Vladimír Rogalewicz

V současnosti nejlepší operní představení v Česku. Václav Luks diriguje barokní operu s obrovským citem a přesností. Znamenití sólisté. Po hudební stránce prostě jedna velká radost. Velký zážitek však z představení dělá Heřmanova režie a Stojčevského scéna. Velmi doporučuji (návštěvy nebudou litovat ani diváci, kteří normálně operu nenavštěvují; můžete to sledovat s představou barokního muzikálu). (5.2.2022, Vykopalová, Součková, Chenez, Housková, Široká, Koplík, Roman Hoza)

75 %. Pěvecky skvělé a skvěle hraje i orchestr (jak je v Brně v současnosti téměř pravidlem),proto se přeci jen přikláním k vyššímu hodnocení.V režii je dobrý nápad, jak Rarach vodí loutku Beneše,když se do něj v libretu převtělí (tato místa jsou v některých inscenacích ne zcela jasná).Celkově ale režisér popustil příliš uzdu své fantazii,když scénu naprosto zahltil pekelnými příšerami (dokonce i v druhém jednání) a jejich divokým rejem.Ruší i scény se zahradním kolečkem a nadbytečné se zdá i Vokovo brnění. Jiří Heřman prostě tentokrát neměl úplně svůj den. 6.2.26,Roman Hoza, Housková,Matoušek,Kněžíková,Nosek,Máčiková,Szendiuch,Šťáva,Kindera)

Představení, které dlouho zůstane v hlavě i po odchodu z divadla. Tematicky zajímavé jak otázky kolem výtvarného umění, tak otázky generačního střetu. Milan Kňažko je přesný, ale skvělá je souhra obou herců.

Skvělé! Bravo! Jedna z nejlepších produkcí v současnosti v Praze. Doporučuji.
O mimořádném výkonu Daniely Špinar tu píšou skoro všichni, přidávám se. Podtrhuji znamenitou živou produkci hudby Toma Waitse.
Před návštěvou se vyplatí přečíst si obsah opery Čarostřelec (ten je v německých zemích notoricky známý, jako u nás Prodaná nevěsta), také se podívat na životopis Williama Burroughse a Joan Vollmerové, a mladší generace by si mohli ještě přečíst něco o Bítnících. Inscenace je postavena spíše na dojmech než na reáliích a je zajímavá i bez předchozího studia.

Průměrný kabaret bez přidané hodnoty.

Oproti anotaci se představení silně drží příběhu Panny Orleánské,avizovaný aktivismus se naštěstí nekoná.Inscenace ale současně mluví jazykem generace Z,ukazuje její konflikty,uvažování,i popkulturní odkazy.Z tohoto pohledu to pro mou generaci boomerů bylo docela edukativní.Herecky v zásadě silné (výjimečná je Ema Lovecká jako fanatická Greta Thunberg,pardon,Jana z Arku Válečnice),ale inscenaci chybí hlubší struktura,nemá druhý a třetí plán,tady selhala dramaturgie.Režijně a scénograficky připomíná studentské představení nacvičené zapálenými gymnazisty.Přesto hodnotím poměrně vysoko,návštěva byla pro mne přínosná,pozitivní a vlastně zábavná.

Neuchopitelné a nepopsatelné představení.Divadlo ho uvádí slovy:"Unikátní kombinace nízkého a vysokého,groteskní i hororové atmosféry,filozofie nejvyšších sfér a všednodenní přisprostlosti ... střídá temnotu s groteskností."Viděl jsem už na Nové scéně a byl jsem tím fascinován.Nad inscenací se tehdy sešly špičky ND: Dočekal,Vágnerová,Kofroň,Cpin,... Děkuji MDP za přenos představení (které ND stáhlo z repertoáru po 6 letech uvádění) na pódium ABC.To však této inscenaci úplně nesvědčí,Nová scéna měla podstatně větší pódium a diváci se tam na něj dívali z nadhledu.Nicméně i tak přijďte - s otevřeným hledím a nezaujatou myslí,fakt to stojí za to!

Olga Šubrtová dobře příběh převedla do českého prostředí a Jakub Čermák (v duchu svých inscenací s Depresivními dětmi) znamenitě zrežíroval. Pod povrchem řachandy se otevírají (a rozhodně nezanikají) velice závažná témata. A abych nezapomněl, Dana Verzichová naprosto dokonale zvládla obě role a přechody hlavní hrdinky mezi nimi, jak natáčení domácích hrátek, tak paní učitelku. (Divadlo Na Fidlovačce, Praha, 17.2.2026)

Plně se ztotožňují s hodnocením Lukáše Dubského, navíc přidávám ještě dalších 10 %.

