Vladimír10

Dvojice herců, která by byla tak silně spjata s nějakou hrou, se jen tak nevidí. O to smutnější je, že herectví K. Heřmánka je stále více podbízivější. Bohužel již nedokáže najít přijatelnou mez, kdy přestat se svými obvyklými hlasovými brikulemi a přisprostlými posunky. S přehledem svoji roli i po třiceti letech však dokáže odehrát J. Bartoška. Postava Jakuba se v jeho interpretaci stává pravým filozofem života, přesně takovým, jak by si ho asi představoval osvícenec D. Diderot. Nesporně vyšel z tohoto duelu jako jasný vítěz. Inscenace sice není žádným zázrakem, ale i tak svůj smysl obhájila.

Kdyby se do autorské úpravy zbytečně nevkládaly hnusné bolševické a travestiální výstupy v podání V. Jopka, J. Panznera a P. Beretové mohl být celkový dojem ještě o něco lepší. Role těchto herců by se daly okamžitě vyškrtnout. David Drábek ovšem text obohatil i o poutavé obraty, které by se daly srovnávat i s dnešní dobou. Zvláště zajímavě jsou přepracovány příjezdy starých mládenců. Nesouhlasím však s názorem, že by původní Šamberkův text nyní u diváků neobstál. Kostýmům, scéně a perfektní hudbě nelze nic vytknout. Bravurní komediální výkony předvádějí S. Rašilov a D. Prachař.

Již samotný název hry napovídá, že se asi nebude jednat o oduševnělou podívanou. Značně prostoduchá zápletka je rozvíjena od nevinného mlácení dveřmi až po situace, které by se daly nazvat sexuálními orgiemi. Povrchní parodií bylo předně pojetí britské prostitutky. Humorné momenty by se však našly, ale přidané töpferovské fórky jsou po použití v mnoha jiných inscenacích velice neoriginální. Opakovaný vtip zkrátka přestává být vtipem! Titul bych si klidně dokázal představit jako agenturní řachandu, ale v kamenném divadle, i přes solidní výkon V. Svobody, se na špici zábavy určitě nedostane.

Přestože jsem s Radkem Holubem většinou spokojený, tak v této inscenaci, která byla pojata jako jeho one man show, bylo jeho prvoplánového přehrávání až moc. V textu je sice předepsáno, že Jeppe je nenapravitelný alkoholik, ale jeho postava by se přece dala pojmout civilněji. Důvěryhodně pak působí bohužel pouze okamžiky, kdy jeho představitel přejde do činoherních poloh zcela odlišných, vážných. Všechny ostatní postavy mohou jen mdle přihlížet. Nejvýraznějším z nevýrazných se pro mě ale stal Z. Hruška. Jezerka by se měla zamyslet, jak takovýto typ her zpracovávat v příštích počinech.

Musím si přiznat, že po zhlédnutí ukázek jsem očekával naprostý inscenační úlet. Výsledek ovšem značně předčil má očekávání. Všechny dámy si muzikál skutečně užívají a vnášejí do něj své herecké osobnosti. Problémy s intonací ve výškách měla občas pouze M. Randová. Výjimečný komediální výkon předvádí Zora Jandová. Režie se též soustředila na blízkou spolupráci s publikem, jež nepůsobila, na rozdíl od jiných inscenací, vynuceně. Pomyslnou třešničkou na dortu byly mimořádně důvěryhodné filmové dotáčky, ve kterých prostupují jeptišky do scén zahraničních snímků.

Sarah Bernhardtová, žena, která si zpříjemňuje podzim svého hereckého života tím, že nutí svého tajemníka, aby se převtěloval do osob, se kterými se blíže seznámila. Tento zdánlivě jednoduchý příběh excelentně rozehrávají H. Maciuchová a J. Satoranský. Tomu byla svěřena po mnoha letech opravdu velká, ale též náročná role. Napodobování umanuté matky, zakřiknuté abatyše či opilého režiséra mu šlo opravdu velmi dobře. Divadlo na Vinohradech by se mělo stydět za to, že tohoto herce vytrvale obsazuje jen do samých štěků. Výkon H. Maciuchové dodává inscenaci naopak krásný tragický tón.

