Redakce

Pavla Haflantová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (338)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.7.2018)
54,9%
Hra, která se zabývá věčnými tématy mužů a žen, vztahů a sexu. Ale po dvou dnech si z představení vybavuji velice málo. Pokud vím, bavila jsem se, přepálená vulgarita mě neurážela. Ráda bych viděla kompletní obsazení, je proto možné, že zajdu ještě aspoň jednou. Pak si třeba zapamatuji i jak to končí :)
(zadáno: 16.7.2018)
Edit:
75%
po verzi 2019 přidávám pomyslných 10% - všichni tři představitelé si Art užívají a i když se hraje jednou za rok, stojí jim za to jej ještě trochu vyšperkovat. A přitom nesklouznou k častému nešvaru, kdy si herci užívají představení více než diváci. Kluci díky.
______
S jinými texty Y. Reza mám ten problém, že dobře rozehranou inscenaci a vtipné dialogy zabije neurčitým vyšuměným koncem. Oproti tomu Art je od začátku do konce svěží a nepřináší zklamání.
Herci - za ty roky dobře zabydlení ve svých postavách - podávají suverénní uvolněné výkony. Příjemná oddychovka.
(zadáno: 16.7.2018)
Velice zábavná podívaná, herci si představení v roudnickém prostředí užívali spolu s publikem. Taková nenormální rodinka, která si pozve zabijáka. Love story mezi kapkami piva. Jak tohle může dopadnout?
Rozhodně inscenace, která stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 15.7.2018)
75%
(zadáno: 10.7.2018)
Senzace. I když by se několik výtek najít dalo, celkový dojem byl výborný. Známé písně zůstávají v originálním jazyce, což oceňuji, a i když je ne vždy zpíval hlavní představitel, byly většinou vkusně aranžované a vhodně zasazené do jednoduchého přímočarého příběhu.
Nepřekonatelnou devizou této inscenace je každopádně Michael Kluch (za neopominutelné podpory své kapely Queenie). Hudebně-performerským vrcholem pro mě byla píseň I want it all, ovšem celé představení sršelo energií, která vtáhla i ty z počátku spíš netečné diváky.
Určitě se půjdu podívat znovu, Freddie za to rozhodně stojí!
(zadáno: 29.5.2018)
Pavla Drtinová je naprosto skvělá Anna a chemie mezi ní a Pavlem Krylem funguje bezchybně, scéna plesu byla lahůdková. Stejně tak
Oproti tomu po přestávce se dost rozpadla dějová linka Agáty Duškové s Markem Menšíkem, což mě hodně mrzelo. Nevím, jestli byly nějaké výpadky textu, ale jednání postav nedávalo chvílemi smysl a celé to bylo trošku poněkud nepřesvědčivé.
Zážitek bohužel dvakrát neumocnily divačky pochichtávající se ve scénách, které ostatním zábavné nepřipadaly.
Každopádně ve výsledku jsem si to moc užila a ráda se zase na Kampu vrátím.
(zadáno: 20.3.2018)
Daniel Krejčík svým výkonem posouvá hranice monodramatu. Dokáže velice dobře pracovat s publikem, které se mu stává hereckým partnerem. Výborně odděluje různé životní fáze své postavy, sledovat ho je opravdu výjimečný zážitek. Koncept interakce zaručuje, že každé představení bude naprostý neopakovatelný originál.
(zadáno: 13.3.2018)
Až vám budou vnitřní dialogy přerůstat přes hlavu, zkuste si psát deník. Nepomůže to.
Duo Uhlířová+Kern předvádí úžasný výkon a výborně na sebe reagují. Rozhodně další zajímavá inscenace ve Studiu Hrdinů.
(zadáno: 1.3.2018)
Až mě příště někdo osloví, jestli nemám oheň, už se na něj nikdy nebudu dívat jako dřív. Michal Balcar předvedl neuvěřitelně sugestivní výkon a já necítila potřebu hledat smysl, příběh - stačilo mi jen u toho být.
(zadáno: 1.3.2018)
Devadesátky, má srdcovka. Inscenace je originální; když má člověk pocit, že jí dochází dech a není už kde brát, přijde naprosto odlišný pohled na celé téma a zcela nová zásoba narážek a odkazů. A ten závěr? Geniální! Palmoffka má další divácký hit.
(zadáno: 12.2.2018)
Vše podstatné už bylo napsáno. Výsostně herecká inscenace, kde se nikdo ani na vteřinu neschová. I když nepřehlédnutelně dominuje J. Böhm s bezchybnou asistencí I. Machalové, musím pochválit celé obsazení - všechny postavy ve mě vyvolávaly výraznou emoční odezvu a budovaly nezapomenutelný celek.
