Vladimír Rogalewicz

Představení se skládá ze dvou odlišných polovin. Do přestávky jednotlivé postavy pronášejí v rychlém sledu hlášky z Tomešovy knihy. V tom tempu nemají ani čas nějak se profilovat. Po přestávce se vše změní, nastupuje velice akční část. Ovšem hlavní příběh (i všechny jeho vedlejší zápletky) jsou natolik nereálné, že to celé představení naprosto shodí. Možná je dobré zmínit, že Brňáky to představení hladí po srsti, asi bude mít v Brně velký ohlas.

Námět zajímavý,v Čechách nám ale k tomu dost chybí historické povědomí (co by vědělo londýnské publikum o době a ženách Karla IV?).Nejlepší je kapela,která skvěle šlape.Jinak je to veliký kýč,který tentokrát publikum obohacuje o tikťokovou kulturu-týká se to mluvy,oblékání,chování,celého libreta.Představitelky si to užívají,zjevně je to těší,předávají do publika velikou energii.V publiku už se většinově objevuje taková ta fan-club parta,která ví předem,kdy přijde vtip,hýká radostí a do divadla nepřišli, aby viděli představení,ale aby se zapojili a hodně odreagovali.Kostýmy se mi líbily,bez portrétu Jindřicha bych se obešel,ale vcelku nerušil.

Inscenace, s kterou jsem se obsahově zcela minul. Ani zpětně mi není vůbec jasné, o čem se hrálo. Pak je těžké hodnotit herce i formu představení. Pro mne velké zklamání.

Na představení jsem šel dobře připraven z předchozích recenzí a hodnocení, zdálo se mi, že takových nás byla v publiku většina. Největší dojem: skvělý scénář, velké množství otevřených témat, a přitom má představení obrovské tempo (asi se jen dala zkrátit závěrečná terapie). Daniela Špinar se navíc vrátila ve skvělé režijní formě. A konečně, Provázek v poslední době navštěvuji méně, dnes ale jejich soubor prokázal stále udrženou nejvyšší kvalitu. Co se týče tématu, představení nebylo (tak moc) šokující, bylo hodně zábavné a, jen jakoby mimochodem, ukázalo na velmi rozdílné generační vnímání těchto témat. (Archa+, Praha, 30.3.2025)

Nadsázka a určitá komediálnost je jen slupka pro velice závažné otázky. Jak doba zhodnotí a výrazně i smyje kdysi vyhrocené postoje, znejistí hodnocení, co je správné a co je špatné, a jak je stáří smutné. A navíc nasvítí vzájemné nepochopení mladých a starých (které je přirozené a staré, jak celé lidstvo). Výsostně herecká inscenace, která všem herečkám poskytuje krásné role (a nejvíc z toho vytěžila Natálie Drabiščáková).

Povedený Dianiškův pokus. Obdivoval jsem, jak umně poslepoval většinou obecně známé historky ze života dotyčných dam, často i proti historické logice, ale rozhodně tak, aby to přineslo nový neotřelý pohled nebo nově nasvítilo nějakou zcela jinou situaci. V dalším bych jen opakoval hodnocení Jana Pařízka.

Z typické bulvární komedie, kde je většina vtipu je založena na tom, že se parodují vžité stereotypy spojené s homosexuály a transvestity, vykouzlilo Švandovo divadlo skvělé představení. Hlavní zásluhu na tom mají dva lidé: režisér Daniel Hrbek dokázal vést herce tak, že ukázali i vážnější tóny a rozhodně nesklouzli k pitvoření, a Filip Rajmont, jehož herecká kreace je přesná, zábavná a důstojná, což musí být mimořádně těžké. (Nicméně dnes bylo divadlo z poloviny plné fanynek, které přišly na transvestity show a v některých scénách výskaly předem...) Nenechte se ale odradit, bude se vám to líbit a přinese vám to čirou radost.

Levná produkce. Nefunkční scéna (pravděpodobně recyklovaná) - přes celé jeviště velká dvoupatrová sada šatnových skřínek, které vůbec nehrály. Hudba, jakoby ji napsala AI. Nevýrazná (neviditelná) režie. Škoda, ten příběh je silný a skvělý a herecky i pěvecky to bylo obstojné.

Vosto5 v plné síle. Na okraj úžasu z konstrukce velice zábavného příběhu na pomezí vědecké (elektrotechnické) reality a fikce diváci sledují produkci rozhlasové hry (se všemi jejími zvláštnostmi), která probíhá v obdivuhodném tempu a souhře. Bravo!

Text hry je nepřekvapivý a nevzrušivý, hladí po srsti. Během 60minutového představení se ale nedokáže omrzet ani shodit. Překvapit může asi jen někoho, kdo neví nic o Theodoru Rooseveltovi. Zážitek z toho však dělají obě herečky, které mají role do detailu propracované a dokážou v rychlém sledu měnit nálady i styly. Opravdový herecký koncert, který podtrhuje skutečnost, že v Řeznické máte herečky na dosah ruky.

Bulvární komedie nevelké hloubky, nicméně herci a režisér z toho dokázali udělat příjemný zážitek. O vyšší hodnocení než u ostatních se zasloužila skvělá Diana Šoltýsová.

Představení ukázalo, že toto hra není tak silná, jak by se mohlo zdát. Minimalistická inscenace ND Brno připomíná nejvíce stand up comedy, za prvoplánovým humorem se už nic neskrývá. Zklamání, zejména při vzpomínce na inscenaci Divadla Na Jezerce.

