Hana

Román A. Mornštajnové v sobě ukrývá silný příběh, který se přenesl i do dramatizace, resp. inscenace J. Janků a P. Svojtky. Ačkoli je škoda, že je děj v řadě scén vyobrazen polopatičtěji, je třeba ocenit nesamozřejmou přehlednost celku se střídajícími se časovými rovinami, v nichž se lze snadno zorientovat i při prvním setkání. Na působivosti mají významnou zásluhu hudba, scénografie a v neposlední řadě herecký soubor, který obstál jako celek. Představitelka Hany je nucena střídat různorodé emoce a polohy, zvláště na velkém jevišti je velmi těžké neztratit „spojnici“, A. Elsnerová obstála se ctí. Výrazněji zaujaly také T. Císařová a A. Černá.

Velmi dobré zpracování již samotné skvělé knižní předlohy. Bez větších problémů budete pohlceni tímto silným a dojemným příběhem, který i přes delší stopáž rozhodně nebude nikterak nudit. Výborné herecké výkony v čele s fantastickou A. Elsnerovou, jež bravurně zvládá všechny náročné polohy své role. Vedle ní pak též výborná A. Černá i T. Císařová. Výsledný dojem moc pěkně umocňuje vydařená scéna i trefně zvolená doprovodná hudba. Opravdu nádherná hra, která musí svým způsobem zasáhnout snad každého. Doporučuji a tleskám. 85%

65% - Hana Aleny Mornštajnové je především silný, bohatý a velmi emotivní příběh, z čehož těží i vinohradská inscenace v adaptaci Jiřího Janků a režii Petra Svojtky, které se zdárně podařilo tohle vše udržet. Divadlo je to výpravné, realistické, klasické a výrazně vyprávěcí, se skvělými hereckými výkony - vedle famózní A. Elsnerové, vynikají i výborná A. Černá, Z. Vejvodová či T. Císařová. Té popisnosti a vyprávění je však v inscenaci až doslovně působící adaptace moc - ocenila bych u třetí české verze přeci jen volnější přístup a odvážnější režii.

65 %. Inscenace vychází ze silné a dojemné předlohy, jejíž sílu nelze zpochybnit a stále rezonuje. Režijně však působí poněkud tradičně, s délkou i popisností věrně sledující román. Svěžejší přístup by mohl přinést větší divadelní živost. Herecky září A. Elsnerová – její Hana je plná křehkosti, sevřenosti, důstojnosti, odhodlání i moudrosti. T. Císařová v roli Miry upoutá nejen projevem, ale i výraznými rudými šaty, které se stávají dalším signifikantním prvkem a jako by vyprávěly vlastní příběh. Některé vedlejší role by mohly získat na síle díky pečlivějšímu obsazení, hudba a světla evokují atmosféru doby. Celek předává paletu emocí a odkaz.

Jevištní adaptace románového bestselleru Aleny Mornštajnové předává v DnV příběh titulní hrdinky Hany a její neteře Miry s důrazem na turbulentní vývojový oblouk vzájemně neblaze propojených tragických rodinných událostí, jejichž dominový efekt spustí jeden záměrně neodeslaný dopis. Trumfem empatické celosouborové herecké partneřiny je maximálně soustředěný, v každém aspektu absolutně strhující výkon Andrey Elsnerové. Katarzní účinek obejmutí v samotném závěru má téměř magnetizující intenzitu, jako by náhle v tu chvíli všichni diváci doslova hmatatelně cítili, že se tíživá mlha nesmírně bolestných Haniných vzpomínek konečně pozvolna rozplývá.