Vladimír Rogalewicz

Přesně tato hra má být (kvůli vazbě na město, kvůli kvalitní předloze i kvůli značce Tugendhat) v Brně na repertoáru. Dramatizace je ale promarněná příležitost. Vystupuje zde zbytečně mnoho postav, je pokryto zbytečně mnoho vedlejších dějů, hra má zbytečně mnoho zbytečně krátkých výstupů, celé je to zbytečně dlouhé. Při vzniku chyběla trocha sebereflexe, odhad vlastních sil a spolupráce například s Janem Mikuláškem. I když Stanislav Moša při dramatizaci moc neuspěl, jeho režie, dobré vedení herců a znamenitý výběr hudby vedly nakonec k poměrně zajímavému představení.

Skvělý Daniel Bambas v představení, které zejména v první polovině výrazně padá pod hranici šmíry. Celkové pojetí, režie, výběr (a kvalita) hudby, vše katastrofa. Druhá polovina, která je výrazně lepší, se zasloužila alespoň o těch 70 % (spíš 65 %). Velké očekávání vzhledem k hodnocení ostatních a (asi z něj vyplývající) velké zklamání. Nicméně kvůli hostujícímu D. Bambasovi představení stojí za cestu do MB.

Přesný a vděčný, ale nikterak objevný text je znamenitě interpretován.

Zajímavý nápad, perfektně dotažený do konce. Obdivuju režiséra i herce za dokonalé dodržení zvoleného (nesnadného) stylu po celou dobu představení. Divák je na začátku pobaven, s průběhem inscenace se ale začíná lehce nudit. A ano, chybí tomu jakýkoli přesah či poselství. Jde o (v DnZ další v řadě) dokonale inscenovanou studijní etudu, která je zřejmě zajímavější a důležitější pro tvůrce než pro publikum.

65 %. Vše již bylo napsáno. Dokonalá scéna, skvělí herci a herečky. Dokonale vykreslená nálada. Ale sdělovaný obsah se mě jaksi nedotknul. Překombinované.

74 %. Po Walls and Handbags jsem měl asi vysoké očekávání. Technické představení. Vrcholná akrobacie, skvělá souhra, znamenitý (živý!) hudební doprovod, málokdy vídaný světelný design. Mně tam ale chyběl příběh, sdělení. Na Letní Letné mezi novocirkusovým publikem to bylo asi skvělé, v běžném repertoáru chci víc než řemeslo.

Viz komentář Pavla Širmera. Přidávám 10 % za bezchybný výkon obou dam - ten by si zasloužil absolutorium, ale řada problematických míst v textu hry včetně konce jakoby přilepého odjinud tomu brání.

Smekám před oběma soubory, jak se vyrovnaly s oblastí vlastní tomu druhému z nich. I když jde v podstatě o řadu skečů, celkový příběh to má. Pro mne ale spíš jednorázová kuriozita.

Reinkarnovaná kalemburská prvotina má ještě řadu neduhů školních představení. Přesto vysoce nadprůměrná zábava s příslibem budoucího...

Formálně dokonalé. Spíš obraz než divadlo, a navíc geniálně doplněný Alešem Březinou hudební (nebo spíš zvukovou) složkou. Herecky zejména úžasný chór, Eva Hacurová i Petra Špalková jako obvykle skvělé. Vše ale hodnotím akademicky, představení zůstává chladné (i přes maximální snahu dua Otčenášek-Burešová). Ten příběh je nám dnes vzdálený a citově těžko zasáhne.

Vzhledem k množství naprosto pochvalných hodnocení spíš zklamání. Herci hrají jako o život, režie důsledně drží zvolenou koncepci. Představení dobře zobrazuje náladu a vyznění knihy. Tolik pozitiva. Přesto bylo přijetí vcelku chladné. Celý děj je zobrazen jako vyloženě dekadentní; taková je současná doba, ale nikoli Kafkův román! Konec je strašně nastavovaný a zcela ztrácí tempo, kladu si navíc otázku, zda použití dalších (nejen) Kafkových textů bylo ku prospěchu. A tradiční povzdech nakonec: proč tolik (nefunkční) ošklivosti, nepořádku na scéně, nechutných scén.(Divadlo Archa,Praha,3.4.2019)

Jak píše Lukáš Dubský: "Interview je celkem tuctová hra, kterou do nadprůměru vytahují herecké výkony J.Plesla a V. Khek Kubařové." Ano, bulvár, jak zde několikrát zaznělo. Myslím, že i Dejvické divadlo si takový titul může občas dovolit. Mělo by mu ale věnovat stejnou pozornost, jako ostatnímu repertoáru. Z tohoto představení dělala bulvár zajména scénografie a lighting. Mimořádně mě také zklamal program s minimální informační hodnotou. Pokud tento titul neuvidíte, nic se nestane. Bodové ohodnocení patří oběma hercům.

Představení nezklamalo, splnilo, co jsem čekal: milé retro pro letní večery pod širým nebem, pro pamětníky srdeční záležitost. Malé aktualizace - jak textové, tak hudební - bohužel působí rušivě a posouvají představení blíže k laciné zábavě. Ivan Lupták i Jan Meduna jsou uvěřitelní, Zlata Adamovská a částečně i Berenika Kohoutová přehrávají. Všechny předčí Andrea Holá. 65 %, z nostalgie dávám o 5 % víc.

