Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 16 % (37)
Jan Pařízek: 17 % (97)
Helena Grégrová: 18 % (100)
Lukáš Dubský: 18 % (68)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 21.2.2018)
Moc jsem nevěděl, co od toho čekat. A nakonec jsem se docela solidně pobavil, byť uznávám, že tohle je jen taková oddechová jednohubka, jež se divákovi asi časem postupně vykouří z hlavy. Především pobavila situace, kdy pan Hrušínský odehrál scénu, a když měl pak další repliku, tak zase začal odříkávat tu již odehranou scénu, všichni herci byli zmatení, pár vteřin tam jen tiše stáli a nevěděli jak dál. Tohle jsem v divadle opravdu ještě nezažil. Jinak to byla standardní zábava, kdy jsem se docela nasmál a celkově mě to pozitivně nabilo. /22.1.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Tohle bylo nádherně tragikomicky dojemné. A jsem přesvědčený, že v tomto případě na mě více zapůsobil samotný text než herecké výkony. Někoho, jako jsem já, kdo měl možnost poznat v dětství všechny čtyři prarodiče, aby mu pak během puberty tři z nich zemřeli, tohle musí chytit za srdce. Tohle představení jsem chápal srdcem a rozuměl pohnutkám všech postav. I po třech měsících od zhlédnutí cítím tu hřejivou lidskost a lásku, která z této inscenace vycházela. Tohle je úžasná inscenace, kdy brilantní text všichni herci zvládli zahrát skutečně obstojně. /11.12.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Nejsem muzikálový divák, jsem divák činoherní, ale chtěl jsem jsem se podívat do karlínského divadla. Hledal jsem co možná nejméně komerční titul a vybral jsem tuto inscenaci. A nebyl jsem zklamán, ale ani nadšen. Jednoduchý příběh, velkorysá scéna, pár podařených písniček, dobré výkony nejen ústřední dvojice Markéta Procházková - Martin Písařík, výrazněji zaujali ještě Bohouš Josef, Filip Antonio a Jitka Schneiderová. Naštěstí z tohoto titulu nebyla cítit nějaká komerčnost, ale bohužel je to snadno zapomenutelná inscenace. /2.12.2017/
(zadáno: 30.11.2017)
Tak dlouho jsem se na to představení snažil dostat, až má očekávání nabyla rozměrů, které výsledný dojem prostě nenaplnil. Bylo zde několik geniálních scén a nápadů, obzvláště ve chvílích, kdy dostával prostor J. Prachař se svým Rafíkem, jeho rituály a se svým "aháá, aháá". M. Taclík hrál rovněž skvěle, ale jak autor hry podal samotného Federera, to mi absolutně nesedělo k jeho gentlemanství. A jeho vysvětlení, proč se stal nejlepším tenistou světa, nechápu ještě teď, včetně velmi zvláštního závěru. Ale jinak to byl rozhodně neobvyklý divadelní zážitek. /29.11.2017/
(zadáno: 30.11.2017)
Od začátku do konce to bylo svižné, vtipné, a hlavně jsem měl pocit, že herci několikrát zaimprovizovali. Už jsem viděl tolik představení, že poznám, když to herce baví. A měl jsem pocit, že si to všichni na jevišti vyloženě užívají. To, že si během děkovačky herci udělali selfie s publikem za zády nejlépe svědčí o tom, že jsem to cítil správně. Složení J. Révai, K. Janečková, R. Jašków, P. Pěknic, I. Bareš bylo opravdu skvělé, zábavné, vtipné. Tahle komedie o gayích bez gayů prostě stála za to. Jen škoda mnohdy předvídatelného děje. Jinak by to bylo dokonalé! /28.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.11.2017)
Nádhera! Přesně takhle inscenovaná Lucerna mi seděla. Od začátku do konce to byl zážitek. Představení krásně balancovalo mezi parodií a původní myšlenkou textu, scénografie velice vhodně řešená, a herci hráli svoje role skvěle. Těžko někoho vyzdvihovat, protože tahle kolektivní práce je ve výsledku v mých očích dokonalá a absolutně bezchybná. Krásně jsem se pobavil, a v závěru se u mě dostavila i husí kůže a nějaká ta slza dojetí. Konečně jsem se při své čtvrté návštěvě Divadla v Dlouhé dočkal inscenace, která mi seděla. Herci si můj potlesk vestoje po právu zasloužili. /26.11.2017/
(zadáno: 26.11.2017)