75 %. Tahle parta mě baví. Představení má tempo, spoustu zajímavých nápadů a kvalitní provedení.

75 %. Plně souhlasím s hodnocením Kateřiny Vodákové. Dodávám, že ve Šmídově dramatizaci byl větší důraz na druhou tragickou část, než na první část s apoteózou lásky. K tomu pro některé motivy druhé části chybělo v dramatizaci zdůvodnění, což diváky, kteří román nečetli, trochu mátlo. Celkově však byla dramatizace citlivá a kompaktní a představení velmi doporučuji.

85 %. Spíše než poetismus jsem viděl surrealismus a dadaismus. Velice nápaditá úprava textu (Nezval by se asi divil, co zůstalo z jeho levicového přesvědčení) a jednoznačně povedená režie. Představení celý soubor i realizátory zjevně baví a jejich výrazná energie se přenáší do hlediště. V roli Livie Žežulkové jsme viděli Simonu Hába Zmrzlou; zvládla tento záskok neskutečně dobře, bez jediného zaváhání, jakoby to byla její repertoárová role. Mimořádná je také choreografie Barbory Nechanické. Toto zvláštní představení stojí jednoznačně za návštěvu Ústí!

75 %. Těžko se mi to hodnotí, nejsem cílová skupina. Hra je hodně edukativní, předkládá jednoznačnou pravdu (což je vlastně v rozporu s obsahem a zamýšleným cílem), je to jako hodina vyučování v české škole. Text je na hraně naivního nadšení a fanatismu, to ale takto mladému souboru vlastně sluší. Vše zachraňuje vysoká herecká profesionalita celého souboru. Publikum bylo z větší části složeno z fan klubu souboru. (Kdo viděl představení Pravdu má každý svou(?) v plzeňském Divadle Alfa, ví, že to lze prezentovat rafinovaněji a mnohem zábavněji.)

Kladno má hit. Po řadě let úpadku a nekompetentních zásahů z radnice by se chtělo říct konečně. Inscenace je sice založená vesměs na hostujících umělcích, ale ferman připravovaných Rebelů dává naději, že se jim třeba v Kladně zalíbí. Libreto je dost nezajímavé a bylo by samo o sobě nudné. Nicméně dobrá chytlavá hudba (i když srozumitelnost zpívaného textu byla poškozená špatným ozvučením, jak už bývá v Kladně zvykem), kvalitní režie i obsazení, a také loutka masožravé květiny, předobrazu české Adély, přináší divákům jen radost a potěšení.

To nebyla kritika ani parodie reality show. To byl prostě další díl podřadné televizní reality show se všemi zápory takových pořadů, kýč pro pobavení nejnižších vrstev. Ani účast antických hrdinek neměla žádnou přidanou hodnotu (inscenace toto téma nijak nerozvíjela). Myslím, že ani publikum HaDivadla, ani publikum ARCHY+, kde s tím dnes Brňáci hostovali, nemají o takovou zábavu zájem. Ne každý nápad, který se na první pohled zdá zajímavý, vede k dobrému výsledku. Nechápu, že to dramaturg nebo někdo ze tří (!) uměleckých vedoucích nezastavili. Promarněná příležitost. (ARCHA+, Praha, 25.1.2026)

Upřímná pocta Lidovým novinám a důstojné rozloučení se s nimi. Sedm (kabaretních) minipříběhů má proměnlivou úroveň, jak už to v kabaretech bývá, celkově ale přinášejí i vážnější pohled na mizející svět tištěných médií a ukápnou slzu za zesnulé Lidovky. Snad jen výběr hudby (i když živé) nebyl úplně šťastný, nevýrazný folk nebyl dostatečným partnerem břitké satiře.

První půlka je skvělá, téměř bezchybná. Je zajímavá, má švih, je režijně i herecky dobře zvládnutá. Znamenitá je trojice vypravěček. Ve druhé polovině ztrácí představení tempo, které začne být značně nevyrovnané, představení začne nudit, určitě by se dalo krátit. Mne v druhé polovině rušil také velmi ezoterický obsah, to ale může někomu jinému vyhovovat.

