Vladimír Rogalewicz

Zajímavý nápad, perfektně dotažený do konce. Obdivuju režiséra i herce za dokonalé dodržení zvoleného (nesnadného) stylu po celou dobu představení. Divák je na začátku pobaven, s průběhem inscenace se ale začíná lehce nudit. A ano, chybí tomu jakýkoli přesah či poselství. Jde o (v DnZ další v řadě) dokonale inscenovanou studijní etudu, která je zřejmě zajímavější a důležitější pro tvůrce než pro publikum.

Dobře napsaná (a zkonstruovaná) hra, která klade potřebné otázky. Inscenátoři si s tvarem nedali příliš velkou práci, vše bylo uděláno tak nějak "na první dobrou", po povrchu. Šikovný režisér a scénograf by dokázali vtáhnout diváky do děje mnohem víc. Milan Kačmarčík a Zbigniew Kalina byli ve svých rolích navíc velmi nepřesvědčiví.

Pánové (a dáma) nezklamali. Příjemně strávený večer v milé společnosti Buchet a loutek.

Nedá se nesrovnávat. J.Mikulášek,který s DPB realizoval řadu skvělých inscenací,tentokrát režíroval Maryšu v Národním divadle a DPB má nové vedení a novou estetiku.Ze srovnání vychází neskonale lépe pražská inscenace,která je sice chladná,ale moderní.Ostravská inscenace je formálně znamenitá,ale se současností nemá nic společného (podobně jako Lucerna v Dlouhé).Zatímco k pražské inscenaci se stále vracím,na představení DPB si už zítra nevzpomenu.Rád bych napsal,že je to kus pro školy,ale je to přesně ta estetika,která středoškoláka od další návštěvy divadla nadlouho odradí.(D. v Celetné,Praha)

Inscenace je hodně doslovná, ale decentní. Všemu vévodí životní herecký výkon Elišky Balzerové. První polovina překvapí vysokým standardem celé inscenace v tomto jinak podbízivém divadle a znamenitým herectvím všech dalších herců. V druhé polovině se však někteří herci v čele s do té doby bezchybným Davidem Novotným přeci jen začínají pitvořit. Při představení jsem si uvědomil, jak znamenitého a (zatím) nedostižného dramatika jsme měli v osobě Jiřího Hubače.

Prvorepubliková agitka zabalená do hávu edukativního pásma. Rukopis Jiřího Havelky je ve školometském tvaru téměř neznatelný, snad k tématu přistupoval s nadměrnou úctou. I když volba Legií jako tématu slavnostní inscenace bylo zvoleno znamenitě, očekávání zůstala nenaplněna. V Národním divadle měl být někdo natolik schopný institucionální sebereflexe, aby projekt zastavil. Herecky i inscenačně kvalitní, ale přesto obrovské zklamání. (Pozn. Klaka na dnešní předpremiéře působila trapně.)

Přesný a vděčný, ale nikterak objevný text je znamenitě interpretován.

Je neuvěřitelné, že takto přesný popis Ruska byl napsán už 1912. Hra stále silně promlouvá. Přesná režie a skvělé obsazení (z něj ještě dále vyčnívají Petr Nárožný a Lucie Žáčková) jsou extra bonusem. Starý dobrý (již odcházející) Činoherní klub! (Poznámka: z hodnocení některých diváků zde na i-divadle i reakcí části publika v divadle pramení mé vskutku šokující zjištění: pro mladší generaci je tato hra nezajímavá, chybí jim totiž znalost reálií a konotací. Paměť společnosti je krátká, zkušenost 40 let komunistické totality je asi nepřenositelná. Tato hra je lepší než 10 hodin dějepisu.)

Skvělý Daniel Bambas v představení, které zejména v první polovině výrazně padá pod hranici šmíry. Celkové pojetí, režie, výběr (a kvalita) hudby, vše katastrofa. Druhá polovina, která je výrazně lepší, se zasloužila alespoň o těch 70 % (spíš 65 %). Velké očekávání vzhledem k hodnocení ostatních a (asi z něj vyplývající) velké zklamání. Nicméně kvůli hostujícímu D. Bambasovi představení stojí za cestu do MB.

Soustředěný výkon obou protagonistů udrží napětí a pozornost, hra nemá hluchá místa. (Pouze nezajímavé hudební předěly s hrou příliš nesouzněly.)

Typický Tomáš Dianiška, tentokrát totální blbina bez jakékoli snahy o další smysl. Poselství: největší úchylka je asi být normální.

