Vladimír Rogalewicz

Při dramatizaci velkých románů je Jan Mikulášek nejsilnější; je to skutečně Bernhard, možná ještě víc než v celém románu. Navíc si to Mikulášek rozdal s pokrytectvím a malostí české kulturní scény (bravo za citlivý převod do českého prostředí!). Režie staví nádherné obrazy z maloměstského salónu. Marek Cpin kandiduje na další cenu za nejlepší výpravu. Výborní jsou herci (mám-li jmenovat, pak zejména Magdalénu Sidonovou a Jana Hájka). Minus 10 % za (opět!) zcela nefunkční a zbytečnou nahotu.

Někdy je dobré pozvat slavného hostujícího režiséra, aby ukázal, jak rozhodně ne. Přitom jeho vedení herců je obdivuhodné a pro české prostředí obohacující. Představení má postmodernistické rysy,jako když pejsek s kočičkou vařili dort. I zde je výsledný tvar (který stěží drží pohromadě) víceméně nejedlý. S estetikou (nebo spíše neestetikou) J.Klaty se míjím; bohužel jsem viděl třetí dekadentní představení za sebou. Obdiv patří hercům, kteří toto nelehké představení úžasně zvládli (o T.Dočkalové tu píší všichni,souhlasím). Divadlo Pod Palmovkou aspiruje na místo mezi nejlepšími českými scénami.

Hlavní myšlenka je nosná a představení zůstává v akceptovatelných mezích. Trpí výraznou nevyrovnaností, první polovina je lepší, po přestávce ztrácí dech. Klobouk dolů před režisérem za to, že se mu toto obtížné téma podařilo smysluplně zpracovat, i před herci za fyzicky a jistě i psychicky náročný výkon. Přesto nedokážu hodnotit výš.

Nedokážu odlišit předlohu od zpracování. Not my cup of tea. Místy zbytečně dekadentní. Pokud to do přestávky nese výrazné poselství, část po přestávce jako by byla z jiné hry.

Neskutečně poetické, vtipné, plné nápadů. Přestože nový cirkus rozhodně není můj šálek kávy, toto představení mohu jen chválit a doporučit. Stejně jako Jiří landa vlastně nevím, proč nedávám nejvyšší hodnocení.

Plusy: zejména povedené libreto, výkony některých zpěváků - v našem představení především J.Mach, L.Bergerová a D.Vitázek, dobře vystihnuté britské prostředí i 60.léta, scény v marihuanovém rauši.
Zápory: výkon orchestru, který hrál bez zájmu a bez rockového drivu, aranže některých písní (zejména v první třetině představení) na hony vzdálené hudební poetice Beatles, některá sborová čísla ve stylu baletu čs. televize.
Jako u muzikálu často, představení běží jako automatický stroj bez přílišné interakce s publikem. Vzhledem k očekávání vyvolaného zde uvedenými hodnoceními jednoznačně zklamání.

Divadlo malých forem pokračuje - zcela originálním souborem. Velice příjemný večer, i když při znalosti předchozích představení ničím nepřekvapí. Mám je všechny rád!

66 %. Těžko něco vytknout, ryze moderní představení má vyváženou hereckou složku, režii, hudbu, drsnou redukci textu. Přesto je výsledek chladný, odosobněný. Expresivně předváděné city jsem sledoval jako za sklem, nijak mě nezasáhly. Navíc se mi zdálo, že J. Mikulášek postupně ztrácel nápady; nejzajímavější je první dějství, část, která se odehrává "v kontejneru" už nemá takový tah. Scéna neruší, ale není příliš funkční; od M. Cpina jsem už viděl nesrovnatelně lepší kreace.

Velice povedená vyvážená politická satira. Znamenitá režie, která nikde netlačí na pilu a všechny scény dobře vypointuje. Nemalý díl na úspěchu má O. Kavan - role je to sice vděčná, ale mohla by být snadno karikovatelná. kavanovo civilní pojetí je mimořádně působivé. Inscenace dokáže velikou zkratkou reagovat i na politické dění posledních dnů.

Ano, šílený úlet. Místy to ztrácí rytmus, chtělo to větší zásah dramaturga. Vše zachraňují skvělí herci, V. Neužil a zejména L. Krobotová. Kdybych to neviděl, vůbec nic by se nestalo.

