Blogy

Po složitém čase jsme za náš ochotnický divadlení spolek VITUS rádi, že pro Vás můžeme opět hrát - tentokráte v Ořechově (u Brna). Lísky lze zakoupit v předprodeji v obecní knihovně v Ořechově u Brna nebo zarezervovat telefonním čísle 606 908 342. Popis komediální hry: Malý penzion na konci světa, kam zavítají velké hvězdy. Kromě svých problémů přivezou i to nejvzácnější, co jim sláva přinesla - prestižního Slavíka. O jejich přání i vzácné ceny se během pobytu starají invalida Alfréd, uspěchaná ředitelka a všudypřítomná Terezka....Může se snad něco pokazit?To víte, že může. ...

„Lidé, pokud ve vás ještě zůstala jiskřička lidskosti, lidských citů, vzpamatujte se! Slyšte můj křik, křik prostého obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nadevše, nad vlastní život." To byl vzkaz pro polskou veřejnost od Ryszarda Siwiece, který se upálil 8. září 1968 při celostátních dožínkách na varšavskémStadiónu Desetiletí za přítomnosti vedení polské komunistické strany, diplomatů a přibližně sta tisíc diváků. Komunistické tajné policii se přesto podařilo jeho čin před veřejností utajit a jeho poslední dopis, jenž napsal Ryszard Siwiec své ženě, obdržela v...

Komorní činohra tentokrát opustila dvé domácí Divadlo Troníček a principál Jiří Bábek nahnal na jeviště Divadla Na Prádle svých sedm ověřených hereček a herců, kde na větším prostoru, než jsou v Kočce zvyklí, poskytli divákům zážitek nejen z divadla o divadle prostřednictvím inscenace s názvem Neslušní. Režisér Jiří Bábek tentokráte uvedl v české premiéře text Pauly Vogel, jejíž dvě hry už v minulosti v Komorní činohře nastudoval. A nutno dodat, že Neslušní jsou velmi rozmanitý text, jenž obsahuje hned několik zajímavých témat. Přesto se nejedná o nepřehlednou inscenaci. Jiří Bábek naopak zvo...

Jistě téměř nikomu, kdo alespoň zevrubně sleduje dění v českém divadle, neuteklo, že před dvěma lety měla premiéru hra Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Inscenace splnila svůj účel. Vzbudila určitou kontroverzi, získala ocenění, je navštěvovaná a má potenciál, že zůstane v podvědomí i delší doby po zhlédnutí. Osobně jsem byl po návštěvě představení velmi spokojen s režií, scénografií a především s výkonem Stanislava Majera, kterého jsem neváhal nominovat do výroční ankety. Jediné, s čím jsem se neztotožnil, byl text Davida Zábranského. Egoismus až narcismus autora, tedy alespoň...

V poslední době si můžeme být jistí, že co rok to nová premiéra spolku Lachende Bestien. Před dvěma lety to byla inscenace věnovaná Václavu Havlovi Ferdinande!, loni hra na motivy Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu Sezuan a letos interpretace textu Heinera Müllera Pověření. Začátkem roku pak přibude na repertoár Lachende Bestien Ibsenův Nepřítel lidu. Zatímco v díle Václava Havla a především Audienci se nějak základně orientuji a Dobrého člověka ze Sečuanu znám, Müllerovo Pověření jsem nečetl a stejně jako jsem byl zvědavý na inscenaci samotnou, naplňovalo mne také očekávání, jak se v předs...

 Jelikož scéna Divadla X10 nabízí pravidelně reflexi současných bolístek či přímo pohrom, není překvapením, že došlo i na environmentální téma. Inscenace Mezní stav autorek Anny Smékalové a Barbary Herz, která se ujala i režie, se pohybuje na rozmezí dokumentárního divadla, grotesky, ale taky se tak trochu dotkne imerzního divadla, byť minimálně, rozhodně ale působí jako apelativní projekt za každou cenu otevřít divákům oči.  Podtitul Kdo se stará o to, co není vidět? by se dal vztáhnout nejen na téma hry, ale i na její vzniklý tvar. I přes obecnou nenápadnost inscenace se na scénáři podílely...

Román Aleny Mornštajnové Hana jsem dosud nečetl, takže nedokážu posoudit, nakolik přesná je divadelní adaptace Diany Šoltýsové. Každopádně je zřejmé, že se režisérka Šoltýsová rozhodla pro výraznou jevištní zkratku, pochopitelnost tím ovšem příběh neztrácí. Temná inscenace sází na bezvýchodnou atmosféru, kterou jen občas prozáří záblesk naděje. Hradecká Hana má dvě odlišné poloviny - ta první zpracovává tragédii malé Miry (zajímavá Anna Kratochvílová), jejíž rodina byla zasažena tyfovou edpidemií, která v roce 1954 propukla ve Valašském Meziříčí. Mira se tak dostane k mlčenlivé tetě Haně, o j...

