Blogy

Divadlo Komedie uvedlo vánoční hru, která volá po sjednocení nejen žáků čtvrté třídy jedné Obecní školy. Během adventní doby v roce 1932 se nově nastoupivší suplentka Vesna Májová (Barbora Kubátová) rozhodla nastudovat se svými žáky vánoční besídku. Chvilku jí trvá, než sjednotí rozhádané děti, ale to není nic proti tomu, jak na pokrok nahlíží nelítostný ředitel školy (Hynek Chmelař). Příběh z dob po překonání hrůz z Aničky Hrůzové a z dob před tím, než do Československa naplno dorazila Velká hospodářská krize. A dlouho před Křišťálovou nocí. Z doby, kdy většina lidí věděla, co je to chanukije...

Divadelní spolek Kašpar, a především jeho principál Jakub Špalek, nastudoval po menší odmlce další Shakespearovu klasiku konkrétně Macbetha. Věrní diváci už na domovské scéně tohoto uskupení, Divadla V Celetné, mohli v posledních dvaceti letech navštívit Richarda III, Hamleta, Romea a Julii či naposledy Othella. Dalo se tedy očekávat, že spojení William Shakespeare a Jakub Špalek bude fungovat i v populárním krváku o nástupu k moci osmdesátého pátého skotského krále. Za mě jednoduše, nefunguje. Macbetha, který patří ke kratším hrám slavného autora, inscenátoři poměrně zásadně zredukovali. Co ...

Muzikál Představ si... už Městské divadlo Brno stáhlo ze svého repertoáru, ale nyní se k němu vrátilo a na žádost diváků uvedlo dvě další reprízy. Muzikál mi původně utekl, hrál se jen krátce, tak jsem rád, že jsem ho nakonec mohl vidět. Je to totiž kus, který nabourává stereotypní vidění muzikálu jakožto lehkého žánru, jehož hlavním účelem je pobavit. Ostatně muzikálů, které nejsou jen milostným příběhem či komedií s písničkami, je docela dost a řekl bych, že je trendem snaha o to vyjádřit se nějak k vážnějším tématům i pomocí tohoto žánru. Představ si... uplatňuje již mnohokrát prověřený p...

Dva nejčastější dramaturgové, s nimiž pracuje režisér Adam Skala, jsou Kamila Krbcová a Martin Satoranský. Nevím, jestli u každé spolupráce budou tvrdit, že se jedná o tvůrčí tým s názvem Divadlo MASO, ale to možná ani není podstatné. Pro mě osobně je důležité, že po dvou letech od premiéry hry Žranice, přišel Adam Skala s novou autorskou inscenací, která má co říct. Společně s Martinem Satoranským napsali text s možná trochu prvoplánovým názvem Všechno, co v nás zkurvili komunisti, jehož obsah ale má rozhodně potenciál a jeho jevištní podoba rozhodně stojí za zaznamenání. V úvodu představení...

Uplynulá divadelní sezóna se v A studiu Rubín nesla ve jménu otázky: „S kým žijem?". Do nové sezóny pak připravilo vedení této scény dramaturgický plán, jehož tématem je další otázka: „O čem jsme zapomněli mluvit?". Nejnovější inscenace s názvem Věci pasuje do obou linií. Řeší totiž nejen společné žití partnerského páru dnešních třicátníků, ale také jejich hlavní náplň bytí s důrazem na konzumní přístup k životu, o kterém jsme pravda tak trochu zapomněli mluvit, byť se nás týká více než palčivě. Předlohou pro hru Věci se stal knižní debut francouzského spisovatele Geogese Pereca, jenž jej sep...

Havlova Žebrácká opera má tu výhodu, že narozdíl od jiných her bývalého prezidenta z ní není zase tak cítit doba vzniku. V době normalizace text o prorůstání podsvětí a policie přinášel detailní obraz komunistického systému plného fízlování, dnes naopak stejně plasticky popisuje propojení organizovaného zločinu se státní správou. Zloději a prostitutky v Havlově hře mluví jazykem vyšších vrstev, přičemž jim jazyk slouží k ovládání druhých. Snaha prodat svou vizi za každou cenu, ekvilibristickou řečí udělat z černé bílou, hlavně, aby nám nikdo nekecal do byznysu... Komediální potenciál Žebrácká...

V rámci 50. výročí prvního přistání člověka na Měsíci připravili studenti 3. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU autorskou inscenaci s názvem Moře klidu podle oblasti, kde skutečně američtí astronauté Neil Armstrong a Buzz Aldrin poprvé vstoupili na jedinou přirozenou družici naší planety. Událost, kterou před padesáti lety sledovalo živě kolem 600 milionů diváků z celé Země, si jako výchozí motiv pro nastudování inscenace zvolili tvůrci jistě správně a vzhledem ke kulatému výročí i logicky. Otázkou bylo, jakým způsobem se v Divadle Disk budou prezentovat. Divák...