Opravdu není, co vytknout. Skvělá předloha (konečně si na ni někdo vzpomněl), výborná režie (Mikulášek ve své staré skvělé formě), lehce nadprůměrná výprava a kostýmy, výborná funkční hudba. Velice dobré obsazení, kde není slabšího místa. Šimon Krupa je skvělá volba, dále mě nadchli Orozovič, Poulová, Tesařová, Štorková, ale asi jen proto, že měli více hereckého prostoru. Vše podtrhují zajímavé filmové dotáčky. Konečně skutečně reprezentativní inscenace Národního divadla!

Nesmíte očekávat psychologické drama, jedná se o přiznanou oddechovou komedii. O děj ani trochu nejde. Bavila mě shakespearovská témata i jakoby shakespearovský kultivovaný jazyk a stavba, dlouhé monology i vybroušené repliky. Ocenil jsem, že herci zvládají krásnou jevištní řeč, dnes už to není pravidlem. Šestice herců na sebe znamenitě slyší, je radost je sledovat. Připomnělo mi to zlatou éru Dlouhé (Létavý lékař, Opice a ženich, Lidožrouti...). Kdyby nebylo nesmyslně natahovaného konce, hodnotil bych ještě výše.

Množství vzájemně nesouvisejících témat, která nejsou nijak propojena, nevedou k žádnému závěru a místy nudí. Čekal jsem mnohem víc! Ano, herci na sebe znamenitě slyší, ale není o čem hrát.

Takoví jsme byli... Text je aktuální, výstižný, k zamyšlení - hodnotím ho velice pozitivně. Ovšem ztvárnění v inscenaci (scéna, kostýmy, režie) bylo pro mne na hranici únosnosti. Body tedy patří autorovi a hercům.

Ani anotace, ani zdejší hodnocení mě nepřipravily na zážitek (zde v negativním významu), který mi Divadlo Letí tentokrát připravilo. Rozhodně jsem v představení neviděl nic agresivně feministického. Vlastně tam není nic jiného, než popis zcela bezuzdných sexuálních představ jedné ženy (Olivie) předváděný bez jakýchkoli společenských korekcí a zábran. Pro mne jakýkoli přesah nulový. Holt už patřím do jiného světa!

Nechápu už text hry, nevidím tam žádné sdělení, které bych si měl z představení odnést. Jednání všech žen je nelogické, nesourodé a nevede odnikud nikam. Chvíli jsem uvažoval, zda mi tam jako muži něco neuniká, ale ne, má žena hledala půl hodiny před koncem v tašce číslo do šatny. Vůbec se mi nelíbila režie ani scéna, písně (s texty, které byly pro diváky naprosto nesrozumitelné kvůli nazvučení) mi připadaly jako z jiné hry. Body posílám herečkám, všechny to zvládly bez ztráty kytičky, i když jim to inscenátoři ztížili nerozeznatelnými kostýmy.

75 %. Skvěle vybraná aktuální hra, velice kvalitně provedená hereckým souborem. Celkové hodnocení výrazně sráží naprosto neadekvátní režie a scéna. Jsou divadla, kterým je experiment vlastní a kde je vítaný. V Mahenově divadle očekávám tradičnější provedení. Navíc u této hry nesmyslná koncepce rušila a snižovala výsledný efekt, o který zde (snad přece) nejvíce šlo! Z herců vyniká zejména Tomáš Šulaj, který také brilantně interpretuje dvě písně Vladimíra Vysockého. A standing ovation chtěl především prezentovat politický názor diváků, nikoli hodnotit představení. Je to nutné?

Statický snímek všedního života Sněhových vloček,kterým moje generace vůbec nerozumí.Všimněte si-nemají materiální problémy,peníze nemusí řešit,stěhují se z Osla do Stockholmu,pak do Malmö a nakonec (asi) zpět do Norska.Ani jeden nepracuje a nevydělává-on je spisovatel,pracuje z domova (přitom se stará o malou dceru),ona studuje divadelní školu.A tak řeší zástupné,prkotné problémy a rýpou se ve svém nitru.Nejlepší na tom celém je samotná inscenace.Dramatizace:pokud je kniha napsaná jako vážně míněný (dost deníkový) popis života Karla Oveho, Mikulášek mu nastavuje nelítostné (a přitom zábavné) zrcadlo.Skvělá je režie, scéna i uvěřitelný König.