Blogy

Adaptace slavného Cyrana z Bergeracu Martina Crimpa vznikla na popud režiséra Jamieho Lloyda, který ji pak na scéně londýnského Playhouse Theatre i inscenoval, a svou premiéru si tam odbyla v roce 2019. V české úpravě ve Švandově divadle tak měla premiéru v září 2021 již necelé dva roky poté.   Již ve své původní - právě londýnské - verzi inscenace Crimpova Cyrana výrazně sázela na scénickou jednoduchost a sílu slova. Byla velmi moderní, antiiluzivní: Martin Crimp zachoval zasazení příběhu do Francie sedmnáctého století, ale fakticky tuto dobu a toto místo v Lloydově inscenaci samé připomína...

První inscenací sezóny Divadla Petra Bezruče označené sloganem "Zpátky ve hře" je hra ŠPINARKA Tomáše Dianišky. Poutavě komponované doku-fikční drama vzdává hold nezapomenutelné zpěvačce Věře Špinarové, je jejím intimním portrétem i epickým příběhem jejího života na pozadí doby. V titulní roli pásma plného zpěvu a hudby se představuje Markéta Matulová spolu s dalšími bezručáckými herci a doprovodem čtyřčlenné kapely pod vedením Jana Gajdici. Světová premiéra hry v režii autora se uskutečnila 3. září.       Přední autor a režisér mladé generace Tomáš Dianiška se zaměřuje na dramaticky zajímavá...

Cyrano z Bergeracu Edmonda Rostanda patří mezi takový povinný kánon českých divadel, utkali se s ním režiséři napříč republikou. Ve Švandově divadle se rozhodli tenhle známý text uvést v moderní adaptaci britského dramatika Martina Crimpa a v povedeném překladu Ester Žantovské. Crimp zbavuje Rostandovu předlohu romantických kudrlinek, což bude jistě některé diváky mrzet, ovšem nový přepis přesto zůstává povedenou poezií. Jen je potřeba si zvyknout, že tyto verše mluví současným jazykem. Mnoho zdejších komentářů obsahuje stížnost na přebytek vulgarismů. Ano, vulgarismy se v inscenaci režiséra ...

  Příliš drahý jed, Švandovo divadlo    Soudobá a politicky laděná hra. Ovšem britské autorky.  A tím pádem i bezpečná pro celý svět a může se hrát i u nás. Pan Lněnička jako hlavní postava je příjemně civilní a slečna Stropnická k němu krásně sedne. Pan Jaškow jako vždy uhlazený a půvabně nebezpečný. Ale to on je takový stále. On totiž dovede být komický i nebezpečný v jeden moment, mrknutím oka. A jeho úsměv dovede být tak ďábelský, takže v jeho blízkosti nedoporučuji mrkat. Dobrá dvojka Tomáš Červinek a Matěj Anděl. Ty se fakt dobře baví a jsou skvěle sladění. Styl celé hry a forma vyp...

Obecně nejsem příznivcem jakékoliv samoúčelné aktualizace klasických textů. Dokáži však přijmout smysluplnou modernizaci jakékoliv hry, pakliže dokáží tvůrci svůj umělecký přístup obhájit a poselství hry i myšlenky autora zůstávají nezměněny. Takto mě dokázal svým režijním přístupem uchvátit kupříkladu Robert Wilson díky moderní adaptaci Čapkovy Věci Makropulos, která byla uvedena před deseti lety na stejném jevišti. Jan Frič však nezachovává z původního textu ani myšlenku, ani poselství. V jeho pojetí se naopak z Goethovy tragédie vytrácí vše, co lze považovat za hodnotné, a to včetně samotn...

65 % (těch 5 % za kafe a moučník) Povedená divadelní noc, Ductus Deferens – Dada Defenders! Dada, to velmi, až moc. Defenders - obranáři? Těžko říct... Noví herci, mladí, plní energie, bohužel nebyl k dispozici program, takže nechválím jmenovitě. Formát jakési obskurní televizní soutěže na téma příspěvků na sociálních sítích. Šlo o to, vyhodnotit nejhorší, nejsprostší či jinak nejhnusnější příspěvek. Takže vzduchem létaly šrapnely. A moderátor se čtyřmi respodenty to do diváků valil, co to šlo. Mraky improvizace a čtení z papíru, a cena za výhru v soutěži “Smrdíš ty!”...počkej si...vycpaný tch...

Skutečnost, že se tvůrci rozhodli pracovat s pofidérní parafrází Rostandova Cyrana, je sama o sobě zarážející. Přepracovaná verze od M. Crimpa sice zachovává všechny podstatné dějové linie, ale zároveň do textu vkládá obrovské množství vulgarismů, kterých je nakonec v inscenaci víc než samotného rapu, na nějž tvůrci alespoň diváka otevřeně lákají. Lze dokonce konstatovat, že každá z hlavních postav je v průběhu hry označena některým z expresivních slov. Využity jsou pak snad všechny vulgarismy, na něž jsem si vůbec vzpomněl. Velmi mě mrzí, že se k vytvoření podobného dílka uchýlil právě M. Fr...