V druhé části plzeňského festivalu jsem viděla už jen čtyři inscenace a jednu zoologickou zahradu (a v ní kolegu Staňka).  Kabinet zázraků neboli Orbis pictus Naivního divadla Liberec okouzlilo diváky hrací skříní se spoustou šuplat a skříněk. Z nich byly vytahovány různé propriety, s kterými se chvíli hrálo na skříňovém jevišťátku, aby se pak zase vrátily do svých přihrádek. Tento způsob mechanického divadla se dříve nazýval Teatrum mundi, a mimojiné sloužil pro sdělování novinek, jako dnešní televizní zprávy. V horní části kabinetního hlediště byla vidět hlava učitele, který nám vyprávěl o ...

"Čekala jsem to horší." Věta, kterou pronesla jedna z divaček charakterizuje vše, čím je současná Činohra ND. Alespoň já již ani nečekám kvalitní zážitek na prestižní scéně, ale spíše se modlím, aby nevznikla další experimentální slátanina. Výsledek tedy skutečně nebyl tak tristní jako u nedávno staženého Misantropa, ale přesto se titul vyznačuje hrubou neúctou ke zpracovávanému tématu. Konkrétně mám na mysli úctu k antické tragédii, jejíž ústřední motiv ovlivňoval umělce i běžného člověka v průběhu staletí. Byl jsem svědkem rapování, řvaní do mikrofonu v podání D. Prachaře nebo převlékání že...

Mikulášek se představil jako „čtenář" slavného (pro některé generace přímo kultovního) románu – dystopie 1984 Georga Orwella. Způsob Mikuláškova čtení, které je plné asociací a jež kriticky a ostře komunikuje s historickou minulostí ČSSR i současnými politickými problémy ve světě (Abú Ghrajb, zprávy Amnesty International...), je opět velmi stylizovaný a postmoderně laděný. Představuje celý vějíř výrazových prostředků - ironie se nevšedním způsobem proplétá s vážnými pasážemi o totalitě, dokumentaristické tendence s persifláží, herci přeskakují z tvrdého realistického hraní do groteskna, děj je...

Po přečtení recenzí jsem na Fričova Krále Oidipa do Národního divadla nemířil s příliš velkým očekáváním. Nakonec mi ale tohle moderní a notně eklektické pojetí antické tragédie docela sedlo, člověk jen nesmí na spoustu věcí v téhle inscenaci aplikovat přísně racionální měřítko. Režisér Jan Frič vměstnal do Sofoklova textu spoustu popkulturních odkazů, drobných vtípků a obtížně uchopitelných nápadů. Člověk se může jen dohadovat, co je jen momentálním nápadem a co má skutečně souvislost s výkladem hry. Jistá rozbíhavost motivů je ale základem Fričova režijního rukopisu a pokud divák netrvá na ...

 Stojíte v moři, voda někde u bradavek a poskakujete jako malé dítě v očekávání další vlny. Tolik radosti jen z mnoha kapek slané vody. U pandemie čínského viru to bylo přesně obráceně. Zatímco jsme si vymáchali držky v první vlně a sotva se nadechli, přišla ještě déle trvající druhá vlna. Teď jsme v situaci, kdy se na horizontu pomalu začíná voda opět vlnit, ale my nedohlédneme, jestli nám opět potopí hlavy anebo to přečkáme bez nepříjemného potopení se.  Mé první kroky po prvním znovuotevření divadel vedly do Klubovny v Jindřišské ulici na derniéru hry Červenec. Jednalo se o silný zážitek, ...

Plzeňský festival nabízí spoustu inscenací, a opravdu nelze stihnout vše. Pateční festivalový den začal Šípkovou Růženkou královéhradeckého divadla DRAK. U DRAKu jsem zvyklí na precizní loutkohoreckou práci a režijní nápady. Šípková Růženka je samozřejmě nadprůměrná, ale u výběru na festival bych čekala větší odpich. Úvodní boj zlé sudičky, která vynaloží spoustu úsilí a prostředků, kterak se dostat na hrad, je zajímavý, ale diváci s ním úplně nejdou. Zlá sudička se na hrad nakonec dostane celkem bez úsilí jako prezent s červenou mašlí, a vysloví svou kletbu. V této inscenaci má Růža vyměřeno ...

