Profil uživatele

Denisa H.

Když mi 600 znaků nestačí... :-)
http://divadelni-toulky.blog.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 11 % (125)
Lukáš Dubský: 11 % (106)
Pavla Haflantová: 11 % (37)
Veronika Boušová: 11 % (52)
Helena Grégrová: 13 % (128)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 9.12.2018)
75 %. Trhlá inscenace, kterou si herci užívali, co to šlo. Bavil mě i I. Chmela v alternaci za J. Ornesta, nicméně na originál nedosáhl, pan Ornest byl jednička! Interakce s diváky vždy pobavila :-)
(zadáno: 20.11.2018)
75 %. Nečekala jsem, že to bude zprvu taková legrace. 2. polovina tomu ovšem zatla ťipec. Donutila i přemýšlet, proč režisér z hl. postav učinil bezdomovce. Jistá paralela by tu byla, vždyť co je drží při životě? Co je jejich smyslem žití nebo spíš přežívání, když je kdekdo zbije, nemají co jíst, co pít, trápí je nemoce? K čemu se upínají? Na co oni čekají? Až je spasí nějaký God-ot?PERFEKTNÍ HERECKÉ VÝKONY!!! Herci na sebe skvěle reagovali, věděli, co si k sobě mohou dovolit-dokázali se špičkovat, ale i podržet.Chválím za připravené improvizace i za ty opravdu na jevišti "právě teď" vzniklé.
(zadáno: 18.6.2017)
Silný zážitek umocněný scénou, respektive tím, kde a jak sedí diváci. I tak mi dlouho trvalo nechat se strhnout. Na mé repríze na mě J. Štěpnička působil poněkud unaveně, tak možná i to ovlivnilo můj celkový dojem. J. Pidrmanová, kterou jsem předtím v podstatě neznala (jen z televize), mě překvapila.
(zadáno: 24.11.2018)
75 %. Ubu se baví. A já se bavila s ním. Bylo to takové veselé neveselé představení. Mnohé hlášky mi způsobovaly silné otřesy bránice, ale to ostatně i některé situace. Ovšem ve výsledku z toho všeho poměrně mrazilo. Ne nadarmo byla jediným obsahem programu k inscenaci Listina základních práv a svobod...
I. Lupták v roli cestujícího do Nairobi byl pokaždé třešinkou na dortu, náramně se na něj dívalo!
(zadáno: 19.9.2017)
75 %. Když jsem šla od šatny, slyšela jsem pána nadšeně říkat: "Mně se líbí, jak si to v Celetné vždy udělají jinak, tak nějak po svém!" A neb s ním souhlasím, dovolila jsem si ho právě citovat. Velmi zábavná 1. část mě sice trochu zaskočila, ale ne nijak ve zlém. O to víc dala vyniknout tragickému konci. Vzpomněla jsem si při tom na Cyrana, kterého v DvC vystavěli podobně. Zkrácení mě zarazilo jen v anotaci, ale při samotné hře mi nevadilo - naopak, k celkovému pojetí Kašparem sedlo. A skutečnost, že představitelé R&J jsou v reálném životě manželi, inscenaci dodávala zvláštní a krásný punc.
(zadáno: 21.11.2018)
Záleží, jak moc člověk přijde na chuť specifickému humoru hraničícího u některých postav více či méně s trapností.
Představení by mělo být označeno titulkem "Inspirováno skutečnými událostmi", protože opravdu vychází z pracovního života. Situace jsou akorát zbaveny zbytečné kaše okolo a jdou přímo k jádru všemožných vzorců chování a typů zaměstnanců, které z našich zaměstnání známe.
Králem jeviště je pro mě J. Hána. Znám ho spíše jako uhlazeného elegána s vždy padnoucím oblekem či uniformou a ve tváři téměř s poker face. A najednou takový odvaz a takový slizoun!
(zadáno: 24.11.2018)
Vlastně se dozvídáme spoustu verzí životního osudu "parchanta Olava". Ale která z nich je ta skutečná? Pravda je to, co vyprávíme my sami. Záleží tedy, zda říkáme opravdu fakta, nebo se rozhodneme zalhat. I jedna docela maličkatá lež může se vším pořádně zamíchat. A budeme to pak hlavně my, kdo se v tom nejvíc zamotá...
Herecky zvládnuto bravurně. Od koho jsem nemohla odpoutat oči, byla M. Krátká v roli Němé, která vše odehrála výrazem a postojem, až strčila ostatní do kapsy. Jen D. Punčochář v roli hospodského Andreje a M. Dlouhý jako Olav se výrazněji vzpouzeli.
Vynikající text!
(zadáno: 18.11.2018)
Paralela s končícím původním vedením byla zřejmá a vůbec ne ke škodě věci, naopak. S. Majer mě opět svým živelným projevem děsil, ale tentokrát v pozitivním slova smyslu. Moc mě bavila již zesnulá K. Beranová jako Charlotte :-) Zajímavou osobou byla postava Firse, které se ujala S. Tomšovská, inspicientka to DNz, a která byla další výraznou spojnicí mezi hrou a probíhající změnou ve vedení divadla... Modernější pojetí nevadilo, naopak pobavilo.
(zadáno: 19.8.2016)
75 %. Nenapadlo by mě, že kdy takový burtonovsky laděný vizuál uvidím na jevišti. Snad jen ta roztomilost, kterou Burtonovy příšerky oplývají, postavám chyběla, naopak se v nich více odrážela děsivost loutek. Tu navíc podtrhávala hudba připomínající flašinet, kejklíře... A kostýmy s maskami!
Závěr byl již divočejší až přestřelenější, nesedl mi. Zde bych uvítala, kdyby kostýmní výtvarníci své fantazii přitáhli trochu otěže... Neoznačuji to vyloženě za mínus, za ten považuji spíš příliš rozvleklý začátek.
Celkový dojem je pozitivní, ačkoli ne zcela jednoznačně. Bylo to prostě "jiné".
(zadáno: 24.11.2018)
(Viděno před 5 lety.)
Netuším, jak jsem k tomu přišla, ale myslela jsem (a šla s tím tehdy na představení), že Bůh masakru je silné vztahové drama. Jak jsem byla vyvedená z míry, když jsem se nepřestávala smát (i když jsem pořád čekala, kdy mi úsměv ztuhne...)!
Velmi zdařilý mix kvalitních hereckých výkonů, přirozené režie a textu ze života.
(zadáno: 9.12.2018)
Sranda dobrá, divák se směje vesměs celou dobu. Ale možná je toho všeho až moc...
(zadáno: 18.9.2016)
Slýchala jsem tak nadšené reakce, až se mi nedostalo zcela toho, co jsem na jejich základě čekala... I tak jsem se ovšem náramně pobavila, hlavně díky J. Vondráčkovi, na kterém celá hra stojí a... stojí. Některé nápady související s posunem děje do současných Benátek byly fajn, jiné trochu drhly. Co ovšem nedrhlo vůbec, jsou závěrečné eskalátory :-D Ještě že jsou zaznamenány a člověk si je i po derniéře může kdykoliv vychutnat... 77 %.
(zadáno: 22.11.2018)
Veronika Kubařová byla Výborná! Ve "Rváčovi" a nyní i v "Důkazu" hravě strčila všechny ostatní herce do kapsy! Vtipná scéna, vypjatá, vážná, romantická, prostě jakákoliv a ona ji zvládla levou zadní. Baví mě a to jako že hodně! :-)

