Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon, Šimkovi v jakékoli kombinaci, a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (67)
Lukáš Dubský: 15 % (41)
Jan Pařízek: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (65)
Iva Bryndová: 17 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6  >  >>
(zadáno: 25.3.2022)
Na operetu Veselá vdova jsem se chystala od sezóny 2018/19 do HDK (představení bylo v koprodukci s JKT). Nakonec to dopadlo tak, že jsem v Plzni viděla Netopýra a Veselou vdovu nakonec v Ústí nad Labem. HDK operetu v době covidu zřejmě odmítlo a přestože se dlouho pyšnili Polskou krví nebo hostováním brněnské Mam'zelle Nitouche, Lehárovy klasiky jsem se u nich nedočkala. Proto jsem si tak užila zážitek z regionu, drobné nedostatky nervózního souboru i techniky plně vynahradila energie v 2. a 3. dějství a přirozená krása a roztomilost Michaely Katrákové a Slovenky s maďarskými kořeny Ballánové.
(zadáno: 12.3.2022)
Sympatická kreativní hodinka v konceptu Laterny magiky. Pro dětského diváka inspirativní, pro dospěláka příjemně relaxační.
(zadáno: 5.3.2022)
Prodanka jako platforma pro studentskou exhibici. Nic víc, nic míň. Volba klíčových událostí z historie naroubovaných na Sabinu je minimálně sporná. Už z reakcí na Jiřího Plachého mohl soubor pochopit, že tohoto herce dnešní publikum nezná a jediné, co v něm rezonuje je bulvární popotahování F. R. Čecha. Marnost nad marnost.
(zadáno: 26.2.2022)
Čím více jsou populární sondy do životopisného "co by bylo kdyby," tím více se zesiluje bulvární zájem o detaily, o praní špinavého prádla... Zkratky se mění v nálepky a dávno pryč jsou skuteční lidé, jejich osudy a jejich doba. Pankrác '45 je hra, která nedostatečně edukovanému publiku může prohloubit předsudky, ale zároveň může posloužit těm, kteří s tématem pracují delší dobu, a najít určitou katarzi. Není to jednoduchá látka, ale určitě je to lepší hra, než problematický kus Goebbels / Baarová nebo omyl Liduschka (Baarová).
(zadáno: 21.2.2022)
Přepis románu Jamese M. Caina se ukázal jako ideální materiál pro Aleše Bilíka a Lucii Žáčkovou. Není nutné srovnávat s Visconitim nebo Garnettem či Rafelsonem. Snad jen, že Italové chápou hlavní hrdinku více živočišně (podobně jako Petrů) a Američanům zas nedělá problém zobrazit černočernou duši s tváří anděla. Na malé scéně Rokoka se podařilo představit skvěle dynamickou hru s chytrou scénou a napětím, které by se dalo krájet. Držím palce, aby se Posedlost hrála ještě dlouhé roky.
(zadáno: 9.1.2022)
Je obrovská škoda, že koprodukci J. K. Tyla a HD v Karlíně je možné vidět jen v Plzni. Protože se jedná o velmi dobré představení, má svoje kouzlo, tempo a švih, obsazení je převážně operní. Některé nápady v dnešní době překvapí, přidání Offenbacha a Heubergera, Orlovský jako kalhotková role, zapojení diváků při přestavbě z druhého dějství do třetího. Ve filmu a v televizi jsem viděla různé verze (1937, 1946, 2x1955, 1961, 1962, 1979, 1981) a je mi jasné, že Netopýr odolá naprosto všem aktualizacím, manýrám a posunům významů. Skvělá Adéla Vandy Šípové by si zasloužila zářit i mimo svůj region.
(zadáno: 17.10.2021)
Od muzikálu s Lucií Bílou v hlavní roli jsem nečekala mnoho, až příliš mnoho jich drželo pohromadě jen díky její osobnosti, ale po srovnání s jinými zahraničními nastudováními The Addams Family jsem došla k názoru, že karlínská úprava není vůbec špatná. Bílá má co hrát, zpívat a zvládá skvělou choreografii, výborný je Jiří Korn, pěvecky, herecky i tanečně, velmi vtipná je Iva Pazderková, scéna (a krásné masožravé rekvizity) i kostýmy jsou povedené, takže nakonec snižuju jen za nedokonalý převod do češtiny. Pokud je hlavní hrdinka Středa, není možné mluvit o Ulyssesovi, že.
(zadáno: 13.10.2021)
Nádherná záležitost. V Havelkově stylu a na vlně Melody Makers vznikla variace na notoricky známý Jirotkův román a je vysloveně půvabná. Lišácký Vasil Fridrich si v retru libuje, stejně jako čarokrásná Rozálie Havelková či Jitka Smutná nebo Martin Zbrožek. Scéna je hravá, dramatizace úsměvná, živý orchestr má švih. Divácký zážitek jest učiněnou radostí. Velký sál MKP.
