Gimli35

85 %. Helena Grégrová a J.anek už to napsali za mne, tak snad jen abych dodal, že inscenace je to pro svou délku místy náročnější na diváckou pozornost. Kdo se ale dokáže na dění na jevišti "napojit", může navzdory temnému tématu pocítit radost z nesmírně dobře udělaného divadla, kvalitního po všech myslitelných stránkách.

Vzpomínám si, že když jsem před lety začínal chodit do divadla, stávalo se mi, že některé inscenace překračovaly úroveň mého intelektu, chápání a divácké zkušenosti. Právě díky praktickým pozorovatelským ostruhám už nyní dokážu jít většině děl o poznání více naproti.

Přesto zcela upřímně a poctivě přiznávám, že jsem absolutně nepochopil, co a proč se mi hra i inscenace Bílý karibu snažila říct ani z jakého důvodu k tomu tvůrčí tým zvolil právě takovou formu. Nesměle nadhazuji, že pro zpřístupnění nám nechápavým by možná dobře fungoval/a dramaturg/yně, který/á (zdůrazňuji pro Franz.K:) by nebyl/a zároveň podepsán/a pod inscenovaným textem.

85 %. Poetické a krásné!

75 %. Milá záležitost (koláž? vzdělávací inscenace?) udivující především tím, kdo všechno se po malém jevišti Studia Ypsilon během večera projde. (A to ještě pro nemoc chyběl A. Goldflam.) Někdy mne Schmidova inscenace i se svými asociativními vtípky a především skvělou hudbou bavila, jindy méně, ale vyložená nuda se nikdy nedostavila. A herecky taky fajn, kritizovaný R. Janál mi přišel v pořádku, kromě něho skvělí třeba M. Bohadlo, P. Vršek nebo R. Mrázik.

75 %. Inscenaci sluší nápad generačního střetu i neustálé znejišťování obecenstva, kterou z několika rovin právě sleduje. Přestože sevřenosti a naléhavosti jiných Havelkových počinů (Vražda krále Gonzaga, Vykouření) Bitva o Hernaniho nedosahuje, stále se jedná o velmi slušnou a hlavně vtipnou inscenaci. V nezvykle komické poloze se velmi daří V. Polívkovi, z mladších zaujal hlavně D. Petrželka.

S poetikou Krajiny se sklady jsem se bohužel nepotkal. A tvůrčí tým mi to příliš neusnadnil, když svou poněkud upovídanou inscenaci postavil z většiny na monolozích. Jen málo z nich totiž dosáhlo takové údernosti jako výstup uhrančivého J. A. Haidlera v prvním obrazu. Jinak velmi subjektivně: výstupy L. Čižinské a zejména N. Gáčové pro mne byly za hranicí únosnosti, těžko říct, zda jejich přehrávání bylo režijním požadavkem, nebo spíš nedůsledností.

Sympatickému nápadu s potřebným a aktuálním tématem podráží nohy slabá režie. Alžběta Vrzgula nedokázala přivést ke hladké souhře profesionální herce a ostatní účinkující, většina vystupujících zápasí s jevištní mluvou i pohybem či působí toporně. Anebo v nejhorším případě všechno najednou - výkon Z. Humpolce je opravdu odstrašujícím příkladem. Naopak zaujmou především P. Jeništa a K. Vladyka, obzvlášť jeho angažování přináší do místy poněkud unylé inscenace osvěžující element. O totální propadák se nejedná, ale kvalitnější zpracování by si tento počin rozhodně zasloužil.

Vysokého standardu Divadla D21 - ani ještě vyšší úrovně inscenace Emil čili o Háchovi - Benešův posel bohužel nedosahuje. Inscenace doplácí na neujasněnou koncepci, zmítající se někde mezi životopisem Edvarda Beneše a Nečasovou misí, přemíru lomozu i křiku a oproti Emilovi i upozadění výtečného dua Huspeková-Mathauserová. Na repríze 14. 11. se také bohužel nedařilo P. Pochopovi, tolik textových škobrtnutí jsem u něj ještě neviděl. Angažování O. Pavelky upřímně moc nerozumím, improvizovaný úvod i komická scéna s balónky mu sice jde, co do pěveckých schopností by ovšem režisér Vašíček jistě našel lepšího adepta pro tuto roli.

S režiemi Jakuba Šmída mám dosud zkušenost jen z komorního Divadla D21, proto mne mile překvapilo, jak dobře umí pracovat s prostorem mnohonásobně větším. Vynikající vizuál, přes několik žánrů působivě rozkročená hudba Davida Hlaváče a energická choreografie Jiřího Pokorného tu mají trochu navrch nad textem, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Valérie a týden divů je zkrátka skvělá podívaná, byť na pohádkové poměry pořádně temná. Tleskám i přítomnosti neokoukaných tváří v hereckém obsazení: pěvecky přirozeně vévodí A. Kalertová; E. Leinweberové, kterou mám zaškatulkovanou spíše jako komickou herečku, se daří i v této nezvyklé poloze.

75 %.

45 %, a to ještě jen díky silnému závěru, který je po strnulé až letargické inscenaci nečekaným a příjemným překvapením, zejména díky výtečnému J. Grundmanovi. Od zhlédnutí Oppermannů, na které se chystám už dlouho, mne sice Vyhnanství neodradilo, zato návštěvu trilogického maratonu nejspíš vynechám.

75 %. Jakkoli do jisté míry rozumím zdejším výhradám k výkonu M. Bednáře, mám pocit, že se mu stalo něco podobného, co J. Pleslovi v dejvické inscenaci Dealer's Choice. Tedy že zahrál nesnesitelnou a protivnou postavu tak věrně a přesně, až to bylo pro část diváků nestravitelné. Jinak inscenace O Pavlovi tvoří pozoruhodný kontrapunkt ke Zlatým šedesátým a nabízí tak opačný pohled na Pavla Juráčka. Kromě vynikající A. Kubátové rád vyzdvihuji ještě V. Vondráčka.

75 % a zhruba i tolik (nebo o trochu míň) minut dobrých vibů včetně netraumatizující interakce s publikem. Milý, sympatický počin.

65 %.