PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 38 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (166)
Helena Grégrová: 17 % (197)
Iva Bryndová: 18 % (148)
Jiří Landa: 18 % (158)
Lukáš Dubský: 18 % (158)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.2.2023)
Já si zasloužím víc! Věrný tomuto přesvědčení, jde si hlavní hrdina neúnavně za svým cílem a prostřednictvím svého šarmu a sváděním těch správných žen se mu to daří. To vše v tříhodinové inscenaci, která ač dokáže zaujmout, umí být především ve své první půli i trochu zdlouhavá. Po přestávce už to však nabralo to správné tempo. Některé režijní postupy mě rušily, především mimický sbor mi tam chvílemi velmi vadil a rušil. Herecké výkony byly skvělé, zaujali především O. Kraus a V. Javořík. Škoda, že jsem neměl možnost vidět mou oblíbenou J. Kotrbatou. Ač má inscenace své mouchy, ve výsledku jsem spokojen. /4.2.2023/
(zadáno: 6.2.2023)
Od začátku do konce strhující a vůbec ne nudná dramatizace klasického románu mě nadchla po všech stránkách. Zajímavé režijní postupy a nápady, a to i modernějšího rázu, ovšem při zachování klasického divadla s důrazem na herecké výkony a text, to vše perfektně vyváženo. Je to atraktivní, je to srozumitelné, a přitom mám pocit, že tam nic nechybí ani není navíc. Funkční účelná scéna, skvělá hudba, perfektní práce se světly. Inscenaci nedochází dech ani po třech hodinách. Z herců chválím především V. Dvořáka, K. M. Fialovou a J. Vlasáka, kteří tak nějak přirozeně vynikají a své role zvládají s přehledem. Za mě absolutní spokojenost! /1.2.2023/
(zadáno: 6.2.2023)
Dramatizace románu o životě a smrti, o sourozeneckých poutech a o všem tom bordelu, který někteří z nás mají v hlavě a perou se s tím, jak ho vymést. Na malém prostoru se odehrávají malá dramata dvou sester a zaznívají myšlenky s nimiž jsem se neměl problém ztotožnit. A tak jediné, s čím jsem měl trochu problém, bylo přeskakování v ději ze současnosti do minulosti, kdy mi několikrát chvilku trvalo pochopit, v jakém období se právě dění na jevišti nachází. Jedná se o nevšední a těžký zážitek, který mě sice nikterak více nezasáhl, ale ani mě nenechal chladným. Skvělé herecké výkony i práce všech zúčastněných! /31.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 6.2.2023)
Komediální drama o získávání sexuálních zkušeností a uvědomování si sebe sama a toho, co od života chceme, plyne vcelku příjemně a tak nějak nenuceně, takže jsem si to vlastně celou dobu užíval. Zatímco první půlka je vcelku nenáročná, v druhé půli už se dočkáme dramatičtějších scén, což mi přece jen k hereckému naturelu Daniela Krejčíka sedí více. Nicméně je to právě on, kdo celé představení vcelku spolehlivě táhne, a to za vydatné asistence Jitky Schneiderové, kdy spojení těchto dvou herců rozhodně nenudí. Chválím také jednoduchou funkční scénu! Mé první setkání s Absolventem tak dopadlo na výbornou! /24.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 15.1.2023)
Čechova mám rád pro tu pomíjivost okamžiku, kterou dokáže tak věrohodně zachytit ve svých dramatech. To nechybělo ani zde, ovšem chvílemi jsem měl pocit, že je to vše sterilní či nepřesvědčivé. Chyběla mi tam motivace postav, chyběl mi tam vztah k višňovému sadu. Nicméně nadchly mě skvělé nápady, jako je po celou dobu přítomná vodní hladina coby němý svědek minulého, současného i budoucího, či umělý travnatý koberec, který na konci představení symbolicky mizí. Herecky excelovala G. Míčová či P. Gajdošíková, jejíž závěrečná scéna s A. Vaculou byla krásně symbolická a smutná. Za mě spokojenost, byť ne úplná! /10.1.2023 - derniéra/
(zadáno: 15.1.2023)
Zaniklé město, zapomenutí lidé a příběhy, jež se udály už velmi dávno. Příroda si vše bere zpět, ale osudy obyvatel ztraceného města ožívají před divákovým zrakem jako tichý přízrak minulosti, jenž si uzurpuje jeho pozornost a nechává nahlédnout do toho, co bylo. Postavy se objevují a zase mizí, žijí si svými životy a je krása sledovat, co se na jevišti odehrává. Vše je tak podmanivé, strhující, živé a zároveň bolestné, smutné a srdcervoucí. Vše sem perfektně zapadá nejen díky skvělé práci celého týmu, ale i precizním hereckým výkonům. Byla slast sledovat to z první řady. A Barbora Křupková je pro mě velký divadelní objev! /6.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 17.12.2022)
