Paní Dallowayová

--- Jedna paní Dallowayová povídala --- (více v článku na blogu)

Lyrický příběh jednoho dne, v němž se prolíná několik osudů, minulost s přítomností. Režisérka A. Klimešová s dramaturgyní K. Součkovou našly pro dramatizaci těžko zpracovatelného románu V. Woolfové svébytný klíč, jemuž dobře slouží scénografie, hudba, herecké výkony i nespočet nápadů včetně humorného odlehčení a komunikace s publikem. Tempo je tak pomalé, že se část diváků může chvílemi pohybovat na hraně schopnosti udržet pozornost. K Divadlo Na zábradlí vždy patřila potřeba experimentovat, hledat v činohře nové formy vyjádření. Ať už tato inscenace návštěvníka osloví či mine, je bezesporu počinem unikátním a nevídaným. Děkujeme za ni!

Pustit se do divadelní adaptace a inscenování tak náročného textu W. Woolfové vyžaduje notnou dávku odvahy a předem promyšlené koncepce. Režisérka A. Klimešová se svým tvůrčím týmem dokázala zdánlivě nemožné: proměnila složitý text v působivý scénický tvar, jenž překvapuje jak diváckou přístupností, tak jemným humorem. Od diváka si inscenace žádá jediné, a to naladit se na pomalejší temporytmus a nechat na sebe působit atmosféru, vnímat myšlenky a postřehy jednajících figur, s nimiž se seznamuje v průběhu jediného dne. Čistá inscenace s výtečnými hereckými výkony, jimž dominuje M. Sidonová.

75% Ve zvolně plynoucí atmosféře jednoho dne se kontrastně střídají pohledy na svět dvou míjejících se lidí. Zatímco Paní Dallowayová svou, snad neuvědomnělou, prázdnotu zaplňuje vzpomínkami, večírky, a oddaluje pocit stárnutí a zbytečnosti, pan Smith se vědomě potácí nad propastí bez ohledu na vlastní ženu a její snahy. Odcizenost v tomhle světě zvyšují nepřímé komentáře prolínající se s přímou řečí i častá přítomnost nejednajících postav na pozadí bez zájmu a přímé interakce s prvním plánem. Mezi skvělými hereckými výkony zaujmou vedle M.Sidonové ve vděčné rozdvojené roli J.Vyorálek a D.Petrželka či V.Vašák v působivé poloze manžela a otce.

Literární díla Virginie Woolfové mají velmi specifickou kompozici a čtenáře k sobě obvykle nepustí úplně hned s prvními řádky. Jevištní adaptaci Paní Dallowayové v DNz se daří autorčin unikátní styl vystihnout věrně, jedná se tudíž o inscenaci, která diváka dokáže odměnit nevšedním zážitkem, pokud jí dá šanci a podaří se mu na ni pozvolna zcela napojit a nechat se unášet smysly pohlcující atmosférou a sugestivním proudem pocitů a myšlenek rozkošatělého vnitřního světa postav. Absolutně koncentrovaným hereckým výkonům kraluje vynikající Magdaléna Sidonová, které ani na vteřinu nepřestanete věřit, jak moc si její Clarissa připadá "neviditelná".

Není snadné naladit se na rytmus a formu této inscenace, ne všechny scény si dokázaly udržet mou plnou pozornost. Dílo V.Woolfové je těžko uchopitelné, ale A.Klimešové a K.Součkové se ho podařilo převést do celkem poutavého jevištního tvaru, v němž se introspektivní ponor do lidské duše střídá s odstupem. Depresivní vyznění některých scén vhodně odlehčuje četná komunikace s publikem, která do představení vnáší humor. Celé to funguje hlavně díky precizní herecké souhře celého ansámblu, každá z postav je nám něčím povědomá či sympatická, ale zároveň si každá z nich uchovává svá tajemství, což je docela dráždivé.

Pokud člověk přijme pomalejší tempo a zvolenou formu, tak se dá do inscenace docela pěkně ponořit a užít si ji. Líbil se mi formát pohledu na sebe sama z venku, očima třetí osoby. Takový pěkný únik mimo čas a prostor pro zhodnocení dosavadního života. Jednotlivé charaktery jsou pak krásně vykresleny a umí zaujmout. Herecky přesná M. Sidonová rozhodně nezklamala. Z ostatních výtečná hlavně A. Kubátová a skvělé duo J. Vyorálek - D. Petrželka hrající jednu postavu. Stopáž je malinko delší, párkrát jsem měl nutkání podívat se na hodinky. Přesto převládají pozitivní dojmy, jedná se o počin co stojí za vidění.