The Phantom of the Opera (Her Majesty´s Theatre) Návštěva Fantoma opery je sázkou na jistotu. Geniální melodie Andrewa Lloyda Webbera zná snad každý muzikálový příznivce a čas jim na kvalitě rozhodně neubral. Originální nastudování Harolda Prince, které se na West Endu hraje již více než 33 let, pak také potěší svou výpravností.Stovky pestrobarevných kostýmů a samozřejmě bezchybně provedené ikonické scény, jako je cesta podzemním jezerním labyrintem nebo pád lustru do hlediště pařížské opery. Je to show, která neustále láká návštěvníky z celého světa. Přesti mi přišlo, že už se z toho vytrati...

Přestože je Franz Grillparzer považován za jednoho z největších rakouských dramatiků devatenáctého století, českému divákovi se na tuzemských jevištích doposud jeho tvorba představila jen velmi zřídka a v poslední době vůbec. Vzhledem k tomu, že se české divadlo rakouským autorům, byť o desítky let mladším než Grillparzer, absolutně nevyhýbá, ba právě naopak, připomeneme-li si jména jako Bernhard, Jandl, Jelinek, Kraus, Musil či Schwab, přišel mi tento fakt pozoruhodný, byť jsem se sám přirozeně s žádným Grillparzerovým dílem dosud nesetkal. Pravou baštou výše zmíněných autorů byla slavná Paří...

Divadlo Líšeň vloni oslavilo dvacet let od svého založení, a stále tvrdohlavě inscenuje technicky i divácky náročné inscenace. Inscenace Spoutaný trávou svým technickým provedením silně odkazuje na inscenaci Sávitrí, s kterou divadlo Líšeň vešlo ve známost divácké i odborné veřejnosti. Opět se zde pracuje s tmou, světlem a krásnými obrazy. Nyní se už však protagonisté tolik nenadřou, neboť technicky už mají vše vychytané. Na jevišti se objevuje několik rovin, vidíme statické loutky, které jsou zajímavé svým výtvarným zpracováním. Jsou zpracované z plechu, pletiva, plastu, jedna je dřevo, a výz...

Poslední inscenace režiséra Davida Jařaba v Divadle Na zábradlí mají několik jednotících linek, z nichž asi nejvýraznější je záměrně pomalé tempo. Toho se divák dočká i v inscenaci Dobří chlapci. K sepsání hry Jařaba inspirovala řeč papeže Františka, ve které exkomunikoval z církve příslušníky italské mafie. Jak by to takoví "kmotři" asi vzali? Čtveřice příslušníků jedné mafiánské rodiny se schází u bazénu v sídle Šéfa. Probírají, co pro ně exkomunikace vlastně znamená, ozývají se zbytky svědomí, ale zároveň se velmi pragmaticky řeší, jak se následkům vyhnout. Jařabem nastíněná situace je hod...

Bývalo zvykem, že když člověk zašel do OLDstars na monodrama, byl odměněn silným zážitkem. Po premiéře hry Věřím a nenávidím současného italského spisovatele a dramatika Stefana Massiniho se osmělím napsat větu, že nyní je již pravidlem odcházet z návštěvy monodramatu, vzniknuvšího pod hlavičkou OLDstars, s intenzivním pocitem příjemně strávených chvil ve společnosti jednoho herce, přičemž si pod slovem příjemně rozhodně nepředstavujte zábavu či uvolnění. Text věnující se různým pohledům na náboženství a terorizmus je krásný ve své promyšlenosti s intenzivním zásahem do lidského vnímání konfli...

Předně je třeba říct, že je fajn, že se parta mladých tvůrců po škole rozhodla věnovat politickému divadlu. Navíc dokázali dojít dál, než jsme na českých jevištích zvyklí. Autorská inscenace Vladař není komunální satirou, ale spíše projektem, který se otázce vládnutí, ovládání a mechanismům moci věnuje ze široka. Machiavelliho dílo bylo pro režisérku Annu Klimešovou a její tým spíše jen inspiračním zdrojem, v inscenaci se z něj objeví jen krátká, sborově recitovaná pasáž. Jinak si tvůrci pomáhají příklady rozličných typů vládců z daleké minulosti, ale i současnosti. Jejich reálné proslovy jso...