Muzikál je pro mě synonymem pro cosi rozjásaného, komerčního, jednoduchého. Vlastně ani nechápu, proč jsem si tu vstupenku koupil. Ale začalo představení, mé pochyby se postupně rozplynuly a zbyl jen zájem, zvědavost a nadšení z toho, že muzikál může být i na vážnou notu a zahraný v jazzovém žánru. Příjemně to plynulo, postupně se přidávaly tíživé pocity a nakonec zůstal smutek z osudů jednotlivých postav. Skvělé herecké výkony (viděno v alternaci R. Havelková, H. Seidlová, J. Carda), kdy hlavním účinkujícím není co vytknout, to vše doplněno skvělou živě hrající kapelou a funkční scénografií. Za mě spokojenost! /14.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.12.2022)
Moje třetí verze Zkrocení zlé ženy, kterou jsem viděl naživo v divadle, patří rozhodně k těm bizarnějším divadelním zážitkům, což je dáno obsazením ženských rolí mužskými herci. Místy to bylo laciné, místy okouzlující a ve výsledku vlastně asi nezapomenutelné. Zároveň to bylo svižné a závěrečná pointa s telefonátem leccos vysvětlila. Pro mě je důležité, že to nebyla jen variace na Shakespeara, ale že to v mezích možností byl skutečně Shakespeare a Zkrocení tak, jak jej znám. Herecky obstojné, zároveň jsem se i pobavil, takže za mě vlastně spokojenost, byť příště budu zase rád za nějakého normálnějšího Shakespeara. /9.12.2022 v Táboře/
(zadáno: 17.12.2022)
Jaká je daň za úspěch? A lze zůstat na vrcholu i po padesátce? Kateřina Brožová dokazuje, že zvládne perfektně zahrát obyčejnou 55letou ženu, která bojuje o udržení manžela, dcer i vydobyté pracovní pozice, na kterou se dere mladší a dravější kolegyně. Stejně jako u mého hodnocení původní verze inscenace na Vinohradech (viděno 31.5.2019) musím vyzdvihnout Šárku Vaculíkovou, jejíž postava v této inscenaci vybočuje a ona to zvládá zahrát s přehledem. Vlastně mě potěšilo vidět po třech a půl letech tuto inscenaci v téměř původním obsazení a jsem nadšený stejně jako poprvé. Rozhodně nadprůměrně kvalitní zájezdovka! /4.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 2.12.2022)
Sesterské pouto tak silné v dětství mizící s ubíhajícími roky kamsi do ztracena je výborným výchozím bodem pro dramatický text, jenž vyznívá krásně tragikomicky a nostalgicky, protože přesně o tom je život. Pokud je navíc dobrý text inscenován s citem a podpořen kvalitními hereckými výkony, stává se z něj silný zážitek. I. Pazderková a M. Randová jsou ve svých rolích dokonalé, dokážou ale inscenaci i skvěle odlehčit, kdy například flirtování M. Randové s vybraným divákem vyloženě pobavilo. Vyznění textu pomáhá i minimum kulis a rekvizit a komorní prostor jeviště. Takhle nějak si představuji kvalitní zájezdovku! /22.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.11.2022)
Nestárnoucí klasika o otázce morálky, viny, trestu a právu vzít spravedlnost do vlastních rukou dostala v Hradci Králové důstojnou podobu plně akcentující text, jenž klade na účinkující herce nemalé nároky a v divákovi vyvolává zajímavé a možná i znepokojivé otázky. Pan režisér Nvota šel k mému nemalému nadšení cestou klasického zpracování s mírnými modernizacemi, jež příliš nepřekáží, ale jejichž smysl jsem příliš nechápal. Důležité však je, že inscenace je srozumitelná a nabízí kvalitní herecké výkony a příležitosti především pro dokonalého Vojtěcha Říhu v hlavní roli. Silné a mrazivé tak, jak se na antickou tragédii patří! /16.11.2022/
(zadáno: 16.11.2022)
Netušil jsem příliš, co mě čeká, a tak jsem se nechal unášet příběhem fascinovaně hledíc na jeviště, co se to před mými zraky odehrává. Už jen scéna naprosto dokonale imitující nástupiště metra mě dokázala nadchnout. A stejně nadšen jsem byl jak z hereckých výkonů všech pěti pánů, tak z textu, který tak nějak mrazivě přesně ukazuje, jak se dokáží měnit charaktery a postoje člověka opojeného mocí a pocitem nadvlády. Zcela originální děkovačka pak jen dotvořila můj výsledný velice pozitivní dojem. Jistě, možná mohla být upozaděna komediální stránka a mohlo se více pracovat s mrazivou gradací, ale za mě je to takto skvělé! /15.11.2022/
