Vladimír Rogalewicz

Mimořádně dobře vystavěná hra (spíš bych ji přisoudil Tomu Stoppardovi než Haroldu Pinterovi) s velice dobrým překladem. Zejména smsky posouvající hru do současnosti by si zasloužily 100 %. Ovšem představení dělá dojem půli cesty mezi scénickým čtením a plnohodnotnou inscenací, což ještě podtrhuje hodně nepovedená scéna i civilní (až jen náznakové) hraní jinak dobře sehrané trojice herců.

Inscenace, která bere Havlovi i dalším postavám svatozář, nebere vážně ani sama sebe. Takové laskavé odmytičtění Havla už bylo potřeba. Určitě stojí za vidění. Miloš Orsoň Štědroň zraje, toto představení je z jeho posledních podobných variací určitě nejzdařilejší. Z herců si dovolím vyzvednout Petra Jeništu (to je ale nošení dříví do lesa).

Vladimír Morávek i Husa na provázku ukázali mnohem vydařenější kousky. Amadeus dělá dojem edukativního, trochu nudného představení bez velkých vášní. Wolfimu Martina Donutila chyběl sex appeal. (Divadlo Archa, Praha, 13.4.2014)

Potlesk ve stoje? Nudněji už to inscenovat nešlo. Maximální snaha o historickou věrnost vedla k velice konzervativnímu představení bez jediného nápadu, bez kouska invence. Rozhodně to nebyla vina herců - ale ta režie, scéna, kostýmy, výběr hudby... taková inscenace by odpovídala ochotnickému souboru na venkově, nikoli bohatě dotovanému pražskému divadlu. I těch 60 procent je vlastně hodně.

(Divadlo v Celetné, Praha, 13.3.2014)

Velice povedené převedení Páralova textu v kondenzované formě na scénu. Zajímavé, soustředěné představení, herecky i režijně nadprůměrné. Těžko se však hodnotí představení po klinické smrti divadla... (Divadlo v Celetné, Praha, 12.3.2014)

Nebeský Ibsena umí. Velice silné představení. V první řadě znamenití herci - neobvykle soustředěně hrající Jan Vondráček a tentokrát přesvědčivá Lucie Trmíková. Velmi neobvyklá funkční scéna, jako obvykle u Nebeského mimořádné kostýmy, dobře použitá hudba. Jen ten příběh je trochu rozvláčný (i když z něj Nebeský - pravděpodobně hodně díky škrtům - dostal maximum).

Spíš 55 %. První polovina znamenitě funguje, zasazena někam mezi obdiv k originálu a vlídnou parodii. Po přestávce je to však typická kolečkovská postmoderní konzumní sračka.

Pročítám komentáře a není k nim co dodat. Nejvíc musím souhlasit s Pavlem Širmerem, nicméně pocit něčeho mimořádného přetrvává (možná díky mimořádnému prostoru a těsnému kontaktu s herci).

Pokud přijmete pomalé tempo režiséra, vyloupne se rozhodně zajímavé představení s nadprůměrnými hereckými výkony, mezi kterými vynikají zejména Pavel Liška a Ivan Lupták v titulní dvojroli. Kubánský prvek je silně potlačen, hra se snaží o maximální neuchycenost v čase a prostoru.

I když má představení řadu zajímavých momentů (zejména úžasné kostýmy, zajímavý je i výběr textů z Shakespearových sonetů), ponechalo mě chladným a v druhé polovině jsem se vyloženě nudil.

Pustá groteska. Je to právoplatný výklad, jen já s ním mám problémy. Jak Kačerova inscenace v Činoherním klubu, tak Léblova v Divadle Na zábradlí byly mnohem silnější. Pokud však přistoupíte na Františákovo vidění, není už co kritizovat: herci jsou znamenití, kostýmy a hudba dobře dokreslují inscenaci, živá hudba v podání herců nemá chybu. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.2.2014)

Velmi slušné představení, interpretované s velkou chutí souborem, kterému je šité přesně na míru. Vzhledem k nedostatku představení pro děti v Praze se jedná o dobrý počin. Příběh je však pouze rutinní kostrou (aby bylo o čem hrát) a chybí mu poetika a náboj kultovního představení "Jak jsem se ztratil".

Nejlepší je na tom předloha-knihu vřele doporučuji (je pochopitelně mnohem bohatší než dramatizace).Kdo přijde na představení nepřipraven, uchvátí ho příběh natolik, že to překryje všechny nedostatky představení (viz velký úspěch všude, kde se uvádí).Kladenská inscenace dělá dojem amatérské produkce, studentského představení.Nejde o herce-minimálně hlavní čtveřice je vyrovnaná a znamenitá.Problémem je scéna, kostýmy, režie i dramaturgie.Poznámka nakonec:množství zcizovacích efektů ve svém výsledku hodně ruší.Přesto se jedná o znamenitě zahraný neobyčejný příběh,který rozhodně stojí za vidění.

Povedená dramatizace, moderní režie, scéna i hudba, znamenití herci (mně se vedle Miloslava Königa líbily zejména Lenka Zahradnická a Šárka Opršálová). Celá inscenace nakonec ale vyzní značně chladně a odcizeně. Přes vyloženě moderní pojetí a velmi moderní režii dělá představení dojem dobře odvedeného tradičního divadla. Představení je určitě nadprůměrné a stojí za (jen půlhodinovou) cestu z Prahy.