(zadáno: 26.5.2021)
Při současném inscenování historické hry Schrillera Maria Stuart (1800), by bylo vhodné sehrát inscenaci tak, aby odpovídala konvencím doby dramatika nebo doby, ve které se drama odehrává. Nevidím jediný důvod pro to, aby to celé bylo transponováno kamkoli jinam. Jakási proklamovaná nadčasovost, která by snad měla rezonovat i s dnešním divákem, je logicky limitovaná reálným konfliktem dvou ostrovních královen ze 16. století a to není nic, co by dnešní publikum mohlo prožít, může se pouze pokusit porozumět kapitole z dějin.
(zadáno: 16.5.2021)
Pozdní SeMaFor je divadlem natolik zakletým v čase, že ho mohu pouze akceptovat jako setkání s divadelní archeologií. Klasické forbíny Suchého a Molavcové mají v sobě patos již mnohokrát viděného, variace na klasická témata jsou místy příliš vulgární. Nic proti snaze aktualizovat Aristofana, ale tam, kde zpívala Jana Fabiánová a publikum nadšeně reagovalo na Václava Koptu, tam mi dobře nebylo.
(zadáno: 17.2.2021)
Studio Ypsilon v celé své kráse. Roztomilé, hravé, mladé.
(zadáno: 17.2.2021)
Nejlepší z montáží studia Ypsilon. Humor je ostrý jako břitva a sedí jako prdel na hrnec. Každý z ansámblu zažije své skvělé chvilky, včetně výborné Markéty Plánkové, ale králem improvizační inscenace je Lábus a těsně za ním Eben a Dejdar. Korn místy nestíhal, ale celek to nijak neohrozilo. Schmid sestavil klasickou dějinnou linku a vyrovnal se v ní se všemi důležitými mýty.
(zadáno: 17.2.2021)
Skvělá koláž Ypsilonky na téma Prodanky. Hraje se už od roku 1996 a doufám, že ještě dlouho bude. Protože tohle je přesně ta cesta, která pomáhá zlidšťovat přístup k národním ikonám. A samozřejmě Kretschmerku nelze v kroji nemilovat. Zajímavé by určitě bylo srovnání s inscenací MDP Bedřich Smetana: The Greatest Hits.
(zadáno: 11.10.2020)
Je mi líto, ale současná podoba této inscenace, kterou proslavila Marie Doležalová, je už zřejmě jen stínem. Fenomén hrdinky Fan Vavřincové je natolik silný, že v současné době se chystá už třetí nastudování (po Zlínu a Praze se chce přidat i Kladno) a stále to není dost. To, co jsem viděla s Dianou Šoltýsovou v hlavní roli bylo hodně smutné. Jak jinak hodnotit představení, jehož jediným plusem je rutinní karika Sandry Pogodové? Rozumím náročné době pro divadelníky obecně, ale nemít pro hlavní hrdinku ani pořádný kostým a nechat ji to celé odehrát jen svěšenými rameny?
(zadáno: 23.9.2020)
Další výtečné setkání s Filmem Naživo, tentokrát nad Jařabovou variací na téma terorismu na počátku 20. století. Slavný román J. Conrada z roku 1907 oslovuje napříč stoletím, zajímavé filmové adaptace vznikaly například ve 30. letech - Hitchcockova Sabotáž, nebo v 90. letech - Hamptonova Bomba pro Greenwich. Tato inscenace DNZ přenesená do brněnského vodojemu přinesla hodně zajímavý zážitek všem, kteří nemají zábrany přemýšlet nad životy jednotlivců v krizových situacích. Výborné herecké výkony předvedli zejména Vyorálek s Fialovou, zajímavé kariky pak Žáček se Čtvrtníčkem (mistrem přestávky).
(zadáno: 29.8.2020)
Díky Filmu Naživo byla obnovena inscenace legendární Vosto5. A i jejich příspěvek na téma Péráka je jednoduše skvělý. Legenda o Pérákovi žije v českém filmu už od roku 1946 a v posledních letech se má znovu čile k světu v mnoha médiích. Natáčejí se nové animované filmy, vycházejí nové původní komiksy, knihy... Velmi doporučuju aktuálně vydávanou Koplovu Jantarovou komnatu. Pokud by někdy dozrála doba na český celovečerní pérákovský film, budu jedině ráda, pokud za ním bude stát Havelkova parta.
(zadáno: 2.8.2020)
Slabší muzikálová verze české podoby pražského případu Nicka Cartera. Samozřejmě na poměry Divadla Broadway je to vcelku přijatelný kus, sama Adéla má hodně vtipný kostým, ale celé je to takové vodnaté. Snad je to zvolenými alternacemi pro DVD záznam, na což se názory různí, ale rýmy jsou za hranicí primitivnosti, choreografie na úrovni normalizačního baletu ČST a scéna je podivně laciná. Na druhou stranu Petr Vondráček vysloveně uzrál a poprvé jsem zažila, že jeho herecká manýra má opodstatnění (pokud stojí na divadelních prknech), protože jinak v televizi nebo ve filmu to nikdy nebylo ono.
