Macbeth

Opět jedna z inscenací, která se pokorně drží textu, a vida, ono to úplně stačí. Macbeth se v tomto pojetí jeví jako sympaťák, který se statečně vrhá do boje, jako loajální voják, který slouží tu svému králi, tu své ženě. Vojáci ve zbrani mají jednoduše stylizované vojenské mundúry, podobné těm, které v trochu jiné barvě od února vídáme ve večerních zprávách. Vojtěch Vondráček zde má několik okrajových rolí, nejvýraznější je role Sluhy, který musí mj. připravit hostinu pro několik lidí. Celou ji přinese z kuchyně, a umně přesune na Macbethovu tabuli. Na temnou skotskou hru je v inscenaci opravdu dost veselí, jak bylo tvůrci slíbeno. (více v článku na blogu)

65%. Režisér J. Krofta vytvořil slušně atmosférickou inscenaci, která se obejde bez vnějškových aktualizací, ale i výraznější psychologické drobnokresby. Zajímají ho podmínky, za nichž se rodí zlo a ctižádost přerůstá v tyranii. M. Němec hraje Macbetha jako sebevědomého muže, člověka, který dokáže svým charismatem okouzlit okolí. Lady Macbeth je v podání L. Krobotové prototypem ženy s ostrými lokty, připomíná výkonnou manažerku v nějakém korporátu. Vyloženě kladných postav se tu divák nedočká, zajímavou studii předvádí F. Kaňkovský v roli Malcolma. Povedená je hudební složka, s čímž souvisí i pojetí čarodějnic a zhudebnění jejich replik. (více v článku na blogu)

V inscenaci „nejtemnější a krutě aktuální Shakespearovy hry“ tvůrci akcentují příběh o zlu v nás a jak se dere ven z jakési ctižádosti, touhy po moci. Ani se o tom moc nehloubá. Hraje se i o politických narcisech a bezvýrazných čekatelích. A o souboji s časem. Pohled je to místy poťouchlý. Ctí se text. Děj pádí přímočaře, jako staré loutkové „rakvičkárny“, bez aktualizování, zato s originálním pojetím čarodějnic –hudebnic na ochozu, …jako by si s gustem modelovaly svoji efektní show. Herecky je inscenace zajímavá tam, kde dochází k posunům a zvratům, tj. u postav ústřední dvojice (Marek Němec, Lenka Krobotová) a Malcolma (Filip Kaňkovský).

Inscenace J. Krofty dokazuje, že lze i v dnešní době bez monstrózních režijních nápadů nastudovat titul, který klade důraz zejména na precizní hereckou práci a vystavění situací, čímž dokáže plně připoutat pozornost. Ústřední dvojice M. Němec a L. Krobotová přesvědčili, že jejich spojení není pouhým reklamním tahem, zdařile jim přihrávali V. Vašák, T. Měcháček či F. Kaňkovský. Velké plus za řešení scén s čarodějnicemi, stejně tak jako za výstup K. Issové coby Lady Macduff (škoda, že v této úpravě působí solitérně). Dojem z inscenace mi kazilo pouze pojetí postavy Sluhy v podání V. Vondráčka, které hraničilo s figurkařením.

Bohužel pro mě většina scén vyzněla spíše do prázdna. Žádný větší náboj či zaujetí se zde nedostavilo. Oceňuji herecký výkon M. Němce, jenž nijak nezklamal. Herecké pojetí L. Krobotové mi však příliš nesedlo. Přišlo mi to místy až příliš afektované, byl bych raději za více zlomyslnosti a podlosti. Pochvala pak pro sluhu V. Vondráčka, který velmi příjemně překvapil a přinesl svěží nádech do řady scén. A v každém případě ani zde nezklamaly čarodějky. Snad nejlepší část celé inscenace. Výborné skloubení se správně dynamickou hudbou, to se opravdu povedlo. Jako celek však maximálně lehce lepší průměr, určitě jsou na LSS lepší počiny. 55%

45%. Smysl koncepce J. Krofty je zřetelný i bez znalosti inscenačního záměru. V záměrném upozadění psychologie postav se projevuje účelovost jednání a povrchní pózy na efekt, které často vídáme např. v médiích či u politiků. Režisér a dramaturgyně neprojevili dostatek důslednosti v přizpůsobení tvaru výpovědi. Výstup Lady Macduff se stal nadbytečným, složité bylo najít smysl v posílení komiky u Banqua (T. Měcháček) či Sluhy (V. Vondráček). Funkční bylo naopak uchopení Macduffa (V. Vašák). Ústřední pár M. Němec a L. Krobotová koncepci dobře slouží, s reprízami se jim snad podaří doladit celistvost a usazení extrémnějších poloh.