Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 14 % (89)
Helena Grégrová: 15 % (405)
Jan Pařízek: 15 % (326)
Lukáš Dubský: 15 % (274)
Michal Novák: 15 % (262)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.10.2022)
Rozhodně zcela mimořádné představení, režie i herci jsou na 100 %. Recenzi píšu bez znalosti originálu. Ten si po zhlédnutí představení představuji jako postmoderní, značně nesourodou směs. V představení je zbytečně akcentována kritika Ameriky jako takové (včetně demokracie i liberalismu), což je ale dlouhodobě rozvíjené téma Michala Dočekala a dalo se proto od něj čekat. Nezvykle dlouhé představení udrží pozornost diváka a uběhne mimořádně rychle, snad jen s výjimkou snové scény na konci druhé třetiny a pak nastavovaného a mentorujícího konce inscenace. Skvělý překlad.
(zadáno: 3.6.2017)
Esence imaginace. Úžasný oživlý svět andrsenovských postav v životě (dětství) herců Divadla Na zábradlí. Inscenace sezóny!
(Pozn. tentokrát (konečně!) nevítězí forma nad obsahem, ale nezištně mu slouží. Herecky jako obvykle stoprocentní. A obrovský podíl na zdařilé inscenaci má (jak jinak) Marek Cpin.)
(zadáno: 9.5.2020)
V rámci přehlídky vinohradských her ze streamu během koronavirové karantény působí Andorra jako zjevení. Obdivuji odvahu nasazené této složité hry (ostatně krátká doba uvádění ukázala, že vinohradské publikum o hlubší hry pravděpodobně nestojí). Martin Čičvák ovládl jeviště a vedl účinkující k nadprůměrnému výkonu. Frischova hra nutí k přemýšlení o animozitě všeho druhu a bude ve mně dlouho doznívat. Škoda dramaturgicky nezvládnutého utahaného závěru (jsme dnes už zvyklí na rychlejší tempo než v době vzniku této hry), mohl jsem hru hodnotit ještě výš. (Záznam ze streamu, 8.5.2020)
(zadáno: 10.3.2023)
Chladné, vykalkulované, neruské, duchem německé. Inscenace připomíná tvorbu Divadla Komedie pod vedením Dušana Pařízka. Emočně jsem se s ní zcela minul. Derniéra. Skoro škoda. To představení není tuctové a dle reakcí na této stránce má své publikum. A je také nutné zdůraznit, že jak Diana Šoltýsová, tak soubor kladenského divadla hrají skvěle; ten soubor mě prostě překvapuje, jak dorostl do kvality.
(zadáno: 20.2.2021)
Punkové představení. Víc Gombár než Sofokles. Smysluplná adaptace, která obětuje antiku, aby o to víc promlouvala k dnešku. Herecky vyrovnané, skvělá píseň vrcholem představení. (Ze záznamu.)
(zadáno: 2.5.2012)
(zadáno: 18.12.2020)
Notoricky známá anekdota Václava Havla je postavena na výkonu herců. Norbert Lichý a Jiří Müller se jí zhostili velice dobře a jejich (a Páclova) inscenace Divadlu Petra Bezruče ostudu rozhodně nedělá. (Ze záznamu.)
(zadáno: 7.9.2016)
Milé překvapení. Čekal jsem maloměstský bulvár a potkal jsem milý inteligentní text (pravda, nijak zvlášť překvapivý) a solidní řemeslo. Pro Čecha, který nezná přesně všechny zákruty britské moderní historie a mnohé ho ani nezajímají, zbytečně dlouhé, v druhé polovině začíná chvílemi nudit. Výteční herci to však více než vyváží.
(zadáno: 18.4.2015)
Bylo by to 80 % (zejména první půlka by potřebovala krátit), ale úžasná hudba včetně zpěvu a choreografie zvyšují hodnocení (kolik těch písní se mezitím stalo základními kameny repertoáru Hradišťanu!). Nad vším ční Jiří Pecha - tím, jak je role napsaná, zrežírovaná, i tím, jak uvěřitelně ji hraje. Jeho role je zcela zbytečně zdvojená - Zoja Mikotová vedle něj nemá šanci a její přítomnost na jevišti ruší. Zapamatujme si jméno Tereza Marečková - viděl jsem dnes vycházející hvězdu! (Archa, Praha, 17.4.2015)
(zadáno: 12.9.2023)
65%.Nesporný přínos této inscenace:Radek Holub,který se posledních 10 let na pódiu převážně pitvořil,prokázal v roli J.S.Bacha,že je stále skvělý herec.Ostatní herci mu spíše přihrávali,ale byli uvěřitelní a důstojně splnili své úlohy.Problém je hlavně ve struktuře vlastní hry.Herci se snažili o dramatický projev,ale ve hře byla dramatičnost skryta pouze uvnitř Bachových partitur,což pravděpodobně vychutnali pouze hudebníci či hudební vědci.A tak ze hry zbyla pouze story pro Rytmus života.Režie i scéna byly kýčovité,nezáživné,zastaralé.Na závěr je třeba zmínit hereckou imitaci operního zpěvu,která se nedala poslouchat a byla daleko za hranou.
