Guildenstern

Operní nebe se otevřelo nad Brnem. Obrovský zážitek, asi nejlepší operní inscenace, kterou jsem zatím viděl. Díky za ni Jiřímu Heřmanovi.

Od avizovaného baletního thrilleru jsem pravda čekal trochu víc, dění na jevišti mi přišlo poměrně abstraktní, ale i tak se jednalo o rozhodně o dobře zatančenou energickou inscenaci s několika opravdu krásnými momenty. Navíc mít tanečníky takto na dosah na malé scéně a "dýchat" to představení s nimi je opravdu zážitek.
Navštívená repríza 13.3.26 v obsazení Adamska, Frau, Gasulla, Goodman, Masatomi, Packham.

Já mám temné pohádky rád. Tento inverzní způsob vyprávění Pinocchia jako příběh chlapce, ze kterého se postupně stává loutka, shledávám nadmíru zajímavým a povedeným. Hudba dua Hanzlík & Zouhar je spíše filmová, dobře dokresluje scénické dění, neexhibuje. Výborná Vladimíra Janovská v titulní roli, precizní dynamická režie a krásná scéna. Myslím, že by si tato inscenace zasloužila vyvézt na Smetanovu Litomyšl nebo jiné operní festivaly, je to po Komenském další pozoruhodný autorský počin Jihočeského divadla.
Viděna derniéra v obsazení: Janovská, Nosek, Červinek, Hrbáčková, Hartová, Koplík.

Poctivá a neodfláknutá věc, která nemá potřebu doslovně kopírovat film. Vynalézavá režie se spoustou drobných vychytávek, povedená scéna a projekce, nadstandardní choreografie, sympatické výkony (Antonio, Pokorný, Vítková, Jirotková, Bohatová) a velmi slušné i pěvecky, i když si člověk možná pomyslí, jestli bylo nutné z toho dělat muzikál. Škoda zatmívaček, kdy tomu padá řetěz, Mazlíka na hraně trapnosti, ovšem nejvíce divácký zážitek sráží nedýchatelný vzduch v sále a hrozné horko, bylo mi líto účinkujících v bundách, kteří doslova potili krev.

Hodinky jsem viděl už v rámci Intra před 4 lety a pamatuji se, že se mi moc líbil samotný námět i jeho ztvárnění. Při dnešní repríze ale jako by to nemělo šťávu, připomínalo to spíše zkoušku, představení chybí původní humor a tempo. Písně jsou spíše v pomalém tempu a sólové výstupy mají defacto jen dvě postavy. P. Klimenda bohužel působí dost nesympaticky celou dobu, jeho I.V. nedojde žádné proměny. Navíc ani pěvecky to nebylo na 100%, jak jsme u něj zvyklí. Možná by na tu roli byl lepší D. Kraus. Mám pocit, že toto není nejlépe zvolený rodinný titul a dále mi přijde, že si V. Dubnička s muzikálovým souborem DJKT až tolik nerozumí.

Tady nejde až tak o hodnocení divadelní inscenace, použité prostředky jsou velmi úsporné a jednoduché, nicméně režisér nechal promlouvat a vyniknout samotnou hudbu Z. Navarové, která je prostě geniální. Navíc moc dobře zahraná a zazpívaná. Dojalo mě to a zanechalo hluboký zážitek, co si od takovéto pocty přát víc? Díky za ni.

Předesílám, že tento muzikál upřímně nesnáším, přijde mi naprosto dementní, užvaněný, vylhaný, hudebně nedobrý. Jeho popularitu si dokážu vysvětlit pouze onou pikantní tematikou. Musím konstatovat, že tato verze je o dost snesitelnější než ta ostravská. Odhlédneme-li od strašlivého ozvučení (zní to celé jak ze sedmdesátkového magnetofonu a samozřejmě hudba z nahrávky), režisér P. Veselý celku dost pomohl, dobře cítí a staví situace, obsazení je sympatické, je vidět, že to všechny zúčastněné baví. Vyniká Savka, Molínová, Ratajský a Příhodová, Pálek výrazově trochu plochý, L. Adamovi jdou o něco lépe "stylizovanější" postavy.