Rocková opera, ve které se pouze zpívá a činohra hraje až druhé housle, byla možná pro mnoho mladých komerčně zhýčkaných diváků nečekaným problémem. Karlínské divadlo však konečně předvedlo inscenaci na úrovni, za kterou by se nemusela stydět žádná ze světových hudebních scén. Ve srovnání s Aidou od téhož režiséra vyhrává Jesus na plné čáře. Živý orchestr byl bohužel přesunut až za dekorace do hlubin jeviště, proto hudba následně působí tak, jako kdyby byla pouštěna ze záznamu. Mistrně jsou vymyšleny triky při smrti Jidáše a Ježíše. Suverénní výkony předvádí K. Střihavka a L. Krämer.

Pokud chtěl M. Holý vzdát hold hereckému umění M. Kopeckého, mohl být úvod celého představení odehrán poněkud důstojněji. M. Vajdička kvalit legendární inscenace nedosáhl ani náhodou. Především čtveřice rádců zrádců by se měla podívat na záznam výjimečných výkonů svých předchůdců Haničince, Skládala, Schánilce a Hanzlíka. Závěrečné ovace ve stoje si plně zasloužil pouze bezchybný Jiří Dvořák. Inscenace samotná k nim má poměrně daleko. Přeobsazení role Giovanniho na poslední chvíli vypovídá o tom, že původní soubor již nechce hrát samé čurdy. Roli tedy ochotně převzal inspicient L. Zacharník.

Před osmi lety udělalo tehdejší dramaturgické vedení s touto inscenací tah na bránu. Již s prvními reprízami bylo jasné, že představení z repertoáru jen tak nezmizí. Inscenátoři měli totiž k dispozici nepřekonatelný satirický seriál, ze kterého se pokusili vytáhnout to nejpoutavější. A to se jim povedlo. Nekončící ovace patřily přednostně V. Preissovi a F. Němcovi. I když mě mrzí, že při mé druhé návštěvě neúčinkoval O. Brousek, zklamaný jsem rozhodně neodcházel. Zastupování Jaromírem Medunou dalo totiž textu opět něco nového a svoje repliky po dvou odehraných reprízách dokonale ovládal.

Když dva dělají totéž, není to totéž. V tomto případě tato věta platí doslova. Jestliže legendární představení DnV sklízelo dlouhé ovace ve stoje za pečlivě promyšlené situace z politického života, tak zdejší zpracování bylo oceněno pouze vlažnou děkovačkou. Aby ne, když dvojici Preiss & Němec, nahradili K. Heřmánek a J. Carda, kteří hráli pomocí typických charakterových rysů postavu toho druhého. Tento problém vychází již ze samotného textu, v němž je vrcholem trapnosti příchod velvyslance nereálného státu Kumranistánu, který svými sexuálními požadavky zdržuje podepsání klíčové smlouvy.

Inscenace, u které se každý divák zaručeně pobaví, ale občas i popláče. Z herců mě nejvíce zaujala svým výkonem Eliška Balzerová, která roli Julie dotáhla do velice zdařilého konce. Zdárně jí sekundovali i pánové Tőpfer, Maryška a Rous. Naopak jako herecký propadák této inscenace považuji výkon M. Randové, která roli mladé herečky nepojala příliš zdařile. Kostýmy odpovídaly době, ve které se děj odehrával. Scénické řešení bylo nádherně nostalgické a vystihovalo klasický styl inscenace. Hudební složka představení, která od sebe oddělovala jednotlivá dějství, byla velmi pěkná.

