Vladimír Rogalewicz

Tohle je pecka! Divák asi musí mít alespoň něco odžito, aby toto představení dostatečně ocenil. Ty aktovky jsou velice lidské, dojemné a vlastně pozitivní, každá je ale jiná. První je dobře odpozorovaná spíše melancholická úvaha o běhu času, o důležitosti rodinných pout, uchování paměti a vzpomínek a souvislé pokračování rodinných tradic. Druhá je groteska ze života rodiny s (dvěma) dětmi, ve které se mnoho diváků rozhodně najde. Celá inscenace je obrovským úspěchem Ondřeje Sokola, jemuž se ji podařilo znamenitě ozvláštnit, opravdu velice mírně posunout pro dnešního diváka, a něžně a citlivě zrežírovat.

Celou cestu domů přemýšlím o hodnocení, a to se stále snižuje. Obsah této hry je naprostý odpad, popisuje společnost, jakou neznám a v níž bych se nechtěl octnout. Kdybych včera neviděl Zničit, možná bych hodnotil výš, ten rozdíl mezi hrou otevírající mnohé palčivé otázky a tímto brakem je ale vesmírný. Body jsou pro herce, jejich nasazení jsem obdivoval, bylo ale obětováno nevkusné slátanině. A tak nejzajímavější byly reakce některých (mnoha) divaček. Standing ovation?!

Skvělá inscenace. Udivuje mě, kolik různorodých pozorování do ní M. Houellebecq vnesl, každé udeří hřebíček na hlavičku, a udivuje mne, jak skvěle to T. Ráliš dokázal dramatizovat. Poměrně dlouhá inscenace má neskutečné tempo, zatímco jedna scéna ještě neskončila, už probíhá další (naprosto nesouvisející). Z herců je skvělý Jan Hájek, jakoby to bylo vymyšleno přímo pro něj. A vedle něj excelují všechny tři herečky. (Místy trochu rušilo obsazení většiny herců do více rolí; chápu ale, že to bylo z provozních důvodů a v celkovém vyznění je to drobnost.)

95%. Barokní opera v hudebním nastudování Václava Luxe je zárukou vysoké světové kvality a hraje-li navíc Collegium 1704, je to hudební hostina. Nabízí se srovnání s Alcinou; oproti ní je Agrippina režijně i scénicky tradičnější, první jednání je hodně statické, druhé a třetí jednání jsou zajímavější a lehce neotřelá. Z celkově výborného obsazení si dovolím vypíchnout Pavlu Vykopalovou a kontratenoristu Vojtěcha Pelku (kterého jsem dosud neznal). Vanessa Waldhart v roli Poppey pravděpodobně zaskakovala na poslední chvíli za Doubravku Novotnou a zvládla to bravurně. (30.5.2026, kromě již uvedených Gierlach, Zimmermann, T.Hoza, Jägerová, Nykl)

Podruhé už to vidět nemusím, ale dobře jsem se bavil. Kombinace činohry a nového cirkusu dobře funguje a dodala Dianiškovi, který v poslední době trochu trpí nadprodukcí, nové pozitivní impulzy.

75 %. Dobře napsané, apelativní. Jak zde napsal MMK, mrazí z toho. Díky, Diano Šoltýsová, za zvednutí tohoto tématu.

Nenápadná dokonalost. Díky za výběr (hodně nedivadelní) předlohy, seznamující nás s naprosto mimořádným příběhem silné ženy. Největší zásluhu na výsledku má neotřelá, kreativní a velice působivá režie Michala Dočekala podpořená obdivuhodnou výpravou Zuzany Krejzkové. Beáta Kaňoková zvládá náročnou titulní roli s absolutně odzbrojující hereckou bravurou (zde mohu jen opakovat Helenu Grégrovou). Poprvé za dobu působení v MDP se mi velice líbil také Tomáš Milostný. Michal Dočekal má další trefu do černého, MDP v repertoáru skutečnou perlu!

V zásadě zdařilé představení. Petra Králová výborně technicky ovládá repertoár Evy Pilarové, chybí jí však Evino charisma, vibe (projevem na pódiu mi spíš připomínala Yvetu Simonovou než Evu Pilarovou). Charisma však nechybí jejímu muži, má ho na rozdávání a do značné míry jevišti dominoval. Trochu jako silvestrovský pořad České televize. Neurazí, během představení jsem se příjemně bavil, ale na představení rychle zapomenu. Publikum bylo spokojené. (Městské divadlo Kladno, 21.5.2026)

Jako abstraktní kompozice skvělé, a to včetně dění na jevišti (skladby Orchestru BERG obvykle vyžadují také vizuální vnímání). Ovšem programní složka mě nijak neoslovila ani nezasáhla a pokud jsem se ji snažil sledovat, vyžadovalo to zvýšené úsilí; byla tam jaksi navíc.