Zprávy o této produkci ve mne vyvolávaly zvědavost i strach, aby to nakonec nebylo jenom snobské. Představení mě ale oslnilo. Především neskutečně přesně vystihlo charakter knihy. Navíc zejména díky Vladimíru Javorskému a Kamile Polívkové jde o skutečně mimořádný zážitek.Představení je dokonalé: nic nechybí, nic nepřebývá. Také Eva Novotná je Javorskému rovnocennou partnerkou, vše je doplněné podmanivou hudbou, skvělou stínohrou, znamenitým světelným designem. A to snobské degustační menu je především důmyslně využito pro navození prostředí a atmosféry; za víc komentářů nestojí, a to je dobře.

Chladné, odtažité. Formálně dokonalé, k obsahu se divák dostává těžce. Marek Cpin dostal k dispozici obrovské jeviště, a to výsledku bohužel neposloužilo; tentokrát rozhodně zaostal za svými mnohými jinými výpravami. Herecky proměnlivé - excelovali Pechlát, Beretová, Javorský. Celkový dojem velmi rozpačitý.

Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček děj nejen přenesli do současnosti, ale zhutnili až na dřeň. Vzniklo znamenité představení, které působí autenticky zejména v prostředí vesnické hospody (4. kategorie). Drsný a nelichotivý obraz venkova. Znamenité kostýmy. Herecky vyrovnané a skvělé. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 10.1.2018)

Milé, intimní, křehké, snové. Zhmotnění mých (i Vašich) snů.

Dlouhá muzikály umí. Jestliže se soubor rozhodne pro muzikál, pak výsledek často předčí profesionální muzikálové scény. Znamenití jsou bez výjimky všichni herci, střídají hudební nástroje, hrají s chutí, dobře zpívají. To ale víme dávno. Co dál? Děj ohlodaný na kost tvoří jen věšák na hudební vystoupení. Trochu málo...

Moderní revue uveřejnila místo recenze premiéry verše J. Mahena: "Pohádka láká. Vyprodán je dům./Stvořeno dílo, jak chce publikum:/trošičku smíchu, trochu tragiky,/pak hastrmani, mlynář, princezna,/a nad lípou zní píseň líbezná./Ó národe můj, jak jsi veliký." Totéž platí pro současnou incenaci (jen nad lípou zní Modlitba pro Martu).Skvělá režie,všichni herci aspirují na umístění v Anketě,výborná scéna,kostýmy,hudba,... Má 92 letá maminka byla nadšená (konečně znamenité divadlo podle jejího gusta). Bohužel však vše ve prospěch hry, která byla nesnesitelně zastaralá, už když se maminka narodila!

Skvostná benefice pěti hereček - v jejich výstupech je vše opravdové, nekašírované, přesně vypointované. Zarámování taneční performací a výstupy Davida Prachaře je naopak prázdné a formální. I když chápu, že bylo třeba ty herečky něčím doplnit a vyvážit, zvolené řešení se příliš nepovedlo.

Skvělá aktualizace. Bytostně současné. Překvapení: politické divadlo žije! Takto vypravené klasiky do škol! Bravo!

Mezi ostatními představeními na Jezerce je to jako jednooký mezi slepými. Podle ohlasů jsem čekal víc. Hra je hodně krotká. Jakou vinu na tom má text a jakou režie a možná i herec (byť Milan Kňažko celý večer bez problémů sympaticky utáhne) si netroufám odhadovat.

Víc Nebeský než Ibsen, posuny (nebo spíš vypreparování až na kost) jsou ale smysluplné. Nebeský našel k Ibsenovi klíč a v každé další inscenaci ho už jen trochu upřesňuje. Tento výsledek je zatím nejlepší. Spousta detailů ve scénografii, kostýmech, hudbě, vedení herců, které se jednotlivě zdají být nesmyslné a bez vztahu k inscenaci, ve svém součtu znamenitě působí.

Viz hodnocení Jana Pařízka, je zcela výstižné.

Povedená minimalistická dramatizace. Velké nasazení všech herců. Dobře využitý zajímavý prostor. Rozhodně stojí za vidění.

Stále nevím, proč byl tento text inscenován. Proč jsem ho měl tři hodiny poslouchat. Byl nezajímavý, nudný, slovníkové heslo. Snaha tvůrců tím byla značně limitována. Skvělá hudba, i díky Tereze Marečkové. Zbytečně složitá scéna, její přestavby se místy zdály zbytečné až rušivé. (Praha, Divadlo Pod Palmovkou, 24.10.2017)

Téma trefilo do černého. Nikoli už text (už zde bylo napsané, že příliš předvídatelný) a přes energii a sympatické snažení obou hereček ani výsledný tvar. Ve výsledku je to slušná školní etuda, nic víc.