Představení přesně popsal Michal Novák - já jen na rozdíl od něj hodnotím celkově mnohem níže, 50 % je spíš za spoustu dobrých jednotlivostí, než za celkové vyznění (to by dopadlo výrazně hůř). Ten kus - přes všechno snažení celého týmu - nestrhne, divák ho vnímá více rozumem než citem.

Tento opus rozhodně nepatří k tomu, čím se bude Zelenka chlubit. První polovina přesto nabízela zajímavá a zručně napsaná témata - vše ale promarnila Alice Nellis svou prvoplánovou režií, kterou část publika vděčně přijímala; chyběl jen umělý smích. Druhá polovina už je čiré zoufalství.

Sokol si s McDonaghem rozumí. Zde se povedlo prakticky vše: překlad, režie, scéna, hudba, obsazení,... Ne vše se mi od Ondřeje Sokola líbí, ne vždy se dokáže zbavit laciného nátěru Partičky. Zde se mu to podařilo.

Vladimír Kratina představení hravě zvládá a přesně balancuje mezi nevázaností na jedné straně a přesností a zásadovostí, když o něco jde, na straně druhé. To vše ale v rámci inscenace, která jednoznačně nevyužila potenciálu Feynmanových pamětí. Čekal jsem víc.

Není co vytknout. V žánru reportážního divadla (který je přeci jen trochu omezen) dokonalé. Skvělý výběr lokality. Nelichotivé pro obyvatele Čech.

Vše už dokonale popsal Jan Pařízek.

Zatímco v pražských divadlech můžeme vidět řadu více či méně nepovedených kabaretů, které se snaží vyslovit k současné době, Švandovu divadlu se podařilo připravit text ze 70. let, který o nejsoučasnější situaci podává přesný a mrazivý obraz. David Šiktanc připravil velice čistý text, kde nebylo nic zbytečného, a zajímavě ho inscenoval (sklepní Studio Švandova divadla je vůbec velice inspirativní prostor). Z hereckých kreací vyšly výrazně lépe ženy; jejich mužským protějškům možná uškodilo obsazení vždy do dvou rolí.

Přesně tato hra má být (kvůli vazbě na město, kvůli kvalitní předloze i kvůli značce Tugendhat) v Brně na repertoáru. Dramatizace je ale promarněná příležitost. Vystupuje zde zbytečně mnoho postav, je pokryto zbytečně mnoho vedlejších dějů, hra má zbytečně mnoho zbytečně krátkých výstupů, celé je to zbytečně dlouhé. Při vzniku chyběla trocha sebereflexe, odhad vlastních sil a spolupráce například s Janem Mikuláškem. I když Stanislav Moša při dramatizaci moc neuspěl, jeho režie, dobré vedení herců a znamenitý výběr hudby vedly nakonec k poměrně zajímavému představení.

Průměrná hra, která parazituje na jménech slavných Rusů. Inscenačnímu týmu se však podařilo udělat vtipné a zábavné představení. Příjemně strávený večer.

Představení stojí a padá s úžasnou kreací Jana Vlasáka v hlavní roli. Dobře napsaná hra přibližuje jak stavy nemocného, tak problémy, které musí řešit jeho rodina. Některé reakce publika naznačovaly, že tyto problémy, o nichž se obecně málo píše a o nichž řada z nás nechce příliš mluvit, jsou ve společnosti časté. Díky za příspěvek k diskusi o Alzheimerově nemoci. Režijně je hra zpracovaná standardně a s výjimkou dobré Veroniky Gajerové zůstali představitelé ostatních rolí daleko za průměrem.

Takto si představuju moderní interpretaci klasiky. Jan Nebeský se zklidnil, a to jeho vidění Ibsena přineslo kýžený úspěch. Vedle Terezy Dočkalové byl znamenitý také Jan Teplý. Body dolů za poměrně schematické vedlejší postavy.

Naprostý blábol, kde scény spolu nedávají smysl a spousta režijních nápadů není vysvětlena. Někdo asi čekal u východu a bavil se, jak to ti inteligenti berou vážně a co všechno v tom dokážou najít. Král je nahý - žádný smysl ten sled nepropojených scének nedává. Ty body jsou pro herce - ale ani nevím, jestli je mají dostat, když souhlasili s účastí na takovém nesmyslu.

Skvělá dramatizace šitá na tělo souboru. Znamenitý kolektivní herecký výkon.

Punkové představení v punkovém prostoru na zcela odlehlém místě (že to ještě neobjevili producenti kriminálky Miami!). Nezajímavý text geniálně ztvárněný Evou Salzmannovou. Umím si ale představit zajímavější prožití drahocenného volného času.