(zadáno: 15.11.2022)
Ikonický text českého divadla v originálním režijním pojetí. Pan režisér Hába vkládá do více než století starého příběhu současné moderní prvky, jako je elektrická kytara, kávovar či sluneční brýle, a jako leitmotiv mu slouží koně. Ale přitom nezapomíná na příběh, nářečí a samotný děj, který se tak nějak přirozeně posouvá a dává smysl. A dokonce dojde i na kroje. Maryša v podání Anny Peřinové je svéhlavá, vzdorovitá a především dokonalá. Ostatní ale příliš nezaostávají, a tak tu máme svěží, moderní, ale přitom mile klasickou verzi Maryši, která má a dává smysl. A pro mě se jedná o velmi příjemné překvapení a nevšední zážitek. /14.11.2022/
(zadáno: 15.11.2022)
Jednoduchá komedie s prvky dramatu, která nepřináší nic nového, nic moc zajímavého, a která se mi zřejmě brzy vytratí z paměti. Nic moc jsem neočekával, a tak jsem vlastně ani nebyl zklamán, naopak zhruba první hodina byla docela ucházející, ale pak už mi to přišlo jednotvárné a nudné. Diváci spíše než na inscenaci jdou na Karla Rodena, a takoví diváci zřejmě odcházejí uspokojeni. Souhra manželského páru Krausová / Roden fungovala, Kristýna Nováková jim byla rovnocennou spoluhráčkou, a tak vlastně mohu konstatovat, že už jsem viděl horší inscenace. Chválím scénu, jež skvěle vytvořila iluzi rybníka a přírody. /10.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.11.2022)
Mé čtvrté setkání s Furianty, tímto klasickým českým divadelním textem, bylo vpravdě zážitkem. Tvůrci skvěle balancují mezi klasickým a moderním pojetím, kdy tu moderní část zastávají kostýmy či současná mluva a výrazy. Nadšený jsem z proložení textu písničkami, které se sem skvěle hodí. Jinak se v zásadě jedná o obstojně zvládnutou klasiku, která zkušenějším divákům nabízí něco nového a nové diváky snesitelným způsobem seznámí s českou klasikou. Hereckým výkonům nemám co vytknout, scéna je originální, jednoduchá a přitom plně funkční a celkově mě to pozitivně nabudilo, kdy jsem měl po celou dobu nenucený úsměv na tváři. /8.11.2022 v Táboře/
(zadáno: 15.11.2022)
Jednoduchý nápad o předražené koupi bílého malířského plátna, jež je považováno za moderní umění, se zdá být vděčným námětem pro komedii. Pro autorku je to však jen výchozí můstek pro odhalení lidských charakterů, jež dřímají schované uvnitř a potřebují tu správnou stimulaci, aby vystoupaly na povrch. A tak se komedie postupně mění v konfrontaci třech dlouholetých přátel, jež může vést až k rozkladu jejich kamarádství. Zajímavě napsáno, bravurně zahráno. Dokonalá souhra je z jeviště patrná a inscenace zavdává důvod k zamyšlení. Jen mi to přišlo chvílemi trochu jednotvárné, ale to je nejspíš můj problém. /7.11.2022 v Táboře/
(zadáno: 15.11.2022)
V Brně se odhodlali nabídnout divákům poctivou dramatizaci rozsáhlého klasického románu o lásce, touze a nelehkých životních volbách. Nádherná salónní scéna, perfektně vyřešená iluze vlaku a nádraží za pomoci projekce, dokonalé kostýmy, to vše by samo o sobě stačilo k mé spokojenosti. Inscenace však disponuje rovněž skvělými hereckými výkony, kdy exceluje především Ivana Vaňková, ale líbila se mi celá ústřední pětice (Vaňková, Mach, Mazák, Němec, Isteník). Annu Kareninu jsem nikdy nečetl, ale po zhlédnutí inscenace mě to láká, a to je asi nejlepší pochvala. Za mě absolutní spokojenost, jen ke konci už to bylo trochu dlouhé. /5.11.2022/
(zadáno: 31.10.2022)
Klasika, jež mě absolutně nadchla! Chlad, odtažitost, nedůvěra, závist, žárlivost, pohrdání, nenávist, touha, láska, vzdor, neústupnost. Tohle vše divák zažívá a vidí na hlavní scéně vinohradského divadla v působivém Lorcově dramatu, jež je silnou a naléhavou výpovědí o mentalitě španělského venkova. Čistokrevné herectví všech zúčastněných dam je pak zvýrazněno perfektně načasovanými živě hranými a zpívanými španělskými rytmy v podání skupiny RAZAM, jež jakoby diváka opravdu přenesly na horkou španělskou půdu. Vhodně je zvolena jednoduchá, ale plně dostačující a účelná scéna, stejně jako kostýmy. Dechberoucí a intenzivní zážitek! /26.10.2022/