 Netajím se tím, že mě dramaturgická linie MeetFactory zajímá. Adaptovat současnou literaturu není v mnohá případech jednoduchá záležitost a na této scéně navíc nevolí vždy snadnou předlohu. Tak tomu je i v případě románu Serotonin kontroverzního francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. Nejenže je samotné téma knihy citlivá záležitost, ale její forma, tj. osobní výpověď, nenabízí možnost divadelního rozmachu. De facto si přímo říká o komorní monodrama. V MeetFactory šli trochu odlišnou cestou, byť se snažíc alespoň do finále držet myšlenek předlohy.  Hlavní postava Houellebecqova román...

Je málo her pro jednoho herce – tzv. One Man Show. Hra o Bohumilovi Hrabalovi z pera německého autora Bernharda Setzweina patří téměř do tohoto žánru. Vystupuje v ní Jan Mazák a v kratším vstupu také suverénní, ovšem už snový spisovatel Hrabal, kterého hraje Viktor Skála a ještě Lenka, mladá žena ve výborném podání Radky Coufalové. Ta zbožně uctívá velkého spisovatele. Je zvědavá a trochu naivní.     Jde o specificky, poetickým způsobem psanou hořkou komedii německého spisovatele, o jednom z nejvýznamnějších českých literátů 20. století. Nenásilným způsobem mapuje Hrabalův život a dílo i atmo...

65% Příběh Alexandra Litviněnka, muže, který se stal v roce 2006 tragicky a absurdně prvním lidským exemplářem Schrödingerovy kočky, se na českém jevišti objevuje poprvé. Stejně tak se na jevišti Švandova divadla objevují noví lidé. Další novinkou je scénografický postup, kdy velké části herecké akce jsou snímány živě kamerou nikoli z jeviště, ale z částí divadla, kam se divák dostane jen při Dni otevřených dveří (u zadního východu, za šálami, na pracovišti inspice  či u vchodů do prostoru pro zaměstnance) a následně promítnuty na velké plátno nad jevištěm. Ani způsob časové souslednosti vypr...

Původní Brechtovo drama se odehrává v letech 1624 až 1636, tj. v době, kdy na evropském kontinentě zuřila třicetiletá válka. Jedná se tedy o smyšlený příběh zasazený do reálných historických událostí, které jsou důležité i pro naše národní dějiny. Z tohoto konceptu ovšem nezůstalo ve zdejší inscenaci v podstatě vůbec nic. Režisér Hába děj zasadil do divného bezčasí a doplnil jej zcela nepochopitelně kulisami připomínajícími americký western. Do středu scény autorka výpravy postavila růžový vůz, který byl po určitou dobu obklopen několika obřími vykuchanými kaktusy. Do jednoho z nich se v průb...

 Režisér Michal Hába se již pevně usadil v Městských divadlech pražských a po trojici inscenací na podiu Divadla Komedie se tentokrát posunul na jeviště největší ze scén, do Divadla ABC, aby zde uvedl drama Bertolda Brechta Matka Kuráž a její děti. Jaký byl přesný důvod v dobrém slova smyslu pustit Michala Hábu do sálu s největší kapacitou, mohu jen spekulovat. Zda již bylo na alternativnější scéně Divadla Komedie plno nebo chtělo vedení Městských divadel pražských jen poskytnout Hábovi více prostoru. Možná to byla zkouška, zda jeho tvorbu dokáže vstřebat jistě konzervativnější publikum anebo ...

Prvním titulem sezóny v KS Aréna opatřené sloganem Rok našich návratů je hra KOMÁŘI Lucy Kirkwoodové. Důmyslně komponované drama řeší vztahy tří generací jedné rodiny spjaté s vědeckým výzkumem, dotýká se aktuálních poznatků i jejich mediálního zneužívání a přitom odhaluje podstatné problémy současné odcizené a chaotické společnosti. Vážná témata podává chytrou a vtipnou formou, se sympatiemi vůči svým postavám a nakonec nabízí i jiskřičku naděje. Premiéra inscenace v režii Kateřiny Duškové, která se v Ostravě představuje poprvé, se uskutečnila v sobotu 16. října. Mnoha cenami odměněná britsk...