6.1.23 jsem tomu dal 55%, včerejší repríza (14.3.26) v prakticky totožném obsazení (Savka, Melša, Horká, Harok, Jícha) ale byla super a šlapala jak hodinky, je vidět, že se to hodně ohrálo a všechny zúčastněné to baví. Sice to spíše připomínalo derniéru kvůli častému odbourávání se účinkujících, ale to v tom žánru parodické komedie ani moc nevadí. Geniální Savka i Melša, i Tomáš Krpec byl jako Carmen skvělý. Také orchestr šlapal perfektně. Když opominu natahovaný konec ve vězení a to, že celá zápletka muzikálu nedává vůbec smysl, je to zábavná podařená věc.

V Chebu koukám v posledních letech najeli na "shakespearovskou" linku. Možná to bylo tím, že šlo o první reprízu a ještě pro seniory, ale mám pocit, že předloha skýtá mnohem větší potenciál. Přijde mi, že A. Doležal režíruje jednotlivé obrazy zvlášť, chybí tomu jednotící linka a nějaká podmanivější atmosféra, padá tomu řetěz. J. Šťava je skvělý a sympatický Will, S. Gonda mu zdatně sekunduje, P. Richtovi se daří slizký záporák, bohužel mě asi úplně nebaví herectví V. Machkové, nějak mi u ní nefunguje chemie s mužskými protějšky (ani v Tootsie). Kdo ovšem tuto hru uvidí poprvé v Chebu a nezná filmovou předlohu, může být myslím dosti spokojen.

S tímto muzikálem se u nás "doktorovi" příliš nedaří, bohužel ani obnovená premiéra se na jevišti rozpadající se Goji nezabydlela nadlouho. Za mě trochu škoda, mám Ples upírů rád, hudba ani příběh bez happyendu nejsou vůbec špatné, i když některé scény (otevírání rakví) jsou k nepřečkání a krácení by pomohlo. Najde se ale také spousta silných scén a nosných písní. Obnovená premiéra (suverénní D. Vitázek, vyzrálejší N. Grossová, typově dobrý F. Antonio, jako vždy perfektní L. Adam, vtipný L. Randák) za mě i lepší než původní obsazení (Vojtko, Gemrotová). Slabá scéna, ale zato kvalitní choreografie a orchestr mnohem lepší než u Bídníků.

Š. Fikar je neodolatelnou Dafné a na jevišti doslova září, N. Grossová předvádí dle očekávání profesionální výkon a vážně dobře zpívá, M. Doležal je i přes jisté herecké limity sympaťák, kterému máte tendenci fandit, a P. Matuszek má dar odzbrojit vás svojí energií a na svůj věk obdivuhodným hlasovým fondem. Vojtěch Adamčík byl za dirigentský pultík také evidentně dobrou volbou. Kladů není málo, ten zbytek je ovšem docela šmíra, jak je bohužel v Ústí tak nějak zvykem. Tristní výprava, přibližná režie, mnohé scény (hlavně přestřelky) by mohly vejít do učebnic nechtěné parodie. A ten pánský sbor? Ovace vestoje ale byly. Uff.

Když jsem poprvé viděl, že se The Last Five Years bude hrát v Hybernii, myslel jsem si, že jde o vtip. Takovouto komorní nedějovou věc hrát v obrovském komerčním divadle? Proč?
Musím uznat, že to ale vůbec není špatné. Povedená scéna, živá hudba, light-design(!) a režie Petra Haška celku dost pomáhají. Takhle se má dělat kvalitní muzikálové představení. Já osobně velkým fanouškem tohoto kusu nejsem, proti sobě jdoucí vyprávění obou partnerů je spíše zajímavý nápad, než opravdu funkční koncept a přes obrovské nasazení obou aktérů stále trochu nuda. Takže od dramaturgie Hybernie jde o takový trojitý přemet, ale poněkud z extrému do extrému.

