Vladimír10

Text T. Williamse byl dramaturgií DpP značně proškrtán a inscenován v klasičtějším duchu než v Činoherním klubu, přestože byla do titulní role obsazena herečka podstatně vyspělejší, než by asi samotná Blanche měla být. Ostatně většina herců spadala výhradně mezi populaci, která prochází krizí středního věku. Zuzana Slavíková však předvádí bravurní výkon, jenž v mnohém předčí schopnosti její kolegyně, Lucie Žáčkové, v inscenaci L. Smočka. Nepřehlédnutelní byli na jevišti rovněž M. Stránský a K. Issová. Celkově depresivní náladu navíc dotvářela povedená scénická hudba z pera P. Mankoveckého.

Představení, která ukázalo způsob, jak dnes monodramatický text tří žen rozhodně neinscenovat. Ze všech hereček zaujme svým výkonem pouze Eliška Balzerová, která dokáže text správně podat a patřičně se do něj vcítit. Tato postava je bohužel na jevišti pouze jednu třetinu délky hry. Další dvě účinkující dámy svým hereckým projevem neřekly vůbec nic. Odrzlé pubertální děvče Marie Doležalové a nevýrazná Iva Pazderková tak promrhaly zbylé dvě třetiny délky inscenace. Scéna P. Kodedy, kterou tvoří prázdný rám obrazu a za ním světelné bílé pozadí, je naopak svojí jednoduchostí úchvatná.

Symbióza příběhu světoznámého romanopisce s výjevy z pavlačového domu a písněmi Beatles, vytvořila z tohoto představení jednotný celek. Inscenačnímu týmu se podařilo z obsáhlého románu, který je rozvětven mnoha dějovými liniemi, vytvořit srozumitelnou jevištní verzi. Nasazení všech členů hereckého souboru je obdivuhodné! Excelentními výkony nadchnou především Jan Vondráček a Helena Dvořáková, která se do role vypočítavé Mylady de Winter téměř převtělila. Mezi dalšími vyčnívají M. Hanuš, P. Tesař a M. Táborský. Jen jsem nepochopil, proč bylo nutné prodlužovat jeviště až k sedadlům první řady?

Zhlédl jsem tuctovou inscenaci, která se snaží na sebe upoutat pozornost pomocí fantaskních prvků, jež do tohoto žánru příliš nepasují. Tlachání o milostných či profesních vztazích tak po pauze přechází v repliky, které si kladou za cíl, vymyslet tu nejpitomější fantasmagorii. Ani jeden z herců po 16 letech uvádění svoji roli již nijak výrazněji neprožívá. Nejvíce přehrává K. Heřmánek, na jehož tupé fóry publikum paradoxně reaguje nejpozitivněji. Do jeho kolegů B. Klepla a Z. Žáka bych zase neřekl, že dokáží zahrát tak nezáživně. V Divadle Bez Zábradlí jsou jistě k vidění interesantnější kusy.

Klasicky, ale zajímavě zpracovat Čechovův text je skutečné umění. V tomto představení se to ovšem stoprocentně povedlo! Chápu, že se některým trochu jiné pojetí líbit nemusí. Františákova inscenace totiž klade důraz na cítění jednotlivých postav. Scéna nacházející se nad úrovní jeviště, byla jednoduchá, ale mnohoúčelná. Z kostýmů bych pochválil šaty všech tří sester na konci druhé poloviny. Výjimečnou složkou je především hudba N. Engonidise, která rozveseluje, ale i dojímá. Excelentními výkony dotvářejí představení hlavně J. Vondráček, H. Dvořáková, V. Zavřel a M. Turková.

Konečně se ukázalo, že Národní divadlo dokáže nazkoušet Shakespeara kvalitně, ale zároveň klasicky. Hlavní zásluhu na tom má režisér D. Radok, jehož úprava textu vytvořila z nudné historické hry svižnou moderní inscenaci. Nepatřičně však působila přidaná vulgární oslovení. Na podlaze jeviště se nachází žlutý písek a po stěnách je rozprostřeno blankytné moře. Kostýmy jsou barevně propojeny se scénou a odlišují Řeky od Trójanů. Herecky vynikají F. Němec, I. Bareš a K. Winterová. Jenom mě mrzelo, že se herci sami připravili o děkovačku, když se po zatažení železné opony již nevrátili na jeviště.

Zajímavá hra, která představuje Čechovovo dílo zcela jinou formou, a to pomocí jeho milostné korespondence s herečkou Knipperovou. Inscenace se do prostor nové zkušebny DnV více než hodí. Kdyby se uváděla na velkém jevišti asi by to nebylo ono. Herecké výkony jak pana Freje, tak paní Kolářové byly vynikající, až na to, že jsem moc nepochopil, proč seděla nápovědka přímo na jevišti (na jeho okraji) a neustále hercům potichu napovídala. Nevím, jestli se jedná o záměr, nebo jestli herci opravdu neuměli svoje texty. Scénické řešení se záclonami, které sloužily jako určité rekvizity, bylo zajímavé.