Stejně skvělé a zábavné jako všechny předchozí díly. Je zřejmé, že to zúčastněné i po 10 letech stále baví. Vzali si ale těžký úkol: naplnit vždy nově stejnou strukturu. To nefunguje napořád a i skalní fanoušek CC přemýšlí a srovnává. Do příště už bude nutné dát hravému stylu CC pevnější (a zajímavější) obsah.

Zajímavé zpestření repertoáru bohužel zůstalo na vinohradském průměru. Představení pohřbila zejména chybějící tužka v ruce dramaturgyně (neúnosná stopáž a nastavovaný konec) a eklektická superkonzervativní nezajímavá režie (jak si možná žádá vinohradské publikum nebo principál?). Síla představení tak stojí na hercích, kteří se svých rolí zmocnili nadprůměrně. neurazí, nenadchne.

75 %. Kam chodí Tomáš Dianiška na životopisné náměty svých her? Tentokrát vytvořil text, který je zajímavý, objevný a navíc ukazuje, jak dokážeme být zlí na někoho, kdo je odlišný. Hra svým námětem i (znamenitým) provedením rezonuje se světem mladších generací. K umění, dokonalosti a plnému hodnocení má však daleko. Zatímco první polovina byla strhující, druhá polovina (možná jen poslední třetina) výrazně ztrácela tempo a začínala nudit. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 18.1.2020)

Ano, poctivé divadlo. Expresionistický styl německého divadla. Představení by si zasloužilo ještě více zhutnit, jeho délka byla už za hranou. Navíc dochází k významovému posunu ve prospěch Petra Švajcara, který by měl být chladným strůjcem vší té hrůzy, nikoli obětí. Skvělá scéna se skleněnou kostkou a skvěle využitým zrcadlením. Petra Tenorová, Marie Málková, Miloslav Mejzlík a Milan Kačmarčík ve skvělé formě. (O část bodů představení přišlo, protože já prostě tento hrubý a ukřičený styl nemám v oblibě.)

Nadčasové téma zkorumpovanosti partajní politiky, zvlášť výrazné v současné koronavirové době, s kterou text hry znamenitě rezonoval. Díky pánům Barešovi, Vlachovi a Řezáčovi sdělení hry nezaniká. Na tom ale nemá žádnou zásluhu režisér. V první polovině jen neinvenčně převedl hru na jeviště. I když je v tom jeho přínos a výklad nulový, kdyby u toho zůstal, výsledek by byl možná mnohem lepší. Druhá polovina se však kvůli necitlivým zásahům do překladu a především bulvárnímu výkladu vůbec nepovedla. Kdyby dnes nebyla hra tak aktuální, asi bych hodnotil výrazně níž. (Záznam ze streamu, 23.4.2020)

Pečlivě připravené představení. Funkční stylizace a přesné vedení herců daly vznik formálně dokonalému představení. Nicméně mě celou dobu pronásledovala myšlenka, proč bylo toto dílo uvedeno a co mi má (v současné době) říct. K tomu možná přispěl i závěr, který vlastně v představení chyběl. A tak zbývá obdivovat Michala Isteníka, s nímž toto představení stojí a padá. Právem za tuto roli dostal Thalii. Bravo! (Záznam ze streamu.)

Ostravský Hrabal. Znamenitě vystižené prostředí, jazyk, život v této komunitě. Chybí jen nosný příběh. (Záznam ze streamu, 6.5.2020)

Dodnes si vzpomínám na zážitek, kterým pro mne byl televizní záznam inscenace DnV ze 60. let, a těšil jsem se na dnešní záznam. Přestože text zůstává stále skvělý, současná inscenace hodně zklamala. Michal Vajdička nedokázal dobře představit všechny osoby ani vhodně načasovat zvraty děje. "Herecký" úvod byl k nepřežití nudný a jednotlivé mužské postavy téměř nerozeznatelné. Z té herecké šedi ční pouze Jiří Dvořák v hlavní roli - i jeho jsem ale v DnV viděl v lepší formě. Inscenaci hodně ubrala i nesmyslná a bombastická scéna. Škoda. (Záznam ze streamu, 10.5.2020)

Vše, co napsali členové redakce, je pravda. Inscenačně velice vyrovnané a skvěle udělané představení, kde ale ve scénáři něco chybí (minimálně v závěru). Nicméně vyrovnání se s minulostí a s tím, jak člověka determinovali rodiče, které přichází kolem čtyřicítky, je popsané velice niterně, intimně, jemně (a asi žensky). (Záznam ze streamu, 13.5.2020)

75 %. Ze záznamu na webu v obsazení Adam/Pekárek. Pokud se vyrovnám s obsahem (ten je náročný na strávení, ale dobře vystavený), pak zbývá skvěle napsaný komorní muzikál s hudbou, která sice není nijak okázalá nebo přínosná, ale velice dobře funguje. Oba představitelé znamenitě zpívají, proto byli obsazeni, ale herecky zůstali nepřesvědčiví. U takto niterného kusu bych to raději viděl opačně - skvělým hercům bych odpustil i něco ve zpěvu. Nicméně na české muzikálové scéně patří toto představení k tomu nadprůměrnému. (Záznam ze streamu, 21.5.2020)

Poctivě a kvalitně připravená a provedená klasická inscenace Racka, kde nebylo nic zvláštního (snad jen půvab Niny Zarečné). (Záznam ze streamu.)

Dobře zvolené a kultivovaně inscenované téma z brněnské historie pro uvolněné brněnské letní večery pod širým nebem. Toto zadání představení dobře plní. (Záznam ze streamu, 25.5.2020)