Emil čili O Háchovi

Hra je v divadelní rovině zdařilým příspěvkem k českému vyrovnávání se s vlastní minulostí. Autoři se snaží nově nahlednout na obvykle krajně negativně prezentovanou postavu Emila Háchy. Zobrazují jej až s určitou dávkou sympatie a porozumění pro jeho těžkou pozici. Hra je dobře napsaná a umně režírovaná, P.Reif jako Hácha, historií provázejí dva klauni, líčením odkazující na V+W, rámování hudbou mlčícího pianisty. Ten až v závěru má monolog, kde spílá českému národu pro jeho špatné vlastnosti, zde se myslím až zbytečně "tlačí na pilu". V závěru inscenace trochu ztrácí tempo, ale jinak je to významný počin na pražské divadelní scéně. 75%

Nedávám často sto procent. Ovšem pro inscenaci Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského tuto výjimku rád dělám. Alespoň v kategorii ?Divadla poučného a dokumentárního?. A možná i ?Divadla nutícího člověka přehodnotit jisté úsudky?. Představení, které jde pod kůži. A herecké výkony, které nadchnou. Doporučuji všemi deseti.

77%
Zvláštní doporučení našeho přednášejícího Státu a práva. Nemá divadlo příliš v lásce. Prý je přešvihnuté. Tohle podle jeho mínění není. S tím úplně nesouhlasím, ale prameny vážně dobře zpracované. Tak asi přijdu příště, se podívat, jak se dělá dost dobré autorské divadlo.

Hlavní kredit za otevření tématu. Také celkové pojetí představení je jeho plusem, je dobře zvládnuté a rozhodně přínosné. Nicméně celé představení příliš tlačí na pilu, což je zvláště rušivé v jeho druhé polovině. A spojení Háchova osudu s poúnorovým komunismem, to už je skutečně za hranou; proboha proč?

Rukavice. Na to nikdy nezapomenu. Skvělé!

Československý prezident pro dobrotu na žebrotu. Když se obětoval, všichni v čele s Benešem ho velebili, a později všichni v čele s Benešem proti němu šířili nenávist. V rámci možností dobře zpracované, ale možností moc nebylo.

Inscenace je Háchovi po zásluze nakloněna, nenápadná velikost jeho osobnosti výborně vynikne v závěrečné konfrontaci s bezvýznamným pletichářem MZ. Skvělý nápad s průvodci V+W v provedení I. Machalové a H. Mathauserové, které se dobře zhostily i zpěvu jejich písní. P. Reif v náročné roli Emila Háchy (ad.) obstál, jen občas neuhlídal mimiku. Hudba charismatického D. Čámského dobře pasující, s mnoha rafinovanými narážkami (např. Bugatti step).

Hra je v divadelní rovině zdařilým příspěvkem k českému vyrovnávání se s vlastní minulostí. Autoři se snaží nově nahlednout na obvykle krajně negativně prezentovanou postavu Emila Háchy. Zobrazují jej až s určitou dávkou sympatie a porozumění pro jeho těžkou pozici. Hra je dobře napsaná a umně režírovaná, P.Reif jako Hácha, historií provázejí dva klauni, líčením odkazující na V+W, rámování hudbou mlčícího pianisty. Ten až v závěru má monolog, kde spílá českému národu pro jeho špatné vlastnosti, zde se myslím až zbytečně "tlačí na pilu". V závěru inscenace trochu ztrácí tempo, ale jinak je to významný počin na pražské divadelní scéně. 75%

Nedávám často sto procent. Ovšem pro inscenaci Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského tuto výjimku rád dělám. Alespoň v kategorii ?Divadla poučného a dokumentárního?. A možná i ?Divadla nutícího člověka přehodnotit jisté úsudky?. Představení, které jde pod kůži. A herecké výkony, které nadchnou. Doporučuji všemi deseti.

77%
Zvláštní doporučení našeho přednášejícího Státu a práva. Nemá divadlo příliš v lásce. Prý je přešvihnuté. Tohle podle jeho mínění není. S tím úplně nesouhlasím, ale prameny vážně dobře zpracované. Tak asi přijdu příště, se podívat, jak se dělá dost dobré autorské divadlo.

