Blogy

| Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu |
Vedení blogu - tematická náplň příspěvků je zcela libovolná, držte se jen intencí zaměření webu. Může se týkat např. nejen osobních (neformálních) pohledů na inscenace, ale i na divácký servis divadel, ceny vstupenek, rozdělte se s ostatními o zajímavé či neobvyklé zážitky z divadel, komentujte otázky kulturní politiky, zamýšlejte se nad trendy v oblasti divadla, rozebrte dramatické dílo nebo rovnou celého autora :) Polemiky ano, vzájemné útoky, velice prosíme, ne.

NOVÝ ČLÁNEK
Všechny blogy | Uživatelské blogy | Redakční blogy
Láska hory přenáší
Význam přísloví Láska hory přenáší se obvykle vykládá způsobem, že člověk pro lásku udělá takřka cokoliv a dokáže překonat ledasjaké nástrahy a potíže. To je sice krásná idea, ale já si název tohoto blogu vymyslel z důvodu, že mi přišlo spojení láska a hory jako ideální kombinace pro zdůraznění, že se v inscenaci s názvem Láska v době globálních klimatických změn hraje jednak o lásce, a pak o cestování. Tak to jen úvodem. Ona stejně přísloví většinou za realitou běžných dnů dosti pokulhávají. Inscenace, která měla premiéru v rámci festivalu ...příští vlna/next wave... v roce 2019, je adaptací...
zapsáno: 12.2.2020 | viděno: 12.2.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Plemlův světabol
Podle Karla Čapka "Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl." Nechť je hned v úvodu jasno, inscenace Adama Skaly a Martina Satoranského Všechno, co v nás zkurvili komunisti je nejspíše právě tím divadlem, které bych dělal já, kdybych to uměl. Tenhle načančaný úvod tu nechám, pětkrát přepsaný zbytek mažu a zkusím to stručněji. O čem Komunisti jsou? Kavárenští mudrlanti už mají dost planého filosofování, které beztak sdílejí jen mezi sebou a vnější svět se jim leda směje, a odhodlají se k přímé akci, prostor divadla prohlásí novým státem, ...
zapsáno: 11.2.2020 | viděno: 11.2.2020 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
10.2.2020
West End: Wicked, The Lion King, Tina
Wicked (Apollo Victoria Theatre) V největším divadle na West Endu vznikla povedená show s příjemnou hudbou Stephena Schwartze, která nemá problém osmkrát týdně zaplnit sál s více než 2300 místy už přes 13 let. Bližší rozbor muzikálu Wicked jsem napsal již v tomto článku srovnávajícím londýnskou verzi s tou českou. Hodnocení: 80 %   The Lion King (Lyceum Theatre) Disneyovské muzikály mají společnou svou velkovýpravnost. Snaží se z velké části nalákat dětské publikum a ohromit všechny jeho smysly. Lion King má navíc ještě výhodu silného příběhu a skvělé hudby, jejímž autorem je z velké čá...
zapsáno: 10.2.2020 | viděno: 10.2.2020 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 250
Příliš jasná zpráva o... Kom vlastně?
Ať je hned na úvod jasno, Homo 40 je pecka! Vidět spolu na jevišti takové hvězdy, jakými pro mě jsou Michal Kern, Tomáš Kobr a Radim Vizváry, jak ze sebe vydávají maximum při interpretaci textu, jenž je unikátní tím, že jde o komplexní pohled na pražskou gay komunitu (no, na to ještě dojde), je čirá radost, přičemž přiznávám plusové body i zbytku inscenačního týmu, tedy výtvarnici Lindě Boráros, dramaturgovi Davidu Košťákovi a režiséru Danielu Špinarovi, všichni jste odvedli skvělou práci a na výsledek můžete být právem pyšní. A přestože následující řádky toto hodnocení zpochybní, i tak si za ...
zapsáno: 10.2.2020 | viděno: 10.2.2020 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Čarodějka vs. Wicked
Na Broadwayi a West Endu okouzluje muzikál Wicked Stephena Schwartze diváky už kolem 15 let. Jak dopadla jeho česká verze? Byť samozřejmě v Londýně mají nepoměrně větší finanční prostředky, Čarodějka v Goja Music Hall se rozhodně nemusí stydět a je originální produkci zdatným konkurentem. Wicked vychází z příběhů o čaroději ze země Oz, které jsou v angloamerickém prostředí velmi oblíbené. Muzikálová podoba knihy Gregoryho Maguirea počítá s tím, že pro diváky není Oz zcela neznámým místem. Proto lze před zhlédnutím divadelního představení doporučit seznámit se se slavným filmem Čaroděj ze země...
zapsáno: 7.2.2020 | viděno: 7.2.2020 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 250
Kam se poděl skleněný mrož či tuleň?
