Vladimír Rogalewicz

První půlka je skvělá, téměř bezchybná. Je zajímavá, má švih, je režijně i herecky dobře zvládnutá. Znamenitá je trojice vypravěček. Ve druhé polovině ztrácí představení tempo, které začne být značně nevyrovnané, představení začne nudit, určitě by se dalo krátit. Mne v druhé polovině rušil také velmi ezoterický obsah, to ale může někomu jinému vyhovovat.

Opravdu není, co vytknout. Skvělá předloha (konečně si na ni někdo vzpomněl), výborná režie (Mikulášek ve své staré skvělé formě), lehce nadprůměrná výprava a kostýmy, výborná funkční hudba. Velice dobré obsazení, kde není slabšího místa. Šimon Krupa je skvělá volba, dále mě nadchli Orozovič, Poulová, Tesařová, Štorková, ale asi jen proto, že měli více hereckého prostoru. Vše podtrhují zajímavé filmové dotáčky. Konečně skutečně reprezentativní inscenace Národního divadla!

Nesmíte očekávat psychologické drama, jedná se o přiznanou oddechovou komedii. O děj ani trochu nejde. Bavila mě shakespearovská témata i jakoby shakespearovský kultivovaný jazyk a stavba, dlouhé monology i vybroušené repliky. Ocenil jsem, že herci zvládají krásnou jevištní řeč, dnes už to není pravidlem. Šestice herců na sebe znamenitě slyší, je radost je sledovat. Připomnělo mi to zlatou éru Dlouhé (Létavý lékař, Opice a ženich, Lidožrouti...). Kdyby nebylo nesmyslně natahovaného konce, hodnotil bych ještě výše.

Množství vzájemně nesouvisejících témat, která nejsou nijak propojena, nevedou k žádnému závěru a místy nudí. Čekal jsem mnohem víc! Ano, herci na sebe znamenitě slyší, ale není o čem hrát.

Takoví jsme byli... Text je aktuální, výstižný, k zamyšlení - hodnotím ho velice pozitivně. Ovšem ztvárnění v inscenaci (scéna, kostýmy, režie) bylo pro mne na hranici únosnosti. Body tedy patří autorovi a hercům.

Ani anotace, ani zdejší hodnocení mě nepřipravily na zážitek (zde v negativním významu), který mi Divadlo Letí tentokrát připravilo. Rozhodně jsem v představení neviděl nic agresivně feministického. Vlastně tam není nic jiného, než popis zcela bezuzdných sexuálních představ jedné ženy (Olivie) předváděný bez jakýchkoli společenských korekcí a zábran. Pro mne jakýkoli přesah nulový. Holt už patřím do jiného světa!

Nechápu už text hry, nevidím tam žádné sdělení, které bych si měl z představení odnést. Jednání všech žen je nelogické, nesourodé a nevede odnikud nikam. Chvíli jsem uvažoval, zda mi tam jako muži něco neuniká, ale ne, má žena hledala půl hodiny před koncem v tašce číslo do šatny. Vůbec se mi nelíbila režie ani scéna, písně (s texty, které byly pro diváky naprosto nesrozumitelné kvůli nazvučení) mi připadaly jako z jiné hry. Body posílám herečkám, všechny to zvládly bez ztráty kytičky, i když jim to inscenátoři ztížili nerozeznatelnými kostýmy.

75 %. Skvěle vybraná aktuální hra, velice kvalitně provedená hereckým souborem. Celkové hodnocení výrazně sráží naprosto neadekvátní režie a scéna. Jsou divadla, kterým je experiment vlastní a kde je vítaný. V Mahenově divadle očekávám tradičnější provedení. Navíc u této hry nesmyslná koncepce rušila a snižovala výsledný efekt, o který zde (snad přece) nejvíce šlo! Z herců vyniká zejména Tomáš Šulaj, který také brilantně interpretuje dvě písně Vladimíra Vysockého. A standing ovation chtěl především prezentovat politický názor diváků, nikoli hodnotit představení. Je to nutné?

Statický snímek všedního života Sněhových vloček,kterým moje generace vůbec nerozumí.Všimněte si-nemají materiální problémy,peníze nemusí řešit,stěhují se z Osla do Stockholmu,pak do Malmö a nakonec (asi) zpět do Norska.Ani jeden nepracuje a nevydělává-on je spisovatel,pracuje z domova (přitom se stará o malou dceru),ona studuje divadelní školu.A tak řeší zástupné,prkotné problémy a rýpou se ve svém nitru.Nejlepší na tom celém je samotná inscenace.Dramatizace:pokud je kniha napsaná jako vážně míněný (dost deníkový) popis života Karla Oveho, Mikulášek mu nastavuje nelítostné (a přitom zábavné) zrcadlo.Skvělá je režie, scéna i uvěřitelný König.