Na inscenaci neshledávám nic výjimečného, co by jí mělo opravňovat k zařazení na repertoár českých divadel. Nicméně pominu-li tento fakt, jedná se o vcelku zajímavý vhled do života jedné britské rodiny. Kupodivu pan Špinar se tentokrát krotil a nabídl nám téměř normální činoherní představení. O to více mrzí, že když je to tak málo špinarovské, tak se část děje ztrácí mezi kinosedačkami. To je z mého pohledu velmi špatné řešení adaptace textu a ubírá to zážitek i procenta. Ale herectví a vynikající výkon paní Jany Preissové ční nad všemi nedostatky! /24.11.2017/
(zadáno: 26.11.2017)
Typická zájezdová komedie, která je snadno zaměnitelná za mnoho jiných. Chvílemi je to delší, než by mělo být (během prvního dějství jsme u toho já i divák vedle mě usínali), chvílemi je to i lehce vtipné, ale bohužel neutkví v paměti nic jiného než Jan Čenský převlečený za ženu. Ten to nicméně zvládl asi nejlépe, jak to šlo, aniž by sklouzával k laciné parodii. Je to taková jednohubka, která nenáročné diváky potěší, a ty náročnější téměř nerozesměje. Ale stravitelné to s přimhouřením obou očí asi je. /20.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.11.2017)
Konečně mě zase nějaké divadlo upoutalo natolik, že jsem nedokázal spustit oči z jeviště. Byla krása pozorovat nečitelnost hlavní postavy v podání excelentního Tomáše Töpfera, stejně jako byla krása kochat se mladou Terezou Terberovou (teď mám na mysli její herectví), obzvláště se mi líbilo ženské jiskření ve chvílích konfrontace s Dagmar Havlovou. Celkově inscenace nabízí vyrovnané herecké výkony, s citem inscenovanou klasiku prostou jakýchkoliv experimentů a modernizací a zajímavý zážitek, který určitě patří k tomu lepšímu, co lze vidět. Já si to užil. /18.11.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Tahle inscenace má v mém případě tu smůlu, že jsem půl roku před ní viděl hru Les v podání Slovenského komorného divadla Martin, která byla dokonalá, a při které se u nás v Budějcích tleskalo ve stoje. Iva Janžurová v této roli nedosahuje kvalit Jany Oľhové, která ve své roli byla správně odpudivě chamtivá. A velmi mi vadí, že se inscenace odchýlila od svého původního vážnějšího vyznění. Vadilo mi předčítání úryvků ze scénáře, automat na nápoje, mikrofony na jevišti i narážky na prezidenty Havla a Zemana. Možná kdybych neviděl dokonalou slovenskou verzi, byl bych spokojenější. /17.11.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Bohužel na této inscenaci neshledávám absolutně nic pozitivního! Tuto Ibsenovu hru jsem dosud neznal a z inscenace jsem nechápal, o co tam vlastně jde. Ani jedna postava mi nebyla sympatická, prohození ženských a mužských světů a rolí, to mi přišlo jako nechutná parodie a hlavní hrdinka ztvárněná jako snaha o macho ženu, to už na mě bylo moc. A to, že jsem u toho celou dobu usínal, myslím mluví za vše. A režisér ještě nechá provokativně na zadní stěnu promítat čas, abych mohl sledovat, jak se inscenace vleče. Zvláštní, divné, nechutné. Tahle inscenace pro mě byla krokem vedle. /15.11.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Bohužel pokud se mi chce v divadle spát, tak ta inscenace prostě není dobrá. A to je přesně případ této inscenace. Začátek dobrý, scéna s natankováním benzínu úžasná, jelikož V. Dyk dostal takový výtlem z toho, jak T. Vilhelmová hraje drsnýho chlápka od pumpy, že se asi dvě minuty nedokázal přestat smát. Ale pak to šlo z kopce. Filmovou předlohu neznám, forma představení mi nesedla, a tak jsem většinu času bojoval se spánkem. Ta procenta tak uděluji především za začátek a konec. To mezi tím jsem příliš nevnímal. Což je škoda, oba aktéři jsou jinak skvostní! /12.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2017)