Další titul uvedený v rámci sezóny s názvem „O čem jsme zapomněli mluvit?" uvedla trojice žen v A studiu Rubín. Inscenaci DIY: po tátovi, měla být předlohou dvojice knih. Jednak poslední román Jana Balabána Zeptej se táty, a pak Životní úklid švédské autorky Margarety Magnussonové. Nosným tématem obou knih je vypořádání se se smrtí blízkého člověka, přičemž věci po zesnulém hrají nemalou roli, respektive jsou jakýmsi pojítkem s bývalým společným žitím. Nakolik čerpala autorka scénáře Dagmar Radová z těchto knih, a nakolik ze svých zkušeností, těžko mohu říct. V každém případě se téma, jež rozh...
zapsáno: 7.2.2020 | viděno: 7.2.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Divadlo jako fíkový list textu
Na inscenaci Pod sněhem se dá dívat dvěma způsoby. První si vybrali kolegové Jiří Landa ve své recenzi a Lukáš Holubec ve svém blogu (a vlastně ještě výrazněji Helena Grégrová ve svém komentáři), totiž vyzdvihnout její přednosti a pokud jde o nedostatky, tak je zmínit jen letmo či rovnou zamlčet. Ä ten druhý, tedy udělat to přesně naopak, si volím já. Takže na úvod jen ve stručnosti onen přející náhled. Jasně oddělené a vyhraněné (ženské) postavy, perfektně typově obsazené herečky, jež jim dávají, co je třeba, s Danielou Bambasovou si prožijeme stesk nad životem obětovaným rodině, Blanka Natá...
zapsáno: 7.2.2020 | viděno: 7.2.2020 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
A řekni mu, že ještě jsme tu...
20.1.2020 Milý deníčku,dnešek byl mazec. Večer jsem viděl v Bolce Legendu 997 (V+V) tematizující život svatého Vojtěcha, konečně zase jednou divadlo, co mě fakt bavilo, jev to poslední dobou vzácný. Ráno jsem si ze zcela nesouvisejícího popudu opět přečetl Havlův rudolfinský projev z roku 1997, který přednesl tisíc let po Vojtěchově smrti. A během dne zemřel Jaroslav Kubera, takže se média zaplnila jeho medailonky a vzpomínkami kolegů, oponentů i prostého lidu. A nějak se mi to tak spojilo... Začnu od konce. O Kuberovi se napsalo mnoho dobrého a v jeho případě to třeba ani nebylo dáno povinn...
zapsáno: 3.2.2020 | viděno: 3.2.2020 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Jsou věci větší než divadlo
Věřím a nenávidím je nejnovější přírůstek do rodiny "domácích" monodramat OLDstars a z nich jediné, k němuž jsem se dosud nevyjádřil. Kéž by to tak mohlo zůstat! Ovšem když vidím, jak u nás této inscenaci přibývají veskrze pozitivní hodnocení, nemohu dále mlčet, osobně mám totiž s touto inscenací jeden opravdu velký problém, jímž je samotný text Stefana Massiniho (či jeho český překlad, ale budu předpokládat, že v němž nedošlo k výrazným významovým posunům). Přitom právě ten učaroval herečce Kláře Cibulové a dramaturgyni Lucie Flemrové, když nezávisle na sobě ve Francii zhlédly jeho inscenace...
zapsáno: 29.1.2020 | viděno: 29.1.2020 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
O chytrém Matějovi
Šestnáct krásných řezbovaných marionet v tradičním iluzívním loutkářském kukátku. Zadní prospekty jsou krásné řezbované obrazy, výtvarnice Bára Hubená si tentokrát dala záležet ještě více než jindy. Hlavní protagonisté, Martin Veliký a Peter Varga (sekce Velvar), se pohybují po scéně jako opravdoví andělíčci. Košile s křidýlky navrhla a ušila Zuzana Rusínová (doufám, že šije i v dámských velikostech). Na motivy lidové pohádky text hry sepsal člen konkurenčního divadla Martin Matejka. Veselý text je doplňován mnoha zcizovací efekty, asi v polovině udělá Varga přestávku, a ptá se dětí, co se má...