Divák se octne v hmyzím světě, hmyz je doslova všude. Výteční herci, dokonalý pohyb na hranici artistiky (přínos Rosti Nováka!), zajímavá přiléhavá hudba. Divák je na začátku u vytržení, nestačí sledovat množství paralelně probíhajících akcí, je uchvácen imaginací (zejména) Vladimíra Morávka. Oh! Jaká podívaná! Vlastní děj je natolik posunut do pozadí, že místy přestává být rozpoznatelný. To po určité době začne vadit, představení ztrácí tempo a ke konci již (stálé opakování stejných gagů) nudí.

V této sezóně mám štěstí na mimořádná představení.Terminus,to je především úžasný veršovaný text se silným tarantinovským nábojem,dokonale přebásněný Ester Žantovskou.V kontrastu je inscenovaný na prázdné scéně v naprosto civilním stylu: tři postavy,tři monology,tři příběhy jedné noci.Devadesát minut jsem poslouchal bez dechu a nevěděl,jestli se mám soustředit na silný děj,znamenité herce,nebo čistou krásu drsných úderných veršů.Když má pozornost nepatrně opadla,přišel závěr,v němž se příběhy smysluplně uzavřely a který mě opět pohltil.Nenápadné představení je kandidátem na inscenaci roku.

Děkuji!
Slovy Jana Pařízka: Aktuální, trefné a reflektující. Je-li toto názor mladých, nemusíme se obávat o budoucnost této země.
Pamatuji se na Karla Kryla z počátku 90. let, kdy do všeobecného veselí vnášel spoustu skepse. Připadalo nám, že se zbláznil; asi si nevšiml, že proběhl listopad ´89 a pokračuje stále ve stejné notě, jako za Husáka.
Dnes tyto texty dokonale rezonují s českou realitou posledních 24 let.
Intelektuálně mimořádně náročné představení. Jsem přesvědčen, že látku bylo možné zpracovat zajímavější formou, která by lépe připomněla osobu Karla Kryla a ukázala i souvislosti.

Mikulášek našel klíč k inscenaci předlohy - na to jsem byl zvědavý a výsledek vysoce předčil mé očekávání. Herci znamenití, nepatrně lepší pánská část, určitě dokonale plní režijní záměry a pokyny. Teď k minusům. Množství citací Marthalera hraničí s plagiátem. A opět záplava nechutností a hnusu. Polovinu představení zabírají sexuální scény, které z velké části nemají s tématem (a předlohou!) nic společného. Divadlo je normotvorné, a z toho pohledu je celá linie dvojice Viceníková-Mikulášek velice sporná. Bohužel tím znehodnocují svůj přínos Praze a Divadlu Na zábradlí.

Obrazy jak z pláten vlámských malířů. Po výtvarné stránce (kostýmy, scéna) nejlepší představení poslední doby, Franzova hudba kandiduje na počin roku. Herecky (zejména díky propracované režii) bezchybné. Ve druhé polovině představení přeci jen trochu ztrácí tempo, na vysoké hodnocení ale rozhodně dosáhne.

Úžasný překlad (pro mě neznámé) Olgy Bártové. Výborná inscenace i všechny herecké kreace. Přesto zůstává pochybnost. Zatímco vykreslení prostředí v první půlce není co vytknout, pseudointelektuální moralizování po přestávce zavání kýčem. A v publiku sedělo jiné obecenstvo, než na jaké jsem z divadel typu Dejvického zvyklý, obecenstvo jiného typu divadel. Toto obecenstvo hltalo lascivní vtípky a bavilo se prvoplánovou estrádou, zatímco druhá a třetí vrstva mu zůstala skrytá a nastavené zrcadlo pro něj zůstalo slepé. Bylo skutečně hlavním záměrem pobavit takové obecenstvo?

Vtipná hravá inscenace. Přesná nápaditá režie, skvělé herectví. Jaroslav Plesl je angličtější než Anglie. Pouze v druhé půli představení trochu ztrácí tempo, závěr je ale opět zdařilý.

Nuda, nuda, nuda... taková nuda, že překryje jakékoli režisérské nápady (a není jich tam málo) i herecké výkony. Typický příklad německého intelektualismu. U nás dramaturgický omyl. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 8.12.2013)

Text je mnohem drastičtější, než jak to vypadá z recenzí. Programově zachází daleko za únosnou mez, což však od určité chvíle celou hru znevěrohodňuje. Obě herečky nezklamou, ale nemají prostor nadchnout.

Soustředěný výkon celého souboru. Znamenitý režijní výklad, který klade na herce velké nároky. Jednotlivé postavy jsou vykresleny jako pitoreskní figurky. Herecký koncert Josefa Jelínka, Norberta Lichého, Pavly Gajdošíkové, Sylvie Křupanské... (Pozn. Návštěva Aranských osrovů i Connemary jistě výrazně posunula vnímání celé hry. je to velký zážitek - doporučuji!) (Divadlo v Celetné, Praha, 26.11.2013)