(zadáno: 26.6.2020)
Obávám se, že hry Kašparu nebudou blízké mému srdci. Před časem jsem zkusila jejich Audienci (v klubovně v Jidřišské), ta byla vcelku příjemná, ale jejich vidění Vančury nekonvenuji. Hra má velmi nápaditou scénu, vnímání publika je hodně vstřícné, ale jako celek mi to nefungovalo. Herecky vysloveně slabé, text málo pointovaný, hudební vložce zcela neživotné. O bonusovou verzi zájem nemám.
(zadáno: 24.3.2020)
Vysloveně příjemná dětská hra se spoustou písniček. Děti budou nadšené.
(zadáno: 23.1.2020)
Pro milovníky nesmrtelných komických výkonů Lábuse nebo Kretschmerové jasná volba. Osobně si sice Viana nepožnu, ale sóla, kteří tito dva miláčkové předvádějí, jsou něco neuvěřitelného. Pomalu by to chtělo ještě jeden záznam, ten z roku 1999 začíná být silně neaktuální.
(zadáno: 29.12.2019)
Dramaturgický počin Kateřiny Jonášové poněkud zastiňuje skutečný historický příběh Lili Elbe, který zcela zásadně proslavil stejnojmenný film. Toto je spotřeba vstřebat, aby mohl divák tuto aktualizovanou českou verzi ocenit. Dan v hlavní roli je naprosto skvělý, jeho výkon je citlivě promyšlený, chytře vystavený a na jevišti odžitý s pokorou. Přesto celek ovládají jednotlivé vsuvky Jiřího Korna a nad hereckými výkony kdesi v prostoru dominuje scéna, která by byla zřejmě schopná fungovat zcela solitérně a též by odvyprávěla celý příběh. Doporučuji nejen těm, kteří mají v rodině trans.
(zadáno: 24.11.2019)
Havlíčkův nádherný román z roku 1939 už diváci znají z filmové a televizní adaptace. Tentokrát se k tématu vrací vršovická Mana a je to opravdu radost, protože Havlíčka není nikdy dost. Zatímco MDP v Rokoku nabízí náročné zpracování Neviditelného, vršovické řešení Té třetí je o mnoho lehčí. Počínaje sjednocenými kostýmy, které ve všech barvách spojuje kus plyšového textilu až po scénu, která je skutečně ryze funkční a pouze náznaková. Ano, nápad s pohyblivými rámy a potravinou fólií je zajímavý, ale do předválečného textu se příliš nehodí. Naštěstí herecky je inscenace velmi silná.
(zadáno: 6.11.2019)
Milá ypsilonkovská revue, trochu naučná, místy vtipná, ale hlavně hravá. Swinguje mnoho divadel, Řeznická i Národní. Ale štěstí hledá jen málokdo. Těšila jsem se především na hvězdu z První republiky Markétu Častvaj Plánkovou a nezklamala jsem se, ona má v sobě skutečně cosi andělského. Tyhle výlety do minulosti budiž Ypsilonce výhradně ke cti, však kdo jiný v dnešní době nezapomíná ani na Poláčka nebo Skružného?
(zadáno: 11.10.2019)
Na Ypsilonce je nádherné, že přivedla do Prahy spolu s režisérem Peterem Oravcem úpravu klasické operety podle Ľubomíra Feldeka. Tato slovenská verze byla už k vidění ve slovenské televizi s Labudou, Hubou a Kostolányiovou a jmenovala se Play mam'zelle Nitouche. Černobílá inscenace z roku 1972 se mi ale nelíbila. Až hravost Ypsilonky, její barevnost, radost a výborný timing společně s báječnými výkony zejména Jaroslavy Kretschmerové a Lumíry Přichystalové, mi ukázala, že i tato varianta Nitušky umí být zábavná a je vysloveně příjemné s ní prožít (a prozpívat) celý večer.
(zadáno: 8.6.2019)
Milé představení, které se hraje už 10. rokem. Jako pravidelné divačce MDP mi Kaplan dlouho unikal, dnes lituji, že jsem nezažila jako Reného a Clauda, duo Button, Lipského s Fišerem. Námět Leo Rostena bych se nebála srovnat s universálním humorem Jaroslava Žáka nebo s obdobně založeným filmem English Vinglish. Příhody z večerní jazykové školy z let 1941/2 jsou hořkosladce geniální. Ať už se paroduje sladká Francie, bella Itálie, ostré Polsko, sexy Francie nebo zádumčivé a pyšné Rusko... tuhle čídu mám ráda. A Oldřich Vízner je úplně báječný a fajn, není důvod si ho neužít.
1 2 3 4 5 6  >  >>