Když uvedlo v roce 2003 hru Pan Kolpert Divadlo Na zábradlí, bylo mi dvacet let a právě jsem byl v nejintenzivnějším opojení coolness dramatikou. Není tedy překvapením, že mě tento kus Davida Gieselmanna zasáhl razantně a i po šestnácti letech mi v hlavě zůstala odezva neskutečná energie účinkujících Petry Špalkové, Natálie Drabiščákové, Saši Rašilova, Davida Švehlíka a především Igora Chmely, kteří pod vedením Jiřího Pokorného předvedli tehdy pro mě málo vídanou smršť nasazení. Černočernou komedii poté uvedl i Marián Amsler v HaDivadle, Martin Vokoun v Komorní činohře a v Městském divadle Zlí...

V krátké době po sobě byly před necelým rokem nastudovány a uvedeny v Praze tři divadelní projekty se společným jmenovatelem. Tím se stala absence či značné potlačení zraku. V Divadle NoD mohl divák podlehnout kombinaci technologie binaurálního zvuku a ruchařské práce a vytvořit si v hlavě vlastní fantasy svět. Divadelní spolek Kolonie, z.s. zase využil prostoru DUPu39 a uvedl v něm performativní instalaci, v níž byl kladen důraz na tanec a pohyb. Zatímco inscenace Fantasy! je v NoDu stále k vidění (či spíše k slyšení), Společný smysl byl uveden jen párkrát a o tom, zda bude ještě někdy uved, ...

Misantrop v režii Jana Friče není ve Stavovském divadle vcelku očekávaně žádnou uctivou klasikou. Místo ludvíkovské Francie je hra zasazena do současných kulis, do jakéhosi módního společenského sálu, který dobře demonstruje dnešní závislost na moderních technologiích. Všude se nachází širokoúhlé obrazovky, na něž je často promítáno dění na jevišti, stejně jako si postavy až s obsedantní pečlivostí dokumentují svůj život pomocí selfie a videí. Současné kostýmy a scéna nejsou jediným posunem. Moderní rámování tvoří především připsané scény vyprázdněných rozhovorů na současná témata, z nichž do...

Tramvaj do stanice Touha a Znalci, dvě divadelní hry, jež od sebe dělí padesát let, Atlantský oceán a míra známosti jejich autorů (první napsal americký dramatik Tennessee Williams, a pokud čtete tento blog, dost bych se divil, kdybyste o něm dosud neslyšeli, druhou pak dánská dramatička Nikoline Werdelin a kdo jste o ní už slyšeli, vyhráváte zlatého bludišťáka). Mají ale i něco společného, jednak to, že jejich inscenace v podání OLDstars měly premiéru v minulé sezóně (a proto o nich píšu), ale též až podivně podobný vztah ústředních ženských postav, navíc ztvárněných týmiž herečkami (a proto...

Pro mě se stala inscenace Dva sešity nejen výletem do doby, v níž účinkující podléhali svým mladickým vášním, a ve které jsem se narodil, ale také prvním seznámením se s divadelním souborem Handa Gote research & development. Na scéně Alfreda ve dvoře jsem měl možnost v rámci uvedení jejich novinky nahlédnout do pojetí performance, kterou sami označují jako postdramatické a postspektakulární divadlo. Jelikož neznám jinou tvorbu tohoto uskupení, mohu hodnotit pouze jejich poslední inscenaci. Ovšem jak hra samotná, tak především prostředky využité k jejímu vzniku, mě zaujaly natolik, že Dva s...

V sobotu a v neděli už na festivalové návštěvníky začala padat únava. Množství představení, mnoho scén, přesuny sem a tam. Naštěstí k DEPO2015 i zpět se dá jít po nábřeží, kde jsem mohla přijít na jiné myšlenky. Mnohé festivalové inscenace se snažily najít nové inscenační postupy, ale vítězi nakonec byl varšavský statický melodram Zápisky z vyhnanství a klasická činohra založená na interpretaci silného textu, a to Před západem slunce Slovenského národního divadla a Maryša ostravského Divadla Petra Bezruče. Velcí slovenští herci se v inscenaci Před západem slunce tentokrát museli směstnat na ...

Pásmo plzeňské Alfy je určeno především pro školy, a tak mnohé věci z dlouhé historie Československa zjednodušuje. U zrodu inscenace stála Petra Kosová, která už s královéhradeckým týmem Vašíček-Jarkovský spolupracovala na Gazdině robě. Petra Kosová též pro divadlo Alfa vytvořila mrazivou inscenaci Alfa farma o násilné kolektivizaci na československém venkově v 50. letech. Historii Československa sleduje očima muže, který se narodil podobně jako republika, tj. v říjnu 1918. Jelikož je nejdříve malé miminko, nejdříve z povijanu vidí jen cukrující tváře dojatých příbuzných. Jeho pohled se z kam...