zapsáno: 14.1.2020 | viděno: 14.1.2020 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Bůh z generátoru
Absolutno - kabaret o konci světa je kus, který se poněkud vymyká běžnému repertoáru Dejvického divadla. Režisérka Anna Davidová a autor adaptace Egon Tobiáš si z Čapkova souboru fejetonů berou jen základní dějový syžet, zbytek doplňují po svém. Naráží tak na mnohé neuralgické body dnešní společnosti - ať už je to tendence ubavit se k smrti (reprezentovaná především vlezlým konferenciérem v podání výborného Lukáše Příkazkého), uvyknutí životu v nadbytku, kdy reálné starosti nahradily pseudoproblémy, kritika konzumerismu a další. Všechno je to pospojováno poněkud volnou nití, což vede ke kriti...
zapsáno: 13.1.2020 | viděno: 13.1.2020 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 250
Život v nadbytku
Bernhardovy texty nebývají právě divácky nejsnadnějšími kusy, ani hra Ritter, Dene, Voss, kterou ve Stavovském divadle uvádějí pod názvem Oběd u Wittgensteina, není výjimkou. Ale i když člověk někdy jen obtížně zachytává téma inscenace, Bernhardův břitký styl kombinující satirické šlehy, filozofické i humorné pasáže každopádně zaujme. U hodně recenzí této inscenace ND se lze dočíst srovnání s Pitínského verzí z Divadla Na zábradlí. Tuhle slavnou inscenaci 90. let jsem neviděl, srovnávat tedy nemůžu, nicméně myslím, že Špinarova verze se celkem povedla. Za její největší problém považuji samotn...
zapsáno: 7.1.2020 | viděno: 7.1.2020 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 250
ABBA v Brně
Muzikál Mamma Mia! má v Městském divadle Brno velký divácký úspěch, je vyprodáno na dlouho dopředu, notoricky známé písně skupiny ABBA zkrátka lákají. Brněnská verze sice není dokonalá, ale diváky patrně nezklame. Divadlo se pokoušelo vyjednat, aby mohly písně zůstat v originále, to bohužel licenční podmínky neumožňují. Držitelé autorských práv to vysvětlují, že chtějí, aby diváci slyšeli písně ve svém jazyce a dokonale tak porozuměli příběhu. To je dost přitažené za vlasy, jelikož Mamma Mia! skutečně nedisponuje složitě strukturovaným příběhem. Přesto jeho libreto patří v rámci jukebox muzik...
zapsáno: 3.1.2020 | viděno: 3.1.2020 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 250
Olíznutí sekery nestačí
Matěj Samec se věnuje převážně dramaturgii na své domovské scéně v MeetFactory. Občas se však nepodílí jen na úpravě textu, ale stvoří svůj vlastní. V poslední době mě velmi mile překvapily jeho dva scénáře. Psí dny, což byl a třeba ještě bude letní site-specific projekt a Shooting Up, inscenace o vyrovnávání se s traumaty zažitých na válečné misi. Oba texty, soudě tedy podle jejich divadelních adaptací, mají hloubku a zkoumají niternost lidských vztahů i vnitřních samot. Byl jsem tedy zvědav, jak se Matějovi Samcovi podaří slušně nastavenou laťku zdolat nebo se k ní alespoň přiblížit. V posle...
zapsáno: 3.1.2020 | viděno: 3.1.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Důstojná pocta Jiřímu Stránskému
V komorním prostoru kavárny Dejvického divadla s názvem anti.kvariát, kde se doposud uváděly spíše jednorázové projekty, nastudovala režisérka Josefína Formanová hru Játra na motivy stejnojmenné povídky z knihy Štěstí básníka, dramatika, scénáristy a dvojnásobného politického vězně komunistického režimu, letos zesnulého Jiří Stránského. Jedná se o více než důstojnou poctu osobnosti s velkým charakterem, po níž zůstala řada děl, myšlenek a nesmrtelných odkazů. Nikoliv náhodou se zhostila režie právě Josefína Formanová. Je totiž vnučkou Jiřího Stránského. Text povídky pak upravila společně se s...