Jasně zpracovaná inscenace moderní Médei, které se vymyká všem standardům. Scéna, i když minimalistická, byla zajímavě řešena i využita. Hudba pana Kofroně byla velmi pěkná. Nejvíce zaujme Veronika Žilková, které vážné role velice sluší. Z dalších hereček bych jmenoval G. Vránovou a malou Veroniku Divišovou, která mě každým svým výstupem přesvědčila v tom, že je bezpochyby jednou z nejtalentovanějších dětských hereček. Dobře hráli též V. Kratina a S. Zindulka. Martin Čičvák touto inscenaci dokázal, že je schopen vytvořit dílo, na které je radost se koukat.

Na jevišti se přede mnou začal odehrávat děj, který patří k těm nejmorbidnějším, jež jsem měl tu čest v divadlech vidět. Aby byli dva herci ze čtyř hlavních postav připoutáni téměř celé představení k části dekorace jsem též dosud nezažil a pro samotné účinkující to jistě též není nic příjemného. Temná a pochmurná atmosféra byla navíc umocněna tak, že bylo po celé scéně rozsypáno několik usekaných rokládajících se rukou. Tím byla všemu nasazena koruna a celé hlediště jen trnulo, kolik postav zemře. Naštěstí nebyla zabita ani jedna. Excelentní herectví předvedli M. Taclík a M. Stehlíková.

Kvalita právě této inscenace závisí především na tom, jaké chytíte alternace. Někteří herci se totiž ve svých výstupech nedokáží přizpůsobit tomu druhému. Trio P. Štěpánek, D. Syslová a E. Pacoláková se ovšem velmi dobře doplňovalo. Jako nejlepší hodnotím herectví P. Štěpánka, jenž dokázal příběh botanika, který se stává pořád více závislým na pomoci druhých, rozehrát tak, že mu celé hledišti věřilo každé slovo. Avšak ani dámy nezůstávaly pozadu a odvedly více než skvělé výkony. Téma křehkosti života a přilnutí k rostlinám umocňoval také tklivý zvuk houslí.

Zvláštností právě tohoto dramatu je fakt, že diváka neustále překvapuje novými skutečnostmi a z celkem nevinného uvolněného příběhu se stává složitá detektivka. Důkazy, které Betty usvědčují z vraždy, jsou předkládány s rozmyslem prostřednictvím jejího bratra. Svým výkonem u mě jednoznačně zvítězila Z. Adamovská. Zvláště závěr celé inscenace je díky ní mimořádně silný. Masky šlechetného kuchtíka Jiříka ze Zlatovlásky se P. Štěpánek již nejspíš nezbaví. Typově zcela odlišná postava je jím zde odehrána velmi slušně, ale příště bych ho do ní nejen kvůli vulgárním replikám rozhodně neobsazoval.

Na tvorbu V + W je zde nahlíženo s přijatelnou režijní invencí, díky níž jsou některé písně obecenstvu představeny ve zcela novém hábitu. Herci zvládají složitější choreografii spojenou se hrou na všemožné hudební nástroje úctyhodně. Jako divák však považuji za nejobtížnější společnou hru čtyř účinkujících na dva klavíry a vytvoření melodie pomocí předmětů denní potřeby. Autor těchto výstupů, J. Janouch, má zkrátka vkus pro vytvoření opravdových hudebních specialit. Co se činoherní stránky týče, tak na výši stojí především poloimprovizované forbíny V. Fridricha, R. Kalvody a Z. Kaliny.

Příšerná inscenace, jenom za celkem dobrý výkon pana Rodena dávám 40%. Ostatní účinkující byli naprosto nesnesitelní v čele se Szidi Tobias s jejím opileckým chraplákem a Marinou Vyskvorkinou s jejím pištivým, naprosto příšerným altem. Kdyby byl tento hrozný muzikál pouze činohrou, třeba na prknech Divadla na Vinohradech, nebo jiného seriozního divadla a byl inscenován jako monodrama v hlavní roli s nějakým opravdu skvělým hercem, kterým by text dokázal správně podat, možná by tento příběh vypadal jinak. Ale zpracování studia DVA, je naprosto příšerné a nechápu přehnané ovace při potlesku.

V období premiéry této činoherní inscenace jsem se musel koukat na mnoho propagačních a komerčně vyzývavých plakátů, které vyvolaly můj úděs na první pohled. Mnou byla tedy očekávána třeskutá bulvární podívaná pro široké masy diváků nekonečných seriálů. Proto mě hra celkově, až na rozpačitý úvodní výstup, velmi mile překvapila. Humor byl ve spoustě případů na poměrně vysoké úrovni a textové obraty nutily diváka alespoň trochu nad obsahem textu přemýšlet. U tohoto kusu záleží dost na tom, jaké chytíte alternace. Mezi vyrovnanými komediálními výkony byl nejvýraznější Václav Vydra.