Ve hře byla spousta textu, vlastně nezavřeli herci pusu, ale vůůůbec mi to nevadilo - moc dobře odehrané, všemi. Navíc inscenace nepostrádala vtip, o který se nejvíce staral M. Písařík.
(zadáno: 5.6.2017)
70 % aneb jak filmová adaptace dokáže zdeformovat dojem z divadelní verze... Vzhledem k tomu, že shodou okolností krátce před mou návštěvou Rokoka reprízovali v TV film, během představení jsem pořád hodně srovnávala - kdo koho hrál, co ve hře chybělo, co naopak bylo navíc... Neúmyslně jsem si tak nedovolila vychutnat hru tolik, jak si asi zasloužila... Chválím ale V. Fridricha a E. Pacolákovou.
(zadáno: 6.4.2019)
Den předtím jsem viděla od stejného souboru představení Hráč a podle anotace Tichého Tarzana jsem čekala ještě divočejší jízdu, než nabídl právě Hráč... Moje chyba, že jsem život a osud fotografa Tichého neznala, ale i tak musím přiznat mírné zklamání. Rozhodně ale ne z výkonu I. Hloužkové, její proměna byla naprosto geniální! Všechny ty režijní nápady, smysl pro detail, humor, to vše mě moc bavilo. A pan Tichý byl určitě velmi zajímavý člověk a za toto zjištění inscenaci moc děkuji.
(zadáno: 20.11.2018)
"Jsem sice novej, ale fakt nejsem úplně blbej!" Milovala jsem výstup L. Hampla :-). V podstatě jsem časem chodila (- viděla jsem totiž inscenaci minimálně 10x...) hlavně kvůli výše uvedené replice a roli 1. inspektora. Výborná ve své roli byla i K. Beranová. Líbil se mi zpěv N. Řehořové. Obdivovala jsem pana Ornesta a K. Beranovou za to množství někdy krkolomnějšího textu, který si zapamatovali a uměli zcela přirozeným způsobem přednést.
(zadáno: 23.11.2018)
S Enronem to dobře nedopadlo. Ale se hrou o něm ano. Pěkné to bylo! David Matásek byl naprosto famózní!!!
(zadáno: 18.12.2016)
65 %. Je to milé, vtipné, ale Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka to prostě není (srovnávání jsem se při sledování nemohla vyhnout)... :-) Mrzí mě, že Vasil Fridrich neměl tolik prostoru.
(zadáno: 23.11.2018)
65 %. I abstinent, co nemá rád přes míru opilé lidi, si mohl tuhle hru více než oblíbit. Hlásím se jako jeden z exemplářů.
Ambrózie byla vůbec první hra, kterou jsem v DNz viděla - 23. února 2012. Díky ní jsem objevila nejen tohle divadélko, ale postupně i další - zjistila jsem, že divadla jsou prostě strašně bezva "věc" :-)