Námět i šíře zachycených témat a přístup k nim byly rozhodně vhodné a vítané. O mešitu jde ve výsledku minimálně, celkově hra zahrnuje jednak woke témata, jednak analýzu vzniku divadelního představení v zrcadle dnešního posunutého vnímání světa. Výsledný text ani jeho přenesení na jeviště se nepovedly. Představení na mne působilo nekultivovaně, prvoplánově, příliš tlačilo na pilu, bylo příliš vstřícné nenáročnému publiku. Škoda, promarněná šance.

Toto je esence všeho, co od divadla očekávám. Skvěle zvládnuté divadelní řemeslo (scény ve verších v podání herců DD), intelektuální přesah do současnosti, nečekané souvislosti i paralely, materiál k přemýšlení. Jiří Havelka je jedním z mála českých divadelníků, kdo to skvěle umí. Účast studentů DAMU je pak už jen třešničkou na dortu. Na vstupenky jsem dlouho čekal a byl jsem za trpělivost skvěle odměněn. (Poznámka ke Galaxii. Podle prvních ohlasů jsem čekal hrůzu a byl jsem mile překvapen přívětivostí prostředí, skvělou dostupností, možností parkování. Pro DD je to důstojné dočasné sídlo.)

Vše podstatné už zde bylo napsáno. Je to celé velice zábavné a přitom člověk žasne, jak to udělali a kolik to muselo dát práce a zabrat času.

Omyl.(Hlavně můj omyl.)Děj spočívá v popisu programu sekty, která je myšlena zcela vážně a stejně tak vážně divákům představena pěticí herců. V textu se střídá seznámení s programem sekty (jejímž cílem je záchrana lidstva pomocí sebeobětování) s ezoterickými pasážemi.Už od studia v 70.letech minulého století jsem si myslel, že se s něčím takovým mezi vzdělanými lidmi nemohu setkat. Bohužel jsem se mýlil. Poznámka: Ve hře se neustále střídá čeština s angličtinou (text je důsledně překládán do druhého jazyka v titulkách).Tato dvojjazyčnost zde nemá žádné opodstatnění. Viz také trefný blog Lukáše Holubce (přestože bodově hodnotí velice odlišně).

Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil. Tato inscenace nemá s kulturou, natož s inteligentní kulturou, ke které se divadlo dlouhodobě hlásí, nic společného. Havel by se divil, co se v "jeho" divadle hraje. V první třetině byla řada zábavných momentů dobře odkoukaných v hobbymarketu, druhá třetina byla nezajímavá a nudná a poslední třetina již vyloženě trapná. Ale publikum (místy) řve smíchy, komentuje děj, dobře se baví (stačí mu dva nahatý chlapi na štaflích), tak nemohu napsat, že to je omyl. Jen to není my cup of tea.

I když Čermák s Rajmontem skvěle hrají a po nudné první polovině ta druhá skutečně pobaví, ve výsledku je to zapomenutelná komedie ve stylu silvestrovské zábavy na Nově (včetně prvoplánových vtipů, sprostých slov a kopání do zadku).

Tady se povedlo snad úplně všechno. I tak si dovolím ještě vyzdvihnout režii Jirky Havelky, scénu Dády Němečka a skvělé Honzu Hájka a Martu Dancingerovou.

Náročný a přitom nudný text, u kterého si kladu otázku, proč ho dnes vůbec inscenovat. Nicméně nad ním vzniklo nádherné velice nestandardní představení. Na pódiu se zdánlivě vůbec nic neděje, děj se posouvá neobyčejně pomalu (vážně extrémně pomalu), ale v hledišti jsem se ani chvíli nenudil díky velmi nápadité režii (za zmínku určitě stojí hravé zapojení publika do hry). Já si jistě zapamatuji naprosto skvělé kreace od všech obsazených dam. Bravo!

68 %. Milé představení a dle očekávání příjemně strávený večer. Jak už všichni zdůraznili, skvělá scéna poskytující obrovské režijní možnosti, které Martina Schlegelová mistrně využila. Vedle toho jsou ale strašné kostýmy na hranici únosnosti (jako kdyby si je ochotníci spíchli sami). Herecky je činohra DJKT (nejen v tomto představení) nanejvýš průměrná.