Je zajímavé, že všechny inscenace (muzikálové i operní), které jsem v ČB viděl, mají bůhvíproč tendenci zaplňovat jeviště Metropolu davy účinkujících a statistů. Je fajn vidět dobře hrající orchestr přímo na scéně, ale toto řešení neměnné scény trochu limituje jevištní akce, často není jasné, kdo zrovna mluví a dění se stává nepřehledné. Samotný retromuzikál spíše tak poklidně příjemně plyne, příliš wow momentů či songů nenabízí. D. Pecková se přehrála do činoherních rolí skvěle, bavili mě i M. Dobíšek, E. Brumovská, L. Randák a J. Hliněnský, který byl naprosto k sežrání. P. Šmíd hraje svůj standard, J. Untermüllerovi jsem mafiána nevěřil.

Tak mám pocit, že nám ta Maruška Křížová v poslední době tak trochu "stašovatí". Pro tuto "křížovou výpravu", která by měla spasit tápající Hybernii importem další lokální produkce (která v Liberci alespoň měla živý orchestr) mám pramalé pochopení a ani brnkání na nostalgickou notu u mě opravdu nezabralo. Zastaralé, přibližné, přehrávané, trapné.

Viděno třikrát. Výpravná podívaná se strhující hudbou a výborným orchestrem. Příběh je zajímavý a pro muzikál nosný, i když libreto se nevyhne jistým zjednodušením a naráží na mantinely žánru. Bohužel ani R. Pekárek, ani L. Matouš vysoké polohy (náročné!) hlavní role jednoduše neuzpívají, což je velká škoda, Matouš je za mě herecky přesvědčivější a sympatičtější. E. Mertová se blýskne hřejivým hereckým projevem a pěvecky za dobu uvádění neskutečně vyrostla. Zajímavý rozdíl v podání bradýře a šáha, za mě vítězí Slovák a Slanina. Výborný také Ondříček a Čtveráčková! Musím ocenit S. Mošu za dlouhodobě vysoký standard jeho režií.

ZDCH pokračuje ve své (na oblastní poměry velice sympatické) muzikálové lince. Tootsie mě bohužel ale nazaujala tolik jako "Musíme si pomáhat" nebo "Catch me if you can". Viděl jsem reprízu s Peterem Strenáčikem, který trefil míru stylizace naprosto přesně. Skvěle fungovala také chemie mezi ním a spolubydlícím Jiřím Švecem. Bohužel mám pocit, že to chtělo větší zásah dramaturga, už ta samotná dramatizace filmu se nejeví jako nejpodařenější a občas tomu kolísá temporytmus. Nicméně i tak jde o jistě atraktivní počin pro místní publikum.

Zajímalo by mě, jestli by se Tell Me on a Sunday hrálo tolik, kdyby pod ním nebyl podepsaný A. L. Webber. Za mě bohužel poněkud nevzrušivé pásmo písní bez zajímavějšího dramatického oblouku. Každopádně ale kvalitně interpretováno H. Fialovou. Bylo zajímavé to vidět, ale podruhé už bych nemusel.

Tak asi zatím nejlepší provedení tohoto muzikálového hitu v ČR. Když se smíříte s jistou nablblostí předlohy, přesvědčí vás ostravská Mamma mia nakažlivou energií, která se hrne z jeviště a tradičně kvalitními výkony zpěváků ve všech alternacích, i když u mě přece jen těsně vítězí "starší cast". Prázdnější scéna by nevadila, ale chtělo by to dotáhnout light design, který zůstal na půl cesty. Nevím, kdo přepsal a vylepšil Novákovy šílené rýmovačky, ale ouha, ono se to najednou dá poslouchat! T. Novotný? H. Nováková? Zřejmě bez nároku na honorář, ale velké díky za to :-))