Jó ré, jó ré, tak tak to s námi končí -
jó ré, jó ré, my nesejdem' se víc.
(zadáno: 7.6.2017)
Byla jsem ten den hodně unavená, možná i proto mě hra nenadchla tolik, jako mé kolegyně (všechny shodně za 80 %). Popravdě si z představení ani příliš nepamatuji, moc mi v hlavě neutkvělo. První polovina je náročná na pozornost a hodně upovídaná, v druhé dojde i k nějaké té akci (což mě probralo). Scéna, pokud si dobře pamatuji, je jednoduchá, ale poměrně efektní. Herecký koncert H. Dvořákové. Někdy musím návštěvu zopakovat a konečně v lepším rozpoložení :-)
(zadáno: 24.11.2018)
Rváč byl mojí první (novodobou) návštěvou divadla ABC... :-) Co se týče představení, nejlepší byly zpěvy kvarteta J. Schwarz, Z. Fric, J. Szymik a L. Jurek! Jak spustili na začátku, mohli odzpívat celou hru. Dále mě velice pozitivně zaujala V. Kubařová, kterou si dokonce troufám označit za hvězdu představení. Jinak zpracování chválím i scénografii, využívání prostoru.
Taková milá, náročnější "oddechovka", řekla bych. Líbilo se.
(zadáno: 18.12.2013)
Na představení je znát touha jeho tvůrců a současně herců se bavit. Marek Taclík i Jakub Prachař odvádějí skvělý výkon, navíc mají své tenisové předlohy opravdu nastudované. Hře nebo zápasu, jak chcete, sluší malinké prostory A studia Rubín, pro prkna větších divadelních prostor by toto až dětinské řádění dvou (tří) herců bylo až nedůstojné. Pobavila jsem se (nad tanečními choreografiemi, nad doktorem J. Prachaře, strýčkem M. Taclíka), jsem ráda, že jsem představení viděla, ale jedno zhlédnutí mi stačí a nemám nutkání jej vyhledat znovu.
(zadáno: 23.9.2016)
65 %. Hra s dlouhým názvem, kdy podobně dlouhá cesta vede i ke kýžené odpovědi, jak je to s peklem a nebem. Jde se totiž polopatě, čímž se ale inscenace stává takovou nemastnou, neslanou. To ale neznamená, že by byla nouze o vtipné scény. Jiří Hána, Lukáš Jurek a Hana Doulová jsou skvělými tahouny představení a křešou z něj, co se dá. Takže ve výsledku mě hra téměř o ničem bavila více, než lecjaká hra, ve které o něco jde... Naprosto nenáročná hra, u níž si příjemně odpočinete. Pokud ale chcete něco víc, něco hlubšího, návštěvu si možná rozmyslete.
(zadáno: 18.12.2013)
Neměla jsem od představení žádná očekávání, takže zklamaná ze hry nejsem. Ale nejsem ani nadšená. Představení bylo prostě zvláštní. Až moc mi připomínalo film "Město andělů", které, jak jsem si i později ověřila, je skutečně americkou adaptací původně německého filmového dramatu. Možná ale právě znalost tohoto amerického filmu mi pomohla se ve hře orientovat a 'chápat' ji. A možná i z toho důvodu se mi více líbila první polovina představení. Sice hodně abstraktní, nicméně pěkně propracovaná. Z hereckých výkonů vyzdvihuji Davida Punčocháře jako Marca, jinak mě nikdo příliš nezaujal...
(zadáno: 23.11.2018)
Když jsem hru viděla poprvé, po první půlce jsem opravdu hodně uvažovala, že na druhou část ani čekat nebudu a půjdu domů. Vůbec se mi to nelíbilo a ač nejsem puritán, množství vulgarit mi vadilo. Zůstala jsem ale a můj celkový dojem se naštěstí po přestávce prudce zvedl. Dokonce natolik, že jsem hru zhlédla ještě jednou, dala jí další šanci a dopadlo to lépe (už jsem věděla, do čeho jdu).

Další stránky hodnocení: << < 5 6 7 8 9 10 11 > >>