Spíš 55 %. Řachanda. To není můj šálek kávy a mé hodnocení tím bude určitě ovlivněno. Přeci jen jsem podle ohlasů čekal inteligentnější komedii a snad i smysluplnější špionážní nit, nejen parodii. Inscenátoři tomu kusu věnovali hodně péče, scéně, režii, hudbě nelze nic moc vytknout. Hra je dobře napsaná, nabízí spoustu nečekaných a vtipných zápletek, rozhodně nenudí. Dráždilo mě, jak moc herci v první polovině přehrávali, kdybych neměl s sebou manželku, byl bych odešel o přestávce. A to by byla škoda. Druhá polovina byla výrazně ukázněnější a okamžitě to bylo vidět i na vyznění.

Představení přesně popsala a slovně zhodnotila Helena Grégrová. Za mne je to 100 %.

Čirá radost ze hry. Velcí kluci si hrají na divadlo. A že to umějí!

75 %. Příjemná divadelní jednohubka, která jednak rehabilitovala Urzidilův text po méně povedené Jařabově dramatizaci pro Novou scénu, jednak dává Evě Hacurové (znamenitě využitou) příležitost pro komorní představení s blízkým kontaktem publika. A to není málo.

Nejlepší je úvod vítající diváky v divadle a současně je varující před nástrahami umělé inteligence v dramaturgii divadla. Dále hra jen opakuje obecně známé úvahy a to velmi konvenčním způsobem, takže i přes znamenité herecké kreace v zásadě nudí.

Velice podařené. Dočekal (možná trochu překvapivě) upřednostnil rodinné drama před sociálním a vznikla inscenace, která poukazuje na paseku, kterou v rodinných vztazích stále způsobují (a budou jistě i nadále způsobovat) peníze, a to nejen v "prohnilé" Americe, ale i v české kotlině. Podařená redukce textu účinně zesílila a zobecnila hlavní motiv, aniž by diváky ochudila o další souvislosti. Režie velice účinně používá mnoho nečekaných postupů, často nesouvisejících s předváděným dějem, silné herecké obsazení dále podporuje výrazná scéna Dragana Stojčevského i kostýmy Zuzany Krejzkové.

75 %. Viz přesné hodnocení Pavla Širmera. Nevšední zážitek, rozhodně to stálo za cestu do Budějovic.

75 %. Skvělé představení o starostech teenagerů.Scénář je dobře napsán,pravděpodobně stylem a jazykem skutečně blýzkým cílové skupině.Početní teenageři-neherci hrají s obrovským nasazením a herci z generace 30+ jsou mezi nimi téměř k nepoznání a drží s mládeží tempo i ve fyzicky namáhavých scénách.Přesto jsem od incenace očekával víc: možná otevření i méně komfortních témat,možná více reflektovaný mezigenerační konflikt.Nějak jsem si domů neodnesl nic nového a nechalo mě to poměrně emočně chladným,nevtáhlo mě to do prezentovaných problémů.Přesto je to nadprůměrné představení a vřele ho doporučuji, i jako jednu mála inscenací pro dospívající.

Blbé zájezdové představení za hříšné peníze. Vlastně ani ne zájezdové, je to tak bezobsažné a hloupé, že by to i v poslední štaci asi vypískali. Že to Krobotovi stojí za to! A kde je nějaké kritérium kvality dramaturgie a vedení divadla?

Neznalý Pasoliniho předlohy jsem jen tušil, co mohu očekávat. Nemilým překvapením bylo, že se nejedná o plnohodnotné představení. Děj je velice skromný, velice schematický a předvídatelný. Jedná se vlastně o sérii studijních etud, nutno ale uznat, že skvěle ztvárněných. Celkově mě však tato inscenace spíše nudila.

69 %. Pokud bych neviděl brněnskou inscenaci, moje hodnocení by asi bylo vyšší. Zatímco brněnská inscenace je daleko hlubší, mnohovrstevná, mnohem duchovnější, Majlingova dramatizace použitá v ND v Praze je prvoplánová, zaměřená zejména na pronásledování katolické církve ze strany komunistického režimu. Je zřejmé, že dramatizace sedmisetstránkového románu musí řadu motivů vypustit. Mailingovu dramatizaci chápu, toleruji, ale nepovažuji ji za optimální. Také výprava a Vajdičkova režie byly přinejlepším průměrné. Představení drží herecké nasazení celého ansáblu a znamenitá scénická hudba.

Několik vzájemně nesouvisejících zajímavých režijních nápadů nemůže vyvážit naprostou absenci obsahu. Od skončení přemýšlím, jestli pouze nechápu ten hluboký filozofický obsah, nebo jestli to žádný nemá. A čemu se tam někteří diváci smáli - nic vtipného jsem nepostřehl. Zajímalo by mě, co si o tom myslí (rozhodně kvalitní) herci.

Pokud máte doma ajťáka, běžte na tuto inscenaci. Autentičnost jejich prostředí je empaticky vykreslena bez jakéhokoli náznaku performativnosti. Na všechno mají excelovou tabulku (jako já). Navíc se na zábavném příkladu (kterým je celé toto představení) seznámíte s tím, co je jazykový modul ChatGPT a jakou výzvu pro nás všechny nyní představuje (což podle reakcí na představení na tomto webu mnoho diváků nezná či nedokáže docenit).A začnete sledovat, zda váš partner (spolupracovník, kamarád, manžel či manželka, student, učitel, spolužák) nemá chatbota v uchu. Autor zde dobře vytěžil dokonalou znalost prostředí, v němž se profesionálně pohybuje.