(zadáno: 4.6.2023)
Vrchol dekadence.To už není umění.Formou se jedná o nepřiznaný pokus o muzikál-k tomu ale chybí hudba.To,co zní,nemá jedinou rozpoznatelnou melodii,takto si představuji indiferentní hudbu složenou(a také zahranou)umělou inteligencí.I po shlédnutí představení a přečtení programové brožury nevím,o čem se vlastně hrálo(pokud to nemá být ono moudro o Bohu promítnuté na závěr-nicméně blížší než antičtí bohové je nám náš křesťansko-židovský Bůh/Hospodin;vůči němu bylo ale promítnuté poučení dosti kontroverzní).Scéna byla povedená,ale Cpinovy kostýmy byly tentokrát za hranicí dobrého vkusu.Hercům není co vytknout,ale v hodnocení se to už nepromítne.
(zadáno: 13.9.2021)
Snaha byla a rozhodně to není propadák, jako mnoho jiných Deákových režií. Nicméně představení chybí lehkost, všechno je tlačené příliš na sílu. Příliš hlučná hudba, choreografie složená hodně ze silových prvků, herci jakoby měli příliš práce se zvládnutím rolí (pěveckým i pohybovým), a nedostával se jim prostor na prožitek. Chyběly emoce, ten příběh byl pouze ilustrovaný a kolorovaný.
(zadáno: 27.2.2019)
S hodnocením mám problém. Inscenace zachází příliš daleko do oblasti kýče a lidové zábavy. Je to jenom parodie? Uvědomuju si ale, že neznám tu kulturu, na níž je tato incenace postavena, chybí mi kontext. Bohužel ale ani netoužím tu mezeru zacelit, v tomto případě rád zůstanu v nevědomosti. Vnímám a hodnotím pozitivně, že inscenace trefně paroduje znevěrohodnění všeho, tedy fenomén, s kterým se v současnosti všude setkáváme. Stačí to ale?
(zadáno: 26.5.2020)
Dobře zvolené a kultivovaně inscenované téma z brněnské historie pro uvolněné brněnské letní večery pod širým nebem. Toto zadání představení dobře plní. (Záznam ze streamu, 25.5.2020)
(zadáno: 13.1.2023)
Petr Zelenka napsal další skvělou, dobře vystavěnou hru, která je navíc velice přitažlivá zobrazením prostředí bulvární redakce (přistihl jsem se, že mě chvílemi víc zaujalo, jak to Zelenka dobře napsal, než vlastní hra). První polovina je skvělá, ve druhé tomu postupně trochu padá řemen. Velkou roli hrají obrovské panely, které ohraničují hrací prostor; tím, co zobrazují, dobře ilustrují či jindy posouvají nebo dokonce doplňují děj (bravo scénograf Nikola Tempír). Na mém vysokém hodnocení se nejvíce podílejí znamenití Jaroslav Plesl, Elizaveta Maximová, ostatní herci však za nimi zaostali poněkud plochými výkony.
(zadáno: 21.11.2016)
Velmi nepovedená dramatizace: bez detailního studia knihy těsně před představením je dějová linka nesrozumitelná. Rušivé aktualizace, nefunkční nahota. Jak píše Hana Rubišarová, herci podávají silné, mnohdy až expresivní, herecké výkony. Ty však slouží zvrhlým představám režiséra. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 21.11.2016. Nedá mi to, abych zde nezmínil znamenitou inscenaci Hany Burešová v tomto divadle; dnes se bohužel zázrak nekonal.)
(zadáno: 2.9.2021)
Občas herci i diváci potřebují pustou frašku, aby se odreagovali. Volba hry Bez roucha byla po jedenapůlletém covidovém půstu tou správnou volbou. Z pódia tryská čirá radost a publikum ji vděčně opětuje. Hana Burešová ve své inscenaci "na rozloučenou s Dlouhou" opět dokázala, že v oboru divadelní režie patří v Česku k naprosté špičce.