(zadáno: 2.2.2018)
75%
Právě tento Bergmanův film je mnohými považován za "až příliš bergmanovský". Myslím, že dramaturgyně ruku v ruce s režisérem dokázali tento styl přenést na divadelní prkna a inscenace tak nemusí sednout každému. Mě místy velice silně vtáhla a pokud nic jiného, tak monolog Denisy Barešové byl skutečným dechberoucím zážitkem.
(zadáno: 2.2.2018)
Svěží inscenace, která se nenásilným způsobem dotýká mnoha témat spojených s rodičovstvím. Zároveň ukazuje, že různé protichůdné teorie o výchově nejsou výstřelkem posledních let. Jednotný smích publika potvrzuje, že co se rodičů a dětí týká, je to všude více méně stejné.
(zadáno: 22.1.2018)
75%
I když mnou zhlédnutá repríza 21.01. 2018 byla poněkud rozvolněná a místy nesoustředěná, celkový zážitek byl výborný. Inscenace se soustředí na vykreslení komunity urků, její víry, symbolů, vztahů a vlastních zákonů. Usazení publika kolem jednoho stolu považuji za geniální tah, který výrazně napomáhá celkovému sdělení.
Z vesměs vyrovnaných hereckých výkonů pro mě vyčníval V. Marhold - jeho tvárnost mě obrovsky baví.
(zadáno: 21.12.2017)
Úlet. Velice slušně zahraný a asi hodinu mě bavilo to sledovat. Závěrečných 15 minut už ale nepřineslo nic nového a spíš jen zdůraznilo šablonovitost postav.
(zadáno: 30.10.2017)
Po roce a opětovném zhlédnutí musím navýšit hodnocení.
Toto zpracování Wedekindova textu se mi velice líbí a Jiří Maršál s Cyrilem Janečkem jsou pro mě ideální představitelé, ba vyloženě prototypy ústřední dvojice.
(zadáno: 29.10.2017)
Scénická báseň s podmanivým výkonem Marie-Luisy Purkrábkové. Nemohu souhlasit s kolegou Holubcem, hudební složka mi přijde pro vyznění inscenace velice zásadní. Až se jednou potká dobrá akustika s přesným zvukařem, půjde o nezapomenutelný zážitek.
(zadáno: 28.10.2017)
Martin Satoranský ve svem výkladu Kupce benátského nesklouzl k tématům, která se aktuálně nabízejí. Místo toho pokládá nadčasové otázky, kterými relativizuje pojetí dobra a zla v Shakespearově textu.
Milan Vedral je v obsazení vyloženě trefou do černého.
(zadáno: 28.10.2017)
Zábavná a originální divadelní road movie. Ústřední pánská trojice je skvěle sehraná. Samostatný potlesk by pak zasloužil i Ondra Kulhavý za svého Horsta Frikeho.
(zadáno: 26.10.2017)
Fascinující podívaná. Prolínání dvou časových / dějových rovin pomáhá udržet pozornost, z některých písní mrazí, stejně jako z hereckého výkonu J. Grundmana.
Ostatní herci ale rozhodně nezaostávají a skvěle se vyrovnávají s množstvím postav.
5% navíc s díky za večeři.
(zadáno: 19.10.2017)
Beze zbytku souhlasím s komentářem kolegy Pařízka. Potěšila mě režijní invence Jiřího Pokorného v poslední scéně. Hra jako taková umí vyvolat mnohé otázky o etice, morálce, zodpovědnosti atp. - kdo chce přemýšlet, bude mít o čem, kdo nechce, příjemně se pobaví.
(zadáno: 14.10.2017)
Jestli měl režijní výklad ukázat, jak se jednotlivé postavy míjejí, přestože jsou k sobě přitahovány, pak lze nejspíš mluvit o úspěchu. Z mého pohledu ovšem tento způsob provedení (spolu s groteskní stylizací a záměrným přehráváním) z inscenace zcela odstranil emoce.
Herecké výkony naprosto bez připomínek, nejvíce se mi líbil Solený v podání I. Orozoviče.
(zadáno: 9.10.2017)
5.10. byl asi smolný termín pro představení. Kamil Střihavka měl problémy s hlasivkami, J. Toužimskému nebylo skoro nic rozumět a ani Noida jsem se nedočkala - i když měl být, nakonec hrál Piláta P. Polák (naprosto v pořádku, ale holt mám své preference).
Nad tím vším vysoce čněla bezchybná B. Basiková, ale pro celkový dojem to je trochu málo.
(zadáno: 2.10.2017)
Skuteční Romeo a Julie, mladí, svěží, přesvědčiví. Už teď se těším, až budu chodit na Anežku a Samuela do DISKu. Přestože by se toho dalo vypíchnout více (souhlasím s kolegou Holubcem a přidávám slzy Petra Šedivého), budu se držet názvu. V Roudnici a na Točníku jsem prostě měla oči jen pro Romea a Julii.