Vladimír10

Třikrát hurá! Do Národního divadla se po sedmi letech utrpení vrátila činohra, která tam skutečně patří, a to navíc se skvostnými hereckými výkony Z. Stivínové, V. Beneše a D. Prachaře.

10. 03. 2024, 14:00, alt. Juráčková, Němec, Křížová, Vaňková, Ressler, Gazdíková, Jícha

Jak správně převést na jeviště klasický divadelní text jasně ukazuje Jan A. Pitínský ve svém nestárnoucím představení. Základem celého úspěchu je především silné obsazení. Herci velkých rolí jako V. Postránecký, J. Štěpnička, M. Donutil či T. Medvecká se pod jednou taktovkou bezchybně doplňují. Furiantům ovšem vévodí Ondřej Pavelka a David Prachař. Svými improvizacemi dokáží pobavit celé hlediště Národního divadla i po mnoha reprízách. Výstupy jsou totiž pokaždé trochu jiné. K poklidné atmosféře přispívají též vhodně vybrané úryvky z oper Jakobín a Tajemství.

Báječně zpracovaná Ahlforsova hra s nepřekonatelnou Bohdalkou v hlavní roli. Na představení jsem byl již třikrát a z obsazení bych vyzdvihl vedle paní Bohdalové též paní Švormovou a Štěpánkovou, i pana Satoranského a Nováka, který roli opilce Roberta zvládl na jedničku. Zdeněk Maryška se k této figuře naopak vůbec nehodí. Bohužel jsem v tomto skvělém představení neviděl Simonu Stašovou, která v něm již neúčinkuje. Hudba byla velice pěkná a kostýmy tradiční. Líbily se mi především nádherné červené šaty paní Bohdalové v 2. polovině představení. Z celé inscenace bylo asi nejlepší 3. dějství.

Spletitými životními osudy procházejí lidé na celém světě. Mnozí však zbytečně propadají pesimismu, přestože všem stále zůstávají vzpomínky na radostnější zážitky. Toto poselství zformuloval B. Friel ve hře zřetelně. Psychologická rovina textu stojí na pomezí s ostrým humorem, který J. Bohdalové jistě cizí není. Díky obrovskému elánu zápasí se svojí minulostí, ale i nevstřícnou současností. V tomto složitém souboji se jí stává jediným společníkem, kterému svěřuje nejtajnější prosby, publikum. Proškrtání replik inscenaci prospělo, mohlo tak alespoň více vyniknout umění J. Kepky či R. Jelínka.

Sice zmodernizovaná, ale přesto v mnohém tradiční inscenace Marie Stuartovny. V prvním dějství mi sice vadilo, že se většina děje odehrávala za průhlednou plastovou stěnou, která diváky odděluje od herců. Zvláštní hudební složka, která se skládala ze stále se opakujících skladech, se k představení moc nehodila. Ale modernizace byla vcelku zajímavá. Dobrým nápadem bylo především schovávání dopisů Marie do jakéhosi zvláštního lustru. Skvělý výkon podala Dagmar Havlová v titulní roli. Z dalších účinkujících bych vyzdvihl pány Satoranského, Šťastného, Medunu a Řezáče.

Mě osobně dění na jevišti upoutalo. Nikdy mě tolik nezajímalo jak hra dopadne, nemluvě o skvělém hereckém výkonu Miroslava Donutila, který podle mě vůbec nepřehrával. Musím uznat že Špinarovy trapno chvilky tam skutečně byly, díky Bohu jen v omezeném množství. Jinak se jedná o báječnou inscenace se zajímavou hudbou, která vystihovala válečné období. Skvělý byl závěr se zastřelením Fleischera. Z dalších herců bych vyzdvihl pány Pyška, Beneše a Postráneckého, též paní Šplechtovou. Jediné co mi na inscenaci vadilo, bylo umístění hlavního stanu gestapa, který byl příliš daleko i z 1. řady.

Trendy současného divadla tvůrcům velí, že by neměli používat doslovné dekorace i přílišnou okázalost. Principál Divadla Na Jezerce J. Hrušínský se na toto vůbec neohlížel a vytvořil inscenaci tak, jak se divadlo dělalo před mnoha lety. Jedná se však o příjemné osvěžení k dnešním, někdy až příliš moderním, adaptacím textů W. Shakespeara. Celé snažení je doplněno skvělým komediálním umem R. Holuba, Z. Hrušky a B. Kodetové. Do očí bijící nedokonalostí je ovšem nevhodně vybraná árie z opery Orfeus a Eurydika zpívaná kontratenoristou, kterou se zde pokouší interpretovat dvě mladé dámy.

Skvělá inscenace, která každého pohladí na duši. Scéna byla zpracována velmi skromně. Naopak většina hereckých výkonů byla nadprůměrná. Chválím též skvělou hudbu P. Bělíka, která vystihuje charakter probíhající situace. Kostýmy jsou kupodivu v Národním divadle opět tradiční. Z herců podal nejlepší výkon pan Postránecký, který obtížnou roli lektora správného chování zvládl na jedničku. Z dalších herců bych vyzdvihl pány Němce, Beneše a Švehlíka, i paní Salzmannovou. Opět jedna z inscenací, která se skutečně povedla, a to i díky tomu, že nebyla přehnaně zmodernizována.

Po delší době se na jevišti DnV objevuje ryze klasické zpracování prvotřídního divadelního textu. Martin Stropnický text sice zkrátil, ale pouze ku prospěchu věci. Scéna s pohybujícími se sloupy a kostýmy všech herců jsou antické a k inscenaci se více než hodí. Z herců bych vyzdvihl především pana Šťastného, Medunu, Řezáče a Bambase. Též paní Kolářovou i Strykovou, které na velice malém poli, dokázaly rozehrát charakter svých postav. Z herců mě nijak nezaujali pánové Hofman a Příkazký, kteří byli mezi profesionálními herci nejhorší. K těmto výkonům však nepočítám mimický sbor divadla.

Další inscenace Divadla na Vinohradech, která diváka zaručeně pohladí po duši. Kostýmy byly klasické a k typu hry se více než hodily. Zajímavá scéna, vytvořená z posuvných bloků, napomáhala změnám mezi jednotlivými dějišti. Není proto divu, že se inscenace hraje již pět let. Nejlepší výkony podali Jan Šťastný a Jiří Dvořák. Dále vynikají J. Kepka, ale též Z. Adamovská a H. Maciuchová. Komická dvojice vznešených paní v podání Lucie Polišenské a Petry Hobzové též nebyla špatná. Přesto mě mrzí, že jsem neviděl v této roli Evu Režnarovou. P. Hobzová totiž jako obvykle příliš přehrávala.