(zadáno: 31.10.2022)
Krásná, milá a odlehčená opereta od Oskara Nedbala o takové malé ženské pomstě se v Opavě dočkala důstojného klasického nastudování. Scéna i kostýmy jsou skvělé, režijní vedení je přesné. Role jsou vhodně typově i pěvecky obsazené. Vynikala především Barbora Čechová v hlavní roli Heleny, stejně jako v roli jejího otce Jiří Přibyl. Zdatně jim sekundovali Peter Malý a Vít Šantora v rolích mladých zámožných mužů na ženění. Velkolepost inscenace pak podtrhla i dokonalá souhra všech souborů Slezského divadla. Navíc na mě velmi zapůsobilo, že jsem tuto operetu viděl v divadle stojícím hned naproti rodnému domu Oskara Nedbala. /25.10.2022 v Táboře/
(zadáno: 24.10.2022)
Komedie o vztazích, o pomstě, ale i o druhých šancích, jejímž středobodem je vztah mezi bývalými manželi Veronikou Freimanovou a Petrem Nárožným. Kdo hledá jednoduchou, možná i předvídatelnou komedii na pohodu a odreagování, tak zde se mu jí dostane. Potěší i příjemná délka (necelé dvě hodinky včetně přestávky), takže se nic nenatahuje a inscenace ani nezačne nudit. Samozřejmě tím hlavním důvodem, proč toto vidět, je zřejmě účast pana Nárožného, který i po osmdesátce srší vitalitou, vtipem a nepopiratelným charismatem. Paní Freimanová mu je rovnocennou partnerkou, stejně jako Vasil Fridrich či Robert Hájek. /20.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Životopisná inscenace o ženě, jejíž jméno jsem dosud neznal, pro mě byla dobrodružstvím s velmi nejistým výsledkem, kde určitou zárukou pro mě bylo jen jméno režiséra Petra Svojtky a pana Hány v jediné mužské roli. Byl jsem však příjemně překvapen tím, že inscenace je laděná spíše do komediálního tónu a místo suchých životopisných scén je plná odlehčené komediální nadsázky a příjemně bulvárního odéru. Na mém výsledném dojmu se podepisují i herecké výkony obou dam stejně jako pana Hány. Jen škoda, že po čase už mi ten sled vybraných scének, které moc nedrží pohromadě, přišel trochu nudný a únavný. /17.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Trojice obyčejných mužů z lidu se schází v sauně a řeší všechno možné, aneb každý si myslí, že všechno ví, všemu rozumí, vše viděl a všude byl dvakrát. Netrvá to dlouho (cca 80 minut v kuse), odsýpá to, a je to mnohdy hodně vtipné. Polonahá trojice Hanuš, Macháček, Bumbálek hraje s tím správným zanícením, občas se odbourávají i navzájem a celé to příjemně plyne. Možná až příliš jednoduchá inscenace se mi perfektně strefila do nálady a odcházel jsem s úsměvem na tváři. A probralo se zde opravdu všechno, od autobazarů, přes kysané zelí či inkluzi ve školách až po pravdoláskaře. My Češi zkrátka rozumíme všemu. /13.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Příběh životních ztroskotanců, kteří se jen tak tak drží nad vodou a snaží si urvat pro sebe trochu toho místa na Slunci, z mého pohledu příliš nevynikal. Je totiž snadno zaměnitelný s mnoha jinými na podobné téma, byť snaha o vtipné vsuvky se cení. Originalita je snad jen ve způsobu, jak přijít k penězům. Inscenaci tak pomáhá především herecké obsazení, byť jsem se nemohl zbavit dojmu, že trojice Langmajer, Liška, Hein je nesehraná a drhne jim to. Což je u takto komorního příběhu zásadní problém. Nejslabší výkon podává pan Hein. Konec mi pak přišel takový nemastný neslaný. Ale i tak je to ucházející zážitek. /12.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Jednoduchá komedie o tom, kterak se na jednu lež nabalují další a divák jen čeká, až se to vše rozmotá. Což o to, místy to i bylo vtipné a na to, že se jedná o zájezdovou produkci společnosti Háta, se zde ani moc nepřehrávalo. Ale ta délka inscenace je prostě neúměrně dlouhá. Tohle se mělo seškrtat a zkrátit, aby to odsýpalo. Bohužel téměř tři hodiny (vč. přestávky) jsou na jednoduchou komedii fakt hodně a unavovalo mě to. Ale musím uznat, že než jsem u toho začal usínat, bylo to obstojně milé. Jen to po čase začalo být monotónní. Viděno v alternaci Vaculík, Želenská, Stanková, Jiráček, Štolpa, Andrlová. /10.10.2022 v Č. Budějovicích/