Na letošním Mezinárodním festivalu DIVADLO jsem viděla jako první inscenaci Jenovéfu a jako druhou inscenaci Dona Šajna divadla Alfa. Obě krátké inscenace jsou plné bravurního loutkoherectví, odhaleného zákulisního boje, a prima jemné hudby. Dokonce, když spadl šál, když neměl, bylo okamžitě vyřešeno, jako by záležitost patřila do představení. Obě rytírny byly odehrány s úctou k předlohám a loutkoherecké práci starých loutkářů. Ovšem největším přínosem pro dějiny loutkového divadla jsou podle mě úžasné loutky, zhotovené ze zbylých věcí „co dílna dala“. Naivní Jenovéfa s hlavičkou nafukovací pa...

Tento text je první, který zde píšu. Nemohu ale jinak, neboť mě k němu pohnula speciální divadelní událost - Ztracené iluze Divadla Na zábradlí.Kdo sleduje poetiku a dramaturgii DNz, jistě ví, že se jedná o v tuzemských poměrech výjimečné divadlo. Jevištní adaptací Balzacových ztracených iluzí nám ovšem Mikulášek a jeho ansámbl ukazují to úplně nejlepší, co mají „pod střechou“. Mikulášek je neuvěřitelný v tom, co vše umí říct brilantními divadelními zkratkami a tentokrát nám ukázal, že problémem pro něj není skvěle vyprávět ani téměř 800 stránkový román z 19. století. Jeho herci posouvají děj ...

                                      První inscenací sezóny v KS Aréna je hra Eugena Gindla KARPATSKÝ THRILLER přeložená Sylvií Vůjtkovou a režírovaná Romanem Polákem. Jde o dokumentární drama těžící z korupční kauzy kolem předražené zdravotní techniky od německé firmy a odehrávající se v atmosféře devadesátých let na Slovensku za vlády Vladimíra Mečiara, kdy byl mj. unesen prezidentův syn a explozí zabit novinář. Hra byla očekávána s napětím zejména poté, co ji jako ochutnávku mohli někteří zhlédnout 30.dubna z videozáznamu. Divadelní premiéra inscenace (odložená kvůli pandemii covidu) se u...

V souvislosti s letošní premiérou Letních shakespearovských slavností nejčastěji (ne nepochopitelně - hry si mnoha motivy, ale i obsazením inscenací uváděných v rámci Letních shakespearovských slavností, do značné míry podobné jsou) zaznívají odkazy na úspěšnou inscenaci Sen noci svatojánské, jež měla v režii dua SKUTR na LSS premiéru v červnu 2013. Mně však Bouře daleko víc připomněla jejich pozdější inscenaci na LSS - Romea a Julii. Svou lehkostí, výraznou hudební i pohybovou složkou, jak bývá u SKUTRů ostatně obvyklé, ale i jednoduchou scénickou výpravou.  Prospero ve svém závěrečném monol...

294 statečných - odbojářů popravených za pomoc parašutistům při jejich odbojových akcích, zejména v souvislosti s atentátem na Reinharda Heydricha - připomíná ve stejnojmenné hře Tomáš Dianiška v Divadle pod Palmovkou. A činí tak atraktivně, zábavně i důstojně. S výrazným využitím popkulturních odkazů, ať již tehdejších, či zejména výrazně modernějších, ale i nahrávek z dobových projevů buduje jedinečnou atmosféru. Tak jako v jiných svých hrách využívá výrazné nadsázky, černého, a někdy až béčkového (tento výraz se ostatně vyskytuje v samotné synopsi hry) humoru, vedle toho ovšem dokáže budov...

Umělecký šéf a režisér inscenace Balada pro banditu, Juraj Deák, kterou se na vinohradské jeviště po delší době vrací jako žánr muzikál, vsadil při jeho přípravě na spolupráci s Ivou Marešovou a skupinou RAZAM, kteří vytvořili nové hudební aranžmá Štědroňovy hudby, spolupracovali i na hudebním a pěveckém nastudování inscenace a zasloužili se tak o to nejvýraznější a nejlepší, co nabízí nová Vinohradská inscenace, již navíc skupina RAZAM živě doprovází a Iva Marešová v ní účinkuje. Bohužel energii, životnost a živelnost, kterou se podařilo dostat do hudebního nastudování, se nepodařilo dostat ...

Kouknou milí redaktóři, nevím co jim na Vinohradech provedli..asi si musej platit lupeny, nebo jim nedali chlebíček zadara, páč jinak si neumím vysvětlit ten kotel, co většinou vinohradskejm dávájí. Možná by bylo fajné, sundati obrázek Becketta z nadpostelí a místo hledání nejvyššího smyslu a poselství se jít taky občas jednoduše pobaviti mezi prostý lid. Oni se tu někteří místní samozvaní kritikové (moji maličkost nevyjímaje) umí hezky rozdováděti.  Například hláška "prvoplánové kostýmy" opravdu pobavila. To jako měli mít na hlavách antény z alobalu a místo hadrů hajzlpapír nebo jak? Ale k s...