To se nepovedlo!Souboj na dálku Morávek-Krobot o moderní a přístupnější výklad/posun Kouzelné flétny Krobot prohrál,i když jeho vydestilovaný hlavní příběh není vůbec k zahození.Krobot mu však obětoval veškeré kouzlo Kouzelné flétny.Vznikla postmodernistická inscenace,kde se na scéně objevují postavy v nejbizardnějších kostýmech (asi si každý ve fundusu vybral, co ho zaujalo),které vůbec nepomáhají v orientaci mezi postavami.Inscenátoři navíc výrazně škrtali,opět v neprospěch Mozarta.Orchestr standardně dobrý,v posledním představení před derniérou už spíš druhořadé obsazení (Szendiuch, Malak, Kaňková, Široká, Šťáva, Mádlová, Nosek).(30.4.26)

Jak napsal Lukáš Dubský, inscenace je unylá. To je naprosto výstižné.
Víceméně jsem se nudil, z pódia nešla žádná energie, nekonaly se tam žádné emoce. Skvělá byla hudba Ondřeje Brouska, naopak taneční company (kostýmy, choreografie) jakoby patřila do nějakého podřadného muzikálu.

Spíš výchovná přednáška než divadlo. Poměrně dlouhý rozjezd ve velmi pomalém tempu, kde se nic neděje. Tam se děti musí nudit. Naštěstí se to postupně rozjíždí. Upřímný projekt, který seznamuje děti se spoustou nových slov (vše je nazýváno správně,žádné zdrobněliny nebo okliky) nejen z oblasti intimních partií, ale i vztahů a vztahových pocitů (láska, respekt, různě vnímané doteky). Určitě toto představení dokáže prolomit tabu, zejména pokud o tom budou dospělí s dětmi mluvit. Určitě bych tam své pětileté dítě pustil, ale zážitek to pro něj bude spíš ve smyslu objevování nového (a toho tam bylo možná až moc) než ve smyslu estetickém. (DRAMOX)

Tato inscenace nemá hlavu ani patu. V ději se nedá vyznat a nedají se v něm najít dokonce ani fragmenty nějakých minipříběhů. K čemu to je?

Skvělý projekt pro teenagery, ti mají mít možnost se v takových projektech realizovat. Nicméně nemá to potenciál pro řádné divadelní představení. Zapojení teenageři byli skvělí, obdivoval jsem jejich odvahu a zápal. Ale všechno to mělo zůstat v jejich táborové hře. (Apropos volební právo. Pokud by dostali šestnáctiletí volební právo, dopadli by jako Gréta Thunberg. A to snad ani oni sami nechtějí.)

Titul si vybral Štefan Margita pro své rozloučení s divadelními prkny. Vedle něj zpívali Plachetka, Kubáň, Moravec, Kummervold, Poláčková, Naggar-Tremblay, Goltz, Březina, Zahradníček, Plech, Sibera, Zajmi, Jalovcová. Celkově to bylo naprosto skvělé obsazení. Nicméně Margita ostatní ještě převyšoval a člověk přemýšlí, proč už končí... Díky skvělým zpěvákům i kvalitnímu doprovodu orchestru pod vedením Roberta Jindry se daly wagnerovské dvě a půl hodiny bez přestávky přežít. Body výrazně snižuji za nenápaditou režii (Slávka Daubnerová), rušivé kostýmy i nepěknou (až na strom života) scénu. Viděno 7.3.2026.

95 % (díky shlédnutému obsazení) Tradičně inscenovaná důvěrně známá komediální opera. Inscenace ničím neruší. Měl jsem štěstí na skvělé obsazení (Nekoranec, Sulženko, Zajmi, Plachetka, Plech, Kinjo). Viděno 21.11.2022

95 %. Režie Ondřeje Havelky je zárukou povedené inscenace. Obě, obvykle společně uváděné jednoaktové opery lehce propojil a divák se rozhodně nenudí. Uvědomuji si, že pražská opera má v současné době velice vyrovnaný kvalitní soubor. Tuto operu mohu jen doporučit! (Kinjo, Lehotský, Čapkovič, Kotlár, Nekoranec, Khoroshunová, del Angel, Zajmi, Čapkovič, Škvárová; viděno 23.3.2024)

Opera, která si v Česku nikdy nezískala popularitu, jakou má v Německu. Matěj Forman jako scénograf a režisér se ji pokusil rehabilitovat. I díky novému modernímu překladu (opera je uváděna v češtině) se mu to podařilo. Pohádková scéna je zabydlena spoustou pohádkových bytostí a děti se baví. Viděl jsem dávno, 10.5.2015, tehdy v dobrém obsazení (Sem, Sýkorová, Zajmi, Kinjo, Šrejma, Silkenová). Kvalitu potvrdilo i dlouhé uvádění (již 90 repríz).