Ucházející, i když z různých adaptací Shakespearových her, které jsem v poslední době v Praze viděl, je tohle pro mě spíše průměr. Většinu času jsem měl pocit, že inscenace je taková nemastná neslaná, ale druhá polovina už byla přece jen zajímavější. Kdo jednoznačně vyniká, to je Marek Němec, kterého jsem viděl poprvé v životě a udělal na mě dojem. Celkově mě námluvy Benedika a Beatricie (skvělá H. Dvořáková) bavily. A koneckonců, modernizace této hře pomohla přiblížit jí dnešnímu publiku a osobně si myslím, že to bylo uchopeno zajímavě. I takhle je možno Shakespeara inscenovat. /10.11.2017/
(zadáno: 11.11.2017)
Skvělý, nepřekonatelný, úžasný Igor Bareš je tím, kdo tuto inscenaci posouvá do nadprůměru a dělá z ní zážitek. Z bezprostřední blízkosti první řady jsem mohl detailně pozorovat herectví i obličejovou mimiku pana Bareše, který byl dokonalý. Ovšem inscenace jako taková se zdá dnes býti minimálně stejně aktuální jako v době svého, a rozhodně stojí za zamyšlení, proč se svět od doby napsání hry zase tolik nezměnil. Z herců vynikají též P. Kostka, O. Vlach a J. Kotrbatá. Problém mám s tím, že pan režisér se zřejmě neuměl rozhodnout, zda děj zasadí do doby vzniku hry či do současnosti. /8.11.2017/
(zadáno: 11.11.2017)
M. Lambora a J. Kotrbatá utvořili tak krásný pár, že jen na ně dva koukat, jak jim to sluší a ladí, by samo o sobě stačilo na to, abych inscenaci označil za zdařilou. Ale oni k tomu přidali i skvostné herecké výkony. M. Lambora krásně ztvárnil postupný psychický přerod od nadšení, že mu zločin prošel, přes pochyby až ke sžírajícímu pocitu viny. J. Kotrbatá nádherně ztvárnila dívku, která je poprvé v životě zamilovaná a je ochotná pro svého chlapce udělat vše. Do toho atmosféra první republiky, nádherná taneční čísla, zajímavě řešená scénografie. Tohle mě nemohlo nechat chladným! /6.11.2017/
(zadáno: 5.11.2017)
Neumím se rozhodnout, jestli je to geniální, nebo jestli je to průser. Ale vzhledem k tomu, že tak, jako mě rozesmála scéna nácviku představení řemeslníků (v této verzi trochu potrhlé rodinky), už jsem se v divadle hodně dlouho nesmál, tak mám pocit, že tohle se hodně povedlo. Sice je to na mě možná už trochu moc "špinarovské", ale čert to vem. Jsem ochoten odpustit i to, že tohle představení vidělo Shakespeara tak maximálně z rychlíku. A k těm inovacím perfektně sedí i herecké výkony a moderní odění postav. Rád bych vyzdvihl nějakého herce, ale všichni byli skvělí a bezchybní! /31.10.2017/
(zadáno: 28.10.2017)
Opravdu jsem se ocitl na představení Národního divadla? Tahle inscenace působí jako zjevení. A není to jen její kontroverzností. Je to tím, jak je napsaná, jak je zrežírovaná, jak je herecky ztvárněná. Čiší z ní totiž lidství. Uteklo to hodně rychle a zhruba po hodině představení jsem se přistihl, že na představení koukám s otevřenou pusou a usmívám se, aniž bych si to uvědomoval. Bože, tohle bylo tak krásné, tak zábavné, ale zároveň mě to donutilo k zamyšlení. Jana Boušková je zde geniální a nechápu, jak dokázala udržet vážnou tvář. Ale všichni jsou vlastně skvělí! /27.10.2017 - 2. premiéra/
(zadáno: 27.10.2017)
Chtěl jsem vidět moderní drsnější přisprostlou černou komedii, a přesně toho se mi i dostalo. První dějství uteklo hodně rychle, druhé dějství pak chvílemi postrádalo tempo, ale výsledek je z mého pohledu dobrý. D. Punčochář v roli Glendenninga je správně ulítlý a i díky němu to byl zážitek. Taneček M. Dancingerové byla pak pastva pro mé mladé mužské oči a přiznávám, hodně se mi líbil. Celkově je tato inscenace zajímavá, bavila mě a užil jsem si jí. Nicméně inscenace nemá "nic navíc", proto ji hodnotím jen jako mírný nadprůměr. Ale pobavil jsem se opravdu skvěle. /25.10.2017/
(zadáno: 24.10.2017)
M. Dlouhého jsem viděl již v jeho páté divadelní roli. A musím konstatovat, že ačkoliv jeho herecký výraz je vždy totožný, je to pokaždé jiné, a pokaždé skvělé. A ani Válka Roseových není výjimkou. Originální režijní pojetí (archivní fotky, nemocnice, schodiště) spolu s perfektní úpravou scénáře a vynikajícími hereckými výkony (Roman Štabrňák boduje), kdy Michal Dlouhý je tím hlavním tahákem celé inscenace, zaručuje tu pravou zábavu, která se ale odlišuje od všech laciných komedií právě tím, že něco takového v divadle hned tak neuvidíte. Fakt super úlet! /23.10.2017 v Divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 22.10.2017)