Formálně, zejména po herecké stránce, bylo představení dokonalé. Proto tak vysoké body za "celkový dojem". Nicméně se jedná o soukromou tragédii (historii?) jednoho psychicky nemocného člověka a snaha vykládat na základě jeho osudu širší společenské souvislosti jeho neveselé doby je minimálně zavádějící (avšak zde podstatně méně než ve Zlatých šedesátých). Největší přidanou hodnotu vidím v popisu připravenosti vysoce inteligentní a nadané ženy nekriticky obětovat všechny své ambice ve prospěch svého partnera.

Oproti očekávání hře chybí silná dramatická linka, která by se vyjadřovala k soužití v komuně (jak už někdo napsal, milostný trojúhelník by fungoval stejně i bez té komuny). Film neznám, nevím, zda je to už problém originálu, nebo až pražské inscenace. Ovšem herci byli skvěle obsazeni a sledovat vyrovnaný soubor bylo vyloženě potěšení. Vcelku je to docela dobré představení, ale srovnání s Vinterbergovou Rodinnou slavností (filmovou i dávným představením Činoherního klubu) nesnese.

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na ten komiksový styl. Je ale stoprocentně dodržen v celé inscenaci a umožňuje vnímat vážné a znepokojivé tóny pod fraškovitým povrchem. Velkou zásluhu na tom má přesné a skvělé herectví celého souboru. I když pro mnohé vzdálená historie (ale není tak vzdálená, pro vaše babičky a dědy je dodnes živá), je dobré vnímat její přesah a poselství k dnešku. Díky divadlu za uvedení, po Vraždě krále Gonzaga je to další inscenace jasně vymezující postoje souboru. Pobavily mě i odkazy na současné politické dění v ČR, i když k tématu nemělo žádný vztah.(Voděrádky, 29.6.2025)

65 %. Nekonečně zdlouhavý a nudný úvod. Ano, autor to tak chtěl a připravuje tím diváka na to, co bude následovat. Nicméně divák se jenom modlí, aby už to skončilo. Bomba vybuchne po tři čtvrtě hodině. V druhé polovině city vysloveně tečou, divák je konfrontován s otázkami viny, svědomí, zapomnění. I přesto je druhá polovina hodně předvídatelná. Skvělý Pavel Rímský v roli starého slavného dirigenta. Až moc civilní Martin Finger jako jeho protihráč působí trochu jako záskok.

Skvělý Zelenka a skvělý Trojan, tedy formálně mistrně napsané (autor asi i očekává, že divák bude tu sofistikovanou konstrukci z motivů obdivovat) a dle očekávání předvedené (Trojan prostě nic neodflákne). Ale samotná hra je poněkud prázdná. Na začátku je slibná sprška kulturních (a popkulturních) odkazů, ale text se brzo zlomí do sledu laciných vtipů útočících na bránici na první dobrou. Ivan Trojan by si zasloužil něco hlubšího. Takto se inscenace řadí, podobně jako Fifty, k těm zapomenutelným.

Příznivci Miroslava Táborského, mezi něž se počítám, budou spokojeni. Jedná se o příjemně strávené jeden a půl hodiny, kdy je pomocí fiktivních faktů z géniova života zkoumána otázka, zda géniové mají právo ve prospěch své tvorby zanedbávat (či dokonce kazit) mezilidské vztahy, nebo zda mají vztahům v rodině či s přáteli část svých geniálních myšlenek obětovat. Nicméně měl jsem pocit, že M. Táborský hraje svého Einsteina trochu jakoby byl v Divadle Járy Cimrmana. Tato inscenace prostě hladí divákovu duši po srsti.

Intimní,niterná,a přitom zdánlivě jednoduchá a hravá inscenace postavená čistě na Erbenově textu.Rodina sedí u štědrovečerního stolu a její členové najednou začnou recitovat verše z Kytice.Amatérsky,nakolik si to pamatují,docela moderně (vždyť žijí nyní),ale s obrovskou úctou k originálu.Postupně se jednotliví členové rodiny začnou do některých rolí více a více pokládat,i když s minimem scénických prostředků. Přestává to být amatérské,stoupá dramatičnost a síla slova.To představení nemá vůbec nic,co bych mu mohl vytknout.Důraz je zde na obsahu Erbenových veršů,pravý opak kýčovitému provedení v Národním divadle,kde forma vítězí nad obsahem.