Hlediště Ungeltu vždy praská ve švech, u tohoto titulu tomu tak bohužel není. Na tento žánr jsem zvyklý nejen já, ale i ostatní diváci spíše na jiných scénách. Přesto se i zde povedlo vytvořit zábavnou hudební koláž. Té dominuje herectví R. Holuba, který dokáže na každém představení překvapit a rozesmát i své jevištní kolegy. Pro něj je v částečných improvizacích vysvětlení, proč je vůbec Zeus Cojs, Herkules lepidlo a Hera sestra másla zcela jednoduché. Skvěle pěvecky vybaveny jsou J. Malá i D. Zázvůrková. Na jevišti silných příběhů by se ty fraškovitější měly zkrátka inscenovat častěji.

Kabarety v Dlouhé již zcela zdomácněly, a proto není žádným překvapením, že i tento se vyvedl. Inscenace je hrána v jiném uspořádání židlí a jeviště než Kabaret Prévert Bulis, což jí dodává bezprostřední atmosféru. Nejlepší výkon podává Miroslav Hanuš, který svoji roli jakéhosi kabaretiéra dokázal obohatit i mnoha improvizovanými výstupy. Ostatní účinkující odvedli též velmi slušné výkony. Nejvtipnějšími částmi kabaretu byly ukázky ze hry Ubu se vrací, kde se ve 3 rolích vystřídali téměř všichni herci inscenace. Příjemným zpestřením jsou i zajímavě vyřešené loutky J. Milfajta.

Inscenace sama o sobě je velice pěkná. Jedinou chybou je prostor, kde se uvádí. Je jím vstup na 1. balkon, kde je po téměř celou dobu představení vydýchaný vzduch a tvrdé židle, které jsou na sebe příliš namačkané, za účelem co největší tržby. Dále mohu však jen chválit. V kabaretu můžeme vidět báječné herecké, pěvecké i hudební výkony. Z herců bych vyzdvihl J. Vondráčka, který perfektně hraje na housle, a P. Tesaře. Chválím též výborný začátek s J. Vondráčkem, který si vymýšlí na každou reprízu zcela nový improvizovaný úvod a vždy dá jednomu divákovi program k inscenaci zdarma.

Pakliže se J. Suchý pokusí vymyslet zcela originální hudební komedii, může z toho k mému milému překvapení vzniknout lákavá dvouhodinová oddechovka. Po přizvání několika mladých neokoukaných tváří si režisér dovolil sáhnout po náročnější choreografii, v níž exceluje zejména její autor P. Veslár. Dvojice Molavcová & Suchý se zde ocitá v očekávatelném manželském páru, ve kterém je žena tou inteligentní a muž naopak tím hloupým a perverzním. Netuším však, zda J. Štědroň za V. Koptu pouze zaskakoval, ale nápovědka se sice potichu, ale přece, v rámci jeho replik ozývala po celé představení.

Hry, v nichž je divák vrhán z jedné časové roviny do druhé, jsou samy o sobě velmi náročné na pochopení, a právě proto je ještě větším oříškem to, aby byly srozumitelně zinscenovány. Končící šéf činohry M. Dočekal se však nesnadného úkolu ujal se ctí. Na honosné prostorné scéně pro něj nebylo vůbec žádným problémem přenést diváka pomocí světelného designu a měnících se výrazových prostředků herců z 2. světové války až na přelom tisíciletí i zpět. Ze všech akterů mě nejvíce zaujala K. Winterová, která musela svým různorodým výkonem vystihnout doslova celý život jedné obyčejné německé ženy.

Jako již poněkolikáté musím zmínit, že takto převulgarizovaná jevištní adaptace nepatří na prkna žádného prestižního divadla. Nehodila by se snad ani do avantgardních divadel. Po herecké stránce není představení též žádným zázrakem. Všichni účinkující přehrávají ostošest. Extrémem je však odporné neherectví R. Kalvody, S. Lehkého a překvapivě i V. Fridricha. Dle ostatních komentářů nejspíš nejsem zrovna nejvhodnějším divákem pro tento typ inscenací, ale zase nejsem zas takový sprosťák jako autorská dvojice Janků-Svojtka, která většinu svých dramatizací obohacuje o ony nepoživatelné vulgarismy.