Nezlobíš se...?

No, sice souhlasím, že "klobouk dolů před hereččinou vitalitou a energií", ale přijde mi v první řadě nefér k divákovi nazývat tento kus divadelní hrou, jde spíše o takovou řízenou benefici oblečenou do lehce netradičního hávu. A že to zamýšlení se je vkusné a vůbec ne "klišovité"? Každý máme právo na jiný názor. Při vší úctě k paní Skořepové prostě nemůžu jít s hodnocením nad průměr.

L. Skořepová napsala hru, v níž se s humorným nadhledem zamýšlí nejen nad lidskou existencí, ale vkusně (a už vůbec ne „klišovitě“) též poukazuje na nešvary současné společnosti. Dialog dvou žen čekajících na vstup do věčnosti je příjemným pozastavením se v toku času, v němž lidé na sebe už nemají skoro čas. L. Skořepové zdatně přihrává J. Mílová, jež jí spolu s režisérem pomáhala při prvním, jak bylo v úvodu řečeno, „zkušebním“ uvedení překonávat nástrahy textu. Ovšem klobouk dolů před hereččinou vitalitou a energií.