Plzeňské činohře se konečně zadařilo a má na repertoáru malý poklad. Spolupráce s J. Šmídem souboru evidentně prospěla a dovedl všechny zúčastněné k sugestivním výkonům. Depresivní scéna a fetiš kostýmy P. Vítka nemusí být všem po chuti, ale mně osobně sedly, stejně jako hudba D. Hlaváče. Činohra byla v posledních letech tak trochu ve stínu věhlasu místního muzikálu, nezbývá než přát odvahu k dalším takovým projektům pro náročnější diváky (a nadšeně kvituji plné divadlo!).

Další jedna z řady povedených inscenací Jakuba Čermáka v oblastních divadlech. Dynamická sexy jízda, perfektní chemie mezi Karolínou Baranovou, která je zkrátka bohyně (a hraje jako o život) a Filipem Jášou, který se blýskne skvělou fyzičkou i fyzičnem :-) Výborně pojatá scéna a vybraná hudba, jak jsme u týmu kolem JČ ostatně zvyklí. Na takové inscenace prosím brát studenty - myslím, že to v leckom může podnítit lásku k divadlu.

Viděl jsem jednu z mála repríz J. Panušky a musím říci, že je ho na understudy škoda... hlas úžasný a větší počet repríz by mu jistě pomohl získat ještě větší hereckou sebejistotu. Bohužel režie se příliš nesoustředila na logiku situací a motivaci postav, je to spíše načrtnuté, než smysluplně vystavěné. A také se bohužel šetřilo. Lukáše Ondruše, přes kterého vždy po jeho výstupu hodí "deku", mi bylo tedy opravdu líto. Já ale tedy Draculu "můžu" a zejména vynalézavé Borovcovy texty umím prakticky nazpaměť - takže - rozhodně je to lepší než současná karlínská podoba.

Liberecké WSS má zajímavou atmosféru a vnitřní sílu. Viděno v obou dvou velmi vyrovnaných alternacích. Oceňuji, jak se obě operní zpěvačky v roli Marii popasovaly s hereckým výrazem. V případě K. Levkové byla závěrečná scéna až mrazivá. Rozdílnost v druhu zpěvu (muzikál/opera) hlavních představitelů může hezky zapadat do mozaiky nesmiřitelnosti a rozdílnosti jejich světů (i když to asi nebyl režijní záměr), aneb zpívají oba hezky i když "každý jinak". Skvostné jsou obě dvě Anity a Chino Tomáše Váhaly. Sehnat dostatek typově vhodných herců pro oba gangy bývá problém a i v Liberci by se rezervy našly. Celkově ale mnohem lepší než v Ostravě.

Zaujaly mě výkony R. Finty a A. Krausové, hra samotná je ovšem psaná hodně na efekt a tlačí na pilu. Škrtal bych, ubíral patos a zcivilňoval, aby tolik nešustilo papírem. Jistě se ale najdou diváci, kteří budou mít díky vážnému tématu pocit, že viděli "velké divadlo".

Opravdu velmi tristní. Říkal jsem si, jestli se to od premiéry třeba časem nezlepší... Nezlepšilo, možná spíše naopak, jak z toho projektu odchází účinkující, zůstávají opravdu jen ti nejotrlejší. A je třeba i velmi otrlého diváka. Dnes hlavní roli zpívala Dagmar Křížová. Sakra, holka, máš ty tohle zapotřebí?! Už aby to zmizelo v propadlišti dějin.
Založit tu na i-divadle 20 účelových profilů dalo divadlu Hybernia zřejmě více práce než secvičit tuto trapnou besídku.

Léblův Strýček Váňa a Ivanov na Zábradlí byly pro mě (ještě jako studenta gymnázia) jedním z prvních majstrštyků, které formovaly moji lásku k divadlu. Tohle je důstojná a originální pocta.