zapsáno: 2.1.2020 | viděno: 2.1.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Nesmrtelný Jan Werich
Pohádky Jana Wericha jsou neoddiskutovatelný pojem a nebál bych se napsal přímo národní poklad. Knihu Fimfárum z roku 1960 má doufám, když ne každá tak alespoň většina českých domácností. Devatenáct humoristických pohádek nejlépe s ilustracemi Jiřího Trnky jsou ideální ozdobou každé knihovny. Kdo je neznalý literárního díla nebo nosiče mluveného slova, jistě alespoň zaznamenal animovaný film z roku 2002, který je výběrem pěti povídek. Mimo jiné i té s názvem Až opadá listí z dubu. A kdo by neznal ani tuto verzi, ještě pořád může zajít do Divadla D21, kde tomu bude v březnu již deset let, co ma...
zapsáno: 2.1.2020 | viděno: 2.1.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Už nezadržitelný Arturo z Knödeltrustu
Jihočeské divadlo České Budějovice oslavilo svých 100 let projektem Bouda na Mariánském náměstí, kde se už před půlstoletím plánovala výstavba nového divadla. Dočasný vzniknuvší areál je dřevěný objekt zapůjčený od bratří Formanů. Budova tak jinak veřejně nefunkční prostor na několik týdnů obohatila svojí přítomností a umožnila vznik opeře, baletu, vánoční inscenaci Malého divadla a činoherní novince Zadržitelný vzestup Artura Uie od Bertolta Brechta. Režisérka a umělecká šéfová Martina Schlegelová a trojice dramaturgů Marie Špalová, Olga Šubrtová a David Košťák výrazně zkrátili původní text,...
zapsáno: 2.1.2020 | viděno: 2.1.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Cesta od jezera k jezeru
Česká spisovatelka s bulharskými kořeny Bianca Bellová vyhrála se svojí novelou Jezero v roce 2017 cenu Magnesie Litery. Nyní se spojila Kolonie, z.s., Divadlo X10 a A studio Rubín, aby mohl příběh o dospívání na pozadí ekologické katastrofy ožít i na divadelních prknech. Konkrétně na scéně A studia Rubín, kde Jezero naplňuje dramaturgický plán sezóny 2019/2020, jehož název zní „O čem jsme zapomněli mluvit". Divadelní adaptace a režie se ujala Lucie Ferenzová a její vize, kam a jakým způsobem má inscenace směřovat a dojít, je vizuálně velice působivá, a také je evidentní, že zvolila herecké o...
zapsáno: 2.1.2020 | viděno: 2.1.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Právo na sex. Právo na lásku.
Sarah Page je mladá britská autorka, jejímž cílem je volit aktuální témata, jež by měla vyvolat společenskou diskuzi. Hru K.Š.E.F.T., kterou naspala před třemi lety, přeložila herečka Zuzana Ščerbová a sama si zahrála v její české premiéře pod hlavičkou Divadla poq. To ji uvedlo pod originálním názvem P.U.N.T.S. s českým dovětkem Nikdy nevíš. Jako první premiéru pro sezónu 2019/2020 a svoji druhou režii v roli nového uměleckého šéfa Činoherního klubu si ji vybral Ondřej Sokol. Mistr v nastudování her, které skrze černý humor dokážou zaujmout diváky s nenápadným odhalováním lidských duší a jeji...
zapsáno: 1.1.2020 | viděno: 1.1.2020 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226
Bernhardovy žloutkové věnečky
Režisér Daniel Špinar pro nastudování nové hry pro scénu Stavovského divadla tentokráte sáhl po rakouském dramatikovi Thomasi Bernhardovi, který je českému divákovi dobře známý. Ještě, než se v krátkém čase po sobě dostaly na jeviště Divadla Komedie tři Bernhardovy hry, a poté byly uváděny i jeho další kusy na dalších scénách v Praze i Brně, seznámil jsem se s tímto před třiceti lety zesnulým dramatikem v Divadle Na zábradlí. Konkrétně hrou Náměstí hrdinů s Jiřím Ornestem v hlavní roli. Pro mě, tehdy dvacetiletého chlapce, měla inscenace, potažmo text, nebývale ostrý, ale o to příjemnější tón ...
zapsáno: 29.12.2019 | viděno: 29.12.2019 | Lukáš Holubec (red.) | počet článků na blogu: 226