Kouzelná flétna je dílo obtížné na inscenování. Vladimír Morávek se tuto operu pokusil inscenovat jako fantazy, což se mu podařilo pouze částečně a cílovou skupinu mladých diváků nepřilákal. Inscenace není propadák, ale rozhodně se nestala hitem. Je to po všech stránkách dobrý standard (který v Praze rozhodně není vždy dosažen). (Březina, Fajtová, Sibera, Šťáva, Horák, Obručník Vénosová, Zajmi, Krejčí Housková, Hájková, Koplík; viděno už dávno, 6.4.2018)

95 %. Ondřej Havelka je mág operní režie. Tuto Smetanovu pohádku, která už, přiznejme si to, trochu smrdí šuplíčkem, dokázal inscenovat moderně, zábavně a přitom s respektem k tradici. Národní divadlo má v současnosti velmi slušný pěvecký soubor. Dnes nikdo nevynikal, ale celková úroveň byla kvalitní a působila skvěle. Publikum se baví a přitom skrývá dojetí. V Národním divadle se jedná o jedno z nejlepších představení skutečně pro celou rodinu; a nebojte se, starší děti ani dospívající se nebudou nudit. (Zahradníček, Sem, Hilscherová, Sibera, Nekoranec, Švingr, Moravec; 15.05.2025)

Bylo zajímavé vidět operu, která je na repertoáru vyloženě výjimečně. Kvalitní inscenace Jiřího Heřmana na scéně Dragana Stojčevského byla i vyrovnaně obsazená (Zahradníček, Poláčková, Carico, Sem, Berger, Brückler). (Viděna repríza 15. listopadu 2025.)

Vykreslení rozpadu osobnosti kvůli alkoholu bylo skvělé, zejména díky Martinu Myšičkovi. Ovšem divák s tím musel zkonzumovat spoustu análního humoru a nepříliš záživných scén. Není dobře, když si autor sám režíruje svou hru. Od té doby jsme se už posunuli. Dejvické divadlo má vedle skvělých inscenací i spoustu takto problematických zářezů (Ucpaný systém, Fifty, Vzkříšení). I dílo Petra Zelenky trpí čím dál víc nadprodukcí a svůj talent často rozpouští v trapnosti, která by neměla projít jeho vlastní sebereflexí (Žáby, Věra). DRAMOX. (Snažil jsem se doplnit, co jsem kdysi zmeškal. Škoda času.)

Silné. Působivé. Účinné. Apelativní.
Jasný názor. V pozitivním smyslu angažované.
Kéž by to vyjadřovalo pohled většiny spoluobčanů!
Děkuji!
Mluvit o umělecké kvalitě textu (včetně rešeršní práce za ním) i hudby je u Jiřího Adámka nošení dříví do lesa.

Skvělé obohacení pražské baletní scény. Přístupná, ale netriviální hudba známého skladatele francouzského jazzu a filmové hudby. V baletu z prostředí lunaparku, který choreograf John Neumeier původně vytvořil pro hamburskou státní operu, doprovázejí tanečníky dva orchestry, vedle klasického orchestru Státní opery ještě jazzový big band, který hraje přímo na jevišti. Dílo, které je pohybově na rozhraní baletu, moderního tance a pantomimy, navodí v divákovi skvělou náladu.(Navštíveno 22. listopadu 2025)

Byl skvělý nápad od DFXŠ udělat představení na počest architektů ze SIALu. Realizace ale je (vlastně byla, už je po derniéře) děs a hrůza. Kýčovitá a nekulturní estráda, přesně to, proti čemu pánové Hubáček, Masák a Binar bojovali. Šotkovy jazykové hříčky jsou tentokrát trapné a nepatřičné, jak z jiné pokleslé kabaretní show. Pro Liberečáky je v tom alespoň kus nostalgie. Pro mne ztracený čas (a iluze). (DRAMOX)