Hlavní kredit za otevření tématu. Také celkové pojetí představení je jeho plusem, je dobře zvládnuté a rozhodně přínosné. Nicméně celé představení příliš tlačí na pilu, což je zvláště rušivé v jeho druhé polovině. A spojení Háchova osudu s poúnorovým komunismem, to už je skutečně za hranou; proboha proč?

Rukavice. Na to nikdy nezapomenu. Skvělé!

Československý prezident pro dobrotu na žebrotu. Když se obětoval, všichni v čele s Benešem ho velebili, a později všichni v čele s Benešem proti němu šířili nenávist. V rámci možností dobře zpracované, ale možností moc nebylo.

Inscenace je Háchovi po zásluze nakloněna, nenápadná velikost jeho osobnosti výborně vynikne v závěrečné konfrontaci s bezvýznamným pletichářem MZ. Skvělý nápad s průvodci V+W v provedení I. Machalové a H. Mathauserové, které se dobře zhostily i zpěvu jejich písní. P. Reif v náročné roli Emila Háchy (ad.) obstál, jen občas neuhlídal mimiku. Hudba charismatického D. Čámského dobře pasující, s mnoha rafinovanými narážkami (např. Bugatti step).

Hlavní kredit za otevření tématu. Také celkové pojetí představení je jeho plusem, je dobře zvládnuté a rozhodně přínosné. Nicméně celé představení příliš tlačí na pilu, což je zvláště rušivé v jeho druhé polovině. A spojení Háchova osudu s poúnorovým komunismem, to už je skutečně za hranou; proboha proč?

77%
Zvláštní doporučení našeho přednášejícího Státu a práva. Nemá divadlo příliš v lásce. Prý je přešvihnuté. Tohle podle jeho mínění není. S tím úplně nesouhlasím, ale prameny vážně dobře zpracované. Tak asi přijdu příště, se podívat, jak se dělá dost dobré autorské divadlo.

Československý prezident pro dobrotu na žebrotu. Když se obětoval, všichni v čele s Benešem ho velebili, a později všichni v čele s Benešem proti němu šířili nenávist. V rámci možností dobře zpracované, ale možností moc nebylo.

Inscenace je Háchovi po zásluze nakloněna, nenápadná velikost jeho osobnosti výborně vynikne v závěrečné konfrontaci s bezvýznamným pletichářem MZ. Skvělý nápad s průvodci V+W v provedení I. Machalové a H. Mathauserové, které se dobře zhostily i zpěvu jejich písní. P. Reif v náročné roli Emila Háchy (ad.) obstál, jen občas neuhlídal mimiku. Hudba charismatického D. Čámského dobře pasující, s mnoha rafinovanými narážkami (např. Bugatti step).

Hra je v divadelní rovině zdařilým příspěvkem k českému vyrovnávání se s vlastní minulostí. Autoři se snaží nově nahlednout na obvykle krajně negativně prezentovanou postavu Emila Háchy. Zobrazují jej až s určitou dávkou sympatie a porozumění pro jeho těžkou pozici. Hra je dobře napsaná a umně režírovaná, P.Reif jako Hácha, historií provázejí dva klauni, líčením odkazující na V+W, rámování hudbou mlčícího pianisty. Ten až v závěru má monolog, kde spílá českému národu pro jeho špatné vlastnosti, zde se myslím až zbytečně "tlačí na pilu". V závěru inscenace trochu ztrácí tempo, ale jinak je to významný počin na pražské divadelní scéně. 75%

Rukavice. Na to nikdy nezapomenu. Skvělé!

Nedávám často sto procent. Ovšem pro inscenaci Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského tuto výjimku rád dělám. Alespoň v kategorii ?Divadla poučného a dokumentárního?. A možná i ?Divadla nutícího člověka přehodnotit jisté úsudky?. Představení, které jde pod kůži. A herecké výkony, které nadchnou. Doporučuji všemi deseti.