Náš tip

Pozoruhodně konstruovaná tragikomedie originálně zpracovává problematiku Alzheimerovy choroby. Neopomíjí úděl nejbližších, kteří jsou nuceni řešit nekonečnou sérii problémů, ale především dává nahlédnout do duše postiženého jedince. Zdařilá inscenace MDP na scéně Divadla Rokoko zaujme scénickým řešením a především výtečným výkonem Jana Vlasáka, který náročnou roli obsáhl způsobem, který diváku nedovolí vydechnout. Zprostředkovává vhled do pozvolného ztrácení, permanentně znejišťuje i publikum, vtahuje do chaosu mysli titulní postavy. V tomto směru cizeluje režisér inscenaci k až strašidelné dokonalosti.

Jiří Hána ve stylizované roli Čapka se potkává s velkou rolí. Na scéně Divadla Rokoko sledujeme věrohodný obraz posledních let Čapkova života a především složitosti doby, v níž tvořil. Dramatická koláž Věry Maškové a režiséra Pavla Kheka je divadlo s názorem, všímá si podobnosti společenských nálad "tehdy a dnes" a snadné zmanipulovatelnosti malého českého člověka, jednu z příčin bloudění bez vize. Čapkovy myšlenky zní příznačně a naléhavě, jako apel namířený do naší vyšinuté doby. Režie projevila cit pro dané téma a dokázala herce dovést k výkonům, jež v MDP nejsou zcela běžné.

Jedna z nejslavnějších her světové dramatiky je inscenována s důrazem na proud podtextů, který vyplavuje právě naše současnost, ať je to citová vyprázdněnost, důraz na kariérní stránky bytí nebo dobou aplaudovaná schopnost uzemnit druhého pofidérní argumentací. Skrze dialogy a absurdní situace slyšíme promlouvat naše podvědomí, až z překvapení nevyjdeme. Zpráva o dění pod povrchem balancuje v Divadle Rokoko mezi drsnou konverzační komedií a psychologickým dramatem s prvky „perplexovité“ absurdity v obou rovinách.

Jevištní podobu známého českého bestselleru představila Městská divadla pražská. Prostřednictvím příběhu lékařky Elišky, která se během válečných let ukrývá v zapadlé vesnici Želary, nacházíme nečekaný pohled na svět i hodnoty, o jakých většinou nemáme tušení ani my. Její příběh se proplétá s příběhy svérázných horalů a to, co na počátku vypadalo jako ztráta identity, se mění v nalezení svého pravého já.

"Nemlufte o kšížovkách, není čas na luštěniny! (...) Ona nečernouška, ona nebělouška, ona moula?" Kdo by neznal příběhy pana Kaplana a jeho přátel z večerní školy angličtiny pro dospělé. Humor založený na rozkošném komolení slov doplňují dobové songy i melancholické nálady přistěhovalců, kteří do Ameriky utíkají před Hitlerem. Pan Kaplan má třídu rád v Divadle ABC.