Moje úplně první setkání s touto klasikou dopadlo nad očekávání dobře. Inscenace je krásně vizuálně řešená, ostatně na to už jsem od pana Špinara zvyklý. Symbolika papírových lodiček mi přišla velmi originální a vzhledem k závěrečné scéně i perfektně promyšlená. Inscenace byla záživná a dobře pochopitelná i pro mě, který jsem tu předlohu neznal, herecké výkony byly kvalitní, jak jsem ostatně rovněž od pana Špinara zvyklý, a celkově se mi líbilo, že žádná postava výrazněji nevyčnívala a soubor činohry Národního divadla tak mohl naplno ukázat svou skvělou souhru. /14.10.2017/
(zadáno: 13.10.2017)
I přes svou relativně krátkou délku mi tato inscenace přišla chvílemi až neúnosně dlouhá. Pár zajímavých myšlenek se zde našlo, jsou zde krásně popsané rozdílné světy mužského a ženského pohlaví, a vlastně si umím představit, že takový příběh by se mohl odehrát i v současnosti. Ale můj problém s inscenací je ten, že příběh je vlastně zcela obyčejný a inscenace samotná nepřináší hlubší zážitek, který by mi měl utkvět v hlavě. Ale toto představení má nespornou výhodu v podobě pánů Nárožného a Vetchého, kteří z ní i přes její menší atraktivnost dělají mírně nadprůměrný zážitek. /10.10.2017/
(zadáno: 7.10.2017)
Umím si představit, že tato verze by klidně zapadala do období, kdy byla napsána. Dobové kostýmy, dobová živá hudba, minimum modernizací, prostě klasika v klasickém hávu. A na mě to fungovalo. Pravda, Filip Blažek mohl být trochu méně uřvaný, některé laciné vtípky, především ty se sexuálními náznaky, mohly být vynechány, druhá polovina mi pak už přišla trochu utahaná, ale můj výsledný dojem z inscenace je pozitivní. A bylo mi ctí herce, jako je O. Vlach, M. Novotný či L. Veselý vidět naživo v divadle vůbec poprvé. Tato inscenace pro mě byla velkým zážitkem. /viděno 6.10.2017 - 65. repríza/
(zadáno: 7.10.2017)
Měl jsem pocit, jako by ani na jevišti nebyla paní Vilhelmová, ale jako bych koukal na reálnou a živou Boženu Němcovou. Paní Vilhelmová B. Němcovou nehrála, ona se jí stala! Skvěle jí pak doplňoval Aleš Procházka, který svou roli ztvárnil, jak jinak, naprosto perfektně a uvěřitelně. Jediný problém jsem tak měl s občas až kýčovitými výstupy Tomáše Pavelky. Dělal, co mohl, v některých rolích byl skvělý, ale celkově toto řešení v mých očích inscenaci ubralo na kvalitě. Jinak to ale byla silná inscenace o jedné silné ženě a o lásce. A pro mě to byl kvalitní zážitek. /4.10.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 1.10.2017)
Text samotný mi nepřijde nijak objevný, zajímavý, ani originální. Ale hercům Dejvického divadla dává úžasnou možnost ukázat svou souhru, která zde funguje dokonale. Díky kvalitním hereckým výkonům text získává na atraktivitě, a jsou to právě všichni účinkující pánové, kteří obyčejný text povyšují na kvalitní a zajímavou sondu do prostředí obyčejných lidí podléhajícím hazardu v podobě pokeru. Rozhodně jsem si to užil, i když pokeru vůbec nerozumím. Těžko někoho vyzdvihovat, v mých očích jsou zde k vidění velmi vyrovnané výkony. Bylo to místy vtipné, místy vážné. A to mám rád. /viděno 27.9.2017/
(zadáno: 25.9.2017)
Bohužel se zde povedlo vyprodukovat inscenaci, jejíž výpovědní i umělecká hodnota se takřka rovná nule. Cílem zřejmě měla být taková inscenace, u které se pobaví úplně každý. Diváky, kteří nečekají žádné velké umění a jdou se podívat na známé obličeje inscenace zřejmě uspokojí. Já jsem téměř celou dobu v tom horším případě zíval, kroutil hlavou a obracel oči v sloup, v tom lepším případě jsem se mírně usmíval. A celou dobu jsem si říkal, co to sakra je. Ale abych tvůrcům nekřivdil, byla to docela lehce stravitelná jednohubka, u které jsem se zas tolik nenudil. /21.9.2017 v Č. Budějovicích/

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 > >>