Viděno v rámci cyklu Balet v kině.  https://www.i-divadlo.cz/zpravy/alenka-ktera-prepsala-baletni-dejiny-pritanci-do-ceskych-kin Abychom mohli vidět Alenku jako balet, podnikli jsme cestu z Brna do Hradce Králové (a já jsem si brala půldenní dovolenou), protože z brněnských kin se do této akce žádné nezapojilo. Viděno s A; 26. 10. 2018; Hradec Králové – Bio Central Stovky nádherný detailů a nápadů. Naprosto super zážitek.Stokrát lepší než Disney film a milionkrát než Tim Burton.Je to dost strašidelný, místy. Knižní Alenka je v některých místech dost kuriozně divná, a tento balet je v tom...

Marco Salvadori a Svetlana Janotová byli dokonalí (Marco by mohl trochu zapracovat na angličtině, ale do postavy se položil skvěle). Svetlanina interpretace Stephanie se mi líbila víc než herečky ve filmu (Karen Lynn Gorney), míň naivní, víc girl power. Přeci jen jsme v roce 2021 a ne 1977. Ještě bych vypíchla Katarínu Mikulovou jako múzu Glorii. Fantasticky zpívala (krásná angličtina), po všech stránkách uhrančivá postava. Annette a Bobby C. byli fajn. L. Vlčka jsem viděla nedávno jako p. Rochestera, tady neměl žádný story arc, škoda. Manero senior je jiný než ve filmu, Tonyho rodina vůbec má...

Muzikál Láska nebeská dává jasnou odpověď na to, proč byl Waldemar Matuška takový fenomén. Jeho písně v podání jiných interpretů (byť ne úplně špatném) jsou poněkud sterilní. Nejvíce se to ukazuje, když je během svatební scény ze záznamu puštěn Matuškův nezaměnitelný hlas. Dějově muzikál kombinuje komediální scény s těmi jímavými, sentimentu je tu skutečně hodně, na mě osobně přespříliš. Asi nejzřetelněji to vystupuje do popředí při Grossmannově písni Závidím, kdy tvůrci v projekcích nabízí ty nejkýčovitější přírodní obrazy. Obecně mají projekce kvalitu dost proměnlivou. Chybí také dramaturgi...

Dlouze jsem přemýšlel, jak svůj první blog pojmout, a také čemu jej věnovat. Trpělivě jsem si počkal na skutečně výjimečnou divadelní událost. Tou se stal festival OLDstars on the ROUD. Třetí ročník benefičního divadelního festivalu pražské umělecké skupiny OLDstars se opět konal v prostorech augustiniánského kláštera v Roudnici nad Labem a stal se pro mě mimořádným kulturně-společenským zážitkem. Měsíc jsem nechal na sebe působit dojmy z druhého červencového víkendu a začal přemýšlet, jakým způsobem tedy blog pojmout. Jako sérii recenzí, cestovatelsko-divadelní zápisník, bohatý tok informací...

Viliam Klimáček napsal desítky her a několik z nich se dočkalo řady uvedení na českých jevištích. Namátkou Rozkvetly sekery v režii Vojtěcha Štěpánka v Divadle Komedie, Maso, kterou nastudoval Jan Frič v A studiu Rubín, Dračí doupě pak v Dejvickém divadle přeložil a režíroval Karel František Tománek nebo Komunismus, který se s Jakubem Špalkem v hlavní roli uváděl jako v Divadle v Dlouhé, tak na jeho půdě v Divadle v Celetné. Byl by to dlouhý výčet nejen pražských scén, kde všude Viliam Klimáček zanechal nesmazatelnou stopu. A protože tu kvalita jde ruku v ruce s kvantitou, patří tento trenčíns...

Každý, kdo má alespoň minimální přehled o československé kultuře šedesátých let, jistě zná novelu Ladislava Grosmana Obchod na korze a oskarový film s totožným názvem. To, že byla československá nová vlna mimořádná, není žádnou novinkou. O její nadčasovosti mimo jiné svědčí i to, že se k jejím filmovým produktům stále častěji a častěji vracejí současní divadelní tvůrci. V nedávné minulosti jste tak mohli zhlédnout nebo stále můžete Markétu Lazarovou, Údolí včel, Hoří má panenko, Petrolejové lampy, Ostře sledované vlaky nebo O slavnosti a hostech. Zcela přirozeně tedy došlo i na Obchod na korze...

Vždy než vyjádřím názor na danou inscenaci, zásadně nečtu jiné recenze, komentáře, blogy. Přestože svému soukromému pravidlu dostojím i nyní, postřehl jsem, že mnozí ve svých sepsaných názorech odhalili podstatnou část děje. Pokusím se být výjimkou a nic zásadního neprozradit. Progresivní Divadlo Letí tentokráte sáhlo po textu všestranného britského umělce Philipa Ridleyho. Nebylo to poprvé. Přesně před deseti lety už uvedlo jeho hru Rtuť. K textu samotnému se vyjádřím níže, nicméně hned úvodem bych chtěl uvést, že pro specifické prostředí Vily Štvanice jako by byla tato hra ušitá na míru. ...