moc nemusím, tady mi některé pasáže vyloženě vadily a ty samoúčelné vulgarismy a vulgarity mě tahaly za uši. třeba tam byl vážně nějaký smysl, já ho ale neviděl, celkem jsem to představení protrpěl. přijde mi, že takovouhle snůšku náhodně generovaných sprostých slov může napsat každý ňouma, publikum navíc reagovalo dost prvoplánově a hloupě. konec byl nesnesitelně dlouhý a stejně nic nepřinesl. jakože O. Sokol je asi dobrý režisér, ale mě se prostě vážně nelíbí ty hry, které inscenuje (Americký bizon!?), a nemůžu přijít poetice těchto dramat příliš na chuť.

pořádně nevím, co si mám o tomhle představení myslet? hlavní problém této inscenace bude pravděpodobně už v samotné hře, kde se střídají místa s výbornými myšlenkami, vyjádřenými v absurdní až dekadentní formě (tam je autorčina silná stránka) s místy naopak velmi slabými, rozvleklými a frázovitými... rádoby existencionální úvahy o životě, smrti a vztazích umístěné do prostředí hypermarketu často vyznívají naprázdno... herci Malého Vinohradského divadla nejsou vůbec špatní, ale tak trochu tam chybí osobnosti; hru si zvolili pro svůj soubor dobře, ale o žádný nezapomenutelný zážitek se nejedná... (zhlédnuto v divadle MINOR)

zvláštní hra s poetickým jazykem, vlastně úplně bez děje, spíš jen vzpomínky na dětství v divoké přírodě, děvčata, přátele. symbol řeky jako návratu... všechno se prolíná, některé symboly dost nesrozumitelné, určitě to není nic lehkého, holt alterna, mně se to líbilo hlavně kvůli té lyričnosti, atmosféře, herci zvládli své role velmi dobře, představení je to opravdu DOST alternativní... ale proč ne:-) občas mi to trochu připomínalo Svést sv. Vladimíra, ale tohle se mi líbilo víc, resp. bylo to schůdnější...;-)

hlavní problém asi už ve hře samotné, chtělo by to škrtat, škrtat a škrtat! hlavně v druhé půlce, kde byly některé pasáže vyloženě k nepřečkání:-/ také herci nijak neoslnili, P. Špalková těžkou roli Lízy ještě celkem zvládala (i když ze začátku byla její prostá mluva spíše přehrávaná), vyloženě slabý byl ovšem I. Bareš v roli profesora, na tu roli prostě nemá, chtělo by to větší charisma, lepší dikci, takhle obsáhl ze své postavy pouze polohu neotesance. V. Beneš nebyl jako plukovník herecky špatný, režie mu ovšem předepisovala občas dosti laciné vtpky, které měly z představení udělat alespoň trochu komedii (asi aby lidi úplně neusnuli), ale moc to nevycházelo. mezi klady určitě patří komická scéna, kdy profesor učí Lízu poprvé správně mluvit, pěkná výprava (umělý déšť, taxík, velkorysé dekorace). jako zase za 30 korun, co bychom chtěli, že:-)

velmi dobrá hra, ale podle mě nemístná a hlavně zbytečná stylizace (být studentem DAMU, vzbouřil bych se proti "režiséru" Pavelkovi), některé charaktery postav a scény nedotažené, podle mě se hra vůbec nemusí aktualizovat (ČR za komančů), je silná už tak, jak byla napsaná - a myslím, že stále aktuální bez jakési spartakiády... Matija se mi do této role moc nehodil - typově možná ano, ale není to zas kdovíjaký herec - a tahle postava byla dost těžká, celkové vyznění ale dobré!